AS 2003, č. 3, s. 55 - 56, Jaroslav Provazník.
Správný člověk na správném místě
Každý obor má v každém období své klíčové postavy. Osobnosti, bez nichž by měl jinou tvář, bez nichž by se vyvíjel jinak, nebo jiným směrem.
Dramatická výchova má, vedle Evy Machkové, která tento obor u nás v 60. letech konstituovala a dodnes jeho podobu podstatným způsobem ovlivňuje, takových osobností několik. Jednou z těch, které podstatným způsobem ovlivnily dramatickou výchovu v 90. letech, je Irina Ulrychová.
Nepřeženu, když řeknu, že Irina Ulrychová byla ve správném okamžiku na správném místě. Bylo to v první polovině 90. let, v době, kdy Petr Piťha, první český ministr školství, kterému opravdu šlo o školství, projektoval dodnes nedoceněný program Obecná a Občanská škola. V té době prozřetelně vycítil, že v nově vznikajícím projektu chybí předmět, v němž by byla pozornost soustředěna především na osobnost dítěte a na lidské vztahy. Irina Ulrychová pracovala tou dobou – shodou okolností nebo řízením osudu? – na ministerstvu školství a Petru Piťhovi nabídla dramatickou výchovu. A nebyla by to Irina Ulrychová, kdyby zůstala jen u prvního kroku. Se zaťatostí sobě vlastní se pustila do práce na osnovách dramatické výchovy pro obecnou školu – prvních osnovách dramatické výchovy pro základní školství u nás. A se stejnou zodpovědností a poctivostí přistoupila i ke spolupráci na koncepci dramatické výchovy pro Občanskou školu a k přípravě Rámcových vzdělávacích programů, nejnovějšího dokumentu, který by měl ovlivnit podobu českých škol na další léta.
Cesta Iriny Ulrychové k dramatické výchově začala – obdobně jako cesta řady jejích vrstevníků v tomto oboru, tedy těch, kteří patří k „druhé dramatickovýchovné generaci“, – setkáním s jednou ze zakladatelských osobností moderní české dramatické výchovy. V případě Iriny Ulrychové to byla Šárka Štembergová. Právě její literárně dramatické oddělení v radlické LŠU Irina Ulrychová v 70. letech navštěvovala a tady také časem nabírala své první pedagogické zkušenosti. Od těch dob učila na několika lidových školách umění, respektive ZUŠ, postupně začala vést semináře dramatické výchovy a od roku 1992 se stala kmenovým pedagogem nově vzniklé katedry výchovné dramatiky na DAMU.
Nezapře však ani svou druhou specializaci - dramaturgii, kterou vystudovala na pražské DAMU. O jejím citu pro nejjemnější nuance textu, dramaturgické intuici a neúprosné důslednosti a trpělivosti by mohl vyprávět každý, kdo prošel jejíma rukama při výuce dramaturgie na katedře výchovné dramatiky, kde v tomto oboru v posledních letech převzala štafetu po Zdeně Joskové.
Irina Ulrychová – dramaturg – se ale nezapře ani jako učitel praktika dramatické výchovy, speciálně strukturování dramatické práce. Nejen že systematicky a tvořivě zpracovává a rozvíjí podněty anglických kolegů v této oblasti a promýšlí metodiku tohoto typu dramatické výchovy (stačí si zalistovat v Tvořivé dramatice), ale trvá na tom, že učitel, který se chce školnímu dramatu věnovat, musí být také tvořivý a invenční dramaturg.
Typické pro Irinu Ulrychovou je ovšem to, že se nespokojuje jen s výukou na vysoké škole a s výukou učitelů na kurzech a dílnách. Aby zůstala v úzkém a praktickém kontaktu s oborem a s těmi, jichž se dramatická výchova především týká, tedy s dětmi, jezdí denně z Prahy do Brandýsa nad Labem, kde učí na LDO ZUŠ. (Ti, kteří se zúčastnili národní přehlídky středoškolských souborů Nahlížení 2002 v Bechyni nebo podzimní přehlídky dětských a mladých souborů v Centru tvořivé dramatiky v Praze v tomtéž roce, mohli vidět její inscenace Mrożkových Trosečníků a srbské pohádky Tchyně.)
