MELÍŠKOVÁ, Vendula. O statečném rytíři – premiéra pohádky DS Klicpera Sadská. Online. Divadelník.cz 26. 5. 2022
V dubnu 2022 odpremiéroval DS Klicpera Sadská novou pohádku: O statečném rytíři. Jako předloha posloužila autorovi a režisérovi Tomáši Čivrnému pohádka Boženy Němcové Neohrožený Mikeš. Text napsal Tomáš za druhého běhu lockdownu (pozitivum covidu) a pak ale několikrát musel zkoušení a premiéru odsunout (negativum covidu). Vzhledem k tomu, že Tomášovým mateřským divadelním spolkem, kde působí, je DS Vojan Libice nad Cidlinou, který ho poměrně dost herecky vytěžuje sám o sobě (aktuálně: Slaměný klobouk, Vernisáž, Popel a pálenka…), zajímalo mě, co jej přivedlo ke spolupráci se Sadskou. O tom a o vzniku inscenace O statečném rytíři tedy náš rozhovor s Divadelníkem Tomášem Čivrným.
Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde.“ Tomáš Čivrný
Spolupráce s DS Klicpera Sadská
Tomáši, jak se stalo, že došlo na tvou spolupráci s DS Klicpera Sadská? Kdo a kdy a proč tě oslovil? A proč jsi to přijal?
TČ: Do Sadské mě v roce 2019 přivedl kamarád František Černý. Na pár repríz jsem tehdy zaskočil v komedii Kachna na pomerančích. S některými členy souboru jsem zůstal i nadále v kontaktu, a právě tím byl položený základní kámen k této spolupráci. Nejdříve slovo dalo slovo s některými členy souboru, poté s předsedou Honzou Pleskačem a na všech třech stranách panovala shoda, že půjdeme tvořit.
Jak moc velkou svobodu jsi v zadání od Klicperů dostal? (Dramaturgicky, scénograficky, deadline, režijně)
TČ: Velkou. Žádné podmínky nebyly. S Honzou jsme se na počátku shodli, že výsledkem má být iluzivní pohádka se silným příběhem. A pak už to bylo na mně. Ta svoboda souvisí s důvěrou a za to jsem hodně vděčný – nejen Honzovi, ale i hercům.
V úvodu jsem naznačila, že pohádka vznikala za druhého běhu covidu. Jak moc vám covid či jiné “neočekávatelnosti” do zkoušení zasáhly?
TČ: Začalo se zkoušet v červenci 2021 a do konce října šlo vše jak po másle. Vidina premiéry byla blízko, jenže pak v kině Sadská, kde má spolek zázemí, došlo k havárii topení a to nás na měsíc a půl vyřadilo z procesu zkoušení. Premiéru, původně plánovanou na 4. 12. 2021, jsme přesunuli na 12. 3. 2022 a měli jsme velké odhodlání do toho od ledna znovu naskočit. V lednu jsme se ale sešli jen jednou a pak si téměř celý soubor prošel covidem. Reálně jsme se k pravidelnému zkoušení dostali až od února a premiéru přeplánovali na sobotu 16. 4. 2022.
Dramaturgie
V programu k inscenaci uvádíš, že jako dítě jsi měl rád filmovou pohádku O statečném kováři. (Ta vznikla na motivy Neohroženého Mikeše od Boženy Němcové.) Pamatuješ si, čím tě už jako dítě tak zaujala?
TČ: Určitě to byl onen příběh, ve kterém jsou různými prostředky akcentovány věci jako statečnost, síla přátelství, láska, ale taky zrada. Pak samozřejmě i zpracování = efekty, kouzla, kostýmy. Nemohu opomenout budování napětí, strach nejen o hlavního hrdinu. Je to prostě mix, který mě v té době okouzlil.
V programu dále zmiňuješ, že jedna dramatizace této pohádky už existuje – shodou okolností od jedné z tvých ADA kolegyň – Jindřišky Netrestové. Proč jsi nakonec napsal raději svůj vlastní text?
TČ: V tom prográmku také píšu, že Jindřiščinu dramatizaci považuji za velmi zdařilou, ale pro potřeby práce se souborem v Sadské mi prostě nevyhovovala. Moc postav, ale nedostatek herců v souboru a spousta dalších okolností. Některým postavám (tedy spíše hercům) jsem potřeboval dát více prostoru.
Pohádkové trendy – (tedy nejen O statečném rytíři)
Jak moc stíháš sledovat trendy v “divadle pohádek”? Kde se necháváš inspirovat? Nebo máš dokonce pocit, že v pohádkové branži něco chybí?
