PROVAZNÍK, Jaroslav: Chomutovská přehlídka podruhé - 2006.
PROVAZNÍK, Jaroslav: Chomutovská přehlídka podruhé. Deník Dětské scény Trutnov 2006/0.
Chomutovská přehlídka podruhé
Už podruhé se přehlídka dětského divadla Ústeckého kraje konala v Městském divadle v Chomutově. A protože se i tentokrát konala ve všední den, v úterý 4. dubna, neměli její pořadatelé (DDM Chomutov, ZŠ akademika Heyrovského a Správa kulturních zařízení Chomutov) problém s publikem. Také letos, stejně jako v minulém roce, se o ni vzorně postaral Josef Griml (včetně toho, že jeho zásluhou převzaly záštitu nad přehlídkou starostka města Chomutov a Severočeské doly). Po loňských zkušenostech udělal vše pro to, aby soubory měly odpovídající prostor (recitační soubory vystupovaly v komorním sálku) a přiměřeně velké publikum (na rozdíl od loňska byl velký sál o kapacitě cca 400 míst zaplněn jen do poloviny).
Ze sedmi divadelních představení patřila na chomutovské přehlídce tři k problematickým po stránce divadelní i z hlediska metodiky práce s dětmi. Není příliš povzbuzující, že to byla vesměs vystoupení, která vznikla v základních uměleckých školách, tedy v zařízeních, která by měla garantovat kvalitní, profesionální výuku v oboru dramatická výchova.
Dětský divadelní soubor F. L. G. ze ZUŠ F. L. Gassmanna v Mostě, vedený Evou Klánovou-Roubíkovou, přivezl pásmo Lesní školka (jako autor byl v programu uveden Petr Novák). Nenápadité texty o stromech, zhusta jen mechanicky, bez vztahu odříkávané a doprovázené popisnými gesty, byly vsazeny do školních situací (přestávka, zkoušení), ale vesměs spíše nahodile, aniž bylo divákům jasno, kdo a proč texty právě deklamuje. Nutno bohužel dodat, že dokonce i základní dovednosti - technika a kultura řeči - byly u tohoto souboru ZUŠ na povážlivě nízké úrovni.
Exkurzem do pseudorealistického maňáskového divadla 50. let bylo vystoupení Domeček DLS Ponožka ze ZUŠ Varnsdorf, které režírovala Irina Denejkinová. Šlo o neobratnou dramatizaci známé ruské pohádky, kterou napsala sama vedoucí souboru. I když je možné ocenit, že vedoucí sáhla po jednoduché předloze adekvátní malé zkušenosti hrajících dětí, byla varnsdorfská inscenace ukázkou archaického dětského loutkového divadla, které dává zúčastněným dětem minimum prostoru k vlastní tvořivosti a pramálo je rozvíjí.
Královna Koloběžka DDS Mladivadlo litoměřické ZUŠ začala sice jako divadlo na divadle, což je princip, který konvenuje werichovské poetice. Záhy se však ukázalo, že nejde o výsledek promyšlené dramaturgické koncepce, ale spíš o jeden z mnoha vzájemně často těžko slučitelných nápadů režiséra inscenace Aleše Pařízka: Vedle vyprávěcího principu jsme tu viděli důkladnou realistickopsychologickou drobnokresbu, dětem těžko dostupnou, doplňovanou bez zjevného důvodu ornamentálními tanečními vložkami nebo vycpávkami z písniček V + W. Ve výsledku to tedy byl spíše nevkusný guláš stylů a přístupů, na němž měly děti navštěvující ZUŠ jen málo příležitostí naučit se něco o divadle, nemluvě o tom, že jim takováto práce dává minimální šanci ke kultivaci projevu.
