BENKO, Vlado

Významný divadelník, herec a režisér, jehož Divadlo Commedia Poprad působí na slovenské amatérské scéně od osmdesátých let minulého století. V roce 1968 se spolu s hercem a režisérem Milanem Lesom podílel na vzniku divadelního souboru Matica při Závodním klubu ROH Tatrasmalt (později Tatramat) v Matejovcích u Popradu. Začátkem sedmdesátých let, kdy byl vedoucím tohoto klubu, dosáhl jako herec, režisér a dramaturg prvních úspěchů souboru na divadelních přehlídkách a soutěžích - mj. Dostálovi Jednotkári-Výtečníci (1973), Klicperova Potopa světa (1974) ad. Za inscenaci Je ten fotel volný (1975) získal hlavní cenu na celoslovenském festivalu malých jevištních forem v Breznu a úspěšné byly i Čechovovy Tri jednoaktovky (1976). V těchto letech absolvoval režisérský kurz bratislavského Osvetového ústavu, který vedl legendární Petr Scherhaufer, a také kurs herectví na bratislavské konzervatoři, později i několik ročníků Klubu mladých divadelníků v Hronově. Byl i metodikem pro divadlo popradského Osvětového střediska.

V dobách normalizace Vlado Benko s úspěchem inscenoval hry „tabuizovaných“ autorů, např. Alexeje Vampilova, Tankreda Dorsta, Maurice Maeterlincka či překlady Zory Jesenské. Poprvé se na celoslovenské přehlídce souborů kategorie B objevil Benkův soubor s inscenací Breàlových Husarů (1978, 380 repríz!) a získal řadu ocenění. Odtud vedla cesta na Scénickou žatvu v Liptovském Mikuláši: inscenace Holbergova Jeppeho z vršku (1979) získala cenu ministerstva kultury a soubor byl zařazen do špičky slovenských ochotnických souborů – do kategorie A. Vlado se také pouští do Brechtovy hry Muž jako muž (1980) a středověké anonymní frašky Chytráctví mistra Pathelina (1981)

V roce 1982 se zřizovatelem souboru, kromě původního Tatramatu Matejovce, stal ZK Tatraľan Kežmarok a název divadelního souboru Matica se změnil na Divadlo humoru (m. j. Maeterlinckův Zázrak sv. Antonína (1983), Brechtova Malomeštiakova svatba (1985), Dürenmattův Herkules a Augiášův chlév (1988) či Dorstův Prekliatý múr (1986) – se svou vynikající stálou hereckou souputnicí Veronikou Iglarovou (později Žoldákovou) a dalšími hereckými osobnostmi, mj. Vladimírem Majovským, či Františkem Illenčíkem.

Po roce 1990 se Benkův soubor vrací k původnímu názvu Matica a hned jeho první inscenace Šabla, podle hry Františka Švantnera, slavila úspěch na Jiráskově Hronovu. Souboru mimořádných osobností – mj. scénograf Marián Čižmárik, básník Vladislav Valko, později i skvělí herci Dušan Kubáň (2022) či Michal Novák – se otevřela cesta do světa. V roce 1994 se soubor přejmenoval na současný název Divadlo Commedia Poprad, působící dnes na vlastní scéně na předměstí Popradu, ve Spišské Sobotě.

Od devadesátých let min. století Vlado Benko vytvořil desítky inscenací, které se svým „úsporným“ hereckým ansámblem (maximálně 3-6 herců) hrál ve stovkách repríz. Inscenace Gogolova Nosu (Vlado Benko a František Illenčík, prem. 1991) se hrála více než dvacet let – publikace Mikuláše Argalacsiho o Divadle Commedia z roku 2018 má proto případný název Divadlo bez derniér. Mimořádnými a na přehlídkách oceňovanými inscenacemi byly např. Smočkovo Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (1994), Canevova Jana z Arcu, bůh a kat (1994), Když muži pláčí podle A. P. Čechova (1995), Vianovy Budovatelé říše (2000), obnovený Holbergův Jeppe z vršku (1979, opět 2002) a především Šulíkova Zabíjačka (2001), Shakespearovo Zkrocení zlé ženy (2013) či magické představení – Švantnerova Malka (2004), které v roce 2005 reprezentovalo slovenské divadelníky na světovém festivalu amatérských divadel AITA/IATA v Monaku. Podruhé se Commedia Poprad do Monaka dostala s inscenací Neprebudený (2013).

