Šrámkova Sobotka po dvaapadesáté
Alena Nováková
Letošní dvaapadesátý ročník Šrámkovy Sobotky s tématem dětské literatury a dětského čtenářství vůbec skončil před několika dny. Jen stručně pro nezasvěcené – Šrámkova Sobotka je festival českého jazyka, řeči a literatury a mimo jiné kulturní aktivity je asi nejdůležitější náplní jejího programu činnost dílenská. V posledních letech probíhá na Sobotce hned několik dílen, z čehož dvě se věnují uměleckému přednesu. Za prvé je to dílna studentská. Je organizována formou sezení a konzultací studentů s lektory. Letošní lektorský tým, byť v zmenšeném počtu tří (Yvona Vašíčková, Aleš Vrzák a Libor Vacek), dokázal studenty připravit na závěrečný večer jak tematicky, tak technicky. V jeho průběhu se ukázalo mimo jiné i to, co z dětské literatury nejvíce oceňují současní studenti. Vybírali si texty hravé (básně Šrutovy, Skoumalovy), ale především autory absurdní (zejména Charmse nebo Wernische). Renesance absurdní a nonsensové poetiky je vůbec zajímavým trendem, který můžeme na Šrámkově Sobotce pozorovat v posledních pěti letech. Tento trend jakoby souvisel s paralelním odklonem od přírodní, reflexívní a jiné „vážné“ lyriky. Vysvětlení je nabíledni, epické hříčky jsou zkrátka posluchačsky i interpretačně vděčnější. Otázkou je, zda jich letos nebylo trochu příliš. Každopádně ty, které zazněly na letošním ročníku Šrámkovy Sobotky, byly nápaditě interpretovány a nelze říci, že by se recitátoři spolehli pouze na silný text.
Jako přímému účastníkovi druhé dílny přednesu, dílny učitelské, se mi bude těžko objektivně hodnotit, ale pokusím se alespoň shrnout, v čem vidím její silné stránky. Je to zejména osobnost režisérky Hany Kofránkové, která má vynikající „nos“ jak na text, tak na povahy svých svěřenců. Letos se v učitelské dílně myslím mimořádně podařilo navázat také na téma Šrámkovy Sobotky. Skupina učitelů všech věkových kategorií recitovala úryvky ze slabikářů. Samotné tyto texty (konkrétně slabikáře z let 1912, 1932 a 1952) jsou roztomilým i absurdním svědectvím o době jejich vzniku, což ještě lépe vyznělo v koláži, která vznikla právě v učitelské dílně. Atmosféra dílenských příprav má navíc cosi neopakovatelného, totiž to, že přítomní pedagogové rádi přistupují na pricip hravosti a sebeironie.
Nicméně nahlédnutí do slabikářů let minulých bylo také velmi poučné. Zjistili jsme například, že v roce 1912 naši praprarodičové vzdávali úctu císaři pánu, dělili se o koláče s chudobnými chlapci, hráli si s kůzlaty a prožívali rok v souvislosti se zemědělskými pracemi. Důležitý byl také křesťanský rozměr, součástí slabikáře byly katolické i evangelické modlitby. Slabikář Poupata z roku 1932 byl roztomile „obžerný“. Texty vodily své čtenáře ze zabijačky na návštěvy a pochvalovaly si dostatek masitých i moučných pokrmů. Jiná sorta textů byla zaměřena vlastenecky: oslavovala se zde republika a prezident Masaryk, připomínala se země, a to nejen v souvislosti se zemědělskými pracemi, ale především jako domov. Koláž pak završil slabikář z roku 1952, nad očekávání prorežimní a tendenční. Z dnešního pohledu působí směšně, ale zároveň mrazivě, jak násilně byla ideologie vtlačena i do cvičných textů pro první čtenáře. Například texty o nemoci zdůrazňují, že lék vydaný lékárnou je zadarmo, pomoc mamince v domácnosti je přirovnávána k pětiletce a největší dobrodružství může malý chlapec zažít nikoliv na rybách nebo v lese, ale pouze a jen v prvomájovém průvodu. Zemědělských prací se děti naopak již neúčastní, pouze z povzdálí pozorují, jak to za ně dělají stroje. Inu, technika a pokrok.
Čítanková koláž byla pro všechny účastníky také dobrou sebereflexí. Vždyť na něčem podobném, byť v různých modifikacích, jsme vyrůstali my všichni a chtě nechtě máme kdesi v podvědomí uloženy ony Emy mající mísu a táty pracující u stroje. Nebylo by jistě od věci se vrátit právě k tomu našemu slabikáři a znovu si ho prolistovat. Třeba v něm také najdeme pobavení, ale možná i sami sebe ve věku šesti let.
Zkrátka, na Šrámkově Sobotce se letos myslím velmi dobře podařilo zvolit rámcující téma – literatura pro děti a mládež. Všichni, ať už studenti či učitelé, toto téma mohli přijmout za vlastní a díky tomu působily výsledky obou dílen v souvislostech. Nezbývá než doufat, že i v příštím roce nabídne festival podobně inspirativní pole pro interprety. Přijměte tedy tento článek jako pozvánku a přijeďte se na začátku prázdnin 2009 do Sobotky podívat.