Začátkem 30. let začal spolupracovat a loutkovým divadlem Radost v Břeclavi.
1934 navrhl výpravu pro Erbenovy Svatební košile, která byla jedním z nejvýznamnějších experimentálních pokusů Radosti o inscenování díla s výrazným lyricko-baladickým nábojem. Jeho scéna vycházela ze symbolické výtvarné zkratky, která jen v hlavních rysech charakterizovala jednotlivé obrazy inscenace. Byla dřevorytově úsporná, prostor byl řešen s hutností a slohovou výrazností shodně s režijním pojetím režiséra Vl. Matouška.
1935 výprava k inscenaci Poštovního úřadu R. Thákura. Scénu řešil "v orientalním stylu". Aby byla výměna dekorací plynulá, užil dekorace řešené jako souvislý pás natažený na dva válce, na nichž se plynulým pohybem střídalo prostředí.
1938 po mnichovské dohodě, kdy Břeclav zabrali Němci, se připojil k Vl. Matouškovi, který v Zlíně založil novou Radost. Zde ve spolupráci s Vl. Matouškem pokračoval ve výtvarné práci na průbojných inscenacích, navazujících na dřívější inscenační výboje v Břeclavi.
Svým pojetím scénografie a úsilím o její propojení s režijním záměrem se zařadil mezi nejvýznamnější české loutkářské výtvarníky 30. a 40.let 20. století.