GRMELOVÁ, Iveta: Je to přehlídka nebo soutěž (reference, ocenění). AS 3.4.2023.
Je to přehlídka nebo soutěž
55. Třebíčské loutkářské jaro aneb Je to přehlídka nebo soutěž? Soutěž je to. Postoupit mohou jen ti nejlepší. A i když lektorský sbor říká, že nikdo neprohrál, v těch co nepostoupili do dalšího kola, často pocit prohry vzniká a demotivuje. Rezignují na účast v dalších ročnících. A to je veliká škoda. Na soutěžích se však říká: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Takže. Kdybychom přehlídku přímo nazvali soutěží, brali bychom neúspěchy sportovněji? Toť otázka.
Krajské postupové přehlídky | Loutkové
Třebíčské loutkářské jaro je, správně řečeno, postupová přehlídka s možností postupu na národní přehlídku loutkového divadla Loutkářskou Chrudim. Po jejím zhlédnutí si však kladu otázku. Je to přehlídka čeho? Neschopnosti najít divadelní znak pro sdělení tématu, rezignace na estetiku celku. Přehlídka toho, jak těžké je hovořit k divákům přes materiál, kterým je loutka. Je to přehlídka toho, kolik slov jsme se naučili říkat zpaměti. Je to přehlídka toho, jak tráví volný čas několik skupin různých lidí. Je snad pro ně loutkové divadlo jen záminkou pro setkávání? Trpěným zvykem? Setrvačností?
V sobotu 25. 3. 2023 se v Městském kulturním středisku v nádherné Třebíči sešlo šest loutkářských souborů. Několik stálic z předešlých ročníků odpadlo, nikdo nový nepřibyl.
Jako první, nám spolek loutek LOUTKINO Brno, představil svou inscenaci Kouzelný hrnec, jinde je uveden název Čínská lidová pohádka.
Vedoucí souboru Radomír Prokop si pohádku, která se stala předlohou, pamatuje z dětství, již delší dobu má zálusk na její realizaci. Před pandemií si nechal vyrobit tři totemové loutky a nyní konečně nazrál čas k realizaci. Tato nostalgie sebou nese jisté problémy. V průběhu vzniku inscenace se zjistilo, že děj pohádky se dá totemovými loutkami vyprávět celkem obtížně a hledal se ještě jiný princip, šťastně byla zvolena stínohra a to nejen loutková, ale i formou přímé malby. Tak před diváky vzniká dům a úroda na rýžovém poli, aj. Leč totemových loutek se zcela nezbavili a tak je diváku divné, proč je použit tu tento druh loutek a tu zase stínohra.
Dalším problémem je zmatení v žánrech. Pokoušejí se nám vyprávět mravoučnou pohádku o tom, jak se chamtivost nevyplácí, ale ve skutečnosti nám hrají anekdotu o tom, jak se jim náhodou doma přemnožili dědečci. Jestli se jim podaří ujasnit si žánr a odlehčit příběh od didaktického mravoučného ukazováčku, mohla by vzniknout zábavná a vtipná drobnička.
Jak jsme u Loutkina zvyklí, inscenaci doprovází vedoucí souboru, usazený na předscéně, na různé hudební nástroje. Zatímco hrající děti jsou ukryté za paravánkem. Děti jsou to malé (asi 3. třída ZŠ?), ne všechny dobře hlasově vybavené, ale svou roli zvládají a délka inscenace i nenáročnost je odpovídající jejich věku. Inscenace obdržela cenu poroty za výtvarné zpracování a doporučení do širšího výběru na loutkářskou Chrudim.