I když Irina Ulrychová od počátku 90. let ovlivňuje podobu celostátních přehlídek dětských souborů (jako lektorka i jako porotce), i když je autorkou řady statí v odborném tisku a několika publikací, především tří čítanek Čteme si a hrajeme si a doplňujících metodických příruček (všechny vydala Pansofia) a spoluautorkou vynikající knížky Hrajeme si s pohádkami (která vyšla v Portálu), vzdělává se sama a čerpá inspiraci v seminářích a dílnách svých domácích a zahraničních kolegů. Typické je, že její přihláška do semináře Allena Owense z Chesteru, který se bude konat v rámci 9. celostátní dílny Dramatická výchova ve škole letos v září v Jičíně, má číslo jedna...
Ani v tom se Irina Ulrychová nezapře. Ačkoliv je profesionál ve všem, čemu se věnuje, ve vysokoškolské výuce dramatické výchovy a dramaturgie, jako lektor seminářů a kurzů pro učitele, jako porotce národních a dalších přehlídek, v práci s dětmi na ZUŠ…, jaktěživo není sama se sebou spokojená a poctivě se připravuje na každý sebemenší seminář, na každý článek, který slíbí (k čemuž ji zpravidla musíte dlouho a pomocí různých úskoků a taktických manévrů přesvědčovat). Je mi záhadou, kdy na to všechno na dennodenních cestách mezi Prahou a Brandýsem má čas... Na rozdíl od mnohých jiných v jejích letech –
neboť Irina Ulrychová letos 6. července vstoupí mezi padesátníky – je přesvědčena, že učitel dramatické výchovy a divadelník na sobě nesmí přestat nikdy pracovat. Na té spoustě poctivé práce, kterou Irina Ulrychová přispěla k tomu, že dramatická výchova vstoupila do škol a získává na vážnosti, je to ostatně vidět.
Jaroslav Provazník
Každý obor má v každém období své klíčové postavy. Osobnosti, bez nichž by měl jinou tvář, bez nichž by se vyvíjel jinak, nebo jiným směrem.
Dramatická výchova má, vedle Evy Machkové, která tento obor u nás v 60. letech konstituovala a dodnes jeho podobu podstatným způsobem ovlivňuje, takových osobností několik. Jednou z těch, které podstatným způsobem ovlivnily dramatickou výchovu v 90. letech, je Irina Ulrychová.
Nepřeženu, když řeknu, že Irina Ulrychová byla ve správném okamžiku na správném místě. Bylo to v první polovině 90. let, v době, kdy Petr Piťha, první český ministr školství, kterému opravdu šlo o školství, projektoval dodnes nedoceněný program Obecná a Občanská škola. V té době prozřetelně vycítil, že v nově vznikajícím projektu chybí předmět, v němž by byla pozornost soustředěna především na osobnost dítěte a na lidské vztahy. Irina Ulrychová pracovala tou dobou – shodou okolností nebo řízením osudu? – na ministerstvu školství a Petru Piťhovi nabídla dramatickou výchovu. A nebyla by to Irina Ulrychová, kdyby zůstala jen u prvního kroku. Se zaťatostí sobě vlastní se pustila do práce na osnovách dramatické výchovy pro obecnou školu – prvních osnovách dramatické výchovy pro základní školství u nás. A se stejnou zodpovědností a poctivostí přistoupila i ke spolupráci na koncepci dramatické výchovy pro Občanskou školu a k přípravě Rámcových vzdělávacích programů, nejnovějšího dokumentu, který by měl ovlivnit podobu českých škol na další léta.
