HRUŠKA, Jaromír: Pohádkový víkend v Českém Krumlově. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 22 - 23.
Pohádkový víkend v Českém Krumlově
Jaromír Hruška
Ve dnech 26.–28. března 2010 se uskutečnila tato regionální postupová přehlídka divadelních souborů v kategorii dospělých hrajících pro děti. Jako každoročně bylo jejím pořadatelem Městské divadlo Český Krumlov o. p. s.
Prvním představením (nesoutěžním) letošního ročníku byla v pátek 26. března inscenace Dětského studia při Městském divadle Český Krumlov. Jejich vystoupení navázalo na loňskou ukázku z nedodělaného představení Pasáčka vepřů, které letos představili jako již hotovou inscenaci. Z inscenace je vidět, že výborná práce Mgr. Jany Procházkové s dětmi vycházející z principů výchovné dramatiky, již začíná nést své plody a my jsme tomu upřímně rádi.
Druhou inscenací byla pohádka Jiřího Miškovského O zlém čaroději a hodných strašidlech v podání divadelního spolku Rolnička z Hořic na Šumavě. Pohádka vypráví o velké lásce mezi princeznou Zuzkou a prostým Ondrou. Alespoň tak se píše v anotaci tohoto titulu. Právě vztahy mezi jednotlivými postavami a text s chabou dramatickou výstavbou nejvíce překážejí inscenátorům v jasném a přesvědčivém vyznění inscenace. Přesto, že inscenace se jeví navenek živou a dějově bohatou, obsahově toho mnoho nepřináší. Boj Ondry se zlým čarodějem Pukavcem o princeznu Zuzku negraduje, a tak je šťastný konec spíše okolností danou textem než faktickou skutečností. Navíc zlo představované Pukavcem je příliš prvoplánové, bez jakýchkoliv motivací a tudíž nezajímavé. Zručnost herců a režiséra tak zachrání pohádku divákům před očima. Vyzdvihnout musím výpravu, která je obdivuhodná a naturalistická, stylové kostýmy a zpěv princezny Zuzky. Těšíme se až se tento soubor dramaturgicky trefí a nebude opět retardován nekvalitním textem.
Další den otevírala pohádka Petra Hořkého Čaroděj Marlesto Divadelního souboru Tábor. Text z počátku druhé poloviny 20. století s tradičními schématy dobra a zla se snažil soubor upravit do podoby, která by byla hratelná v současnosti. To se souboru podařilo jen zčásti. Očistil sice postavy od politického nánosu, ale nebyl mocen zmotivovat je tak, aby jejich jednání bylo alespoň z části pravděpodobné. Nejlépe z úpravy vyšla postava Marlesta, kde autor ji už v předloze viděl jasně a konkrétně. To se netýká ostatních a také hlavní příběh je jen těžko uvěřitelný a ve zvoleném rytmu inscenace jen těžko stravitelný. Obávám se, že dramaturgie oním tak častým „náhodným výběrem“ není pro jinak divadelně poučený soubor dobrou volbou a navíc neumožňuje kvalitním hercům projevit svůj mnohdy nesporný talent.
Pohádkový víkend pokračoval inscenací DS Tyl a DDS Tyláček Dačice Hrajeme si na ZOO aneb Žofka v akci. Toto pásmo na motivy známé knihy Miloše Macourka působilo jako dětský karneval a v diskuzi s inscenátory jsme se přesvědčili o tom, že to více méně bylo i záměrem. Střídání scének a tanečků působilo rozpačitě, nicméně v dětských divácích si našlo svůj cíl. Zanícení a zápal, se kterým především malí herci hráli, si nakonec získaly sympatie. A přesto, že jako divadelní tvar fungovalo představení jen sporadicky, nelze pominout onu upřímnou snahu převést poetiku a styl Miloše Macourka na divadelní prkna. A to není věru jednoduché. Občas se to povede v animovaném filmu, občas v televizi, kde našel M. Macourek partnery v osobnostech A. Borna a V. Vorlíčka.
