Posledním sokolským souborem byl smíchovský Nazdárek, který si zvolil text Milady Mašatové a Jiřího Davídka Čtyři pohádky o jednom drakovi. Text upravil a režie se ujal Emil Havlík. Inscenace měla jednu velkou kvalitu: herci pěkně hráli s loutkami–javajkami, které si sami pod vedením E.Havlíka vyrobili, a dokázali svůj um prodat. Hráli za paravánem, drak se objevoval vpředu, kde měla své místo také vypravěčka. Celá veršovaná pohádka je - jak známo - založena na principu opakování, protože je určena nejmenším dětem - má jednoduché schéma, díky čemuž se děti snadno naučí kus textu, mohou jej aktivně dotvářet. Princip opakování byl poměrně příjemný v loutkách, v textu se po chvíli stával již úmorným. Diváky evidentně bavilo sledovat různá království, krále a princezny, kteří vždy přišli s nějakou obměnou, detailem, malým překvapením(např. drak měl různé módní doplňky: motýlek, cylindr a pod., ve třetí pohádce se objevil princ Pepa). Udržovalo to diváckou zvědavost. Naopak v textu k tolika obměnám nedocházelo, stále zněl sborový přednes zpoza paravánu. Především ke konci by prospěla nějaká překvapivá zkratka. Představení se také hrálo bez postavy Kašpárka, neboť herec, jenž ho ztvárňuje, byl nemocen. Jeho místo bylo zřejmě po boku vypravěčky, kdoví do jaké míry jeho postava oživuje dost sevřenou stavbu inscenace.