SCHEJBAL, Milan: Album A. P. Čechova, Slánská scéna Slaný, hodnocení inscenace na KP Wintrův Rakovník 2012
ALBUM A. P. ČECHOVA
Milan Schejbal
Soubor Slánská scéna Slaný, který se v posledních letech často prezentoval na Wintrově Rakovníku, si tentokrát vybral pro svou inscenaci koláž z povídek A.P. Čechova pod názvem Album A.P. Čechova. Jedná se o kompilát několika epických povídek (např. Chameleon, Z deště pod okap, Na dače aj. a snad nejznámější z nich je povídka Slzy, které svět nevidí, proslavená brilantním výkonem Jana Wericha v televizním zpracování). Společným jmenovatelem těchto povídek je autorův pohled na tzv. obyčejný svět ruského venkova, jeho výsměch slabostem, omezenosti, zaostalosti a předsudkům zde žijících lidiček, vše však měřeno základním úhlem laskavého a chápajícího pohledu.
Režisér Miroslav Večerka rozehrává toto bizarní panoptikum prakticky na holé scéně ohraničené naddimenzovaným fotografickým albem, v němž se jednotlivé příběhy oddělují „listováním“ a doplňují jen nejnutnějšími scénickými prvky. Veškerá tíha sdělení je tudíž záměrně realizována přes herecké jednání, a to se dařilo při soutěžním rakovnickém představení naplnit s velmi střídavými úspěchy. Zatímco první povídka (Chameleon) vykazovala ve čtvrtečním večeru snahu po rozporuplném vyjádření toho, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí, a tudíž přinesla jisté divadelní napětí, v dalším průběhu první poloviny představení se toto napětí bohužel vytratilo a čím dál tím častěji jsme byli svědky pouhé ilustrace a popisu bez žádoucí divadelnosti. Ta se dostavila až po přestávce a plně se rozvinula v povídce Vesničtí eskulapové, kde zazářil díky nadsázce, ostrým hereckým střihům a přesnému pointování Jan „Fany“ Fanta v roli Kuzmy Jegoriče, doktora, a jeho způsobu herectví se přiblížili i ostatní spoluhráči (především Tomáš Vott jako Pavel Ivanovič Vychodcev a Mila Zápotocký jako Fedor Petrovič Rebrotěsov). V takto nastaveném stylu pak inscenace zdárně pokračovala až do konce. Výjimkou z něj byla pouze povídka Myslivec, jež přinesla náhle a nepřipraveně do inscenace hořký a temný motiv, který známe spíše z pozdější Čechovovy dramatické tvorby (Racek, Tři sestry). Je škoda, že zvolený způsob hereckého ztvárnění druhé poloviny inscenace absentoval v polovině první. Mohli bychom v takovém případě hovořit o konsistentní inscenaci, založené na výrazném herectví. Škoda. Zvláště škoda v případě slánských herců, kteří na to evidentně „mají“.
Milan Schejbal
Soubor Slánská scéna Slaný, který se v posledních letech často prezentoval na Wintrově Rakovníku, si tentokrát vybral pro svou inscenaci koláž z povídek A.P. Čechova pod názvem Album A.P. Čechova. Jedná se o kompilát několika epických povídek (např. Chameleon, Z deště pod okap, Na dače aj. a snad nejznámější z nich je povídka Slzy, které svět nevidí, proslavená brilantním výkonem Jana Wericha v televizním zpracování). Společným jmenovatelem těchto povídek je autorův pohled na tzv. obyčejný svět ruského venkova, jeho výsměch slabostem, omezenosti, zaostalosti a předsudkům zde žijících lidiček, vše však měřeno základním úhlem laskavého a chápajícího pohledu.
Režisér Miroslav Večerka rozehrává toto bizarní panoptikum prakticky na holé scéně ohraničené naddimenzovaným fotografickým albem, v němž se jednotlivé příběhy oddělují „listováním“ a doplňují jen nejnutnějšími scénickými prvky. Veškerá tíha sdělení je tudíž záměrně realizována přes herecké jednání, a to se dařilo při soutěžním rakovnickém představení naplnit s velmi střídavými úspěchy. Zatímco první povídka (Chameleon) vykazovala ve čtvrtečním večeru snahu po rozporuplném vyjádření toho, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí, a tudíž přinesla jisté divadelní napětí, v dalším průběhu první poloviny představení se toto napětí bohužel vytratilo a čím dál tím častěji jsme byli svědky pouhé ilustrace a popisu bez žádoucí divadelnosti. Ta se dostavila až po přestávce a plně se rozvinula v povídce Vesničtí eskulapové, kde zazářil díky nadsázce, ostrým hereckým střihům a přesnému pointování Jan „Fany“ Fanta v roli Kuzmy Jegoriče, doktora, a jeho způsobu herectví se přiblížili i ostatní spoluhráči (především Tomáš Vott jako Pavel Ivanovič Vychodcev a Mila Zápotocký jako Fedor Petrovič Rebrotěsov). V takto nastaveném stylu pak inscenace zdárně pokračovala až do konce. Výjimkou z něj byla pouze povídka Myslivec, jež přinesla náhle a nepřipraveně do inscenace hořký a temný motiv, který známe spíše z pozdější Čechovovy dramatické tvorby (Racek, Tři sestry). Je škoda, že zvolený způsob hereckého ztvárnění druhé poloviny inscenace absentoval v polovině první. Mohli bychom v takovém případě hovořit o konsistentní inscenaci, založené na výrazném herectví. Škoda. Zvláště škoda v případě slánských herců, kteří na to evidentně „mají“.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.