V roce 2006 se cesty Vláda Benka a jeho výtvarníka Mariana Čižmárika rozešly, ale tým, opírající se o hereckou trojici Benko, Kubáň, Novák, popř. spolu s muzikantem a skladatelem Vincentem Jašem, Petrou Onačilovou a Veronikou Žoldákovou, úspěšně pokračoval dál: Miloš Nikolič Kováči (2005), Edward Albee ZOO (2006), René Fallet, Alexandr Gregar a Vlado Benko Kapustnica (2008), která dosáhla mimořádný počet repríz. V roce 2007 Vlado Benko obdržel Cenu Josefa Krónera za celoživotní přínos v herecké a režijní tvorbě. Potvrdil ji i svým mimořádným sólovým výkonem v inscenaci Pankovčinova Pastiera (2009). Trojice Benko, Kubáň, Novák zaujala i v inscenaci Uherovy hry Statky – Zmätky, alebo jako sa Gianni Schicchi dostal cez postel k majetku (2009) či v dětském představení Janko Hraško Pavla Uhera (2010) či Vlado spolu s Veronikou Žoldákovou v Turinniho hře Josef a Maria (2010). Veronika také doplnila základní herecký tým v inscenaci Radičkovy hry Sníh se smál, až padal (2011). Výraznou stopu v činnosti popradského souboru samozřejmě zanechal Kukučínův Neprebudený (2012) s vynikajícím Michalem Novákem, či Piaseckého Zápisky důstojníka Rudé armády (2015), po řadu let úspěšně reprízovaných nejen na Slovensku. Tradiční pánská herecká trojice excelovala i v Gavranově hře Premiéra (2016) a spolu s Vladislavem Valkem a Monikou Piekelnickou v Porubjakově verzi Dona Quiota a Sancho Panzy (2017), společnou divadelní řeč našli i v inscenaci Mroźkových Ztroskotanců na širém moři (2018).

V letech 1968-2024 se v souboru vystřídalo celkem 103 herců a hereček. Vlado Benko účinkoval v každé hře, kterou Divadlo Commedia uvedlo. Inscenace pravidelně slaví úspěch nejen na slovenských celostátních přehlídkách, ale také českých. Kromě Jiráskova Hronova i na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, často na zájezdech či regionálních přehlídkách po celých Čechách a také na pražských scénách, mj. v Divadle Na prádle a Činoherním klubu. Od roku 2006 Commedia Poprad každoročně pořádá na svém jevišti ve Spišské Sobotě přehlídku Divadelní fašangy, na níž pravidelně vystupují české soubory i soubory ze vzdálenějšího zahraničí.
¨
Benkův soubor podnikl řadu zahraničních vystoupení – kromě Česka i na Ukrajině, Německu, Jugoslávii, Rakousku, Portugalsku, Kanadě, Švýcarsku, Tunisu, Polsku, Monaku, Maďarsku, Dánsku, Srbsku či Lucembursku. Své inscenace uváděl v desítkách až stovkách repríz a k nejúspěšnějším, které překročily 200 repríz, patří: Husári, Jeppe z Vršku, Malka, Neprebudený, Nos, Zabíjačka, Buratínova dobrodružtsví, Kapustnica a Pastier.

