LIŠKOVÁ, Barbora: Počátky ochotnického divadla v Českých Budějovicích. Text pro MČAD 2000

Počátky ochotnického divadla v Českých Budějovicích

Českobudějovického ochotnické divadlo a jeho vznik je dán dvěma daty:

1.ledna 1855 vznikl Spolek katolických tovaryšů, jehož zakladatelem byl J. V. Jirsík.
Byl to spolek pro povzbuzení a vzdělávání řemeslnické mládeže, který od r. 1863 provozoval i divadelní činnost. Hrálo se střídavě česky a německy. Prvním českým představením byl Josef Egyptský a jeho bratři, prvním německým Schmerbach Waffenfeld.
Poprvé vystoupil spolek na veřejnosti v r. 1875, při příležitosti velkolepých oslav 25. výročí trvání spolku. Bylo to při představení jednoaktových her Věno a Francínkovy námluvy, konaném v Budějovické Besedě. Dne 1. ledna1887 se tato skupina odvážila na jeviště městského divadla se Šamberkovým J. K.Tyl a vlasteneckou scénou Tylův úděl – což jim přineslo všeobecný úspěch a uznání. Neméně úspěšná byla i inscenace Lesní panny: Dům byl zcela naplněn… Tu předem podotýkám, že kus vypraven byl tak dobře, jak ani u mnohých divadelních společností nevídáme. (Budivoj z 5. 1. 1888).
Repertoár se skládal většinou z veseloher a frašek. Četnost představení nebyla velká, hrálo se čtyřikrát až osmkrát do roka, převážně však každá hra jen jednou. Výtěžky z představení byly věnovány spolkovým dobročinným účelům.
Na konci r. 1890 měl Spolek katolických tovaryšů 343 členů, z toho 172 činných, 158 přispívajících a 13 čestných. (Mezi režiséry patřili: Ant. Vožický, P. M. Voneš, K. Huleš, K. Doubek, H. Betka, bratři Rýdlové)
V polovině r. 1891 dochází v dramatické družině k významné změně tím, že část kvalitních ochotníků odchází za prací mimo město. Původní složení se rozpadá a objevují se nová jména (František Porod, manželé Cibulkovi, Karel Doubek, A Pražanová, B. Blahoušová a další). I přes všechnu shovívavost kritiků je patrné, že kvalita představení už není taková.
Do divadelní činnosti spolku patřilo pravidelné konání masopustních původů, které byly ve své podstatě také divadelním představením. Průvodů se mezi r. 1886 a 1893 uskutečnilo celkem 8 a všechny se těšily velikému zájmu a oblibě u veřejnosti.
V r. 1895 skončil monopol spolku na ochotnické divadlo ve městě, neboť toho roku vzniká ochotnický divadelní spolek J. K. Tyl.

1. září 1895 byl založen první spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl. Hlavní myšlenkou bylo naplnění Tylova odkazu, šíření zdravého češství a udržení české řeči. První hrou spolku byla Jiráskova Vojnarka a prvním předsedou V. Reitmajer. Další představení, které bylo oceněno bouřlivým potleskem byl Šubrtův Jan Vývara v městském divadle. Po té koupil J. K. Tyl vybavení jeviště, které nainstaloval v hostinci U červeného srdíčka na Lannově třídě. Po odehrání představeních Maryši, Závěti, Leštínského kováře, Kříže u potoka (po budějovicku nazvaném Kreuz bei der potůček), aj., se spolek přemístil do hostince U Novotných, kde našel útočiště na dlouhou řadu let. Spolek se zabýval téměř výhradně hraním divadelních her a ve své činnosti pokračuje, po více než 100 letech, dodnes.


O Spolku katolických tovaryšů Hlas lidu (XXVI, červenec 1930) píše: Po zbudování Jirsíkova národního domu se značná část a celý ruch katolického hnutí tam přestěhoval, avšak dům náš podrží jistě svůj význam i nadále… Válečná léta (1916-1918) přerušila veškerou činnost spolku. Po válce ochladl vztah ke všemu katolickému, spolek se stal objektem posměchu, členové označováni za tmáře a zpátečníky – velká část členů vystoupila ze spolku. Konkurentem byla Jednota orelská…




Ochotnické divadlo v Č. Budějovicích po 1.světové válce a v 30. letech


Poválečná léta byla ve znamení explozivního rozmachu ochotnického divadelnictví. Hraní divadla se stalo snad největší zálibou obyvatel města.

