Rozmanitá Třešť
Na více než týdenním svátku divadla, který se v Třešti konal už po devětapadesáté, jsem byl letos nováčkem – a svou atmosférou, skvělým zázemím i hojnou diváckou účastí na mě udělal veliký dojem.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Jako jedna z mála krajských přehlídek má Třešťské divadelní jaro i svůj zpravodaj (zvaný OKO), v němž se lze o dočíst o rozličném festivalovém dění i o všech inscenacích, které jsme s kolegy porotci Romanem Mikešem a Ladislavem Valešem reflektovali ve svých recenzích, proto dovolte jen pár stručných poznámek na okraj.
Jak to bývá, sešly se v programu inscenace rozličných východisek, rozličných žánrů i rozličných ambicí. Herečka Kateřina Pokorná, která se během pandemie po letech vrátila do Západočeského divadla v Chebu, se ještě stihla symbolicky (prozatím?) rozloučit se dvěma soubory, jimž jako režisérka a dramatička sloužila na jihu Čech, s táborským Divadlem Kapota a s mladovožickým VOŽIVOTEM. Z Tábora dorazila vtipná inscenace Schovávaná v síti, kterou tvoří de facto čtyři vzájemně související miniaktovky, z Mladé Vožice potom sytě groteskní komedie Hračka o tom, jak život manželského páru promění příchod robotické služky. Vožický soubor získal doporučení ka Krakonošův divadelní podzim.
Notnou míru dramaturgické odvahy projevil ovšem i Vladimír Altán Mátl s dobronínskými Zmatkaři volbou jevišti nepříliš prověřené absurdní komedie Luďka Kašparovského Podnebí – a vzdor jistým výhradám k textu je z toho díky skvělým hercům i režijnímu vedení povedená inscenace, která si vysloužila doporučení na Divadelní Piknik Volyně.
Velice úspěšná byla kategorie hudebního divadla. Divadlo Stodola (dříve z Jiříkovic, teď se prý přestěhovalo, ale zapomněl jsem kam) nastudovalo skvělý muzikál Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrieta libretisty Oldřicha Daňka a skladatele Jana F. Fischera – a podařilo se jim přesně vystihnout míru stylizace, která téhle kuriózní historce o pikantním mordu v předvečer první světové války sluší. Jindřichohradecká Divadelní společnost Jablonský si vybralo titul Miroslava Hanuše Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách, původně uváděný pražským Divadlem ABC. Je to trochu (respektive hodně) sázka na jistotu, scénář tvoří jednoduché skeče a bonmoty na ta nejprovařenější témata a do toho se hodně zpívá výběr populárních songů (zčásti vtipně přetextovaných), ovšem kolektivní nasazení, živá kapela a skvělé pěvecké výkony z toho dělají opravdu plnohodnotný zážitek. Obě inscenace byly doporučeny na Divadelní Piknik, Jedno jaro v Paříži také na Krakonošův divadelní podzim.
Tím se výčet pozoruhodných inscenací zdaleka nevyčerpává: viděli jsme například povedenou předínskou inscenaci populárního, leč dramaturgicky problematického titulu Královny, úctyhodný pokus o Strindbergovu Slečnu Julii v podání brněnského Véčka či výpravnou poděbradskou inscenaci Zeyerova Radúze a Mahuleny, jež zaslouží uznání pro chuť popasovat se s náročnou stylizací a patosem.
O tom všem a mnohém dalším blíže ve festivalovém zpravodaji – a mně nezbývá než poděkovat všem souborům za přátelské a (věřím, že vzájemně) inspirativní debaty a městu Třešť za organizaci vpravdě záslužné a povedené akce.
Pozn. red.: Zpravodaje včetně recenzí a podrobnosti o přehlídce čtěte na https://www.trestskedivadelnijaro.cz/
Recenze zde: https://www.trestskedivadelnijaro.cz/…ceni-poroty/
Autor: Michal Zahálka