MERTA, Jan: LIBČANY 2006 – LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA „O CENU MATĚJE KOPECKÉHO“
LIBČANY 2006 – LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA „O CENU MATĚJE KOPECKÉHO“ JIŽ PO 33.
Přehlídka tentokrát probíhala po pět nedělí, opět v sále místní restaurace.
Neděle 5.11. – 14,00 hod.:
Prodaná nevěsta – LS Waldorfské základní školy v Pardubicích.
Představení, které na přehlídku do Libčan snad ani nepatřilo. Bylo spíše ukázkou vzdělávání dětí / se školáky 7.a8.tř.ZS/ v podmínkách Waldorfského způsobu práce. Nejednalo se ani o soubor, ale o produkci běžné školní činnosti při poznávání Smetanova díla za pomocí loutek /marionet/ a orchestrárních nahrávek Smetanovy hudby. Zkrácená verze opery byla realizována po stěžejních situacích příběhu a ilustrována statickou účastí loutek i žáků ve stylizovaných krojích, kteří části libreta pouze mechanicky memorovali. Loutky – marionety byly voděny odkrytě. Hrálo se před černým horizontem na jevišti bez dekorací. Jediný zpěvný projev žáků byl ve sboru na počátku vystoupení a v jeho závěru. Polovina z asi 30ti účinkujících se věnovala „herecké“ části, druhá polovina vystoupila v roli tanečníků /2x/. Celá inscenace působila divadelně nezkušeně a nepoučeně. Představení jakoby chyběla radost a chuť zúčastnit se a tvořit.
Neděle 12.11.
Loutkové divadlo HAD z Hradce Králové: Jan Karafiát: Broučci.
Se svou novinkou se představili HADi. Mirek Kužel - režisér, scénograf i technolog - připravil spolu se souborem vlastní dramatizaci Karafiátových Broučků. Inscenace, orientovaná na dětského diváka, zaznamenává ve zkratce jen Broučkův příběh a je v podstatě příběhem zlobivého a neposlušného kluka, který se ve svém dospívání setkává s prostředím, jež ho formuje, ale i s negativními reakcemi na své chování /setkání s žluvou, s Verunkou a Verunkem/. Předváděný příběh končí po těchto peripetiích jeho svatbou s Beruškou. Svatba už neprobíhá na jevišti, ale dozvídáme se o ní jen v závěru, zprostředkovaně, ze sdělení šneka a samotných herců. Také první odmítnutí nápadníka Broučka Beruškou, které by mohlo podpořit dramatičnost zobrazovaného Broučkova příběhu ve prospěch základního výchovného motivu, dramatizace nevyužila. Hra byla doplněna třemi výstupy žížaly a šneka, jejichž dialog hru osvěžoval a doplňoval. V inscenačním principu a ve scénografii byl uplatněn způsob černého divadla. Hrálo se menšími, pěknými, barevnými loutkami – manekýny – vedenými ze zadu ve světelném kanálu a za tylovou oponou, která podporovala vizuální dojem, že vše se odehrává v trávě a že ten malý svět broučků je miniaturním obrazem lidského světa i s jeho problémy. Hra byla při proměnách doplňována písničkami. Malými diváky byla i přes jednoduchost příběhu i pojetí, přijata vřele. Soubor má tak další dobrou inscenaci do svého repertoáru pro malé děti, které jsou hlavními návštěvníky jeho pravidelného vystupování.
Druhým představením této neděle, byla hříčka Tři sněhuláci Milana Pavlíka v provedení dětského souboru Jirky Polehni z Jesliček v Hradci Králové.
Ukazuje se, že tato hříčka snad padesát let stará je stále svěží a aktuální. Je dobře napsaná a stále si zachovává svoji poetiku. Tři sněhuláci se hádají o svá teritoria na ulici, ale hádku okamžitě přeruší a spojí se, když společně pomáhají malému pejskovi nalézt jeho domov, kterému padající sníh zasypal jeho stopičky. Nakonec smířlivě uznají, že jakékoliv hádky jsou najednou zbytečné. Hříčka byla odehrána spodovými loutkami na malém, úzkém / ke škodě věci/, paravánu. Větší prostor by více posloužil k vyjádření vztahů mezi sněhuláky i k rozehrání celého příběhu. Pomohl by i v situaci se sraženou hlavou jednoho ze sněhuláků. Dobře se svými úkoly vypořádal pejsek. Hříčka zaujala i ty nejmenší diváky.