Pokračuje aktivní činnost již renomovaného ochotnického spolku J. K. Tyl. Ve 20. letech sehrál např. Skružného Slečnu prokuristku, Rudolfovo Manželské dueto, Rožkova Červa, Jiráskovu Vojnarku, Téverovu V Područí síly, aj. Počátkem r. 1930 se spolek dostává do vážných finančních potíží. V r. 1935 však pod vedením nového předsedy F. Hubáčka znovu ožívá .
V r. 1919 vzniká divadelní soubor J. Zeyer, který se stal pokračovatelem Spolku katolických tovaryšů. V r. 1930 sehrál rekordní počet představení, a to 20, při 126 zkouškách. V r. 1931 pak 19 her – to vše s padesáti členy. Režisérem souboru byl Augustin Mráz. Repertoár byl různorodý: hrála se Bezejmená Alexe Bissona, U snědeného krámu I.Hermanas, opereta Tulácká krev, Šamberkův Podskalák a další. V městském divadle sehrál Zeyer hru Kristovo světlo světa a Pašije, z nichž fotografie hlavních představitelů přinesl i Pražský ilustrovaný zpravodaj.
V r. 1942 založil Klub přátel ochotnického divadla Dramatický odbor československé obchodní Besedy (vedený prof. An. Šebestíkem a agilním režisérem Chrysogonem Kochem), jehož úspěchy jsou spojeny se jménem učitele Pavlera. Za jeho režie byly hrány např. Svobodovy Směry života nebo Šimáčkův Jiný vzduch. V r. 1933 se z iniciativy a na náklady souboru uskutečnil zájezd ochotníků z chorvatského Záhřebu do Českých Budějovic. 23. srpna sehrál Petrovičovu hru Liják.
Dramatický odbor Národní jednoty Pošumavské v Rožnově pravidelně hrál v sále hostince U Jiroušků. V r. 1931 měl 42 členů a sehrál 10 her. Zvlášť úspěšná byla hra G. Preissové Její pastorkyňa. K třicetiletému výročí sehrál soubor v r. 1933 Kolárovu hru Pražský žid, za režie Fr. Nohejla.
K nejaktivnějším českobudějovickým spolkům patřilo Sdružení katolické mládeže na Lineckém předměstí, který zahájil svou činnost v r. 1930. Již v r. 1931 toto Sdružení vykázalo realizaci 10 her při pouhých 10 členech. Vůdčí osobou tohoto dramatického odboru byl František Jinderle. Do repertoáru patřily např. Stroupežnického Václav Hrobčický z Hrobčic, Veselého Jiskry v mlhách, opereta Ta česká muzika, ta srdce proniká a další.
Ve třicátých letech se také objevuje působení studentských a školských divadel. Mezi nejvýznamnější patřilo Studentské divadlo, které pracovalo pod vedením prof. dr. Stejskala na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. V r. 1935 zahájilo svou činnost Macháčkovými Ženichy a po té následoval cyklus středověkých grotesek (H. Sachs Potulný student, staročeský Mastičkář, …) aj.
V r. 1926 vznikají dva z nejvýznamnějších souborů ve městě. Prvním z nich je dramatický odbor československé socialistické mládeže J. K. Mayer. Jeho zakladatelem byl i jeho první předseda Fr. Mařinec. První hrou, kterou soubor inscenoval v Jirsíkově sále již na podzim 1926, byla hra J. Haise– Týneckého Na děkanství. 13. ledna 1932 se J. K. Mayer změnil z odboru na samostatný spolek se stanovami ÚMDOČ. Od svého založení sehrál k tomuto datu 69 představení. V. r. 1934 už vidíme v řadách spolku známé českobudějovické kulturní osobnosti jako škpt. Václava Helebranta, Františka Viktorina, Vila Brožka a další. 19. listopadu 1932 zahrál J. K. Mayer první představení na svém vlastním jevišti v sálu Na rychtě (Vrchlického Noci na Karlštejně). V následujících letech patřil stále mezi přední ochotnické spolky, ale válečná léta jej zcela vyřadila a soubor se rozpadl.
Tím druhým významným souborem, který vznikl v r. 1926 byla Tylova ochotnická družina, která vznikla z nespokojenosti části členstva Tylovy obce. Zakladatelem a dlouhodobým předsedou spolku byl Bedřich Horka. Rozvoj divadelní aktivity přichází až v 2. polovině 30. let a pak hlavně v období okupace, kdy Tylova ochotnická družina vykonala velký kus práce na jihočeském venkově. Bylo to poprvé v českobudějovickém ochotnickém divadle, kdy byl soubor neustále na zájezdech a neměl vlastní jeviště.