K lepší polovině divadelního programu chomutovské přehlídky patřilo vystoupení DDS při Biskupském gymnáziu Bohosudov a Biskupského gymnázia Krupka 1, pod nímž jsou podepsány Jana Pucharová a Veronika Rubášová. Známá ladovská pohádka naruby O princezně Máně trpěla sice řadou začátečnických dramaturgických a režijních neduhů, zvlášť v klíčových okamžicích příběhu, kdy se řeší zápletka, ale bylo na ní vidět, že děti z tohoto souboru jsou v zásadě dobře vedeny, vnímají se, reagují na sebe, celkem přesvědčivě naplňují situace (až na občasné momenty, kdy se neubránily přehrávaní) a dokáží se adekvátně předloze bavit hrou se známými pohádkovými motivy a postavami.
DDS Rolnička z Domu dětí a mládeže Ústí nad Labem (ved. Jarmila Strnadová)
přivezl do Chomutova původní novinku své vedoucí Země hraček. Poněkud didaktický
příběh, v němž se mají neshody mezi rozhádanými sourozenci vyřešit snovým výletem do pohádkové země, není nikterak originální, ale hlavně není nesený situacemi, ale skoro výhradně slovy.
Zvoneček: Jak jme spravovali bačkůrky
Byť tedy působí děti z ústeckého souboru na jevišti vcelku přirozeně, jsou většinou odsouzeny jen k odříkávání slov a k mechanickému čekání na narážku. Protože recitační část programu
probíhala paralelně s divadelní, měl jsem příležitost vidět jen jedinou přednesovou inscenaci, a to autorské pásmo Lidi, nemračte se na lidi dětského recitačního kolektivu Školní soubor HAPPY
ze ZŠ A. Baráka z Lovosic (ved. Marie Pelikánová). I když šlo podle porotců recitačních inscenací o nejzdařilejší vystoupení této části chomutovské přehlídky, v konfrontaci s divadelními inscenacemi působilo rozpačitě a svědčilo o nevelké zkušenosti vedoucí ve vedení dětí i v dramaturgické práci (nepřirozená deklamace, nepřesvědčivý projev, nelogičnosti ve výstavbě pásma).
Vedle tohoto recitačního vystoupení byly na programu chomutovské přehlídky ještě dětský recitační kolektiv ZŠ Buzulucká z Teplic (ved. Milena Tourková) s textem Jiřího Havla Proč Honza nechtěl princeznu,
dětský recitační kolektiv VII. B ze ZŠ Obrnic (ved. Marcela Hofnerová) se Suchého Vodníkem
a dětský recitační kolektiv 4. ročníku LDO ZUŠ Litvínov-Chudeřín (ved. Jana Loosová
a Lada Gažurová) s pásmem Příšerky a příšeři ze stejnojmenné Šrutovy sbírky.
Chomutovská přehlídka letos nenabídla inscenaci, kterou by porota mohla jednoznačně doporučit k postupu na celostátní přehlídku. Byla tu však dvě představení, která byla po divadelní stránce velmi zajímavě nastartovaná a co do metodiky práce s dětmi byla natolik kvalitní, že je porota navrhla programové radě Dětské scény do širšího výběru.
Obě inscenace byly z dílny Evy Venclíkové ze žatecké ZUŠ. S první z nich - Jak jsme spravovali bačkůrky - vystoupil dětský divadelní soubor Zvoneček LDO
ZUŠ Žatec. Jde o dramatizaci pohádkové prózy Olgy Hejné z pera Evy Keroušové a Milady Mašatové, která vychází vstříc možnostem menších dětí, a přitom je už v ní samé obsažen nosný
inscenační klíč. Děti Evy Venclíkové působily na jevišti přirozeně a přesvědčivě navzdory tomu, že zatím nemají mnoho divadelních zkušeností. Bylo to dáno mj. i tím, že si vedoucí zvolila kvalitní text, který svým charakterem - jde o vyprávěné divadlo - odpovídá možnostem dětí a složení souboru. Děti se cítily nejlépe tam, kde mohly rozehrávat jednoduché situace (vytváření dvou různých obchodů s různými typy prodavaček) a kde se pracovalo s kolektivními postavami. Divadelně nedomyšlená byla zatím práce s loutkou Bětky, jednoduchého hadráku, který byl na krajské přehlídce na jevišti spíše nošen než voděn. Porota připomínala, že soubor by se měl soustředit právě na hledání loutkářských možností rozehrávání postavy. Při hodnocení upozornila porota také na to, že tam, kde děti nemají adekvátní divadelní úkoly (týká se to především nejstaršího chlapce), mívají někdy tendenci k přehrávání.
