Benátky (o. Svitavy) Projev o působení učitele, organizátora divadla Antonína Vostřebala, 2001
Archiv obce Benátky
Název: Projev k příležitosti odhalení zrestaurovaného pomníku Antonína Vostřebala.
Autor textu: Milada Jiskrová
Datum vzniku: Před 14.7. 2001
Archivace originálu: Text psaný na stroji. U paní Milady Jiskrové.
Na litomyšlském hřbitově 14.7.2001
Milí přátelé ochotnického divadla.
Sešli jsem se u opraveného pomníku p. Vostřebala, abychom si připomněli jeho krátký život a dlouhou cestu divadelního spolku v Benátkách který založil.
Letos uplynulo 160 let od narození a 131 let od smrti Antonína Vostřebala učitele v Benátkách. Působil tam od roku 1866. Sdružil kolem sebe mládež, jeho nadšeným pomocníkem byl i student Matěj Hurych z čp. 75, pozdější známý pražský advokát, otec spisovatelky Marie Calmy, p. Kroupa, p.Kavka, a jiní. Založil v roce 1867 ochotnický spolek, nazvaný po něm „Vostřebal“. Byl jedním z prvních na okrese.
Začínali pohádkami, brzy však hrají díla známých autorů jako Noc na Karlštejně, Paličova dcera, Otec, Vojnarka, Naši furianti, Její pastorkyňa.
První hra se uskutečnila na „špýchare“ u Kavku čp. 23, pak se hrálo v hostinci u Kopeckých. V roce 1889 se stěhuje divadlo na Vedralku a v roce 1923 znovu ke Kopeckým do „Prostřední hospody“. V tu dobu Vedralka vyhoří a tím jsou kulisy i opona pro divadlo zachráněny.
Na Vedralku se divadlo vrátilo znovu v roce 1953 kdy bylo v Prostřední hospodě složeno obilí na sále na několik let.
Největší přestávka byla od roku 1960 kdy se nesmělo hrát nic jiného než ruské nebo budovatelské hry. Už chybělo jen 7 roků do stoletého výročí, založení spolku.
V těchto letech se Vedralka zbourala a kulisy a opona jsou uskladněny na půdě MNV.
Až v roce 1990 se pár nadšenců, hlavně žen, snaží divadelní činnost obnovit. Vše se přestěhuje do hostince u Kopeckých a znovu je obnoven divadelní spolek „Vostřebal“. Hraje se každý rok jedno až dvě představení, hlavně pohádky pro děti.
V roce 2000 jsme byli ze sálu vykázáni. Kulisy jsou uskladněny u Faltysů čp.15 /dříve Jiráčku/ divadlo se hraje na hřišti, pokud počasí dovolí.
Teď něco o osudu p. Vostřebala. Přečtu Vám to ze zápisu sl. Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu, zapsáno v r. 1967.
Již se nám přiblížilo 100leté jubileum vzácného muže Antonína Vostřebala, učitele z Benátské školy, který zde založil divadlo a knihovnu. První divadlo hrálo se u Kavku čp. 23 „na špýchare“. Kulisy i oponu p. učitel sám maloval. Oponu maloval na vozové plachtě, kterou mu daroval pan Jiráček čp. 15 /můj děda/.
Život p. učitele byl tehdy velice těžký. Stravovat se musel u lidí v obci, v každém čísle nějaký den. Ani světničku neměl pro sebe, spát musel na kavalci ve třídě. Když se probudil, rozsvítil
petrolejovou lampu a začal malovat divadelní oponu. Jistí lidé neměli v jeho práci pochopení a měli spíše nenávist, neboť nepracoval jenom pro školu – je to patrné z verše na zadní straně pomníku.
Nestejně v žití jsi milován,
Při smrti tvé však všichni lkali
radostí jedni že jsi pochován
a druzí žalem zaplakali.
U těchto ztvrdly slzy v kámen
U oněch vzrostly v lásky plamen.
Pan učitel se rozhodl že udělá zkoušku a doufal v lepší život. Zkoušku musel dělat v Hradci Králové jako tehdy každý učitel. Jelikož snad svému nadřízenému nepolíbil ruku , tedy jeho zkoušky velmi špatně dopadly, nedostal ani cestovné na vlak, musel pěšky domů. Chvílemi běžel, jsa uhřát, napil se studené vody a dostal zápal plic. Od té doby churavěl, dostal tuberkulózu, až zemřel.
Naši dědové mu nechali postavit pomník. Zhotovil ho p. Metyš z Litomyšle, děda pana faráře Jaroslava Metyše.
Ze zápisu Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu. Zapsáno roce 1967.
Poděkovat bych chtěla p. Jiráčkovi Jar.. Za návrh na opravu pomníku jeho vyjednání a sponzorování přesunu. Uznání patří restaurátorské škole v Litomyšli za jeho uskutečnění. Pomník byl totiž ve velmi špatném stavu a tak byla práce náročná. Trvala téměř dva roky , kdy bylo nutné pomník nalepovat po milimetrových vrstvách. Škola se zhostila tohoto úkolu bezvadně. Poděkování patří též obecnímu úřadu v Benátkách a jeho starostovi p. Zandlerovi za finanční zabezpečení.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem bývalým a stávajícím ochotníkům za zasloužilou práci okolo divadla, a spolku popřát do dalších let hodně úspěchu a vytrvalosti v jeho záslužné činnosti.
Teď nám zahraje na trubku píseň Čechy krásné Čechy mé Jaroslav Jiráček ml., člen orchestru národního divadla v Brně.
Po té se pokloníme památce bývalého režiséra p. Fr. Kopeckého, nápovědy p. Jana Čáslavky, pokladníka Jana Jiráčka a posledního režiséra p. Karla Novotného.
