CÍSAŘ, Jan: Divadelní Děčín & Divadelní Třebíč 2007 aneb Proměna? – Lidumor aneb Má játra beze smyslu. AS 2007, č. 3, s. 17-22.

Tento trend potvrdily maximální váhou některé inscenace současných zahraničních textů, které už zcela nebo do velké míry opustily princip dramatičnosti; přestaly být dramatem. Což kromě jiného znamená, že v literární podobě jsou vskutku abstraktním konstruktem, dokonalou fikcí, která se velmi těžko vykládá na základě přímého odkazu k nějaké skutečnosti. Zlínská Malá scéna uvedla v Děčíně text, jenž patřil v tomto směru k nejprůraznějším a nejprůkaznějším – Lidumor aneb Má játra beze smyslu od Wernera Schwaba. Jestliže je činohra druhem divadla, jenž se ustavuje jazykem, řečí, mluvou, slovem, pak pro tento text to platí plně. Jenže: slovo se tu svým uspořádáním emancipuje právě jako konstrukt, jenž není odhalitelný, poznatelný, definovatelný na základě dramatičnosti a kategorií, které z ní rostou a na jevišti ji provádějí. Divadlo vznikající z tohoto literárního základu není tradičním poukazem k nějaké realitě, je samostatným světem, jehož stavebním materiálem i výrazem je jazyk. V divadelní rovině to znamená najít stejně emancipovaný materiál, který dokáže tento konstrukt transformovat ve fiktivní model, jenž ovšem – jak tomu v divadle je – sestává z reálných prvků, z originálních jevů.