TČ: V amatérském divadle lze pozorovat jakýsi „úpadek“, možná už spíš stagnaci, a to již dlouhou dobu. Jak do počtu inscenací, tak do kvality. Vytrácejí se ony silné příběhy a iluzivní způsob vyprávění (navozující pocit skutečnosti). Převládají postupy antiiluzivní – divadlo na divadle, hravost. Pár postav se sejde na jevišti a dohodnou se, že budou hrát pohádku. Klacík, který přinesla jedna postava, se stane mečem a tak dále. Všechno je jen hra, naoko. A když už se pár iluzivních pohádek na amatérském divadle urodí, tak jsou většinou, především scénograficky, jak přes kopírák – malované kulisy, nesourodost jednotlivých prvků. Jednoduché svícení. Nuda. Bez nápadu.
Neukazuji prstem na nikoho konkrétního a zároveň si jsem vědom, že tento můj postoj může být subjektivně zabarvený. 10 dalších lidí to může vnímat velmi odlišně, né tak kriticky a to je samozřejmě správně. Osobně si myslím, že děti potřebují vidět příběhy, které budí respekt a možná i trochu strach. Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde. Když se ten strach, nebezpečí apod. v nějaké fázi inscenace doplní o určitou míru veselí a komiky pro odlehčení, je to za mě ideální kombinace.
Herci
Jak probíhalo obsazování rolí? Znal jsi všechny herce předem? Dostal jsi „seznam“, koho obsadit, nebo sis mohl “vybírat”? A jak se ti s Klicperáky spolupracovalo?
TČ: Máju Hamerovou (role Čarodějnice) jsem znal z oné spolupráce při záskoku. Další členy souboru jsem měl možnost vidět v inscenaci Konference. Soubor ze Sadské není co do počtu herců nikterak velký. Proto jsem na roli Krále přizval Honzu Pejchu z libického DS VOJAN. Když jsem psal text, tak jsem již věděl, s kým budu spolupracovat, koho budu mít k dispozici a text tak vznikal více na míru potřebám a možnostem souboru.
Výprava – kulisy a kostýmy
Na programu jsi vedle autorství scénáře a režie uveden jako autor návrhu scény a kostýmů. Obě složky jsou poměrně výrazné – či jak sám uvádíš v synopsi k pohádce – výpravné. Podle jakého klíče jsi postupoval?
TČ: Jako hlavní materiál byly zvoleny šedé PVC trubky. Je to materiál, který je „ohebný“ – tedy takový, který se díky pár úpravám snadno promítne i do dalších míst inscenace. Tedy nejen ve scéně. S PVC trubkami (potažmo jejich částmi) se pracuje i v kostýmech a dalších větších i menších rekvizitách. Důležité pro mě bylo to propojení. Jednota. Vytvoření jednoho uceleného pohádkového světa.
A jak pak probíhala výroba scény a realizace kostýmů?
TČ: Každý chvilku tahá pilku. Spontánně se zapojil každý, dle svých časových možností.
Hudba a světla jako nedílná součást
Prozradíš něco i k hudební složce inscenace?
TČ: Je volena tak, aby umocňovala děj. Jeho nečekané zvraty, ale i kladné situace. Přirozeně funguje i v přestavbách. Jedná se o instrumentální hudbu.
A jak pracuješ se světly?
TČ: Pracuje s nimi především Honza Slavíček, výborný a zručný technik, který chrlí jeden nápad za druhým. Krom klasických světel používáme i několik pohyblivých LEDkových hlav. Pracujeme s průvany. To všechno nám pomáhá k umocnění diváckého prožitku. Svícení je plastické, pohyblivé, výrazné.
Premiéra a budoucnost
Premiéra proběhla během úplňkové soboty 16. dubna 2022: Jak jste s ní byli spokojeni? Ty jako autor a herci?
TČ: Dle reakcí soudím, že v hledišti spokojenost panovala. A panovala i u nás. Jak s premiérovým provedením, tak s návštěvností, která se vyšplhala na pěkný 85 diváků, což je na poměry v Sadské moc pěkné číslo. Zároveň se souborem dobře víme, že premiérou práce rozhodně nekončí, vždycky je co měnit nebo zdokonalovat. Pár podnětů a poznámek k zamyšlení mám. Nyní si trochu oddychneme, začneme plánovat reprízy a před nimi i pár zkoušek.
Kde plánujete, že si s pohádkou zahrajete? (Vedle štací míří otázka především na přehlídkové ambice, máte-li nějaké.)
TČ: Na přehlídky určitě vyrazíme, ale až v příštím roce. Pohádku si chceme nejdříve trochu obehrát, aby si to sedlo. Na jaké konkrétní přehlídky půjdeme, ještě v tuto chvíli nevím, ale určitě chceme využít co možná nejvíce možností, abychom hráli, abychom dostali zpětnou vazbu od porot a dále jsme se rozvíjeli – nejen okolo této inscenace.