Z příměstských čtvrtí je v ochotnické aktivitě na prvním místě Suché Vrbné, kde postupně vznikalo a zase zanikalo velké množství divadelních spolků. V. r. 1909 byla založena Dělnická tělovýchovná jednota, pro níž nebylo hraní divadla jen kulturní a výchovnou potřebou, ale do jisté míry i existenční nutností. Mimo divadelní činnost se při DTJ Suché Vrbné vytvořil pěvecký kroužek, který se později oddělil jako samostatný Dělnický pěvecký spolek Lyra. Dále byl také při DTJ založen kroužek recitační, který nesl název Kolektiv Vpřed. Dalším ze suchovrbenských spolků byl Jirásek, založený v r. 1913. Kolem r. 1919 pak vzniká J. K. Tyl Suché Vrbné, který se zhruba po deseti letech zase rozešel. Ve třicátých letech se občas objevuje divadelní sdružení Sokola Suché Vrbné. Jako nejaktivnější se v tomto období projevuj spolek Zeyer Suché Vrbné, založený několika nadšenci z rozpadlého J. K. Tyl Suché Vrbné, v čele s Františkem Klímou. Ještě však před uplynutím šestiletého pronájmu sálu se rozešel. Tím skončil nadějný rozvoj ochotnického divadla v Suchém Vrbném.
Ve Čtyrech Dvorech působil dramatický odbor církve československé, který od počátku třicátých let hrál nepravidelně a s nízkou úrovní. Hlavním nositelem idejí ochotnického divadla ve Čtyrech Dvorech byl dramatický odbor Sokola, který patřil k nejaktivnějším spolkům v okolí Českých Budějovic. Nepravidelně a vzácně pak uváděl své hry i dramatický odbor Jirásek Čtyři Dvory.
V Hrdějovicích působil od r. 1921 ochotnický spolek Osvěta, který měl spolkovou místnost v hostinci U Simandlů. Tento soubor zažil různé peripetie a tak koncem druhé poloviny třicátých let už nepracuje. V r. 1947 uvádí Hlas lidu, že byl v Hrdějovicích založen nový ochotnický spolek s názvem „Osvěta“, který však nepřečkal rok 1950.


Němečtí ochotníci

V r. 1872 došlo k vybudování Německého domu, který se stal domovem pro mnoho německých (a nejen divadelních) spolků. Jením z nejaktivnějších představitelů německého ochotnického divadla v Budějovicích byl místní rodák Jaro Veith. Po zhroucení Rakouska-Uherska založil společně s L. Dunkem, E. Förstrem, R. Gottliebem a dalšími německý ochotnický spolek Dilettantenverein, který disponoval i vlastním orchestrem. V r. 1923 však Německý dům vyhořel a Jaro Veith se přesunul do Klementinu, kde působil jako režisér a herec. Druhou velkou osobností německého ochotnického divadla byl Alois Meerwald, který se do Budějovic přestěhoval v r. 1925. Německé divadelní ochotnická činnost ustala v r. 1944. V té době definitivně končí německý kulturní život ve městě.



