HROMADA 2006 - JARO
DĚDEČEK ANEB MUSÍME TAM VŠICHNI VAMBERECKÝCH OCHOTNÍKŮ
V rámci týnišťského podzimu 2005 odehrál vamberecký soubor Zdobničan představení Dorotka a Pentlička. Byla to derniéra inscenace klasické pohádky pro děti, tedy takové, nad kterou někteří z divadelníků tak trochu ohrnují nos. Zdá se jim již nemoderní a nepřínosné uvádět taková představení. Scéna i kostýmy jako v 19. století, vodník a čarování, černobílé charaktery, misanscéna bez invence, režie bez nápadu a tak dále.
Já sám fandím moderním postupům na jevišti a myslím, že právě amatérské scény byly, jsou a snad i budou vždycky nositeli nových proudů v dramatickém umění. Jistě. Ale ne všechny a ne vždy. Takové snahy musí mít oporu jednak ve stabilním souboru, který má schopnosti (a je ochoten) k nějakému experimentu, a potom také, a to hlavně, musí mít někoho, kdo je alespoň poněkud poučen v divadelní teorii, má zkušenosti a přehled a ví co chce.
Takového člověka ale Zdobničan nemá. Jeho dlouholetá praxe v každé sezóně uvést jednu inscenaci pro děti je bezesporu záslužná a tato představení jsou malými diváky vesměs vřele přijímána. Soubor se v poslední době potýká s nedostatkem členů – tedy takových, kteří mají možnost a chuť aktivně pracovat. Nadějně se rýsující spolupráce ochotníků té dříve narozené generace skončila jenom tou nadějí. V současné době má spolek také jen jednoho režiséra, jehož ambice k experimentu jsou minimální. Ale v poslední době se rýsuje možnost, že se režijně prosadí jedna zkušená členka souboru, je možno, že se vrátí i zkušený Vlastík Procházka, a tak se v tomto směru blýská na nové časy.
Skupina, která se částečně vyčlenila a uvedla v mnoha reprízách autorskou inscenaci Templář, měla k jistému experimentování chuť i prostředky, ale nyní se z časových důvodů na dlouho, ne-li navždy, odmlčela. Dědeček aneb Musíme tam všichni.vambereckých ochotníků se přes všechny nahoře uvedené problémy povedla. Mnoha potlesky na otevřené scéně byli odměněni herečky i herci: Alena Joachimsthalerová, Zuzana Doležalová, Lucka Vodáková, Ivana Léblová, Radka Rochlová , Libor Ehl, Standa Geba, Olda Plašil. Při jediném výstupu číšníka v podání Ládi Píseckého diváci doslova plakali smíchy a svým aplausem ho tak vyvedli z míry, že se uplatnila i nápověda Tereza Zimová.
Režisér představení, Olda Doležal si poradil s obtížemi při obsazování rolí i problémy při zkouškách a podařilo se mu vytvořit svižné a vtipné představení, kterému se dalo vytknout snad jenom časté přerušování zatahováním opony při přestavbách, které narušovalo plynulost, tempo a kontinuitu představení. Ale už originální začátek nástupem policisty (Olda Plašil) z hlediště přivedl diváky do té správné nálady a všechny další výstupy ji jenom zvyšovaly. A když v posledním výstupu vydechne Samcová (Alena Joachinsthalerová) svoje „maminko!“ na nastávající tchýni a zločinná Angelika (Lucka Vodáková), již zatčená, se pokusí „čórnout“ umělou květinu, no to už diváci pro slzy smíchu ani pořádně neviděli.
Nesmíme zapomenout ani na výborný výkon Libora Ehla v roli Samce. Byl to pro něj hereckou hantýrkou „protiúkol“(hrál postavu, která se s jeho věkem ani naturelem vůbec neshoduje), ale vyrovnal se s ním na nejvyšší možné úrovni. Nemůžeme dále rozebírat každou jednotlivou roli, ale není to ani nutné – hlavní je, že vzhledem k výše zmiňovaným obtížím podal celý soubor obdivuhodně vyrovnaný výkon, za který zaslouží uznání a který bude jistě dostatečným povzbuzením do další práce.
Vamberečtí divadelníci mají i své nové internetové stránky:
www.ochotnici-vamberk.cz. Jsou ještě neúplné, ale už je vidět, že se povedly. Na nich je možno se dočíst o historii souboru, jeho současných aktivitách i plánech do budoucna. K těm patří nazkoušení nové pohádky Čert a Káča. A zase to bude klasika a doufejme, že povedená. Režie se ujme právě ta nová režisérka souboru – Alena Joachimsthalerová.
Přes všechny nesnáze se souboru stále daří dělat to, proč vlastně existuje: hrát divadlo pro radost divákům i sobě.
K. Uhlíř