Cesta Iriny Ulrychové k dramatické výchově začala – obdobně jako cesta řady jejích vrstevníků v tomto oboru, tedy těch, kteří patří k „druhé dramatickovýchovné generaci“, – setkáním s jednou ze zakladatelských osobností moderní české dramatické výchovy. V případě Iriny Ulrychové to byla Šárka Štembergová. Právě její literárně dramatické oddělení v radlické LŠU Irina Ulrychová v 70. letech navštěvovala a tady také časem nabírala své první pedagogické zkušenosti. Od těch dob učila na několika lidových školách umění, respektive ZUŠ, postupně začala vést semináře dramatické výchovy a od roku 1992 se stala kmenovým pedagogem nově vzniklé katedry výchovné dramatiky na DAMU.
Nezapře však ani svou druhou specializaci - dramaturgii, kterou vystudovala na pražské DAMU. O jejím citu pro nejjemnější nuance textu, dramaturgické intuici a neúprosné důslednosti a trpělivosti by mohl vyprávět každý, kdo prošel jejíma rukama při výuce dramaturgie na katedře výchovné dramatiky, kde v tomto oboru v posledních letech převzala štafetu po Zdeně Joskové.
Irina Ulrychová – dramaturg – se ale nezapře ani jako učitel praktika dramatické výchovy, speciálně strukturování dramatické práce. Nejen že systematicky a tvořivě zpracovává a rozvíjí podněty anglických kolegů v této oblasti a promýšlí metodiku tohoto typu dramatické výchovy (stačí si zalistovat v Tvořivé dramatice), ale trvá na tom, že učitel, který se chce školnímu dramatu věnovat, musí být také tvořivý a invenční dramaturg.
Typické pro Irinu Ulrychovou je ovšem to, že se nespokojuje jen s výukou na vysoké škole a s výukou učitelů na kurzech a dílnách. Aby zůstala v úzkém a praktickém kontaktu s oborem a s těmi, jichž se dramatická výchova především týká, tedy s dětmi, jezdí denně z Prahy do Brandýsa nad Labem, kde učí na LDO ZUŠ. (Ti, kteří se zúčastnili národní přehlídky středoškolských souborů Nahlížení 2002 v Bechyni nebo podzimní přehlídky dětských a mladých souborů v Centru tvořivé dramatiky v Praze v tomtéž roce, mohli vidět její inscenace Mrożkových Trosečníků a srbské pohádky Tchyně.)
I když Irina Ulrychová od počátku 90. let ovlivňuje podobu celostátních přehlídek dětských souborů (jako lektorka i jako porotce), i když je autorkou řady statí v odborném tisku a několika publikací, především tří čítanek Čteme si a hrajeme si a doplňujících metodických příruček (všechny vydala Pansofia) a spoluautorkou vynikající knížky Hrajeme si s pohádkami (která vyšla v Portálu), vzdělává se sama a čerpá inspiraci v seminářích a dílnách svých domácích a zahraničních kolegů. Typické je, že její přihláška do semináře Allena Owense z Chesteru, který se bude konat v rámci 9. celostátní dílny Dramatická výchova ve škole letos v září v Jičíně, má číslo jedna...
Ani v tom se Irina Ulrychová nezapře. Ačkoliv je profesionál ve všem, čemu se věnuje, ve vysokoškolské výuce dramatické výchovy a dramaturgie, jako lektor seminářů a kurzů pro učitele, jako porotce národních a dalších přehlídek, v práci s dětmi na ZUŠ…, jaktěživo není sama se sebou spokojená a poctivě se připravuje na každý sebemenší seminář, na každý článek, který slíbí (k čemuž ji zpravidla musíte dlouho a pomocí různých úskoků a taktických manévrů přesvědčovat). Je mi záhadou, kdy na to všechno na dennodenních cestách mezi Prahou a Brandýsem má čas... Na rozdíl od mnohých jiných v jejích letech –
neboť Irina Ulrychová letos 6. července vstoupí mezi padesátníky – je přesvědčena, že učitel dramatické výchovy a divadelník na sobě nesmí přestat nikdy pracovat. Na té spoustě poctivé práce, kterou Irina Ulrychová přispěla k tomu, že dramatická výchova vstoupila do škol a získává na vážnosti, je to ostatně vidět.
Jaroslav Provazník
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno: | |
Váš e-mail: | |
Informace: | |
Obrana proti spamu: | do této kolonky napiště slovo 'divadlo': |