Žáci LDO ZUŠ Kroměříž, pod vedením Lenky Sasínové, zahráli představení Dřevák. Jedná se hru s dřevěným manekýnem (z dílny paní učitelky) na motivy známých dobrodružství panáčka Pinokia. Velmi problematický a nefunkční je „dvoreček“, do kterého je tato hra zasazena. Velice sympatický osobní pohled na věc mladých teenagerů by se v inscenaci jistě objevil i tak, byl by vítaný a nemusí být omlouván tím, že se učitelka zpozdila, wifina nejde, tak si zahrajeme s loutkou, kterou jsme tu náhodou objevili. Porota ocenila jejich bezprostřednost. A také odvahu, že svůj kus přijeli sehrát jen ve třech, když 2 z 5 onemocněli. Bylo patrné, že v situacích se orientují a dovedou v rámci nich improvizovat. Ale velký handicap je v práci s loutkou. Nelze ji jen po jevišti poponášet a mluvit o ní, musí se hrát s ní a skrze ni. Zde má soubor ještě rezervy.
Po obědě Loutkové divadlo Starost Prostějov sehrálo marionetový výstup Když se tloukla okna. Předlohou byla bezmála 100 let stará kniha povídek Vojtěcha Rakouse Modche a Rézi o židovském páru a jeho každodenním životě. Porota souboru udělila ocenění za nahlédnutí do židovské kultury. Soubor tímto přijal výzvu vytvořit kulturní vložku festivalu s židovskou tématikou. Loutkové divadlo postavené na textu moc nefunguje. Hezky malované kulisy pak loutkoherci kryli svými těly při odkrytém vedení marionet. Vzhledem k tomu, že loutka nemá mimiku, je velmi těžké, nestrhnou divákovu pozornost k lidskému obličeji. Zvláště, když loutky nejednají, Rézi prachovku neuchopí, ač by toho loutka jistě byla schopna, poklízí s ní herečka. Marioneta žvanící, na židli sedící je do skanzenu patřící.
Parta nadšenců z loutkového divadla Oblázek Krucemburk opět přijela ráno, 2 hodiny si stavěli lávku a celé kukátko, chystali zvuk a světla a zkoušeli až do představení inscenace O Červené Karkulce. Je s podivem, že navzdory úsilí, času a množství lidí, kteří se na představení podílejí, se nikdo na věc nepodívá z hlediště a tak dopustí, že se Karkulka odchází obléct za strom místo do chaloupky, vlk spí s otevřenýma očima, apod. Důležitějším problémem je téma inscenace. Každý dospělý člověk a ostatně i mnohé dítě řekne, že pohádka O Červené Karkulce je o neposlušnosti. V závěru představení je Karkulka kárána, že neposlechla maminku a málem to s ní špatně dopadlo, ale popravdě, maminka Karkulku v úvodu opakovaně nabádala, hlavně aby nezapomněla babičce vyřídit pozdravy. Zákaz či varování, jestli zaznělo, zaniklo. Vzhledem k rozdělené interpretaci, by si mluvčí mohl téma alespoň ve slovech ohlídat.
Porota souboru udělila cenu za výtvarnou složku inscenace, ovšem vyjma zhmotnění Karkulky v podobě živé paní v červené sukýnce a čepečku s umělohmotnými fialkami a jahodami velkými jako lidská pěst, která na předscéně tančí dokolečka. Kde se vzal, tu se vzal uprostřed lesa stojan na noty, kytarista a zpěvačka, pějí píseň, kterou jen těžko dostávám z hlavy: „Tralalala lalala Červená Karkulka, tralalala lalala Karkulička…“ Proč živí muzikanti nesedí na scéně od začátku a nezvučí veškeré dění, mohla by zmizet nahraná hudba z reprobeden (např. něžný menuet na párání vlkova břicha). Karkulčina přítomnost v podobě živáka u písničky také způsobuje její schizofrenost, kdy si zpívá o tom, že si má dát pozor na vlka, ale v zápětí na scéně dělá pravý opak.
Poslední dvě inscenace přivezlo loutkové divadlo T. J. Sokol Uherské Hradiště. Dvě party mladých lidí, kteří se věnují loutkovému divadlu, je něco, co porota ocenila svou cenou za omlazení souboru.
