ZAJÍC, Vladimír, MgA.

Absolvent SPŠ zeměměřičské a DAMU. Univerzity života: geodet, kopáč, závozník, uklízeč, dřevorubec, fotograf, náměstek ředitele OKS Praha-západ, provozní ATRIA Praha 3, dramaturg, dramatik, publicista, režisér.

Uhranutí divadlem začalo v mládí: časté rodinné návštěvy divadel; na přelomu čtyřicátých a padesátých letech bylo na Praze 2 několik zrušených obchodů, ve kterých se každou neděli dopoledne hrála loutková představení; dále na ZŠ Sokolská-Legerova byl divadelní sál, takže na prvním stupni účinkoval ve školních představeních typu Ferda mravenec práce všeho druhu a jim podobných. Tedy samé srdeční zásahy divadlem.

Jeho otec měl řadu známých malířů a historiků, takže nastalo období osahávání těchto oblastí. Pak následoval, pod vlivem tvorby Jiřího Trnky, zájem o film. Jistou teorii i praxi dva roky získával ve skvělém Filmovém klubu starých pánů Vyšehrad, než byl úřední cestou uzavřen.

Roku 1975 se potkává s šéfem a režisérem Divadla LAMPA na Baráčnické rychtě, Jiřím Langerem, kde následující tři roky působí jako technik a příležitostný herec.

Roku 1978 zakládá s Evou Zajícovou Divadlo ANFAS při kulturním středisku Černošice, kde realizuje vlastní texty. Na poetiku Anfasu měli vliv Jerzy Grotowski, Václav Martinec a Petr Scherhaufer. Roku 1982 odjíždí Anfas na Mezinárodní festival do Paříže s představením klauniády Jak přeplavat ulici. Po deseti letech Divadlo Anfas ukončilo své působení. Nejzajímavějšími inscenacemi byly: Horečka aneb modelování, Štvanec na hlavní třídě světa a Kotel.

Souběžně v téže době spolupracoval s folkovou skupinou KOLOVRÁTEK Václava Lahodného, kdy vznikly inscenace Kolední hry vánoční a masopustní a Faust, a s folkrockovou skupinou Bohdana Mikoláška ADRIANA - zde „minimuzikály“ Vlak a Úklid v suterénu. Převážně se jednalo o produkce pro malý sál Divadla v Nerudovce.

V osmdesátých letech na OKS Praha-západ spolupracoval na přípravě divadelních seminářů a přehlídek, a vytvořil prostor pro ediční tituly o divadle. Vydal publikace od Jaroslava Vostrého, Josefa Vinaře, Evy Machkové a další drobnější útvary.

Roku 1988 nastupuje do Východočeského divadla DRAK v Hradci Králové – umělecký šéf a režisér Josef Krofta – jako dramaturg a spoluautor textů. Podstatné inscenace z té doby jsou Strakonický dudák, The Beatles, Pinokio, Mysteria Buffa. Své působení v Draku ukončí roku 1996 a vydává se na dráhu svobodného povolání, která trvá dosud.

Spolupracuje s profesionálními divadly, pro které píše hry: Malé divadlo v Českých Budějovicích a Divadlo Rozmanitostí v Mostě. Nejdelší období je spojeno s Divadlem Radost v Brně – umělecký šéf a režisér Vlastimil Peška – kde vznikly zásadní inscenace Dostavník do Lordsburgu, Čarodějná škola, Královna Koloběžka, které byly na repertoáru devět sezón. Dlouhodobě se podílí na produkci Divadla jednoho herce René Josefa a pro Slovácké divadlo v Uherském Hradišti hodnotil několik let jeho inscenace.

Neopomíjí ani amatérská divadla. Pořádá pro ně semináře a některá uvedou i jeho texty. Především je to Divadelní soubor VOJAN z Libice nad Cidlinou – šéf a režisér Jaroslav Vondruška – kde měly premiéru jeho hry Poslední mise svatého Vojtěcha a Mistr Jan aneb Naše kaše, a dále Divadlo BLIC z Ostrožské Nové vsi.

Po třicet let byl lektorem porot a seminářů divadelních přehlídek. Po oslovení Milanem Strotzerem se stal na deset let členem Odborné rady NIPOS–ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo, a po tři roky byl v poradním sboru Ministerstva kultury.

