Tylovo divadlo Újezd u Brna nastudovalo hru Thortona Wildera Naše městečko. Hra se proslavila obsahem, jehož základem je upozornění na jednu z hlavních zkušeností lidstva: co jednou člověk vysloví, nelze vzít zpět, každé naše slovo a každý náš čin s sebou nese důsledek a všichni žijeme jen jednou, zemřeme a není možné vrátit se zpět, prožít svůj život znova. Proto lze žít jen v pravdě, být si vědom odpovědnosti za své činy a zároveň zohlednit fakt, že tady nejsme sami a svými životy ovlivňujeme životy ostatních.
V úvodu představení dojde k vyzvání jednoho z diváků ke spolupráci s herci na jevišti. Po malé chvíli se ovšem ukáže, že jde o kamufláž, nejde o diváka, jde o člena souboru.V samotném začátku inscenace, vyzývající k pravdě, tak stojí lež. Inscenace dále začíná příchodem herců na scénu zpěvu lidové písně v podání ženské části souboru. Je to moment velkého příslibu: vždyť lidová píseň je koncentrací moudrosti lidstva a estetické krásy.V průběhu představení se ženský sbor ozve ještě několikrát.Vždy je to hezké, ne vždycky je to však z pohledu obsahu písně použito v souladu s dějovými okamžiky konkrétní chvíle.
Zkušenost z dlouholetého působení souboru přesto přináší zejména ve druhé půli představení silný emocionální zážitek divákům, kteří vydrží a neodejdou kvůli příliš dlouhé a poněkud nezáživné první půli. Slušně jsou vytvořené postavy paní Webové v podání Vladimíry Sedláčkové, Emily Webové, kterou hraje Kateřina Mezuláníková, a Gerge Gibbse v podání Radka Mezuláníka.