Období nacistické okupace

Nejzávaznějším počinem na poli ochotnického divadla za doby okupace bylo založení Vzorné ochotnické scény. Myšlenka spojit nejkvalitnější ochotnické síly v jeden soubor přichází v době značného omezení činnosti profesionálního divadla. V srpnu r. 1942 došlo (přibližně na 2 roky) k vytvoření souboru z jednotlivých členů organizovaných jednot a spolků. Soubor odehrál na 90 představení, měl více než 70 členů, mimo jiné tam působili i Ed Černý, A. Mráz, H. Dolejší, V. Helebrant, Fr. Jinderle aj.
Mezi soubory, které vyvíjely činnost během okupace, patřil především soubor Julius Zeyer. Jeho činnost byla nenápadná, ale soustavná a dbala na výchovu mladých členů souboru.
Největší aktivitu, co do počtu sehraných her a představení, vykazovala Tylova ochotnická družina. Skoro všechna svá představení odehrála na zájezdech. Režisérem Tylovy ochotnické družiny byl neúnavný Bedřich Horka, s jehož životním osudem je spojen i osud družiny.V r. 1947 oslepl a tím se také ztratila i stopa po Tylově ochotnické družině.
Svou činnost vyvíjel i ochotnický spolek J. K. Tyl, pod vedením předsedy L. Hluchého. Mezi režiséry spolku v té době patřili B. Voráček, J. Vališ a R. Kolínský. I spolek J. K. Mayer stoupil do čtyřicátých let poměrně dobře. Byl to Piskořův Svátek Věřitelů, kde v hlavní roli perlil budějovická kabaretiér a komik Vila Brožek.
Také pro Pěvecko-ochotnické sdružení katolíků Linecké předměstí znamenala doba okupace období práce pro podporu národního vědomí ve městě. Osobností, která toto sdružení vedla, byl František Jinderle.
V r. 1939 zahajuje svou činnost spolek Dělnické tělovýchovné jednoty, který působil v Dělnickém domě. Mezi režiséry spolku patřili Fr. Novotný, B. Holšan a K. Poláček.
Studentské divadlo Mladá scéna vzniklo v r. 1941. Fungovalo jako recitační a dramatický odbor pod vedením Borka Bílka
V r. 1944 se představil dramatický odbor při učňovské škole – Učňovská besídka – pod vedením p. učitele Housky.
V sezóně 1943-44 vznikla nová skupina pod názvem Scéna mladých. Z dalších drobnějších aktivit je třeba jmenovat ještě dramatický odbor Sokola I. a Sokola II., kulturní odbor obce církve českomoravské, Národní jednotu pošumavskou v Rožnově, Orelské divadlo, které zahájilo svou činnost v Suchém Vrbném, a z téhož místa i Sdružení divadelních ochotníků Suché Vrbné. Ve Čtyrech Dvorech to pak byl spolek Jirásek a v Hrdějovicích pěvecký sbor Národního souručenství Hrdějovice.
V r. 1941 vnikla agenturní organizace Radost ze života. Pod vedením Karla Vrzala rozvinula poměrně širokou činnost. Se svým estrádním pořadem nazvaným Pestrý večer zajížděla do různým míst kraje. Převzala záštitu nad mnoha ochotnickými představeními a organizovala hromadné návštěvy divadel.
Spolupráci s Jihočeským divadlem navázala scéna Ochotnické služby, která se do jeho repertoáru zařadila Mrštíkovou Maryšou. Ochotnická služba však vzhledem k pokročilé době války neměla dlouhou dobu trvání.
LOUTKOVÉ DIVADLO. Na prvním místě vyvíjí neobyčejnou aktivitu Svět loutek. Toto divadlo hrálo pravidelně o sobotách a nedělích v hotelu Grand. V neděli byla vždy představení dvě a každý týden nová hra. Do repertoáru patřily hry jako: Jak se strašidla udejchala, Červená Karkulka, Kašpárek učí Matěje, Ze života hmyzu a mnoho dalších. Velký úspěch slavil i kabaret pro dospělé.
Kampfova loutková scéna hrála v sále restaurace Metropol na Mariánském nám. Hrála i o některých všedních dnech. Mezi nejúspěšnější patřila hra dr. Jana Malíka Míček Flíček a hra budějckého autora L. Cibuzara Jak Janička zachránila bezhlavého rytíře.
Na Pražském nám. se hrálo Loutkové divadlo v Husově sboru církve českomoravské a také loutková scéna U Petrinů se vepsala do srdcí malých diváků.
V neposlední řadě se pak objevila loutková scéna Sokola II. na Lineckém předměstí.. Toto divadlo však bylo na konci války zabráno německými úřady.


Doba poválečná

V r. 1948 vyzval ústřední akční výbor NF v Praze všechny spolky k nové registraci s žádostí o povolení k další činnosti. První vlaštovkou koncepce ochotnického divadla byl Jihočeský lidový festival práce a radosti. Hlas lidu o tom napsal: …Ochotnické divadlo půjde novou cestou, kde se buduje, tvoří, kde se odstraňují staré hry, které dnešnímu divákovi již nemají co říct. Naši ochotníci se zapojili do Jihočeského lidového festivalu práce a radosti…
Řada ochotnických spolků se rozešla, protože nedokázala překonat rozpory mezi jednotlivými členy, vyplývající ze srážky staré a nové orientace divadla. Některé z nich ještě na počátku 50. let ožily, ale ne na dlouho. V některých případech skončily činnost ne vlastní vinou, jako např. v případě Sokola II., kde byla organizace sledována rostoucí politickou mocí KSČ. Stejně dopadl i ochotnický soubor, který hrál v Národním domě v hostinci U Paštiků na Lineckém předměstí.
Po 2. světové válce se sešla skupina nadšených ochotníků pod vedením režisérů A. Skleničky, J. Elišky a O. Tibitanzla a dovedla soubor k třetímu místu v zemské soutěži XI.Všeskokolského sletu.
Také Sokol I. se po 2. světové válce pokusil o obnovení činnosti.
Zbyly v podstatě tři tradiční spolky, které vyvíjely soustavnou a kvalitní divadelní činnost ještě řadu let. Jedná se o vůbec nejstarší divadelní spolek J. K. Tyl působící dodnes, J. Zeyer a nejmladší Sdružení divadelních ochotníků Suché Vrbné. Od r. 1949 nastává největší rozmach souboru Sdružení divadelních ochotníků Suché Vrbné, který působil v Suchovrbenské orlovně. Bylo uvedeno sedm premiér a v témže roce se soubor zúčastnil Jiočeského festivalu v Žabovřeskách.
V únoru 1946 byla spolem J. K Tyl nastudována Krptova hra Poslední výstup v režii R. Kolínského, se kterou soubor postoupil do zemské soutěže konané v Písku. Období r. 1945 až 1952 se dá nazvat érou Rudolfa Kolínského, který nejenže režíroval převážnou většinu inscenací, ale byl i organizační duší souboru.

