Letos poprvé jsem měla to štěstí
Letos poprvé jsem měla to štěstí být přítomna na Jiráskově Hronově. Očekávala jsem s obavami, zda nabízené bude pro mě, jako člověka, který se v prostředí amatérského divadla prakticky nepohybuje, přínosem nebo alespoň zábavou. Byla jsem mile překvapena kvantitou i kvalitou obojího.
JH rozhodně není uzavřeným setkáním úzkého okruhu lidí. Právě široké spektrum místního osazenstva - jak seminaristů, tak účinkujících, lektorů a pořadatelů, mezi nimiž mizí hranice - patří mezi hlavní přednosti této akce. Dokonce i místní obyvatelstvo si přijde na své, především díky doprovodným programům a snad nelituje své pohostinnosti. Prostředí, ve kterém se rychle navazují kontakty, kde se mluví otevřeně o konkrétních představeních i obecných problémech, kde se můžete učit i dobře bavit, kde máte svobodu a přesto se s Vámi počítá, to je příjemný dojem, který jsem měla, dílem všech přítomných.
Jako účastníku Vámi vybraného semináře je Vám nabídnuta specializace a intenzivní práce. Jako posluchač Problémového clubu můžete sledovat (mnohdy) dialog pomazaných odborníků. Především jako diváku s kritickým okem jsou Vám předloženy 2-3 inscenace denně, vybrané vzorky všech sfér, které by měli celkově podávat obrázek toho ne-li nejlepšího, tedy alespoň nejzajímavějšího (nebo obráceně?), co se za rok urodilo na nejen domácích svazích. A kromě toho můžete do sytosti stále s někým diskutovat, chodit na kávu, číst Zpravodaj a chodit na kávu, chodit po Hronově a ... snad jen spát ne.
Získala jsem tedy dojem, že amatérské divadlo je bohatou a živou sférou umění, plnou zajímavých a otevřených lidí, u kterých opravdu máte pocit, že to všechno dělají zadarmo. Že se navzájem respektují i když srovnávají a kritizují, a že jim jde o to, jít dopředu a být lepší, bez toho, aby šlapali druhým po krku. Jinde to tak jasně a optimisticky nevidím. Tento dojem nabízí Jiráskův Hronov. Díky za to.
Adéla Gemrothová