Barevný děti

2008 vznikl divadelní soubor Barevný děti.
Zakladatelé – režisérka, dramaturgyně a performerka Tereza Dobiášová a básník a prozaik Mirek Boček.
Slovo „barevný“ je úzce spojené s hlavní charakteristikou celého uskupení a do kultivované mluvy projektů a odborných textů by se dalo přeložit slovem „multikulturní“. V Barevných dětech se setkávají lidé ze všech možných koutů světa. Spojuje je to, že nějakou dobu (někteří z nich od chvíle, co se tu narodili) žijí v Jižních Čechách. Asi polovinu z nich tvoří Češi, druhou polovinu pestrá směs od Ukrajinek, Moldavek až po Iránce, Izraelce, Američany a Němce.

2008 – první inscenace – Strakonický dudák.
Koncepce, textová úprava a režie: Tereza Dobiášová (Charvátová), výprava: Karey Rawitscher.
"Volná adaptace J. K. Tyla zachovávající jeho původní jazyk a křížící ho s rapem a jinými veršovánky."
(z web. str. souboru)

2009 – Malí cizinci (scénická koláž).
Vedení: Tereza Charvátová, výtvarné řešení: Silvie Urbancová, hudba: Guy Gelem.
Představení v rámci společného projektu občanského sdružení Barevný děti a Studentského universitního divadla (SUD, viz), "jehož cílem bylo podpořit boj proti rasismu a xenofobii formou divadla a jím zpracovaného tématu a multikulturně vzdělávacích aktivit. Projekt zpracovával netradiční cestou dokumentárního divadla téma postavení cizinců ve většinové společnosti. V rámci projektu se konaly multikulturní večery – Večery s lebkou, tématické semináře a besedy určené studentům středních škol, vznikla inscenace Malí cizinci, která měla premiéru 21.12. 2009 v SUDu."
(z webových stránek SUD)

2009 – Komedie s lebkou aneb o něco barevnější Kupec benátský.
Adaptace a režie: Tereza Dobiášová (Charvátová), výtvarné řešení: Mirela Tůmová, hudba: Guy Gelem.
Inscenace vznikla v rámci "volné řady interaktivních multikulturních večerů seznamujících s různými kulturami světa. Večery se vždy týkají jedné nebo dvou si blízkých kultur. Hlavní prostor je v nich ponechán konkrétním jednotlivcům z těch zemí, kteří tu žijí, a oni nám skrze vzpomínky přibližují svůj svět. Od nakupování a rození dětí, až po popkulturu a způsob, jakým spolu lidé tráví čas. Účinkující volí jakoukoliv formu vyprávění, aby vytvořili živý obraz – svoje vzpomínky kombinují s hudbou, filmem, vaří a dávají ochutnat. Nabízejí možnost seznámit se se svým domovem všemi smysly a otevírají prostor k diskusi a neformálnímu rozhovoru."
(z web. str. souboru Barevný děti)

2010 – Netřeba skákat.
Text a režie: Tereza Dobiášová (Charvátová), hudba: Guy Gelem, choreografie a pohybová spolupráce: Kéri Nagy Béla, výtvarné řešení: Mirela Tůmová a Sylvie Urbancová.
"Inscenace vznikla na základě rozhovorů, které vedly Barevný děti v letech 2009 a 2010 s řadou cizinců v Čechách a Rakousku. Postupně mezi nimi vykrystalizoval příběh gruzínky Elady, která zvláštní cestou přichází do Čech hledat pokračování svého života. Situace ztrácení, hledání a nacházení se prolínají s tancem tam, kde už slova nestačí, v nevšedním prostoru mezi skutečností a mýtickou rovinou snů o štěstí a návratu k sobě domů."
(z web. str. souboru Barevný děti)

2010 – Čekárna.
Autor scénáře: Miroslav Boček, režie: Rosemary Clough a Tereza Dobiášová, hudební doprovod: Pavel Křícha.
Poetická variace pro báseň, kytaru a pět herců.

Další představení 2010: Svatojánská slavnost, Žena-Smrt.

2011 – Black Bird.
Námět a režie: Tereza Dobiášová, hudba: Guy Gelem a Flora, vizuální řešení: Lukáš a Silvie Urbancovi, pohybová spolupráce: Kéri Nagy Béla, performance: Tereza a Běla Dobiášová.
Taneční inscenace, která tvoří niterný příběh po Evropě migrujících sester. Divák se v jednom večeru setká s tancem, literaturou ale také alternativní elektronickou hudbou.

2011 – White Bird.
Koncept a režie: Tereza Dobiášová, režijní spolupráce: Miroslav Boček, hudba: Bummmbuk (bubny), Lukáš Urbanec (trubka a flétna), výtvarné řešení: Karey Rawitscher. Premiéra v přírodě v parku Háječek v Českých Budějovicích.
Inscenace vznikla prostřednictvím improvizací, intenzivní práce s tělem a hlasem všech herců. Hlavním tématem představení je apokalyptická vize světa, zmítajícího se v krizi, a následného, nového začátku.

2012 – Les.
"Projekt pracuje s otevřeným veřejným prostorem (kombinace metody site specific s divadleními metodami) a je určen dětem i dospělým. Inscenace přetvoří veřejný městský prostor v magický prostor plnící sny, lidskou potřebu krásy, sdílení a údivu a zároveň převede pozornost ke konkrétnímu místu ve městě, k jeho poetice, k duchovnímu rozměru prostředí."
(z web. str. souboru)

2014 – soubor se zabývá mimodivadelními aktivitami (v rámci projektu EU připravuje video související s holocaustem a nacismem), ale divadelní scénu nechce opustit a plánuje nastudovat pohádku.
(informace od Zuzany Hochové, ved. souboru)