Rozhovor s autorem, hercem, režisérem a výtvarníkem Tomášem Hájkem.
Vy jste vstoupil do dějin amatérského divadla jako muž s meotarem, ale teď – co to je?!
Po těch asi dvanácti letech s meotarem bylo už na čase zkusit taky něco jiného, což byl pro mě v podstatě protiúkol. Abych díky tomu mohl zjistit, že všechno jiné než meotar bude těžší, protože do sebe zapojí gravitaci a další nepříjemné věci, které mi ztěžují život, když mám jen dvě ruce na jevišti.
Líbí se mi, že jste se stejně meotaru úplně nezřekl. Jak jste vyrobil tu miniaturní verzi?
Já všechno vyrábím z papíru, což je na tom taky vidět. A od toho se odvíjí životnost mých svěřenců, které je potřeba průběžně opečovávat. Takže i ten maličký meotar je z papíru a já si ho tam dal, abych měl na jevišti aspoň malou jistotu.
Jak jste přišel na tohle jurské téma?
Sira Doyla mám moc rád, myslím, že jsem od něj četl skoro všechno. Tenhle román, který je trošku víc s pravěkými živočichy, mě dráždil tím, že jen tak lehce koketuje s pravěkem. Mě ovšem spíš zajímalo, co kdybychom si položili otázku, zda ti pánové vůbec něco viděli. Takže jsem výrazně zkrátil všechno dění, které se v románu odehrává na té plošině, což je vlastně gró románu. Navíc mám rád takové ty tragikomické hrdiny. Takže když čtu a objeví se tam jako významný takový chudák, hned mě začne velmi zajímat.
Jak se cítíte jako stále jediný člen Bažantovy loutkářské družiny? Nehledáte nějakého společníka, který by vám trochu helfnul, byl vám partnerem?
Nějaké takové lehké pokusy děláme s našimi synky, byť jsou to představení jen pro nás a nebudou mít dosah na Hronov. A taky chystáme s jednou kamarádkou divadlo na přehlídku do Chocně k Hance Voříškové. Takže stejně jako jsem učinil krok do neznáma bez meotaru, tak bych samozřejmě rád vyzkoušel hraní ve větší skupině. Vůbec se toho nezříkám, naopak.
Máte už něco dalšího na stole?
Ne tak daleko, abych o tom chtěl mluvit. Co mohu ale říci: chystám sice nějaké drobničky s meotarem, ale to velké bude bez meotaru.
Stále ještě pořádáte meotarovou přehlídku v Poniklé?
Samozvaná národní přehlídka stínového divadla Budiž stín je vlastně bienále a koná se vždycky v první celý říjnový víkend v lichém roce, další tedy bude za rok a dva měsíce.
Máte dostatek účastníků?
Ano. To, co v prvním ročníku začalo téměř jako garážovka s několika spřátelenými soubory, se nám v loňském čtvrtém ročníku rozrostlo tak, že jsme na chvíli přestali přehlídku vůbec inzerovat a někoho zvát, protože jsme viděli, že se do našich sálečků s programem ani nevejdeme. Loni se hrálo asi 15–16 představení, i když mnohdy kratičkých, Teď stojíme před otázkou, jestli ten festiválek prodloužit o další den, což s sebou ovšem nese spoustu dalších problémů. Co původně byla kamarádská přehlídka, která se dala zvládnout za nic, se najednou hodně zvětšilo a čerpáme na ni dokonce nějaké dotace. Ale nezříkáme se, protože jsme národní přehlídka, a tak se k tomu musíme stavět.
Tak ať se daří, s meotarem i bez něj.
Ptala se Jana Soprová
SOPROVÁ, Jana. Muž s meotarem bez meotaru. Rozhovor s autorem, hercem, režisérem a výtvarníkem Tomášem Hájkem. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/muz-s-meotarem-bez-meotaru [cit. 2024-08-22]