Soupis režijních prací Vlada Benka
1968 - M. Camoletti: Tri letušky v Paríži
1969 - A. Fredro: Hrôza čo sa tu robí
1970 - J. B. Moliere: Oklamaný manžel
1970 - P. H. Freyer: Stratená hliadka
1971 - J. Solovič: Žobrácke dobrodružstvo
1972 - I. Bukovčan: Slučka pre dvoch
1973 - P. Dostál: Jednotkári
1974 - V. K. Klicpera: Potopa sveta
1975 - J. Kedro: Kuchárky z Ovseného
1976 - A. P. Čechov: O škodlivosti tabaku, Tragikom proti svojej vôli, Labutia pieseň
1977 - A. Vampilov: Dvadsať minút s anjelom
1978 - P. A. Breál: Husári
1979 - L. Holberg: Jeppe z vŕšku
1980 - B. Brecht: Muž ako muž
1981 - Anonym: Chytráctvo majstra Pathelina
1982 - J. Grajchmann: Kto zaplatí nohavice, alebo dobrá rada stojí groš
1983 - M. Maeterlinck: Zázrak svätého Antona
1984 - A. P. Čechov: Clivota
1985 - B. Brecht: Malomeštiakova svadba
1986 - T. Dorst: Prekliaty múr
1987 - C. Goetz: Testament
1988 - F. Durematt: Herkules a Augiášov chliev
1989 - J. Erdman: Zasadnutie o smiechu
1990 - F. Švantner-V. Benko: Šabľa
1991 - W. Shakespeare: Skrotenie čertice
1992 - N. V. Gogoľ: Nos
1993 - L. Smoček: Čudné popoludnie Dr. Burkeho
1994 - S. Canev: Jana z Arcu, Boh a kat
1995 - A. P. Čechov: Keď muži plačú
1996 - W. Shakespeare: Skrotenie zlej ženy
1997 - A. Medúz: Motýľ
2000 - B. Vian: Budovatelia ríše
2001 - D. Dušek: Zabíjačka
2002 - L. Holberg: Jeppe z vŕšku
2002 - H. Ch. Andersen: Čínsky cisár a slávik
2003 - A. Tolstoj: Buratínové dobrodružstvá
2004 - F. Švantner-V. Benko: Malka
2004 - M. Nikolič: Kováči
2006 - E. Allbee : ZOO
2007 - A. Kuchár: Hlava
2008 - R. Fallet, A. Gregar, V. Benko: Kapustnica
2008 - V. Pankovčín, V. Benko: Pastier
2009 - D. Aligieri, P. Uher: Gianni Schicchi
2010 - P .Turinni: Jozef a Mária
2011 - J. Radičkov: Sneh sa smial, až padal
2012 - M. Kukučín, V. Benko: Neprebudený
2015 - V. Piasecki: Zápisky dôstojníka Červenej armády
2016 - M. Gavran: Premiéra
2017 - M. Porubjak, V. Benko: Don Quichote a Sancho Panza
2018 - S. Mrožek: Stroskotanci na šírom mori

Inscenace v režii Vláda Benka se soubory v okolí Popradu:
Hranovnica / A. Fredro: Hrôza čo sa robí, J. G. Tajovský: Statky- zmätky, J. Hollý: Kubo
Tatranská Lomnica / R. Thomas: Osem žien, M. Gyarfás Panny v oblakoch, ?: Tri dámy plné nehy, M. Camoletti: Tri letušky v Paríži, ?: Pavučina
Šuňava / A. P. Čechov Pytačky, L. Smoček Čudné popoludnie Dr BurkehoJ. G. Tajovský: Ženský zákon, M. Kukučín: Rysavá jalovica, B. Nušič: Trúchliaci pozostalí, M. Gavran: Muž mojej ženy
Sabinov / L. Holberg: Jeppe z Vŕšku, W. Shakespeare: Skrotenie zlej ženy
Spišská Stará Ves / A. P. Čechov: Medveď-Pytačky, V. Havel: Audiencia
Svit / C. Goldoni: Mirandolína

Argalács, Mikuláš: Divadlo bez derniér, Tlačiareň GG Kežmarok s.r.o. pro Umeleckú agenturu Commedia Poprad, 2018
Gregar, Alexandr: Vlado Benko, Divadelní hromada LX, podzim 2010
Praha, Činoherní klub uvádí, Redakce: Slyšet hlasy a Kapustnica. Scena.cz – 1. kulturní portál, 6. 9. 2010