V inscenaci Sněhurka funguje všechno, co v ní tvůrci ponechali z předlohy od Milady Mašatové. Porota ocenila ztvárnění zrcadla a to nejen pro to, že to byla jediná postava bez rozdělené interpretace, a možná právě proto fungovala a mohla komunikovat s divákem. V Čarovném závoji se nehraje, o čem soubor tvrdí, že předloha je. Nezahraje se nic, co mě jako diváka láká vidět – 12 pytlů zlata je přičarováno mimo scénu, dům se objeví na kopci také mimo, aj.
Škoda, že loutkové divadlo bere tento sokolský soubor trochu jako tělocvik. Prospěla by jim návštěva dramaturgického nebo režijního semináře, nebo alespoň návštěva nějakého inspirativního představení divadla Drak či Alfa či mnohých amatérských souborů, které nezamrzli v minulém století a sledují vývoj loutkového divadla u nás i ve světě. Přiznejme si, že rozdělené interpretaci odzvonilo. A i kdyby ne, musí být mluvní projev dostatečně kultivovaný, příběh se musí vyprávět tak, aby se dostal k diváku přes rampu. Do divadla se nejdeme podívat jen na to, jak to děcka pěkně secvičila, ale chtělo by to oslovit diváka příběhem, tématem, dramatickou situací, kouzlem loutkového divadla.
Nuže, byla to přehlídka, nebo soutěž? 55. TŘEBÍČSKÉ LOUTKÁŘSKÉ JARO bylo postupovou přehlídkou s příjemným setkáním lektorského sboru a jednotlivých souborů nad jejich inscenacemi. Aby soubory mohly slyšet reflexi na své inscenace a dál se posouvaly a vyvíjely. Ráda se za rok se všemi na těchto diskusích opět setkám. A bylo by skvělé přidat do programu tvůrčí dílnu nebo vzdělávací seminář pro účastníky. Třeba na úkor blyštivých skleněných plaket, které si soubory z přehlídky odvážely. Těším se na 56. ročník.
Autor: Iveta Grmelová
Přílohy:
IMG-0824-zxe55 IMG-0837-x1y5u IMG-0834-l0ycq IMG-0855-ud4a2
IMG-0857-utlbc
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
55. Třebíčské loutkářské jaro aneb Je to přehlídka nebo soutěž? Soutěž je to. Postoupit mohou jen ti nejlepší. A i když lektorský sbor říká, že nikdo neprohrál, v těch co nepostoupili do dalšího kola, často pocit prohry vzniká a demotivuje. Rezignují na účast v dalších ročnících. A to je veliká škoda. Na soutěžích se však říká: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Takže. Kdybychom přehlídku přímo nazvali soutěží, brali bychom neúspěchy sportovněji? Toť otázka.
Krajské postupové přehlídky | Loutkové
Třebíčské loutkářské jaro je, správně řečeno, postupová přehlídka s možností postupu na národní přehlídku loutkového divadla Loutkářskou Chrudim. Po jejím zhlédnutí si však kladu otázku. Je to přehlídka čeho? Neschopnosti najít divadelní znak pro sdělení tématu, rezignace na estetiku celku. Přehlídka toho, jak těžké je hovořit k divákům přes materiál, kterým je loutka. Je to přehlídka toho, kolik slov jsme se naučili říkat zpaměti. Je to přehlídka toho, jak tráví volný čas několik skupin různých lidí. Je snad pro ně loutkové divadlo jen záminkou pro setkávání? Trpěným zvykem? Setrvačností?
V sobotu 25. 3. 2023 se v Městském kulturním středisku v nádherné Třebíči sešlo šest loutkářských souborů. Několik stálic z předešlých ročníků odpadlo, nikdo nový nepřibyl.
Jako první, nám spolek loutek LOUTKINO Brno, představil svou inscenaci Kouzelný hrnec, jinde je uveden název Čínská lidová pohádka.