Pozdní odpoledne pak patřilo souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí s inscenací na základě textu Stanislava Tomka Jak to bylo s Růženkou?! Tato lechtivá pohádka, která v záměru pracuje s prvky tzv. převlekové komedie, vycházela z možností textu, a to jak dramatických, tak i invenčních. Převlek komorníka za princeznu by mohl za jistých okolností posouvat dějem a tvořit zajímavé komické situace. Dokonce by se to dalo u převlekové komedie předpokládat. Tento záměr byl po radikální úpravě textu naplněn jak režijně, tak i herecky. Na rozdíl od loňské inscenace Prácheňské scény z Písku, kde místo zajímavého a překvapivého řešení jednotlivých situací skrze konkrétní jednání spoléhali herci pouze na dialog, který ovšem nevrcholil pointou, předvádějí Suchdolští dryáčnickou frašku na motivy známé pohádky. Herci hrají s chutí a nekompromisním stylem drtí autorovy situace právě oním polopatismem, se kterým je on napsal. V kontrastu k tomu, ale z logiky věci, zde báječným způsobem funguje hudební plán. Ten jasně určuje nadhled a nadsázku, s jakou musíte tuto inscenaci sledovat. Ono hudební provedení prostřednictvím živého orchestru je navýsost profesionální. Jeviště se baví a hlediště též. To bývá ojedinělé. Představení je pro nás vítaným relaxem i zamyšlením nad tím, jak nakládat s nekvalitní předlohou. Odpověď je jasná. Buď ji neinscenovat, a nebo s ní zacházet, jak si zaslouží. Nejsme tu svědky variace na Šípkovou Růženku, ale parodií na text autora. Herecky slušně vybavený soubor zvolil svůj vlastní pohled na tento nepříliš povedený hudebně-dramatický útvar S. Tomka a udělal dobře.
Neděli 28. března odstartovala pohádka Jaromíra Sypala O Vendulce a Vitouškovi divadelního souboru Prácheňská scéna z Písku. Tentokráte zvolili text, jehož potenciál je slibný. Jednoduchý příběh o tom, jak Vendulka lehkovážně upíše svou duši peklu za plný džbánek zlaťáků. Spolu s Vitouškem se pak vypraví do pekla vrátit džbánek se zlaťáky, aby získala zpět svou duši. A jak tomu v pohádkách bývá, láska jim pomůže překonat všechny pekelné nástrahy. Problémem inscenace byly v zásadě dvě věci. Za prvé ústřední pár herecky nezvládal zvolené úkoly a za druhé rytmus inscenace byl čtyřikrát pomalejší, než by bylo vhodné. Slušný Sypalův text je založen na vypointovaném dialogu, jehož vyznění vyžaduje jisté načasování, přesnou gradaci a intonační (významovou) zručnost. Navíc text nemá vyřešený konec, který inscenátoři nedodělali. Problém byl tedy v provedení textu, a nikoliv v jeho kvalitě. Motivace a situace je prostě třeba zahrát, vztahy jasně určit a konec dořešit za autora. Nicméně dramaturgicky u souboru vidíme zřetelný posun.
Závěr Pohádkového víkendu patřil inspirativnímu představení Brouhádka souboru MÍMos z Prahy. Ukázalo na to, že verbální projev by měl být pro soubory spíše výhodou a měly by si ho více považovat. Výše zmíněná inscenace je nonverbální klauniádou bez slovních dialogů, a přesto je schopna sofistikovaným způsobem komunikovat nejen s dětským divákem.
Odborná porota pracovala ve složení Mgr. František Řihout, dramaturg, Mgr. Eva Horáková, herečka a loutkoherečka, Zuzana Horová, herečka a loutkoherečka, MgA. Jaromír Hruška, divadelní režisér a dramaturg. Porota ocenila přístup a potenciál jedné inscenace, kterou tímto doporučuje do širšího výběru programu níže zmiňované celostátní přehlídky. Odborná porota se domnívá, že zahrnutí této inscenace do programu umožní její prezentaci širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti a samotná diskuze o této inscenaci může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod. ). Zejména v souvislosti s kvalitou textu, kde se soubor vypořádal s nekvalitní předlohou po svém a vytvořil svébytnou zábavnou inscenaci „nejen pro děti“, ale zároveň „nejen pro dospělé“. Odborná porota doporučila do širšího výběru celostátní přehlídky Popelka Rakovník inscenaci Jak to bylo s Růženkou?! divadelního souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí.
Poděkování patří realizátorům a partnerům této přehlídky: Janu Vozábalovi, řediteli Městského divadla Český Krumlov o. p. s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli jak organizačně, tak i technicky.