Nakonec si na vše krásné zavzpomínáme v hostinci u „Páru“.
Název: Projev k příležitosti odhalení zrestaurovaného pomníku Antonína Vostřebala.
Autor textu: Milada Jiskrová
Datum vzniku: Před 14.7. 2001
Archivace originálu: Text psaný na stroji. U paní Milady Jiskrové.
Na litomyšlském hřbitově 14.7.2001
Milí přátelé ochotnického divadla.
Sešli jsem se u opraveného pomníku p. Vostřebala, abychom si připomněli jeho krátký život a dlouhou cestu divadelního spolku v Benátkách který založil.
Letos uplynulo 160 let od narození a 131 let od smrti Antonína Vostřebala učitele v Benátkách. Působil tam od roku 1866. Sdružil kolem sebe mládež, jeho nadšeným pomocníkem byl i student Matěj Hurych z čp. 75, pozdější známý pražský advokát, otec spisovatelky Marie Calmy, p. Kroupa, p.Kavka, a jiní. Založil v roce 1867 ochotnický spolek, nazvaný po něm „Vostřebal“. Byl jedním z prvních na okrese.
Začínali pohádkami, brzy však hrají díla známých autorů jako Noc na Karlštejně, Paličova dcera, Otec, Vojnarka, Naši furianti, Její pastorkyňa.
První hra se uskutečnila na „špýchare“ u Kavku čp. 23, pak se hrálo v hostinci u Kopeckých. V roce 1889 se stěhuje divadlo na Vedralku a v roce 1923 znovu ke Kopeckým do „Prostřední hospody“. V tu dobu Vedralka vyhoří a tím jsou kulisy i opona pro divadlo zachráněny.
Na Vedralku se divadlo vrátilo znovu v roce 1953 kdy bylo v Prostřední hospodě složeno obilí na sále na několik let.
Největší přestávka byla od roku 1960 kdy se nesmělo hrát nic jiného než ruské nebo budovatelské hry. Už chybělo jen 7 roků do stoletého výročí, založení spolku.
V těchto letech se Vedralka zbourala a kulisy a opona jsou uskladněny na půdě MNV.
Až v roce 1990 se pár nadšenců, hlavně žen, snaží divadelní činnost obnovit. Vše se přestěhuje do hostince u Kopeckých a znovu je obnoven divadelní spolek „Vostřebal“. Hraje se každý rok jedno až dvě představení, hlavně pohádky pro děti.
V roce 2000 jsme byli ze sálu vykázáni. Kulisy jsou uskladněny u Faltysů čp.15 /dříve Jiráčku/ divadlo se hraje na hřišti, pokud počasí dovolí.
Teď něco o osudu p. Vostřebala. Přečtu Vám to ze zápisu sl. Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu, zapsáno v r. 1967.
Již se nám přiblížilo 100leté jubileum vzácného muže Antonína Vostřebala, učitele z Benátské školy, který zde založil divadlo a knihovnu. První divadlo hrálo se u Kavku čp. 23 „na špýchare“. Kulisy i oponu p. učitel sám maloval. Oponu maloval na vozové plachtě, kterou mu daroval pan Jiráček čp. 15 /můj děda/.
Život p. učitele byl tehdy velice těžký. Stravovat se musel u lidí v obci, v každém čísle nějaký den. Ani světničku neměl pro sebe, spát musel na kavalci ve třídě. Když se probudil, rozsvítil
petrolejovou lampu a začal malovat divadelní oponu. Jistí lidé neměli v jeho práci pochopení a měli spíše nenávist, neboť nepracoval jenom pro školu – je to patrné z verše na zadní straně pomníku.
Nestejně v žití jsi milován,
Při smrti tvé však všichni lkali
radostí jedni že jsi pochován
a druzí žalem zaplakali.
U těchto ztvrdly slzy v kámen
U oněch vzrostly v lásky plamen.
Pan učitel se rozhodl že udělá zkoušku a doufal v lepší život. Zkoušku musel dělat v Hradci Králové jako tehdy každý učitel. Jelikož snad svému nadřízenému nepolíbil ruku , tedy jeho zkoušky velmi špatně dopadly, nedostal ani cestovné na vlak, musel pěšky domů. Chvílemi běžel, jsa uhřát, napil se studené vody a dostal zápal plic. Od té doby churavěl, dostal tuberkulózu, až zemřel.
Naši dědové mu nechali postavit pomník. Zhotovil ho p. Metyš z Litomyšle, děda pana faráře Jaroslava Metyše.
Ze zápisu Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu. Zapsáno roce 1967.
Poděkovat bych chtěla p. Jiráčkovi Jar.. Za návrh na opravu pomníku jeho vyjednání a sponzorování přesunu. Uznání patří restaurátorské škole v Litomyšli za jeho uskutečnění. Pomník byl totiž ve velmi špatném stavu a tak byla práce náročná. Trvala téměř dva roky , kdy bylo nutné pomník nalepovat po milimetrových vrstvách. Škola se zhostila tohoto úkolu bezvadně. Poděkování patří též obecnímu úřadu v Benátkách a jeho starostovi p. Zandlerovi za finanční zabezpečení.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem bývalým a stávajícím ochotníkům za zasloužilou práci okolo divadla, a spolku popřát do dalších let hodně úspěchu a vytrvalosti v jeho záslužné činnosti.
Teď nám zahraje na trubku píseň Čechy krásné Čechy mé Jaroslav Jiráček ml., člen orchestru národního divadla v Brně.
Po té se pokloníme památce bývalého režiséra p. Fr. Kopeckého, nápovědy p. Jana Čáslavky, pokladníka Jana Jiráčka a posledního režiséra p. Karla Novotného.
Nakonec si na vše krásné zavzpomínáme v hostinci u „Páru“.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.