Pokud některého čtenáře-divadelníka-organizátora pohádka zaujala – rádi ji přijedeme zahrát téměř kamkoliv. Na termínu a podmínkách se jistě domluvíme. V případě zájmu mne neváhejte kontaktovat: tomas@civrny.cz
MELÍŠKOVÁ, Vendula. O statečném rytíři – premiéra pohádky DS Klicpera Sadská. Online. Divadelník.cz 26. 5. 2022. Dostupné z: https://divadelnik.cz/o-statecnem-rytiri-premiera-pohadky-ds-klicpera-sadska/ [cit. 2025-06-12]
Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde.“ Tomáš Čivrný
Spolupráce s DS Klicpera Sadská
Tomáši, jak se stalo, že došlo na tvou spolupráci s DS Klicpera Sadská? Kdo a kdy a proč tě oslovil? A proč jsi to přijal?
TČ: Do Sadské mě v roce 2019 přivedl kamarád František Černý. Na pár repríz jsem tehdy zaskočil v komedii Kachna na pomerančích. S některými členy souboru jsem zůstal i nadále v kontaktu, a právě tím byl položený základní kámen k této spolupráci. Nejdříve slovo dalo slovo s některými členy souboru, poté s předsedou Honzou Pleskačem a na všech třech stranách panovala shoda, že půjdeme tvořit.
Jak moc velkou svobodu jsi v zadání od Klicperů dostal? (Dramaturgicky, scénograficky, deadline, režijně)
TČ: Velkou. Žádné podmínky nebyly. S Honzou jsme se na počátku shodli, že výsledkem má být iluzivní pohádka se silným příběhem. A pak už to bylo na mně. Ta svoboda souvisí s důvěrou a za to jsem hodně vděčný – nejen Honzovi, ale i hercům.
V úvodu jsem naznačila, že pohádka vznikala za druhého běhu covidu. Jak moc vám covid či jiné “neočekávatelnosti” do zkoušení zasáhly?
TČ: Začalo se zkoušet v červenci 2021 a do konce října šlo vše jak po másle. Vidina premiéry byla blízko, jenže pak v kině Sadská, kde má spolek zázemí, došlo k havárii topení a to nás na měsíc a půl vyřadilo z procesu zkoušení. Premiéru, původně plánovanou na 4. 12. 2021, jsme přesunuli na 12. 3. 2022 a měli jsme velké odhodlání do toho od ledna znovu naskočit. V lednu jsme se ale sešli jen jednou a pak si téměř celý soubor prošel covidem. Reálně jsme se k pravidelnému zkoušení dostali až od února a premiéru přeplánovali na sobotu 16. 4. 2022.
Dramaturgie
V programu k inscenaci uvádíš, že jako dítě jsi měl rád filmovou pohádku O statečném kováři. (Ta vznikla na motivy Neohroženého Mikeše od Boženy Němcové.) Pamatuješ si, čím tě už jako dítě tak zaujala?
TČ: Určitě to byl onen příběh, ve kterém jsou různými prostředky akcentovány věci jako statečnost, síla přátelství, láska, ale taky zrada. Pak samozřejmě i zpracování = efekty, kouzla, kostýmy. Nemohu opomenout budování napětí, strach nejen o hlavního hrdinu. Je to prostě mix, který mě v té době okouzlil.
V programu dále zmiňuješ, že jedna dramatizace této pohádky už existuje – shodou okolností od jedné z tvých ADA kolegyň – Jindřišky Netrestové. Proč jsi nakonec napsal raději svůj vlastní text?
TČ: V tom prográmku také píšu, že Jindřiščinu dramatizaci považuji za velmi zdařilou, ale pro potřeby práce se souborem v Sadské mi prostě nevyhovovala. Moc postav, ale nedostatek herců v souboru a spousta dalších okolností. Některým postavám (tedy spíše hercům) jsem potřeboval dát více prostoru.
Pohádkové trendy – (tedy nejen O statečném rytíři)
Jak moc stíháš sledovat trendy v “divadle pohádek”? Kde se necháváš inspirovat? Nebo máš dokonce pocit, že v pohádkové branži něco chybí?
TČ: V amatérském divadle lze pozorovat jakýsi „úpadek“, možná už spíš stagnaci, a to již dlouhou dobu. Jak do počtu inscenací, tak do kvality. Vytrácejí se ony silné příběhy a iluzivní způsob vyprávění (navozující pocit skutečnosti). Převládají postupy antiiluzivní – divadlo na divadle, hravost. Pár postav se sejde na jevišti a dohodnou se, že budou hrát pohádku. Klacík, který přinesla jedna postava, se stane mečem a tak dále. Všechno je jen hra, naoko. A když už se pár iluzivních pohádek na amatérském divadle urodí, tak jsou většinou, především scénograficky, jak přes kopírák – malované kulisy, nesourodost jednotlivých prvků. Jednoduché svícení. Nuda. Bez nápadu.