Neděle 19.11.
LS BOĎI Jaroměř: Zlatovláska,
V provedení jmenovaného souboru doznala Zlatovláska některých změn oproti obecně známé předloze Erbenovy, či dokonce dramatizace Kainarovy. Režisér, inscenátor a vedoucí souboru Roman Bauer chtěl udělat Zlatovlásku trochu jinak. Proměnou inscenačního pojetí, které spočívá v kombinací činoherně-loutkového zpracování s velkým podílem vstupů zpěváka – vypravěče R.Bauera.
Loutkami se odehrávají scény se zlým králem a v zámku se Zlatovláskou, jinak při jednání s babičkou a při cestě za princeznou vystupuje Jiřík jako živoherec. Není tu zřetelný klíč, který by tyto proměny zdůvodňoval. Markantní je situace na zámku, když se má Jiřík rozhodnout pro Zlatovlásku. Stojí tu tři princezny s nezahalenými vlasy, ani jedna je nemá zlaté. Vlasy se Zlatovlásce pozlatí jen tehdy, posvíti-li ji na ně měsíc v úplňku. Takže moucha vděčná Jiříkovi, zde lítá a označuje rusovlásku jako tu pravou. Divák se však proměny jejích vlasů během hry nedočká. V závěrečné scéně se zlý král rozčílí a hroutí se mrtev k zemi , ale živá voda už není, neboť byla všechna použita při zpáteční cestě, na křísení pavoučků a much. Jirkovi a Zlatovlásce už nestojí nic v cestě k tomu, aby se vzali a spolu vládli. Jednotlivé situace jsou propojeny vystoupením zpěváka, který jakoby uplynulý děj v písničce opakuje a dává i naději do dalšího pokračování. Písnička je dobře a důstojně odezpívaná. V podstatě je to zpěvák-vypravěč, který pravidelným vystupováním udává řád a rytmus celé inscenaci. Zdá se, že i toto pravidelné opakování vede diváky pohádkou. Děti představení sledovali pozorně.
V toto odpoledne vystoupil ještě dětský soubor LS Na Židli z Turnova z krátkou hříčkou O pejskovi a kočičce podle Josefa Čapka.
Tři krátké příhody o tom Jak pejsek s kočičkou drhli podlahu, Jak si sušili kožíšky a Jak slavili vánoce, předvedla děvčata z Turnova na malém stolku. Hráli bez dekorací, vkleče a i trochu pokrouceně a na loutkách, maňáscích, to bylo trochu vidět. Přesto děvčata sdělila a ukázala co chtěla a uměla. Bylo to pěkné osvěžení nedělního odpoledne, dětmi pozorně sledované. Přimlouval bych se za to, aby principál Petr Záruba, který s dětmi pracuje neustále a podstupuje tu sisyfovskou práci pro doplňování souboru dospělých, novými mladými herci, myslel také na nějaký výsuvný paraván, který by rostl zároveň i s jeho dospívajícími aktéry. Jinak, budiž mu za všechno to, co pro loutkové divadlo činí, velká chvála.
Neděle 26.11. – 14,00 hod.:
LS Martínek Libáň: Zdeněk Schmoranz: Začarovaný les.
