Teatrologická společnost srdečně zve na přednášku prof. PhDr. Evy Stehlíkové
"Plenérová inscenace řecké tragédie (z Delf do Heřmaně)", která se koná 22.
4. 2010 od 17 hodin v Malém sále IDU.
Od počátku 20. století vznikají pokusy vrátit antická dramata do jejich
původního prostředí a hrát je tedy v ruinách někdejších řeckých,
helénistických a římských divadel. Od roku 1911, kdy byly inscenovány
Aischylovy Eumenidy v římském divadle v Orange, vznikla celá vlna festivalů,
z nichž některé se realizovaly jen jednou, jiné založily dlouhodobou
tradici. Nejpozoruhodnějším z nich byl projekt básníka Angela Sikeliana a
jeho manželky Evy Palmer, kteří si přáli obnovit festival v Delfách, kam chtěli
svolávat setkání evropských intelektuálů a diskutovat
o obrodě světa. Přestože uskutečnili jen festival v roce 1927 a 1930, jejich
"delfská idea" nebyla zapomenuta a je dnes připomínána také originálním
filmem, vycházejícím z jejich inscenace Upoutaného Prométhea, který natočili
bratři Gadziadisové.
V Československu snili o plenérovém představení mnozí, usiloval o ně i
Oldřich Stibor, který chtěl hrát Oidipa krále na schodech Husova sboru v
Olomouci. Shodou okolností je však prvním plenérovým představením řecké
tragédie inscenace Oidipa krále, kterou realizoval Václav Krška
s ochotnickým spolkem Heyduk. Sama existence tohoto amatérského spolku, jeho
dramaturgický program i nejrůznější aktivity (přednášky, literární večírky,
výstavy atd.) jsou pozoruhodné. Právem byla malá jihočeská vesnice Heřmaň
nazvána Divadelní vesnicí. V Krškově inscenaci účinkoval j.h. Eduard Kohout,
slavný Oidipus Hilarovy inscenace v Národním divadle. Hlavní význam Krškovy
inscenace pochopitelně není v pouhém faktu uvedení antické tragédie v
plenéru, na ní je jenom nejvíce patrné, že se mu podařil neopakovatelný čin:
ve svém amatérském divadle oživil zašlý koncept antického divadla a spojil
celou vesnici v kolektivním gestu nesmírného významu.