Neukazuji prstem na nikoho konkrétního a zároveň si jsem vědom, že tento můj postoj může být subjektivně zabarvený. 10 dalších lidí to může vnímat velmi odlišně, né tak kriticky a to je samozřejmě správně. Osobně si myslím, že děti potřebují vidět příběhy, které budí respekt a možná i trochu strach. Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde. Když se ten strach, nebezpečí apod. v nějaké fázi inscenace doplní o určitou míru veselí a komiky pro odlehčení, je to za mě ideální kombinace.
Herci
Jak probíhalo obsazování rolí? Znal jsi všechny herce předem? Dostal jsi „seznam“, koho obsadit, nebo sis mohl “vybírat”? A jak se ti s Klicperáky spolupracovalo?
TČ: Máju Hamerovou (role Čarodějnice) jsem znal z oné spolupráce při záskoku. Další členy souboru jsem měl možnost vidět v inscenaci Konference. Soubor ze Sadské není co do počtu herců nikterak velký. Proto jsem na roli Krále přizval Honzu Pejchu z libického DS VOJAN. Když jsem psal text, tak jsem již věděl, s kým budu spolupracovat, koho budu mít k dispozici a text tak vznikal více na míru potřebám a možnostem souboru.
Výprava – kulisy a kostýmy
Na programu jsi vedle autorství scénáře a režie uveden jako autor návrhu scény a kostýmů. Obě složky jsou poměrně výrazné – či jak sám uvádíš v synopsi k pohádce – výpravné. Podle jakého klíče jsi postupoval?
TČ: Jako hlavní materiál byly zvoleny šedé PVC trubky. Je to materiál, který je „ohebný“ – tedy takový, který se díky pár úpravám snadno promítne i do dalších míst inscenace. Tedy nejen ve scéně. S PVC trubkami (potažmo jejich částmi) se pracuje i v kostýmech a dalších větších i menších rekvizitách. Důležité pro mě bylo to propojení. Jednota. Vytvoření jednoho uceleného pohádkového světa.
A jak pak probíhala výroba scény a realizace kostýmů?
TČ: Každý chvilku tahá pilku. Spontánně se zapojil každý, dle svých časových možností.
Hudba a světla jako nedílná součást
Prozradíš něco i k hudební složce inscenace?
TČ: Je volena tak, aby umocňovala děj. Jeho nečekané zvraty, ale i kladné situace. Přirozeně funguje i v přestavbách. Jedná se o instrumentální hudbu.
A jak pracuješ se světly?
TČ: Pracuje s nimi především Honza Slavíček, výborný a zručný technik, který chrlí jeden nápad za druhým. Krom klasických světel používáme i několik pohyblivých LEDkových hlav. Pracujeme s průvany. To všechno nám pomáhá k umocnění diváckého prožitku. Svícení je plastické, pohyblivé, výrazné.
Premiéra a budoucnost
Premiéra proběhla během úplňkové soboty 16. dubna 2022: Jak jste s ní byli spokojeni? Ty jako autor a herci?
TČ: Dle reakcí soudím, že v hledišti spokojenost panovala. A panovala i u nás. Jak s premiérovým provedením, tak s návštěvností, která se vyšplhala na pěkný 85 diváků, což je na poměry v Sadské moc pěkné číslo. Zároveň se souborem dobře víme, že premiérou práce rozhodně nekončí, vždycky je co měnit nebo zdokonalovat. Pár podnětů a poznámek k zamyšlení mám. Nyní si trochu oddychneme, začneme plánovat reprízy a před nimi i pár zkoušek.
Kde plánujete, že si s pohádkou zahrajete? (Vedle štací míří otázka především na přehlídkové ambice, máte-li nějaké.)
TČ: Na přehlídky určitě vyrazíme, ale až v příštím roce. Pohádku si chceme nejdříve trochu obehrát, aby si to sedlo. Na jaké konkrétní přehlídky půjdeme, ještě v tuto chvíli nevím, ale určitě chceme využít co možná nejvíce možností, abychom hráli, abychom dostali zpětnou vazbu od porot a dále jsme se rozvíjeli – nejen okolo této inscenace.
Pokud některého čtenáře-divadelníka-organizátora pohádka zaujala – rádi ji přijedeme zahrát téměř kamkoliv. Na termínu a podmínkách se jistě domluvíme. V případě zájmu mne neváhejte kontaktovat: tomas@civrny.cz
MELÍŠKOVÁ, Vendula. O statečném rytíři – premiéra pohádky DS Klicpera Sadská. Online. Divadelník.cz 26. 5. 2022. Dostupné z: https://divadelnik.cz/o-statecnem-rytiri-premiera-pohadky-ds-klicpera-sadska/ [cit. 2025-06-12]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.