LOUTKOVÉ DIVADLO – Loutková scéna Petrinum hrála odr. 1946 dvakrát v týdnu vedle Růženeckého kostela. Sokol I. začal svou loutkovou činnost vyvíjet na nově zřízeném loutkovém jevišti v září 1948. Konkrétních zpráv o loutkovém divadle se však zachovalo málo. Vývoj ochotnického loutkového divadla ve městě podstatně ovlivnilo založení stálého Loutkového divadla v Hradební ulici, které se stalo základem pro pozdější vznik profesionálního Malého divadla v Českých Budějovicích.


Padesátá a šedesátá léta

Zrušení spolků v r. 1952 a přechod na novou politickou bázi znamenalo pro ochotnické divadlo v Českých Budějovicích značné ochabnutí zájmu o práci v souborech. Poválečné nadšení brzy vyprchalo a dá se říci, že velký politický průvan zametl stopy dosavadní ochotnické práce. Kromě souborů J. K. Tyla, J. Zeyera a Sdružení divadelních ochotníků Suché Vrbné se většina ostatních spolků rozpadla. V průběhu 50. let vzniklo ve městě pět divadelních spolků, z nichž čtyři po několika letech opět zanikly. Tím pátým bylo Divadlo poezie Krajské knihovny v Českých Budějovicích, které pracovalo do počátku 70. let a je spojeno se jménem Jiřího Černého. V druhé polovině šedesátých let se uskutečnil zájezd do Švédska, kde se Divadlo poezie představilo s představením sestaveno z poezie švédského básníka E. Blomberga Ukřižovaný.
Podobně jako v meziválečném období byla třicátá léta vrcholem ochotnického divadelnictví, po druhé světové válce byla takovým obdobím léta šedesátá. V šedesátých letech sice nedošlo k tak velkému zájmu o ochotnické divadlo co do počtu souborů, ale podstatně se změnila kvalita inscenací (obvyklá byla spolupráce souborů s profesionály). Změnil se i základní pojem: místo označení ochotnické divadlo se začalo používat pojmu amatérské divadlo.
Kromě již zmíněných čtyřech souborů reprezentovaly padesátá léta ještě Klub strojařů Beseda, Spolek zaměstnanců pošt (po. r. 50 – Klub poštovních zaměstnanců spolupracující s Československým rozhlasem), Krajská nemocnice a Osvětová beseda.. Ideová čistota ochotnické práce byla sledována orgány cenzury HTD (Hlavní tiskový dohled).
Významným krokem pro kulturní život ve městě bylo založení tanečně-pěveckého folkloristického souboru Úsvit, který později dosáhl mnoha úspěchů doma i v zahraničí. Zakladatelem Úsvitu byl Jaroslav Krček. Divadelní soubor Pedagogické školy nastudoval pod vedením J. Pecky Stroupežnického Zvíkovského raráška s Jiří Daňkem v roli Dačického a Ivou Janžurovou v roli Elišky (ta byla přední recitátorkou školy).
V r. 1954 začal svou činnost vyvíjet Ochotnický soubor Klub strojařů Beseda (dříve Rudý koutek n.p. IGLA), který se odloučil od spolku J. K. Tyla a který působil pod vedením Rud. Kolínského. Od r. 1954 – 56 rozvinul divadelní činnost, která vycházela ze zájezdové tradice Tylovy ochotnické družiny. Činnost souborů v té době výrazně ovlivňoval JUDr. Jan Říha, českobudějovický soudce, dramatik a autor mnoha her.
V dubnu 1962 se představil premiérou nově vzniklý soubor D pro 111, který působil v Městském domě kultury. Konkrétně se jednalo o Hrubínovu Romanci pro křídlovku v režii K. Neubauera, s recitací O. Slavíka. Původní plán profesionálního D pro 111 (při JD) však nevydržel více než dvě sezóny, a tak profesionály vystřídali amatéři.