Již letitá loutková hra, neboť jak pravil Honza Řezníček v úvodu před představením, napsaná již v roce 1919, má stále své místo u souborů tradičně hrajících marionetami. Je to pohádkový příběh, který přináší poetickou, lyrickou notu ve vystoupeních víly v úvodu a na závěr. Avšak vlastní příběh je „dobrodružný“ a je na souboru jak jej v rámci hry provede. Víla, celé „dobrodružné“ počínání Kašpárka, ale hlavně Honzy, který nastavuje svoji kůži při osvobozování princezny ze spárů zlého čaroděje, hlídané neméně zlým drakem, inspiruje a vede. Vítězný Honza dostává princeznu za ženu a úvazek vládnutí ve vílině království. Soubor hrál v tradičním kukátku, starými marionetami na nitích a s plejbekem. Až příliš hlasitě prosazující se nahrávka, sice tolik nevadila v poetických pasážích hry, ale v projevu černokněžníka, kterého mluvil s nadsazeným patosem lidových loutkářů a velkou chutí Honza Řezníček, s úmyslem dodat kusu jistou dramatičnost, působila proti jeho záměru. Jeho projev vyzněl, paradoxně, poněkud monotónně. Hra byla uváděna a doprovázena, při každém ze tří jednání, nahrávkami vážné hudby. Tři proměny realistických kulis, strašidla, kostlivec, ale i zvířátka v situacích v lese podporovala iluzivní pojetí inscenace a dávala tak nahlédnout do minulosti loutkového divadla.
Neděle 3.12. – 14,00 hod.
Klub loutkářů Úpice: Čaroděj Mrákota a princezna
Zkušený soubor hrající únanovskými marionetami nabídl divákům spolehlivě fungující představení, se všemi atributy marionetového loutkového divadla. Kukátkové jeviště, kulisy, podbarvující hudba, mluva přes mikrofon, dobře odmluvené postavy, dobře odvoděné marionety, uměřeně jednající, bez zbytečných a náhodných gest.
Antonín Kubíček, který se souborem hru připravil, vytvořil scénář z několika původních her pro rodinné loutkové divadlo. Hra je ve své struktuře poněkud podobná Schmoranzovu Začarovanému lesu z minulé neděle. Obsahuje jen více peripetií a vícero překážek v podobě bloudění v začarovaném lese, přítomností dvou zlých trpaslíků a ptáka Oškliváka. Je tu opět zlý čaroděj, Mrákota a princezna, tentokrát začarovaná do červeného jablíčka visícího na stromě. Jsou tu samozřejmě Honza a Kašpárek, kteří vše vyřeší za pomocí hodné babičky-kořenářky, původem třetí sudičky, která tak napravuje věštbu prvních dvou sudiček při narození princezny. Je tu i více náhod vedoucích k řešení. Příběh je však v tomto pojetí čitelný a srozumitelný. Také díky zkušenostem souboru, který tento žánr bezpečně ovládá. Inscenace je adresována nejmenším divákům.
A jaká byla vlastně celá přehlídka? Byla velice vyrovnaná v úrovni představení. A při tom byla rozmanitá v žánrech, v loutkách, scénografii i v inscenačním pojetí. Všechna mířila k malým dětem a naplnila tak záměr pořadatelů.
Opět pracovala dvacetičlenná dětská porota, ve které mají zastoupení děti od 1. až do 9. třídy, která přisoudila první místo Broučkům, druhé Zlatovlásce a další inscenacím v uvedeném pořadí. Začarovaný les, Čaroděj Mrákota a princezna, O pejskovi a kočičce a Tři sněhuláci. S Prodanou nevěstou si porota nevěděla rady a tak ji umístila mimo soutěž. Rozdíly mezi jednotlivými představeními byly v hodnocení malé. I to svědčilo o jejich vyrovnanosti směrem k divákům.
O blaho souborů se starali libčanští pořadatelé, kteří se proti loňsku částečně proměnili. Aktivně se na přehlídce podílel nový starosta Libčan Jirka Polák, který byl také u toho, když se přehlídka před 33 lety zakládala a Jana Srpková, která pomalu přebírá úlohu po stále aktivní paní Ryklové. Paní Ryklová, která se zapsala do dějin libčanské přehlídky jako málokdo, se z Libčan odstěhovala do Hradce Králové, ale všech představení se zúčastňovala, stejně jako zástupci Impulsu a VSVD, B. Lelek a J. Merta. Zástupci rodiny Kopeckých přehlídku navštívili čtvrtou neděli (26.11.). Rodinné pouto k přehlídce je u nich stále silné.
Závěr přehlídky byl opět oficiální a konal se po posledním představení za účasti zástupců téměř všech účinkujících souborů. Do dalšího, už 34. ročníku přehlídky, je z pohledu pořadatelů již teď dobře nakročeno.