Druhý soubor Evy Venclíkové Rolnička si vybral také text Olgy Hejné. V tomto případě to byla pohádka Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře. Eva Venclíková se i v této inscenaci pustila na loutkářskou půdu. A i když v této oblasti nemá velké zkušenosti, sáhla intuitivně se svými dětmi po zajímavých, metaforických divadelních prostředcích. Vyvarovala se, byť ne vždy, popisné ilustrace a zkoušela využívat spíše obrazných prostředků, když pro postavy mořských zvířat zvolila hudební nástroje. Udělala dobře, že lyrizující epický text ponechala téměř beze změn. Princip, který zvolila, tedy jevištní metaforická ilustrace, je nosný a konvenuje poetice O. Hejné. Děti E. Venclíkové disponují dovednostmi, které jim umožňují jednat na jevišti přirozeně, vnímají se, komunikují spolu i s diváky a dokáží jednat i slovem. I tato inscenace měla největší rezervy v nedůsledně rozvinutém loutkářském plánu, především v zatím jen naznačeném principu vytváření postav pomocí hudebních nástrojů.
Porota se shodla v tom, že je to perspektivní a dobrá cesta. Porota chomutovské přehlídky pracovala ve složení: Jakub Hulák, Vladimír Bečvář (učitel a emeritní školní inspektor), Josef Griml, Jindřich Lenc (herec, recitátor), Zdeněk Turek (herec Městského divadla Most), Radovan Kaše (učitel ZUŠ Jirkov) a Jaroslav Provazník (předseda poroty). Bohužel však už letos v porotě chyběl Vladimír Valeš, v němž česká dramatická výchova ztratila v loňském roce osobnost, která výrazně poznamenala první etapy moderního českého dětského divadla.
Jaroslav Provazník
Chomutovská přehlídka podruhé
Už podruhé se přehlídka dětského divadla Ústeckého kraje konala v Městském divadle v Chomutově. A protože se i tentokrát konala ve všední den, v úterý 4. dubna, neměli její pořadatelé (DDM Chomutov, ZŠ akademika Heyrovského a Správa kulturních zařízení Chomutov) problém s publikem. Také letos, stejně jako v minulém roce, se o ni vzorně postaral Josef Griml (včetně toho, že jeho zásluhou převzaly záštitu nad přehlídkou starostka města Chomutov a Severočeské doly). Po loňských zkušenostech udělal vše pro to, aby soubory měly odpovídající prostor (recitační soubory vystupovaly v komorním sálku) a přiměřeně velké publikum (na rozdíl od loňska byl velký sál o kapacitě cca 400 míst zaplněn jen do poloviny).
Ze sedmi divadelních představení patřila na chomutovské přehlídce tři k problematickým po stránce divadelní i z hlediska metodiky práce s dětmi. Není příliš povzbuzující, že to byla vesměs vystoupení, která vznikla v základních uměleckých školách, tedy v zařízeních, která by měla garantovat kvalitní, profesionální výuku v oboru dramatická výchova.
Dětský divadelní soubor F. L. G. ze ZUŠ F. L. Gassmanna v Mostě, vedený Evou Klánovou-Roubíkovou, přivezl pásmo Lesní školka (jako autor byl v programu uveden Petr Novák). Nenápadité texty o stromech, zhusta jen mechanicky, bez vztahu odříkávané a doprovázené popisnými gesty, byly vsazeny do školních situací (přestávka, zkoušení), ale vesměs spíše nahodile, aniž bylo divákům jasno, kdo a proč texty právě deklamuje. Nutno bohužel dodat, že dokonce i základní dovednosti - technika a kultura řeči - byly u tohoto souboru ZUŠ na povážlivě nízké úrovni.
