Posledním soutěžním představením byla inscenace Divadelní společnosti Podkova, jihočeského folklorního souboru Kovářovan z Kovářova. Vychází z autorského díla manželů Škochových. Všeobecně je třeba říct, že texty této autorské dvojice stojí za pozornost, neboť se svou hodnotou dost vymykají nevalné produkci předloh divadla pro děti z minulosti, ale i současnosti. Ovšem shodou okolností právě vlastní text hry Pohádky od lesa byl největším kamenem úrazu celé inscenace. Sám o sobě bohužel nenabízí skoro žádné dramatické situace a spíše obsahuje několikanásobně se opakující vysvětlování a opisování děje. Skutečnost, že se jeden z autorů předlohy ujal i režie, přispěla spíš k ještě většímu prosazení odříkávaní textu. Herci, jejichž existence na jevišti byla neobyčejně příjemná a v mnohých ohledech velmi jistá, tak ani nebyli vedeni k vlastnímu jevištnímu jednání, neměli se o co opřít a zůstali v nepříliš zajímavé vyprávěcí rovině. Hlavní postavě – čertovi Tafrielovi, který má přinést do pekla špatnou duši, nejsou v jeho úsilí kladeny žádné překážky, které by musel překonávat. A to se nejedná jen o překážky ve smyslu vlastního zmocnění se lakomé baronky, ale i například takové, které by třeba jen spočívaly ve vlastním rozlišení, kdo do pekla patří a kdo ne. A podobné je to i u dalších postav. Vše směřuje k jednomu jedinému, dopředu známému konci – potrestání baronky a následnému polidštění čerta. Divák tak bohužel ztrácí pozornost, která by vyplývala z potřeby sledovat, buď zda vůbec bude cíle dosaženo, nebo jakým způsobem je ho dosahováno. Každopádně trend kovářovské divadelní společnosti pracovat s vlastními autorskými hrami je velmi příkladný a i přes některé neúspěchy by mohl naznačovat správnou cestu k dobrému divadlu pro děti.