J.Merta
Přehlídka tentokrát probíhala po pět nedělí, opět v sále místní restaurace.
Neděle 5.11. – 14,00 hod.:
Prodaná nevěsta – LS Waldorfské základní školy v Pardubicích.
Představení, které na přehlídku do Libčan snad ani nepatřilo. Bylo spíše ukázkou vzdělávání dětí / se školáky 7.a8.tř.ZS/ v podmínkách Waldorfského způsobu práce. Nejednalo se ani o soubor, ale o produkci běžné školní činnosti při poznávání Smetanova díla za pomocí loutek /marionet/ a orchestrárních nahrávek Smetanovy hudby. Zkrácená verze opery byla realizována po stěžejních situacích příběhu a ilustrována statickou účastí loutek i žáků ve stylizovaných krojích, kteří části libreta pouze mechanicky memorovali. Loutky – marionety byly voděny odkrytě. Hrálo se před černým horizontem na jevišti bez dekorací. Jediný zpěvný projev žáků byl ve sboru na počátku vystoupení a v jeho závěru. Polovina z asi 30ti účinkujících se věnovala „herecké“ části, druhá polovina vystoupila v roli tanečníků /2x/. Celá inscenace působila divadelně nezkušeně a nepoučeně. Představení jakoby chyběla radost a chuť zúčastnit se a tvořit.
Neděle 12.11.
Loutkové divadlo HAD z Hradce Králové: Jan Karafiát: Broučci.
Se svou novinkou se představili HADi. Mirek Kužel - režisér, scénograf i technolog - připravil spolu se souborem vlastní dramatizaci Karafiátových Broučků. Inscenace, orientovaná na dětského diváka, zaznamenává ve zkratce jen Broučkův příběh a je v podstatě příběhem zlobivého a neposlušného kluka, který se ve svém dospívání setkává s prostředím, jež ho formuje, ale i s negativními reakcemi na své chování /setkání s žluvou, s Verunkou a Verunkem/. Předváděný příběh končí po těchto peripetiích jeho svatbou s Beruškou. Svatba už neprobíhá na jevišti, ale dozvídáme se o ní jen v závěru, zprostředkovaně, ze sdělení šneka a samotných herců. Také první odmítnutí nápadníka Broučka Beruškou, které by mohlo podpořit dramatičnost zobrazovaného Broučkova příběhu ve prospěch základního výchovného motivu, dramatizace nevyužila. Hra byla doplněna třemi výstupy žížaly a šneka, jejichž dialog hru osvěžoval a doplňoval. V inscenačním principu a ve scénografii byl uplatněn způsob černého divadla. Hrálo se menšími, pěknými, barevnými loutkami – manekýny – vedenými ze zadu ve světelném kanálu a za tylovou oponou, která podporovala vizuální dojem, že vše se odehrává v trávě a že ten malý svět broučků je miniaturním obrazem lidského světa i s jeho problémy. Hra byla při proměnách doplňována písničkami. Malými diváky byla i přes jednoduchost příběhu i pojetí, přijata vřele. Soubor má tak další dobrou inscenaci do svého repertoáru pro malé děti, které jsou hlavními návštěvníky jeho pravidelného vystupování.
Druhým představením této neděle, byla hříčka Tři sněhuláci Milana Pavlíka v provedení dětského souboru Jirky Polehni z Jesliček v Hradci Králové.
Ukazuje se, že tato hříčka snad padesát let stará je stále svěží a aktuální. Je dobře napsaná a stále si zachovává svoji poetiku. Tři sněhuláci se hádají o svá teritoria na ulici, ale hádku okamžitě přeruší a spojí se, když společně pomáhají malému pejskovi nalézt jeho domov, kterému padající sníh zasypal jeho stopičky. Nakonec smířlivě uznají, že jakékoliv hádky jsou najednou zbytečné. Hříčka byla odehrána spodovými loutkami na malém, úzkém / ke škodě věci/, paravánu. Větší prostor by více posloužil k vyjádření vztahů mezi sněhuláky i k rozehrání celého příběhu. Pomohl by i v situaci se sraženou hlavou jednoho ze sněhuláků. Dobře se svými úkoly vypořádal pejsek. Hříčka zaujala i ty nejmenší diváky.
