Loutkářem, který jako jediný provozoval u nás kočovné marionetové divadlo až do 70. let 20. století, byl Václav Kopecký (1914-1980). Jeho otec Karel Kopecký (1876-1953) byl pravnukem legendárního obrozeneckého loutkáře Matěje Kopeckého, společně se svým bratrem Karlem Kopeckým (nar. 1904) tak Václav Kopecký přestavoval pátou generaci tohoto rozvětveného loutkářského rodu. Od mládí získával při putovaní s otcem po celých Čechách a Moravě loutkářské zkušenosti, samostatně začal loutkařit v roce 1946 a houževnatě se snažil udržet své divadlo v provozu i navzdory snaze úřadů zlikvidovat kočovné marionetáře jako nežádoucí soukromé podnikatele. První zákaz činnosti obdržel v roce 1959, později se mu podařilo získat ještě povolení pro léta 1971-1975. Koncem 70. let byl pro své politické názory 14 měsíců vězněn a krátce po propuštění zemřel.
Po svém osamostatnění v roce 1946 působil na Moravě. Ovlivněn svým otcem, zejména jeho vlastenectvím a snahou zachovat rodinnou loutkářskou tradici (sbíral rodinné dokumenty, texty tradičních loutkových her, na jeho popud namaloval v roce 1904 Mikoláš Aleš fiktivní portrét Matěje Kopeckého) nechal si koncem 40. let namalovat od Jindřicha Boška (1893-1964) z Vlachova Březí novou oponu a portál jako částečnou repliku opony a portálu svého otce. Podobně jako na oponě Karla Kopeckého je i na této oponě, orámované bohatými draperiemi, vyobrazena Rodina okouzlena krásou domova. V popředí je namalován klečící otec s houslemi v ruce a matka držící malou dcerku jak se kochají českou krajinou, kterou zde symbolicky představují náznaky Karlštejna, Prahy a Řípu. Pod postavami jsou verše české hymny a básně Čechy krásné Čechy mé! Na obou oponách je ve spodní části stejný nápis: V Čechách byl jest a bude vždy domov můj. Zatím co opony jsou si podobné, značně pozměněn byl portál. Na portálu Karla Kopeckého jsou ve vrchní části figurky Kašpárka a známých loutek, na portálu jeho syna jsou pod nadpisem „Byli jsme a budem zas – všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí“ vyobrazeni přední členové rodu Kopeckých: zakladatel rodu Matěj Kopecký, jeho syn Václav Kopecký, vnučka Arnoštka Kopecká, její bratr Jindřich Kopecký, Václavův otec Karel Kopecký a jeho bratranec, loutkář legionář Antonín Kopecký (u každého jsou uvedena životní data, i když někdy nepřesná). Ve spodní části Václavově portálu zůstaly jako na otcově portálu portréty Mikoláše Alše, Matěj Kopeckého a Josefa Kajetána Tyla, avšak zcela nečekané je řešení výmalby postranic. Vlevo, kde na původním otcově portálu byl jinoch s loutnou, umístnil J. Boška, zcela jistě na přání Václava Kopeckého, medailon Karla IV. otce vlasti s textem: „Svému národu a věkům příštím založil jsem vysoké učení pražské pro povznesení svého království, aby bylo v úctě celé Evropy“ a medailon Krále Jiřího z Poděbrad doprovázený textem: „Slavní rekové ne válkou, ne rozbroji, ale mírem posílíte svoji drahou Čechii.“ Pod oběma medailony je výrazným písmem proklamace: „Děti! Nedychtěte po cizině neznáte-li krásy své české země. Václav Kopecký loutkář. Na pravé postranici jsou místo dívky s kyticí vyobrazení Jan Hus s textem: „Pro pravdu jsem byl upálen, pro pravdu rád jsem trpěl, by v klatbě pro mne nebyl král a moji věrní Čechové“ a Jan Žižka s doprovodním textem: „Hoj, bratři moji, na množství nepřátel nehleďte a palcátem zrádné lebky tepejte!“ Medailony jsou ještě doplněny na obou stranách lvem s královskou korunou, zleva i s korunovačními klenoty, vpravo s českým a moravským znakem. Celé toto ojedinělé řešení portálu Václava Kopeckého, které nemá obdobu u jiných loutkářů, především jeho apelativnost, vyjadřovalo nejen jeho hluboké vlastenecké cítění, ale i jeho vnitřní roztrpčení z nutnosti bojovat o osud svého divadla a jeho narůstající obavy z našeho poválečného vývoje. Jeho pozůstalost, včetně portálu a opony je uložena ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně
(doc. Mgr. Alice Dubská, CSc., srpen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
