PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
HRADEC KRÁLOVÉ, 11.-26. 4. 2019
Několik postřehů z Královéhradeckého krajeOd února se tým devíti porotců rozjel do okresních kol našeho kraje (některým okresním kolům předcházela i „pracovní setkání“, kde měli recitátoři možnost společně s pedagogy konzultovat své výběry a přístupy k interpretaci). Tým porotců se po ukončení krajského kola sešel a společně se pokusil zodpovědět několik otázek spojených s průběhem letošního ročníku přehlídky dětských recitátorů.
Co se mi líbí na dětském přednesu?
- především samotný fakt, že děti mají chuť pracovat s literaturou, textem, slovem- určitá míra autenticity
- vnitřní dětská čistota úmyslu u většiny dětí
- pokud je spontánní a přirozený
- osobitost bez vnějšího zásahu
- když je osobnost vytušitelná z interpretace
- upřímnost výpovědi, pokud je přítomna
- když v projevu není kalkul a na nic si nehraje
- když je pro interpreta důležité osobní sdělení
Nejsilnější zážitek z letošního roku?
- autentičnost především u 1. kategorie
-interpretace vážných témat týkajících se života a smrti v emočně silných sděleních (řada recitátorů 4. kategorie)
- letos bylo mnohem více přirozených vystoupení proti kolovrátkovým, neosobním, mechanickým a formálním projevům, a to napříč všemi kategoriemi
- v 1. kategorii to byla letos větší hravost, nadšení, nezkažená přirozenost- ve 4. kategorii byla pro mne nejsilnější interpretace textu My děti ze stanice ZOO Veroniky Vítkové, a to čistotou emocí a silou výpovědi- sledování vývoje recitátorů, které známe od 1. kategorie a letos jsme se s nimi loučili ve 4. kategorii (např. Aglája Krausová, David Štandera, Matěj Neumann, kteří vyrostli v interprety s jasným názorem, srozumitelným, přirozeným a osobitým sdělením)
Co mě v souvislosti s dětským přednesem letos nejvíc mrzelo?
- absence pedagogického vedení u některých dětí – jejich upřímná snaha vázne na základních technických problémech v artikulaci a ve volbě prostředků
- když byla daleko více než snaha interpreta cítit manipulace pedagoga, která interpreta svazovala v přirozeném projevu
- stále se opakují podobné texty, mnohdy ne moc kvalitní, nebo čítankové texty, kdy interpret ani netuší, co je před a co je po a na nás se valí jen slova, slova, slova
- chybí mi snaha hledat nové texty
- když macha přebila upřímnost a opravdovost
- když děti nedokázaly přijmout „prohru“
- když si interpret vybral text „na první dobrou“, ale chyběla vysloveně poctivá práce na jeho uchopení
- často o výběru textu rozhoduje dospělý – učitel, rodič
- že se v celostátním kole stále přednáší jen jeden text ve 3. a 4. kategorii – v krajském kole jsme slyšeli tak zajímavé výkony, které dávaly smysl právě ve výběru a rozdílnosti obou připravených textů a daly nám ucelený obraz o interpretových schopnostech
- pedagogové, kteří nejvíc potřebují poradit jak na to, většinou na rozborové semináře nechodí a většinou z nich odvedou i své žáky
Z 2. kategorie byli na celostátní Dětskou scénu ve Svitavách nominováni Gabriela Hejčová (M. Čunderle: Jak se včela Minda málem vdala) a Matyáš Hubálek (P. Nikl: Hodiny). Gabriela zaujala zejména svojí hlasovou vybaveností a prací s tempem, pauzou a dynamikou. Matyáš pak velkou vnitřní představivostí a neotřelou prací s veršem.
Ve 3. kategorii postupuje Ondřej Fifka (F. Nepi:, Já, Baryk; J. Suchý: Divná věc), který zaujal zejména citem pro humor a nadsázku, osobním zaujetím a vědomou prací s výrazovými prostředky, a Filip Šisler (A. Lindgernová: Bratři Lví srdce; M. Drijverová: Sísa Kyselá). Filip dokázal své texty dobře logicky vystavět, pracovat s pauzou a s pointou. Působil přirozeně.
Postupujícími ze 4. kategorie jsou Matěj Neumann (R. Fulghum: Dobří přátelé; E. Keret: Najednou někdo klepe na dveře) a Veronika Vítková (Christianne F.: My děti ze stanice ZOO; V. Dyk: Smrt panenky). Matěj je dobře technicky vybavený a vědomě pracuje s výrazovými prostředky. Autentický byl zejména v úvahových pasážích v textu R. Fulghuma. Veronika si vybrala opravdu náročné texty, které velmi citlivě zpracovala a přinesla silnou autentickou výpověď. Technicky je dobře vybavená a přesně pracuje s výrazovými prostředky.
Aleš Dvořák, Josef Kopecký, Jan Holek, Jaroslav Pokorný, Monika Janáková, Tereza Vodochodská, Karel Pešek, Jiřina Krtičková a Jana Portyková