Z hronovského semináře: Dramaturgie, Režie, Herectví (vedli V. Zajíc, M. Kotisová), vznikl divadelní soubor DRH – uskupení divadelníků z Čech, Moravy a Slezska. Realizovaly se zde inscenace Ženitba a Sen v noci slunovratu hrané po celé republice, též v Činoherním klubu Praha a na Dnech české kultury v Lucembursku. Členové DRHu se setkávají dodnes. S režisérkou a partnerkou Marií Kotisovou též vedli divadelní dílny v Čechách a po pět let pro Svaz Čechů v Chorvatsku, a to v Daruvaru (sídlo Svazu a vydavatelství Jednota) a na ostrově Pašman. Na závěr každé dílny byly veřejnosti prezentovány výsledky tvorby seminaristů. Měly vždy velký úspěch a natáčel je krajanský rozhlas i chorvatská televize.

Následovalo pozvání z profesionálního divadla Gradsko kazalište lutaka Rijeka, kde režíroval své hry O Smoličeku a Lonćiču kuhaj! - ten zazářil na Mezinárodním festivalu PIF 2009 Zagreb.

Napsal a realizoval řadu divadelních textů jak činoherních, tak využívajících vyjadřovací prostředky loutkového divadla. Některé si vybrala zahraniční divadla: Tasmánie, Maďarsko, Chorvatsko. Naposled si jeho hru Kocour v botách zvolilo Horácké divadlo Jihlava.

Specifickým scénářem se podílel na natočení dvou filmů pro neslyšící v ČT: Perníková chaloupka a Červená Karkulka.
DILIA – divadelní, literární, audiovizuální agentura v současné době spravuje jeho 25 her včetně anotací.
Pro Český rozhlas Hradec Králové napsal nespočet recenzí divadelních představení, výstav a knih. Sepsal a natočil cestovní reportáže z Ameriky, Austrálie, Chorvatska. Dále řadu historických pořadů na pomezí non-fikce a fikce např.: Archeologie pohádek, Muzejní škrabka, Paměti starého krkavce, etc.

Dramatizoval řadu románů a povídek. Např.: Arizona – Jan Jaroslav Paulík, Konec nylonového věku a Trip do Čech – Josef Škvorecký, Rudý odznak odvahy – Stephen Crane, Cesta – Jack London, Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad a Trapný konec rytíře Bartoloměje – Václav Erben, etc.. Dvakrát též získal cenu v anonymní soutěži o současnou rozhlasovou hru vyhlašovanou Českým rozhlasem Praha. Jsou to: Poslední mise a Od soumraku do svítání od nešpor do primy.

Pro Český rozhlas Praha a Hradec Králové napsal skoro třicet rozhlasových her se zásadním podílem pohádek. Úplný seznam rozhlasové tvorby je k nalezení v archivech Českého rozhlasu Praha a Hradec Králové.

Kromě článků a recenzí pro noviny a časopisy a do publikací o divadle (např. Amatérská scéna), vydal čtyři knihy: Paměti starého krkavce od Bílé věže, Zpěv pro mýho tátu & Zeyerovo memorandum, Otvírač cest, Legendy z dávných časů Čech a Moravy (spolu s Vladimírem Mátlem a Jaroslavem Mosteckým). Výrazně se autorsky podílel na publikacích Divadlo Radost a Radost od padesáti do šedesáti. Též si splnil sen z mládí, a pod pseudonymem W. Y. Rabbit napsal několik Rodokapsů: Darebáci, Stará paráda, Sám se nevracej, Harry, etc.

V posledních letech spolupracuje s Divadelním souborem při MKZ Horšovský Týn – šéfka a režisérka Hana Žáková. Vznikly zde inscenace Šanghaj, Vlčpanna, Touché, Julie, ach Julie! Horšovskotýnští se také předvedli v Činoherním klubu Praha a na Dnech české kultury v Lucemburku.

AS 1985, č. 3, s. 4 - rozhovor.

GREGAR, Saša: Jen počkej, Zajíci, šedesátka Tě nemine. Divadelní Hromada 2006 léto

Hromada 1995, č. 17, s. 25.

VRCHOVSKÝ, Ladislav: Šanghaj Vladimíra Zajíce mohla být událostí roku, kdyby… Amatérská scéna 2014, č. 5, str. 25-26.