Jaromír Hruška
Ve dnech 26.–28. března 2010 se uskutečnila tato regionální postupová přehlídka divadelních souborů v kategorii dospělých hrajících pro děti. Jako každoročně bylo jejím pořadatelem Městské divadlo Český Krumlov o. p. s.
Prvním představením (nesoutěžním) letošního ročníku byla v pátek 26. března inscenace Dětského studia při Městském divadle Český Krumlov. Jejich vystoupení navázalo na loňskou ukázku z nedodělaného představení Pasáčka vepřů, které letos představili jako již hotovou inscenaci. Z inscenace je vidět, že výborná práce Mgr. Jany Procházkové s dětmi vycházející z principů výchovné dramatiky, již začíná nést své plody a my jsme tomu upřímně rádi.
Druhou inscenací byla pohádka Jiřího Miškovského O zlém čaroději a hodných strašidlech v podání divadelního spolku Rolnička z Hořic na Šumavě. Pohádka vypráví o velké lásce mezi princeznou Zuzkou a prostým Ondrou. Alespoň tak se píše v anotaci tohoto titulu. Právě vztahy mezi jednotlivými postavami a text s chabou dramatickou výstavbou nejvíce překážejí inscenátorům v jasném a přesvědčivém vyznění inscenace. Přesto, že inscenace se jeví navenek živou a dějově bohatou, obsahově toho mnoho nepřináší. Boj Ondry se zlým čarodějem Pukavcem o princeznu Zuzku negraduje, a tak je šťastný konec spíše okolností danou textem než faktickou skutečností. Navíc zlo představované Pukavcem je příliš prvoplánové, bez jakýchkoliv motivací a tudíž nezajímavé. Zručnost herců a režiséra tak zachrání pohádku divákům před očima. Vyzdvihnout musím výpravu, která je obdivuhodná a naturalistická, stylové kostýmy a zpěv princezny Zuzky. Těšíme se až se tento soubor dramaturgicky trefí a nebude opět retardován nekvalitním textem.
Další den otevírala pohádka Petra Hořkého Čaroděj Marlesto Divadelního souboru Tábor. Text z počátku druhé poloviny 20. století s tradičními schématy dobra a zla se snažil soubor upravit do podoby, která by byla hratelná v současnosti. To se souboru podařilo jen zčásti. Očistil sice postavy od politického nánosu, ale nebyl mocen zmotivovat je tak, aby jejich jednání bylo alespoň z části pravděpodobné. Nejlépe z úpravy vyšla postava Marlesta, kde autor ji už v předloze viděl jasně a konkrétně. To se netýká ostatních a také hlavní příběh je jen těžko uvěřitelný a ve zvoleném rytmu inscenace jen těžko stravitelný. Obávám se, že dramaturgie oním tak častým „náhodným výběrem“ není pro jinak divadelně poučený soubor dobrou volbou a navíc neumožňuje kvalitním hercům projevit svůj mnohdy nesporný talent.
Pohádkový víkend pokračoval inscenací DS Tyl a DDS Tyláček Dačice Hrajeme si na ZOO aneb Žofka v akci. Toto pásmo na motivy známé knihy Miloše Macourka působilo jako dětský karneval a v diskuzi s inscenátory jsme se přesvědčili o tom, že to více méně bylo i záměrem. Střídání scének a tanečků působilo rozpačitě, nicméně v dětských divácích si našlo svůj cíl. Zanícení a zápal, se kterým především malí herci hráli, si nakonec získaly sympatie. A přesto, že jako divadelní tvar fungovalo představení jen sporadicky, nelze pominout onu upřímnou snahu převést poetiku a styl Miloše Macourka na divadelní prkna. A to není věru jednoduché. Občas se to povede v animovaném filmu, občas v televizi, kde našel M. Macourek partnery v osobnostech A. Borna a V. Vorlíčka.