Exkurzem do pseudorealistického maňáskového divadla 50. let bylo vystoupení Domeček DLS Ponožka ze ZUŠ Varnsdorf, které režírovala Irina Denejkinová. Šlo o neobratnou dramatizaci známé ruské pohádky, kterou napsala sama vedoucí souboru. I když je možné ocenit, že vedoucí sáhla po jednoduché předloze adekvátní malé zkušenosti hrajících dětí, byla varnsdorfská inscenace ukázkou archaického dětského loutkového divadla, které dává zúčastněným dětem minimum prostoru k vlastní tvořivosti a pramálo je rozvíjí.
Královna Koloběžka DDS Mladivadlo litoměřické ZUŠ začala sice jako divadlo na divadle, což je princip, který konvenuje werichovské poetice. Záhy se však ukázalo, že nejde o výsledek promyšlené dramaturgické koncepce, ale spíš o jeden z mnoha vzájemně často těžko slučitelných nápadů režiséra inscenace Aleše Pařízka: Vedle vyprávěcího principu jsme tu viděli důkladnou realistickopsychologickou drobnokresbu, dětem těžko dostupnou, doplňovanou bez zjevného důvodu ornamentálními tanečními vložkami nebo vycpávkami z písniček V + W. Ve výsledku to tedy byl spíše nevkusný guláš stylů a přístupů, na němž měly děti navštěvující ZUŠ jen málo příležitostí naučit se něco o divadle, nemluvě o tom, že jim takováto práce dává minimální šanci ke kultivaci projevu.
K lepší polovině divadelního programu chomutovské přehlídky patřilo vystoupení DDS při Biskupském gymnáziu Bohosudov a Biskupského gymnázia Krupka 1, pod nímž jsou podepsány Jana Pucharová a Veronika Rubášová. Známá ladovská pohádka naruby O princezně Máně trpěla sice řadou začátečnických dramaturgických a režijních neduhů, zvlášť v klíčových okamžicích příběhu, kdy se řeší zápletka, ale bylo na ní vidět, že děti z tohoto souboru jsou v zásadě dobře vedeny, vnímají se, reagují na sebe, celkem přesvědčivě naplňují situace (až na občasné momenty, kdy se neubránily přehrávaní) a dokáží se adekvátně předloze bavit hrou se známými pohádkovými motivy a postavami.
DDS Rolnička z Domu dětí a mládeže Ústí nad Labem (ved. Jarmila Strnadová)
přivezl do Chomutova původní novinku své vedoucí Země hraček. Poněkud didaktický
příběh, v němž se mají neshody mezi rozhádanými sourozenci vyřešit snovým výletem do pohádkové země, není nikterak originální, ale hlavně není nesený situacemi, ale skoro výhradně slovy.
Zvoneček: Jak jme spravovali bačkůrky
Byť tedy působí děti z ústeckého souboru na jevišti vcelku přirozeně, jsou většinou odsouzeny jen k odříkávání slov a k mechanickému čekání na narážku. Protože recitační část programu
probíhala paralelně s divadelní, měl jsem příležitost vidět jen jedinou přednesovou inscenaci, a to autorské pásmo Lidi, nemračte se na lidi dětského recitačního kolektivu Školní soubor HAPPY
ze ZŠ A. Baráka z Lovosic (ved. Marie Pelikánová). I když šlo podle porotců recitačních inscenací o nejzdařilejší vystoupení této části chomutovské přehlídky, v konfrontaci s divadelními inscenacemi působilo rozpačitě a svědčilo o nevelké zkušenosti vedoucí ve vedení dětí i v dramaturgické práci (nepřirozená deklamace, nepřesvědčivý projev, nelogičnosti ve výstavbě pásma).