V r. 1952 sehrál pětadvacetičlenný soubor J. Zeyer třicet představení. Z tehdejších představitelů připomeňme alespoň K. Vedrala, A. Baštu, V. Hrušku a A. Mráze. Zde také byla poprvé ustanovena funkce dramaturga, kterou zastával A. Bašta. V r. 1956 zahajoval soubor Festival Tylových her, který uspořádala osvětová Beseda spolu MěNV Č. Budějovice, Tvrdohlavou ženou. V témže roce útočil i na metu nejvyšší – účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov. Tento rok byl také svědkem přechodu souboru pod Osvětovou besedu, který od té doby (po dva roky) nesl jméno Divadlo osvětové besedy J. Zeyer. Šedesátá léta pak začíná Zeyerova vrcholná éra – s představením Remarqueovým Posledním dějstvím v režii Milana Fridricha jh. Byla to také první inscenace souboru, která byla hrána XXIX. ročníku Jiráskova Hronova. Další festivalový úspěch přišel o dva roky později na V. Šrámkově Písku, kde soubor sehrál Arbuzovovy Irkutské historie v režii A. Bašty. Tato inscenace přispěla ke vstupu souboru do Studia Jihočeského divadla, kde mělo dojít ke zdokonalení pod odborným vedením profesionálních divadelníků. Později byla uvedena hra Zahradní slavnost, začínajícího dramatika V. Havla, v režii A. Bašty. Bylo to správné rozhodnutí, neboť jak se poději ukázalo, hra přesáhla svým významem rámec kraje. Mimo jiné se zúčastnila 34. ročníku Jiráskova Hronova a na pozvání autora hostovala v Divadla Na zábradlí. I další Hronovský ročník se neobešel bez účasti J. Zeyera, tentokráte se soubor představil s hrou G. Hoffmana Starosta. S touto hrou byl soubor pozván i na přehlídku amatérských souborů do východoněmeckého Cottbusu a na festival v jugoslávském Hvaru. Po roce 1965 začal J. Zeyer prosakovat do skupiny mladých zapálených lidí D pro 111. Na závěr své existence v r. 1967, již pod složeným názvem Divadelní soubor J. Zeyer D pro 111, se tento soubor zúčastnil (s inscenacemi Starosty a Třeštění ve dvou E. Ionesca) XIII. Mezinárodního festivalu amatérského divadla, který se konal v německém Scheersbergu.
V r. 1962 se uskutečnila poslední premiéra Sdružení divadelních ochotníků Dva andělé vystupují v režii O. Čepeláka. Po dvou reprízách se soubor definitivně rozpadl. Ti, kteří ještě zbyli (V. Ludvík, K. Fabián, M. Vobrová, O. Čepelák) pak odešli do Budějovického J. K. Tyl.
V r. 1952 byla zažehnána krize v souboru J. K. Tyl a soubor přechází pod patronaci ZV ROH RČB, kde začíná nová etapa jeho činnosti a o něco později také éra režiséra Aloise Berky, která skončila na podzim 1959. Z jeho patnácti režií dosáhla největšího úspěchu Ostrovského hra Bouře, se kterou soubor zvítězil v okresní i rajské soutěži LUT. Největšího počtu repríz do r. 1990 absolutního souborového rekordu dosáhla komedie G. Zapolské Morálka paní Dulské – byla provedena 58x. Druhým předsedou souboru byl zvolen v r. 1959 Fr. Jinderle, který byl hlavním iniciátorem založení dětského souboru. Tak byl tedy položen základ pro pohádkovou budoucnost souboru, která se později stala důležitou a možná i hlavní náplní repertoáru. V r. 1965 se stal novým vedoucím divadelního souboru J. K. Tyl Bohuslv Vaďura, který soubor vedl více než 20 let. Jeho doménou se staly pohádky pro děti. V r. 1961 přichází do souboru Alois Pohanka, další výrazná osobnost J.K.Tyla, s jehož příchodem vznikla i funkce dramaturga. Již začátkem 60. let přicházejí zásluhou mladé generace nové impulsy. V souboru se objevují O. Čepelák, V. ludvík, K. Fabián, M. Krejčová a V. Mácha.
Krátce po srpnu 1968 přišel zákaz činnosti Divadla poezie. Tzn., že do sedmdesátých let vstupuje pouze J. K. Tyl a D pro 111.