Vedoucí souboru Radomír Prokop si pohádku, která se stala předlohou, pamatuje z dětství, již delší dobu má zálusk na její realizaci. Před pandemií si nechal vyrobit tři totemové loutky a nyní konečně nazrál čas k realizaci. Tato nostalgie sebou nese jisté problémy. V průběhu vzniku inscenace se zjistilo, že děj pohádky se dá totemovými loutkami vyprávět celkem obtížně a hledal se ještě jiný princip, šťastně byla zvolena stínohra a to nejen loutková, ale i formou přímé malby. Tak před diváky vzniká dům a úroda na rýžovém poli, aj. Leč totemových loutek se zcela nezbavili a tak je diváku divné, proč je použit tu tento druh loutek a tu zase stínohra.
Dalším problémem je zmatení v žánrech. Pokoušejí se nám vyprávět mravoučnou pohádku o tom, jak se chamtivost nevyplácí, ale ve skutečnosti nám hrají anekdotu o tom, jak se jim náhodou doma přemnožili dědečci. Jestli se jim podaří ujasnit si žánr a odlehčit příběh od didaktického mravoučného ukazováčku, mohla by vzniknout zábavná a vtipná drobnička.
Jak jsme u Loutkina zvyklí, inscenaci doprovází vedoucí souboru, usazený na předscéně, na různé hudební nástroje. Zatímco hrající děti jsou ukryté za paravánkem. Děti jsou to malé (asi 3. třída ZŠ?), ne všechny dobře hlasově vybavené, ale svou roli zvládají a délka inscenace i nenáročnost je odpovídající jejich věku. Inscenace obdržela cenu poroty za výtvarné zpracování a doporučení do širšího výběru na loutkářskou Chrudim.
Žáci LDO ZUŠ Kroměříž, pod vedením Lenky Sasínové, zahráli představení Dřevák. Jedná se hru s dřevěným manekýnem (z dílny paní učitelky) na motivy známých dobrodružství panáčka Pinokia. Velmi problematický a nefunkční je „dvoreček“, do kterého je tato hra zasazena. Velice sympatický osobní pohled na věc mladých teenagerů by se v inscenaci jistě objevil i tak, byl by vítaný a nemusí být omlouván tím, že se učitelka zpozdila, wifina nejde, tak si zahrajeme s loutkou, kterou jsme tu náhodou objevili. Porota ocenila jejich bezprostřednost. A také odvahu, že svůj kus přijeli sehrát jen ve třech, když 2 z 5 onemocněli. Bylo patrné, že v situacích se orientují a dovedou v rámci nich improvizovat. Ale velký handicap je v práci s loutkou. Nelze ji jen po jevišti poponášet a mluvit o ní, musí se hrát s ní a skrze ni. Zde má soubor ještě rezervy.
Po obědě Loutkové divadlo Starost Prostějov sehrálo marionetový výstup Když se tloukla okna. Předlohou byla bezmála 100 let stará kniha povídek Vojtěcha Rakouse Modche a Rézi o židovském páru a jeho každodenním životě. Porota souboru udělila ocenění za nahlédnutí do židovské kultury. Soubor tímto přijal výzvu vytvořit kulturní vložku festivalu s židovskou tématikou. Loutkové divadlo postavené na textu moc nefunguje. Hezky malované kulisy pak loutkoherci kryli svými těly při odkrytém vedení marionet. Vzhledem k tomu, že loutka nemá mimiku, je velmi těžké, nestrhnou divákovu pozornost k lidskému obličeji. Zvláště, když loutky nejednají, Rézi prachovku neuchopí, ač by toho loutka jistě byla schopna, poklízí s ní herečka. Marioneta žvanící, na židli sedící je do skanzenu patřící.
