V Netolickém muzeu je uložena opona malovaná údajně ochotníky berním Kulišem a Hödlem. Jsou zde zobrazeny tři Grácie, k nimž prý stály modelem tři Kulišovy dcery.
Opona postrádá obvyklé orámování v podobě malované drapérie. Její původní umístění je nejasné, mohla by souviset i s blízkým zámkem Kratochvíle. Nicméně, v Netolicích panoval čilý divadelní ruch po celé 19. století. Pravděpodobnější je, že byla ve výbavě jeviště SDO Tyl v divadelním sále v zadním traktu netolické radnice.
Postavy tří Grácií jsou umístěny pod košatým stromem na perspektivně ne zcela zvládnutém architektonizovaném soklu, jsou tedy představeny jako sochy. Na blízkém návrší se vypíná antikizující kruhový chrámek. Takové tvořily běžnou výbavu romantických parků a zahrad. Pískovcové sousoší tří Grácií stojící volně mimo pavilónek na vysokém soklu stálo již na začátku 19. století v lednicko-valtickém parku a stalo se vzorem pro české země.
Netřeba ovšem pomýšlet na to, že berní Kuliš hledal přímou inspiraci v Lednici či jiném podobně koncipovaném zámeckém parku, které nechybí ani v jižních Čechách. Tomu protiřečí charakter okolní krajiny, představující typickou komponovanou ideální krajinu italských a francouzských malířů 18. století, jejímž středem protéká mohutný říční tok, lemovaný skalami, s centrálně umístěným mohutným stromem.
Znalost a sběratelství těchto obrazů se stalo v 19. století velkou módou a tyto krajiny byly převáděny do grafiky, jež jejich znalost šířila po celé Evropě. Stejně tak byly grafickými listy reprodukovány pohledy na slavné romantické zahrady té doby. Patrrně kombinace několika takových grafických předloh posloužila bernímu Kulišovi při komponování jeho scenérie.
Jako amatérský, nicméně zdatný a poučený malíř, ovšem svým sochám dal barevná roucha a živý inkarnát pleti, aby tak zdůraznil práci podle živého modelu. Přesto mu dívky vyšly spíše jako idealizované typy, než aby jejich podoby nesly portrétní ambice.
(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)