Sedmdesátá, osmdesátá léta a současnost

V sedmdesátých letech pracují v Českých Budějovicích pouze dva významné soubory – J. K. Tyl při JČE a D pro 111. Situace se začala lepšit až v letech osmdesátých, kdy vedle renovovaných spolků vznikají nové. Z těch viditelnějších se jedná o divadelní soubor Z rohem (1980), s nímž spolupracoval režisér Karel Šlejhar (premiérové představení V šatně J. Boučka). Druhým souborem pracující v DK ROH bylo Černé divadlo. V tomto případě se nejedná o uzavřený kolektiv, ani o uzavřenou činnost. Poprvé se objevilo v r. 1980 s představením Výstraha svobodným pánům.
Při pedagogické fakultě v Českých Budějovicích pracoval soubor Provizorium a při Klubu mládeže SSM divadelní soubor Střípek.
Podstatně hlubší stopu po sobě zanechal hudební divadelní soubor Maringotka, který měl své působiště v divadelním sále bývalé orlovny v Suchém Vrbném. U jeho zrodu, v r. 1981, stál jako umělecký spolupracovník režisér Jihočeského divadla Stanislav Kopecký, který za sebe později přivedl náhradu – Jiřího Hrušku. Vedoucím souboru byl Jiří Vlček. První premiéra byla 4. 2. 1982 a byla to satirická komedie Jak nás slyšíte? V režii S. Kopeckého. Další tři sezóny pak měly trochu jinou skladbu. Stále více se prosazovala country skupina Maringotky (J. Kubeš, S. Schwarz…), která měla své pravidelné místo v programu souboru. Maringotka se úspěšně zúčastnila meziokresní přehlídky v Trhových Svinech s představením U pokladny stál a za představení Trampská romance získala putovní Pohár – cenu diváka. Definitivně se divadelní soubor rozešel v r. 1988, country kapela o rok později.
Za zmínku ještě stojí Studio dell arte, přestože se jedná o soubor pracující na profesionální bázi. V r. 1991 se zúčastnilo FEMAD Poděbrady 1991 s představením etické klauniády Nikdy nekončící cesta (viz. článek v Amatérské scéně 12-91).
V r. 1988 se zrodilo nové amatérské divadlo Studio na hromadě, u jehož zrodu sála režisérka JD Kristina Taberyová, která se souborem nazkoušela i první představení Svatá rodina G. Schwajdy. Druhým velmi úspěšným představením této režisérky bylo J. Kopeckého Hry o králi Davidovi. Bohužel to bylo také poslední úspěšné představení tohoto souboru a tak se Studio na hromadě v r. 1992 rozchází.
V r. 1970 spatřila světlo světa inscenace Show pro 111, v režii A. Bašty divadla D pro 111. Autorem textu byl Eduard Váňa a byl to jaký si pokus o vzkříšení kabaretu v Č. Budějovicích. Kromě A. Bašty se v režii střídali S. Kopecký, V. Janura, V. Dokučajev, M. Friedrich – všichni profesionální režiséři JD. V režii E. Váni pak vznikaly další hudební kabarety. Velice úspěšnou byla adaptace knihy J. Suchého Lexikon pro zamilované, se kterou bylo D 111 pozváno na hostování do pražského Semaforu. Nejdále se E. Váňa dostal s inscenací J. Suchého Šest žen. Bylo to v r. 1980 na Šrámkově Písku. Dalšími úspěšnými režiséry pak byli K. Šlejhar, J. Šanda a Z. Trávníček. Rozhodující význam pro D pro 111 měla osobnost A. Bašty. Výrazným úspěchem byla Klicperova hra Každý něco pro vlast. Inscenace došla přes krajskou přehlídku Divadelní Třeboň, celostátní FEMAD Poděbrady, XIV. Divadelní Máj Krnov až na 42. Jiráskův Hronov. O šest let později se D pro 111 ukázalo na Hronově s inscenací Arbzubovy Irkutské historie, která prošla přes přehlídku Honzlův Humpolec a národní přehlídku ruských a sovětských her ve Svitavách. Nejvýraznějším hercem byl Jan Chad, který dostal na 43. ročníku Jiráskova Hronova cenu za mužský herecký výkon. V osmdesátých letech se však objevuje vážná konkurence v podobě divadelních souborů prachatického, volyňského a vodňanského, D pro 111 ztrácí svou prioritní pozici To má za následek rozdělení souboru v červnu 1988 na dva rozdílné samostatné celky: činoherní interpretační divadlo D 111 a skupina autorského divadla kabaretního typu nesoucí název Volné kabaretní sdružení Druhý dech strýčka