Josef Gabriel (1902-1970) je příkladem scénografa, který prošel většinu výrazových poloh
české scény. Jeho meziválečné konstruktivistické počátky v Olomouci jsou obdobné počinům Jana Sládka v Ostravě. Po roce 1945 profiloval výtvarnou podobu pražského Divadla 5. května (bývalého Nového německého divadla) v Praze s dozvuky meziválečných avantgardních postupů. Následně se na novém působišti v Divadle Československé armády (dříve Městské divadlo na Královských Vinohradech) po roce 1950 přiklonil k důslednému scénickému realismu, a to důsledněji než jeho generační souputník Jan Sládek v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Tato dobově podmíněná proměnlivost díla Josefa Gabriela znesnadňuje zařazení návrhů nedatovaných a nezjištěného určení, jako je návrh na oponu scénického provedení Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Pravděpodobně jde o návrh k inscenaci Městského divadla v Ostravě (Divadla Antonína Dvořáka, nyní Národního divadla moravskoslezského), která měla premiéru 5. 9. 1947 v režii a choreografii Emericha Gabzdyla s dirigentem Františkem Jílkem. Josef Gabriel byl současně autorem scény i kostýmů.
Návrh opony je provedený mastnou temperou na hobře o rozměrech 580 x 380 mm. Jako vynikající výtvarník Gabriel vytěžil maximum z možností použité techniky. Bílé obrysové kontury jasně vymezují objemy jednotlivých stylizovaných figur tančícího chóru před expresivně pojatou plochou neutrálního pozadí. Terén není nijak vyznačen, figury se volně vznášejí v prostoru. Z hlediska scénického je ovšem pojetí roztančených figur prosto všech předválečných avantgardních reziduí.
I s přihlédnutím k důrazně expresivnímu štětcovému přednesu, není jasné, zda dílo řadit do doby před započetím realistické periody nebo až do časů po jejím odeznění.
(Mgr. Jakub Synecký, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)