Parta nadšenců z loutkového divadla Oblázek Krucemburk opět přijela ráno, 2 hodiny si stavěli lávku a celé kukátko, chystali zvuk a světla a zkoušeli až do představení inscenace O Červené Karkulce. Je s podivem, že navzdory úsilí, času a množství lidí, kteří se na představení podílejí, se nikdo na věc nepodívá z hlediště a tak dopustí, že se Karkulka odchází obléct za strom místo do chaloupky, vlk spí s otevřenýma očima, apod. Důležitějším problémem je téma inscenace. Každý dospělý člověk a ostatně i mnohé dítě řekne, že pohádka O Červené Karkulce je o neposlušnosti. V závěru představení je Karkulka kárána, že neposlechla maminku a málem to s ní špatně dopadlo, ale popravdě, maminka Karkulku v úvodu opakovaně nabádala, hlavně aby nezapomněla babičce vyřídit pozdravy. Zákaz či varování, jestli zaznělo, zaniklo. Vzhledem k rozdělené interpretaci, by si mluvčí mohl téma alespoň ve slovech ohlídat.
Porota souboru udělila cenu za výtvarnou složku inscenace, ovšem vyjma zhmotnění Karkulky v podobě živé paní v červené sukýnce a čepečku s umělohmotnými fialkami a jahodami velkými jako lidská pěst, která na předscéně tančí dokolečka. Kde se vzal, tu se vzal uprostřed lesa stojan na noty, kytarista a zpěvačka, pějí píseň, kterou jen těžko dostávám z hlavy: „Tralalala lalala Červená Karkulka, tralalala lalala Karkulička…“ Proč živí muzikanti nesedí na scéně od začátku a nezvučí veškeré dění, mohla by zmizet nahraná hudba z reprobeden (např. něžný menuet na párání vlkova břicha). Karkulčina přítomnost v podobě živáka u písničky také způsobuje její schizofrenost, kdy si zpívá o tom, že si má dát pozor na vlka, ale v zápětí na scéně dělá pravý opak.
Poslední dvě inscenace přivezlo loutkové divadlo T. J. Sokol Uherské Hradiště. Dvě party mladých lidí, kteří se věnují loutkovému divadlu, je něco, co porota ocenila svou cenou za omlazení souboru.
V inscenaci Sněhurka funguje všechno, co v ní tvůrci ponechali z předlohy od Milady Mašatové. Porota ocenila ztvárnění zrcadla a to nejen pro to, že to byla jediná postava bez rozdělené interpretace, a možná právě proto fungovala a mohla komunikovat s divákem. V Čarovném závoji se nehraje, o čem soubor tvrdí, že předloha je. Nezahraje se nic, co mě jako diváka láká vidět – 12 pytlů zlata je přičarováno mimo scénu, dům se objeví na kopci také mimo, aj.
Škoda, že loutkové divadlo bere tento sokolský soubor trochu jako tělocvik. Prospěla by jim návštěva dramaturgického nebo režijního semináře, nebo alespoň návštěva nějakého inspirativního představení divadla Drak či Alfa či mnohých amatérských souborů, které nezamrzli v minulém století a sledují vývoj loutkového divadla u nás i ve světě. Přiznejme si, že rozdělené interpretaci odzvonilo. A i kdyby ne, musí být mluvní projev dostatečně kultivovaný, příběh se musí vyprávět tak, aby se dostal k diváku přes rampu. Do divadla se nejdeme podívat jen na to, jak to děcka pěkně secvičila, ale chtělo by to oslovit diváka příběhem, tématem, dramatickou situací, kouzlem loutkového divadla.
Nuže, byla to přehlídka, nebo soutěž? 55. TŘEBÍČSKÉ LOUTKÁŘSKÉ JARO bylo postupovou přehlídkou s příjemným setkáním lektorského sboru a jednotlivých souborů nad jejich inscenacemi. Aby soubory mohly slyšet reflexi na své inscenace a dál se posouvaly a vyvíjely. Ráda se za rok se všemi na těchto diskusích opět setkám. A bylo by skvělé přidat do programu tvůrčí dílnu nebo vzdělávací seminář pro účastníky. Třeba na úkor blyštivých skleněných plaket, které si soubory z přehlídky odvážely. Těším se na 56. ročník.
Autor: Iveta Grmelová
Přílohy:
IMG-0824-zxe55 IMG-0837-x1y5u IMG-0834-l0ycq IMG-0855-ud4a2
IMG-0857-utlbc
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.