Váni. Toto sdružení vystřídal Třetí dech působící dodnes v objektu Pabláskově ulici nazvaný Salón u Váňů (dále pod vedením Eduarda Váni). I D 111 působí dodnes. V r. 1991 končí práci se souborem A. Bašta . V té době se také stává vedoucím Vladimír Voldřich, který na tomto postu setrvává dodnes. Pozitivním činem 90. let bylo založení Dětského studia D 111. V r 1992 se „déčkaři“ zúčastnili J. Hronova s představením Ještě skleničku?. Dnes soubor pracuje jako stálý host Malého divadla. K posledním velkým úspěchům patří inscenace hry J. Patrika Kamarádi McLachena a Stroupežnického Naši furianti.
. V letech 1971-74 pracovala v DS. J. K. Tyl samostatná skupina posluchačů pedagogické fakulty a vneslo do práce celého souboru mladého ducha v pojetí divadelní práce. Téměř všichni dnes pokračují v této práci v různých souborech v kraji (např. Františk Sborník). V r. 1983 se poprvé objevila snaha o hudební divadlo. Bohužel tato slibná cesta se uzavřela počátkem r. 1988. Celou řadu putovních cen, čestných uznání a cen diváka získal soubor na nejrůznějších krajských i okresních přehlídkách. (Divadelní festival „Přátelství“ Volyně – 1975, 77 , 79, 80, Sládkův Zbiroh1970, 72, 80, Štít města Prachatic 1973, Honzlův Humpolec1973, Třeboň 19740…). Mezi dlouleté členy v soubru, kteří v něm pracují do dnes patřili Marie Krejčová, Anna a Jaroslav Pausarovi, Zdeněk Říha st., Jiří Havlín a Pavel Klabouch. V r. 1978 začal se souborem spolupracovat Jan Šěch, jehož veliký přínos se projevil až po r. 1982. Byly to především inscenace V+W+Labiche Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda a Renčín – Brabec Nejkrásnější válka, na kterou se vzpomíná dodnes a která se přiblížila rekordnímu představení Morálka paní Dulské. Koncem roku 1988 se objevil nový pokus o kvalitní změnu repertoáru – pohádka Dobrodružství kocoura Modoroočka v režii M. Vodičkové. Inscenace byla bezesporu úspěchem a byla vybrána jako inspirativní představení pro Jiráskův Hronov 1989. O rok později podnikl soubor s touto pohádkou celotýdenní zájezdovou trasu s koňským povozem. Od r. 1986 byla pro předvánoční období přijata praxe, že soubor svůj pohádkový repertoár hraje pro podniky Českých Budějovic a okolí, což trvá dodnes.
V r. 1995 slaví soubor 100. výročí svého založení. Při této příležitosti přichází do souboru Stanislav Kopecký, který ku příležitosti tohoto výročí nastudoval s celým souborem hru W+V Těžká Barbora. Byla to jedna z již zmíněných her, která se těšila nejen diváckému úspěchu, velkému počtu repríz ale i úspěchům na poli přehlídkovém. Standa Kopecký v souboru zůstal a kromě toho že, zrežíroval ještě další hry (Princezna ze zlatou hvězdou na čele a Černá komedie P. Schaffera), stal se vedoucí osobností souboru, kterému vtiskl svou tvář. Bohužel přišel r. 1998 a Standa Kopecký opouští nejen náš soubor, ale i tento svět. Ztráta této osoby byla dost citelnou ranou pro celý soubor. V současné době je ředitelem DS J. K. Tyl při JČE a. s. Jiří Havlín. Na jaře 2000 měla premiéru hra F. R. Čecha Dívčí válka, v režii J. Štěcha, která už teď slaví veliký divácký úspěch. Na říjen 2000 je připravena premiéra představení N. V. Gogola Hráči, jejíž režie se ujal mladý a nadějný Jiří Zajíc. To, že rok 2000 bude úspěšný a zapíše se nejen do dějin divadelního souboru, dokazuje i uspořádání 1. ročníku přehlídky ochotnických divadel Budějcká Thálie 2000. Ředitelem přehlídky je člen souboru J. K. Tyl Václav Krištůfek a stejně tak je to i s ostatními členy realizačního týmu (B. Lišková, Z. Říha ml. a P. Špinka). Přehlídky se zúčastní celkem 9 souborů, z čehož 7 jich přijede z nejrůznějších míst jižních Čech. Zbývající dva jsou hostující soubory z Prahy a ze srbského města Čačak. Celkem tedy bude možné shlédnout 17 představení, a to jak pohádek tak i představeních pro dospělé.



V Českých Budějovicích dne 29. září 2000
Bára Lišková