Neděle 19.11.
LS BOĎI Jaroměř: Zlatovláska,
V provedení jmenovaného souboru doznala Zlatovláska některých změn oproti obecně známé předloze Erbenovy, či dokonce dramatizace Kainarovy. Režisér, inscenátor a vedoucí souboru Roman Bauer chtěl udělat Zlatovlásku trochu jinak. Proměnou inscenačního pojetí, které spočívá v kombinací činoherně-loutkového zpracování s velkým podílem vstupů zpěváka – vypravěče R.Bauera.
Loutkami se odehrávají scény se zlým králem a v zámku se Zlatovláskou, jinak při jednání s babičkou a při cestě za princeznou vystupuje Jiřík jako živoherec. Není tu zřetelný klíč, který by tyto proměny zdůvodňoval. Markantní je situace na zámku, když se má Jiřík rozhodnout pro Zlatovlásku. Stojí tu tři princezny s nezahalenými vlasy, ani jedna je nemá zlaté. Vlasy se Zlatovlásce pozlatí jen tehdy, posvíti-li ji na ně měsíc v úplňku. Takže moucha vděčná Jiříkovi, zde lítá a označuje rusovlásku jako tu pravou. Divák se však proměny jejích vlasů během hry nedočká. V závěrečné scéně se zlý král rozčílí a hroutí se mrtev k zemi , ale živá voda už není, neboť byla všechna použita při zpáteční cestě, na křísení pavoučků a much. Jirkovi a Zlatovlásce už nestojí nic v cestě k tomu, aby se vzali a spolu vládli. Jednotlivé situace jsou propojeny vystoupením zpěváka, který jakoby uplynulý děj v písničce opakuje a dává i naději do dalšího pokračování. Písnička je dobře a důstojně odezpívaná. V podstatě je to zpěvák-vypravěč, který pravidelným vystupováním udává řád a rytmus celé inscenaci. Zdá se, že i toto pravidelné opakování vede diváky pohádkou. Děti představení sledovali pozorně.
V toto odpoledne vystoupil ještě dětský soubor LS Na Židli z Turnova z krátkou hříčkou O pejskovi a kočičce podle Josefa Čapka.
Tři krátké příhody o tom Jak pejsek s kočičkou drhli podlahu, Jak si sušili kožíšky a Jak slavili vánoce, předvedla děvčata z Turnova na malém stolku. Hráli bez dekorací, vkleče a i trochu pokrouceně a na loutkách, maňáscích, to bylo trochu vidět. Přesto děvčata sdělila a ukázala co chtěla a uměla. Bylo to pěkné osvěžení nedělního odpoledne, dětmi pozorně sledované. Přimlouval bych se za to, aby principál Petr Záruba, který s dětmi pracuje neustále a podstupuje tu sisyfovskou práci pro doplňování souboru dospělých, novými mladými herci, myslel také na nějaký výsuvný paraván, který by rostl zároveň i s jeho dospívajícími aktéry. Jinak, budiž mu za všechno to, co pro loutkové divadlo činí, velká chvála.
Neděle 26.11. – 14,00 hod.:
LS Martínek Libáň: Zdeněk Schmoranz: Začarovaný les.
Již letitá loutková hra, neboť jak pravil Honza Řezníček v úvodu před představením, napsaná již v roce 1919, má stále své místo u souborů tradičně hrajících marionetami. Je to pohádkový příběh, který přináší poetickou, lyrickou notu ve vystoupeních víly v úvodu a na závěr. Avšak vlastní příběh je „dobrodružný“ a je na souboru jak jej v rámci hry provede. Víla, celé „dobrodružné“ počínání Kašpárka, ale hlavně Honzy, který nastavuje svoji kůži při osvobozování princezny ze spárů zlého čaroděje, hlídané neméně zlým drakem, inspiruje a vede. Vítězný Honza dostává princeznu za ženu a úvazek vládnutí ve vílině království. Soubor hrál v tradičním kukátku, starými marionetami na nitích a s plejbekem. Až příliš hlasitě prosazující se nahrávka, sice tolik nevadila v poetických pasážích hry, ale v projevu černokněžníka, kterého mluvil s nadsazeným patosem lidových loutkářů a velkou chutí Honza Řezníček, s úmyslem dodat kusu jistou dramatičnost, působila proti jeho záměru. Jeho projev vyzněl, paradoxně, poněkud monotónně. Hra byla uváděna a doprovázena, při každém ze tří jednání, nahrávkami vážné hudby. Tři proměny realistických kulis, strašidla, kostlivec, ale i zvířátka v situacích v lese podporovala iluzivní pojetí inscenace a dávala tak nahlédnout do minulosti loutkového divadla.