Vedle tohoto recitačního vystoupení byly na programu chomutovské přehlídky ještě dětský recitační kolektiv ZŠ Buzulucká z Teplic (ved. Milena Tourková) s textem Jiřího Havla Proč Honza nechtěl princeznu,
dětský recitační kolektiv VII. B ze ZŠ Obrnic (ved. Marcela Hofnerová) se Suchého Vodníkem
a dětský recitační kolektiv 4. ročníku LDO ZUŠ Litvínov-Chudeřín (ved. Jana Loosová
a Lada Gažurová) s pásmem Příšerky a příšeři ze stejnojmenné Šrutovy sbírky.
Chomutovská přehlídka letos nenabídla inscenaci, kterou by porota mohla jednoznačně doporučit k postupu na celostátní přehlídku. Byla tu však dvě představení, která byla po divadelní stránce velmi zajímavě nastartovaná a co do metodiky práce s dětmi byla natolik kvalitní, že je porota navrhla programové radě Dětské scény do širšího výběru.
Obě inscenace byly z dílny Evy Venclíkové ze žatecké ZUŠ. S první z nich - Jak jsme spravovali bačkůrky - vystoupil dětský divadelní soubor Zvoneček LDO
ZUŠ Žatec. Jde o dramatizaci pohádkové prózy Olgy Hejné z pera Evy Keroušové a Milady Mašatové, která vychází vstříc možnostem menších dětí, a přitom je už v ní samé obsažen nosný
inscenační klíč. Děti Evy Venclíkové působily na jevišti přirozeně a přesvědčivě navzdory tomu, že zatím nemají mnoho divadelních zkušeností. Bylo to dáno mj. i tím, že si vedoucí zvolila kvalitní text, který svým charakterem - jde o vyprávěné divadlo - odpovídá možnostem dětí a složení souboru. Děti se cítily nejlépe tam, kde mohly rozehrávat jednoduché situace (vytváření dvou různých obchodů s různými typy prodavaček) a kde se pracovalo s kolektivními postavami. Divadelně nedomyšlená byla zatím práce s loutkou Bětky, jednoduchého hadráku, který byl na krajské přehlídce na jevišti spíše nošen než voděn. Porota připomínala, že soubor by se měl soustředit právě na hledání loutkářských možností rozehrávání postavy. Při hodnocení upozornila porota také na to, že tam, kde děti nemají adekvátní divadelní úkoly (týká se to především nejstaršího chlapce), mívají někdy tendenci k přehrávání.
Druhý soubor Evy Venclíkové Rolnička si vybral také text Olgy Hejné. V tomto případě to byla pohádka Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře. Eva Venclíková se i v této inscenaci pustila na loutkářskou půdu. A i když v této oblasti nemá velké zkušenosti, sáhla intuitivně se svými dětmi po zajímavých, metaforických divadelních prostředcích. Vyvarovala se, byť ne vždy, popisné ilustrace a zkoušela využívat spíše obrazných prostředků, když pro postavy mořských zvířat zvolila hudební nástroje. Udělala dobře, že lyrizující epický text ponechala téměř beze změn. Princip, který zvolila, tedy jevištní metaforická ilustrace, je nosný a konvenuje poetice O. Hejné. Děti E. Venclíkové disponují dovednostmi, které jim umožňují jednat na jevišti přirozeně, vnímají se, komunikují spolu i s diváky a dokáží jednat i slovem. I tato inscenace měla největší rezervy v nedůsledně rozvinutém loutkářském plánu, především v zatím jen naznačeném principu vytváření postav pomocí hudebních nástrojů.
Porota se shodla v tom, že je to perspektivní a dobrá cesta. Porota chomutovské přehlídky pracovala ve složení: Jakub Hulák, Vladimír Bečvář (učitel a emeritní školní inspektor), Josef Griml, Jindřich Lenc (herec, recitátor), Zdeněk Turek (herec Městského divadla Most), Radovan Kaše (učitel ZUŠ Jirkov) a Jaroslav Provazník (předseda poroty). Bohužel však už letos v porotě chyběl Vladimír Valeš, v němž česká dramatická výchova ztratila v loňském roce osobnost, která výrazně poznamenala první etapy moderního českého dětského divadla.
Jaroslav Provazník
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.