Tylovi vrazi Třešť – autorský text 100h aneb MLÁCENÍ PRÁZDNÉ SLÁMY. Cituji z programu: Divadelní představení ze života prostého venkovského lidu. Volně nastudované podle ztracené výpravné divadelní hry J.K. Tyla „Sto haléřů v Žirovnici“. Jako tři cepy se představí členové skupiny ... z hromady slámy na prkna jež znamenají svět. Nuže, anotace slibovala mnoho, od vtipu a mystifikace až po recesi, včetně autorského pohledu na divadlo et cetera. Jenže skutečnost jest taková, že program byl počátkem a zároveň koncem, neboť jsme jako diváci byli 60 minut rukojmími čehosi, co se jen velmi špatně dá pojmenovat. Nuže, pravděpodobná, avšak nijak nesdělená intelektová potence tři autorů a současně interpretů nevylezla ze stohu, takže jsme bohužel ani náhodou nebyli svědky mlácení prázdné slámy - což je škoda - pouze kdesi nad mlatem se vznášel zapomenutý prach zákulisí. Schopnost oslovit diváka jakýmkoli jevištním prostředkem kolabovala na nedokonalosti či neschopnosti tyto prostředky ovládat. Dále pak snad, možná, asi kdysi myšlený leitmotiv (vážně či ironicky – ale kdo ví z čeho to určit!) o stařence se síťovkou s ovocem ubité v parku, nebyl leitmotivem, ba ani motivem s možností proměny v téma vůči současnému světu, ubíjejícímu se mediálně-sociální prázdnotou do totální prázdnoty, ale pouhou, nedobře provedenou simplicistní referencí. To samé se týká pružných podložek pod židlemi, označujících v představení pouze vibrace a kolébání tramvaje, bez schopnosti (pokud tam kdy byla) metaforického přesahu k označení rozkmitu nejisté současnosti, která se nachází pouze v tramvaji, nebo jen mimo tramvaj, nebo ... jak to jen mělo být, milý Horátio? Škoda. Asi. Jelikož přehlídka experimentálních divadel se koná pár minut od Třeště v Jihlavě, možná měli Tylovi vrazi vstoupit do konfrontace s jim podobnými soubory, a především na téže přehlídce vytrvat a zjistit, jak to současná avantgarda i „avantgarda“ smaží, peče, vaří a dusí. Předváděný 100h však vyvolal ohlas u fanklubu kamarádů, který vyzdvihl zhlédnuté na úroveň Formanova Muže z měsíce, produkci označil za generační spor o poslání divadla a lektory za mlátiče prázdné slámy. Takže v důsledku jsme se všichni, včetně publika přítomného rozborovému semináři, nějakého toho zrna přece jen dočkali.