Neděle 3.12. – 14,00 hod.
Klub loutkářů Úpice: Čaroděj Mrákota a princezna
Zkušený soubor hrající únanovskými marionetami nabídl divákům spolehlivě fungující představení, se všemi atributy marionetového loutkového divadla. Kukátkové jeviště, kulisy, podbarvující hudba, mluva přes mikrofon, dobře odmluvené postavy, dobře odvoděné marionety, uměřeně jednající, bez zbytečných a náhodných gest.
Antonín Kubíček, který se souborem hru připravil, vytvořil scénář z několika původních her pro rodinné loutkové divadlo. Hra je ve své struktuře poněkud podobná Schmoranzovu Začarovanému lesu z minulé neděle. Obsahuje jen více peripetií a vícero překážek v podobě bloudění v začarovaném lese, přítomností dvou zlých trpaslíků a ptáka Oškliváka. Je tu opět zlý čaroděj, Mrákota a princezna, tentokrát začarovaná do červeného jablíčka visícího na stromě. Jsou tu samozřejmě Honza a Kašpárek, kteří vše vyřeší za pomocí hodné babičky-kořenářky, původem třetí sudičky, která tak napravuje věštbu prvních dvou sudiček při narození princezny. Je tu i více náhod vedoucích k řešení. Příběh je však v tomto pojetí čitelný a srozumitelný. Také díky zkušenostem souboru, který tento žánr bezpečně ovládá. Inscenace je adresována nejmenším divákům.
A jaká byla vlastně celá přehlídka? Byla velice vyrovnaná v úrovni představení. A při tom byla rozmanitá v žánrech, v loutkách, scénografii i v inscenačním pojetí. Všechna mířila k malým dětem a naplnila tak záměr pořadatelů.
Opět pracovala dvacetičlenná dětská porota, ve které mají zastoupení děti od 1. až do 9. třídy, která přisoudila první místo Broučkům, druhé Zlatovlásce a další inscenacím v uvedeném pořadí. Začarovaný les, Čaroděj Mrákota a princezna, O pejskovi a kočičce a Tři sněhuláci. S Prodanou nevěstou si porota nevěděla rady a tak ji umístila mimo soutěž. Rozdíly mezi jednotlivými představeními byly v hodnocení malé. I to svědčilo o jejich vyrovnanosti směrem k divákům.
O blaho souborů se starali libčanští pořadatelé, kteří se proti loňsku částečně proměnili. Aktivně se na přehlídce podílel nový starosta Libčan Jirka Polák, který byl také u toho, když se přehlídka před 33 lety zakládala a Jana Srpková, která pomalu přebírá úlohu po stále aktivní paní Ryklové. Paní Ryklová, která se zapsala do dějin libčanské přehlídky jako málokdo, se z Libčan odstěhovala do Hradce Králové, ale všech představení se zúčastňovala, stejně jako zástupci Impulsu a VSVD, B. Lelek a J. Merta. Zástupci rodiny Kopeckých přehlídku navštívili čtvrtou neděli (26.11.). Rodinné pouto k přehlídce je u nich stále silné.
Závěr přehlídky byl opět oficiální a konal se po posledním představení za účasti zástupců téměř všech účinkujících souborů. Do dalšího, už 34. ročníku přehlídky, je z pohledu pořadatelů již teď dobře nakročeno.
J.Merta
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno: | |
Váš e-mail: | |
Informace: | |
Obrana proti spamu: | do této kolonky napiště slovo 'divadlo': |