Vagón Vagónovič V.A.D. Kladno vznikl pro jedinou příležitost a pro předem dané prostředí vagónu, odstaveného v kladenské Poldovce. To, že jde spíše o nahozenou etudu než propracovanou inscenaci, je stále zřetelné.
Koláž motivů z Bulgakova, Charmse a Zoščenka, mezi nimiž dominuje příběh předpovězené smrti pod koly tramvaje z Mistra a Markétky, je hrána kolem lavičky umístěné před vagónem a místy i v jeho okýncích. Vyvolává tak očekávání něčeho na způsob site specific performance - čerpání tématu ze specifického prostředí, poutajícího pozornost a vysílajícího svá témata, a maximálního využití tohoto prostředí pro konečné sdělení. Ono očekávání se však nenaplňuje: vagón je většinou jen pozadím, párkrát se v jeho okýncích objeví zpěváci, vypravěči či postavy, jednou je okénko využito jako okýnko kantýny a v situaci přejetí tramvají se pod něj hrdina vrhne.
Celistvý význam však není ani v ději, ani ve využití místa vyklenut a sdělen, stejně jako není příliš přesvědčivě sdělen důvod celé cesty z Lužné (původně Kladna) do Moskvy ve vztahu k příhodám v Moskvě a následného návratu.
Experimentálního zde mnoho není. Je tu však řada hezkých nápadů, slušně udělaných gagů i ona základní inspirace k využití možností specifického prostředí. Pro tyto klady navrhuje porota Vagón Vagónovič jako inspirativní představení (mimo hlavní program) na Šrámkův Písek.