Plzeň, Divadlo J. K. Tyla, opona, Plzeň vítá uměny na prahu nového divadla, Aug. Němejc, 1902

Střed kompozice tvoří skupina alegorie české hudby: ověnčená Musa s harfou, u ní na truhle s rekvizitami sedící Plzeňka a nahé děcko, lidová píseň. Skupina je doplněna košem s květinami a navazuje kompozičně na další skupinu, symbolizující Plzeň a plzeňský lid. Na stupních budovy se sloupy, poněkud v pozadí, stojí děvče v půlaktu s náručí otevřenou k přivítání – Plzeň a po jejím boku Plzeňané, staří i mladí, ve svátečním kroji, v klidných postojích hledí vstříc přicházejícímu průvodu Uměn, nad nímž se v oblacích vznášejí andělíčkové. V čele Uměn, nad nímž se v oblacích vznášejí andělíčkové. V čele Uměn kráčí Tragedie, žena důstojného postoje, ověnčena vavřínem, s heroickým mečem v ruce. Druhou rukou vede za sebou Komedii, muže v půlaktu, dionýsovského typu. Za nimi se faunovsky usmívá Satira, chlapec s lukem, pak následují Lyrické drama a Zpěvohra, líbezné dívky v blankytném rouchu, v doprovodu zpívajících družiček. Průvod uzavírá Komická opera, symbolizovaná postavou plzeňského dudáka Kaňáka, kterého obklopují křepčící Musy. Tato pravá skupina svou dynamičností kontrastuje s klidnou pohodou skupiny levé. Pozadí levé skupiny tvoří architektura, sahající až do horního okraje obrazu, vyvážená na pravé straně skupinou andělíčků a stromem. Obě skupiny kompozičně spojuje motiv Radaně v zadním plánu, ve funkci krajinářského symbolu krajové příslušnosti. Je zároveň oslavou plzeňského kraje a jeho lidu.
(Jan Wenig)

Oponu namaloval plzeňský malíř Augustin Němejc. Nese alegorický výjev Plzeň vítající na prahu nového divadla Uměny (Tragedii, Komedii, Satiru, Lyrické drama a Zpěvohru, jež měly všechny nalézt v novostavbě svůj útulek), který je zasazen do krajinné scenérie se symbolem krajové příslušnosti – hradem Radyní – a doplněn lokálně charakteristickými postavami v lidových krojích – včetně slavného plzeňského dudáka Kaňáka.
Ex: http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=3&theatreId=9

„….opona byla v dubnu 1904 autorem opravena, neboť byla při dopravě v nezaschlých partiích poněkud poškozena.
Roku 1924 bylo ji nutno podrobiti důkladnější opravě, neboť stálým teplem v divadle tak vyschla, že místy rozprýskala. Byla sňata o divadelních prázdninách, v malírně vyčištěna a napuštěna a poté autorem opravena. Kromě správky rozprýskaných míst přemaloval autor při této příležitosti celou postavu Plzně, hlavu tragedie, celého amoretta ležícího naznak a hlavu smějící se tanečnice. Dne 30. prosince 1924 byla opona převezena zpět do divadla a dne 1. ledna 1925 bylo jí opět po prvé použito při odpoledním představení. Oprava stála 9.250 K.“
KŘÍŽ, František: Divadlo města Plzně v letech 1902 - 1927, 1927 v Plzni s. 131 - 132

KŘÍŽ, František: Divadlo města Plzně v letech 1902 - 1927, 1927 v Plzni s. 131 - 132

VALENTA, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 44, 45

WENIG, Jan: Výtvarný pohled na budovu plzeňského divadla, in Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni, Pedagogika-Umění II., část o oponě s. 261 - 263. viz Texty

2011 šot o oponě zařazen do cyklu TV2 Toulky za uměním / Malované opony českých divadel, 7. díl, Poklady našich jevišť, režie a kamera Jan Hojtaš, průvodní slovo Jiří Valenta.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10369954439-malovane-opony-ceskych-divadel/21154215565/

O budově divadla: http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=3&theatreId=9