Pozdní odpoledne pak patřilo souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí s inscenací na základě textu Stanislava Tomka Jak to bylo s Růženkou?! Tato lechtivá pohádka, která v záměru pracuje s prvky tzv. převlekové komedie, vycházela z možností textu, a to jak dramatických, tak i invenčních. Převlek komorníka za princeznu by mohl za jistých okolností posouvat dějem a tvořit zajímavé komické situace. Dokonce by se to dalo u převlekové komedie předpokládat. Tento záměr byl po radikální úpravě textu naplněn jak režijně, tak i herecky. Na rozdíl od loňské inscenace Prácheňské scény z Písku, kde místo zajímavého a překvapivého řešení jednotlivých situací skrze konkrétní jednání spoléhali herci pouze na dialog, který ovšem nevrcholil pointou, předvádějí Suchdolští dryáčnickou frašku na motivy známé pohádky. Herci hrají s chutí a nekompromisním stylem drtí autorovy situace právě oním polopatismem, se kterým je on napsal. V kontrastu k tomu, ale z logiky věci, zde báječným způsobem funguje hudební plán. Ten jasně určuje nadhled a nadsázku, s jakou musíte tuto inscenaci sledovat. Ono hudební provedení prostřednictvím živého orchestru je navýsost profesionální. Jeviště se baví a hlediště též. To bývá ojedinělé. Představení je pro nás vítaným relaxem i zamyšlením nad tím, jak nakládat s nekvalitní předlohou. Odpověď je jasná. Buď ji neinscenovat, a nebo s ní zacházet, jak si zaslouží. Nejsme tu svědky variace na Šípkovou Růženku, ale parodií na text autora. Herecky slušně vybavený soubor zvolil svůj vlastní pohled na tento nepříliš povedený hudebně-dramatický útvar S. Tomka a udělal dobře.
Neděli 28. března odstartovala pohádka Jaromíra Sypala O Vendulce a Vitouškovi divadelního souboru Prácheňská scéna z Písku. Tentokráte zvolili text, jehož potenciál je slibný. Jednoduchý příběh o tom, jak Vendulka lehkovážně upíše svou duši peklu za plný džbánek zlaťáků. Spolu s Vitouškem se pak vypraví do pekla vrátit džbánek se zlaťáky, aby získala zpět svou duši. A jak tomu v pohádkách bývá, láska jim pomůže překonat všechny pekelné nástrahy. Problémem inscenace byly v zásadě dvě věci. Za prvé ústřední pár herecky nezvládal zvolené úkoly a za druhé rytmus inscenace byl čtyřikrát pomalejší, než by bylo vhodné. Slušný Sypalův text je založen na vypointovaném dialogu, jehož vyznění vyžaduje jisté načasování, přesnou gradaci a intonační (významovou) zručnost. Navíc text nemá vyřešený konec, který inscenátoři nedodělali. Problém byl tedy v provedení textu, a nikoliv v jeho kvalitě. Motivace a situace je prostě třeba zahrát, vztahy jasně určit a konec dořešit za autora. Nicméně dramaturgicky u souboru vidíme zřetelný posun.
Závěr Pohádkového víkendu patřil inspirativnímu představení Brouhádka souboru MÍMos z Prahy. Ukázalo na to, že verbální projev by měl být pro soubory spíše výhodou a měly by si ho více považovat. Výše zmíněná inscenace je nonverbální klauniádou bez slovních dialogů, a přesto je schopna sofistikovaným způsobem komunikovat nejen s dětským divákem.
Odborná porota pracovala ve složení Mgr. František Řihout, dramaturg, Mgr. Eva Horáková, herečka a loutkoherečka, Zuzana Horová, herečka a loutkoherečka, MgA. Jaromír Hruška, divadelní režisér a dramaturg. Porota ocenila přístup a potenciál jedné inscenace, kterou tímto doporučuje do širšího výběru programu níže zmiňované celostátní přehlídky. Odborná porota se domnívá, že zahrnutí této inscenace do programu umožní její prezentaci širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti a samotná diskuze o této inscenaci může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod. ). Zejména v souvislosti s kvalitou textu, kde se soubor vypořádal s nekvalitní předlohou po svém a vytvořil svébytnou zábavnou inscenaci „nejen pro děti“, ale zároveň „nejen pro dospělé“. Odborná porota doporučila do širšího výběru celostátní přehlídky Popelka Rakovník inscenaci Jak to bylo s Růženkou?! divadelního souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí.
Poděkování patří realizátorům a partnerům této přehlídky: Janu Vozábalovi, řediteli Městského divadla Český Krumlov o. p. s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli jak organizačně, tak i technicky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.