RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích 2025 aneb Přehlídka medem a vínem zalitá. Online. Amatérská scéna 13. 4. 2025
Mrštíkovo divadelní jaro je regionální přehlídkou venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim. Odehrává se v Boleradicích, jejím vyhlašovatelem je Svaz českých divadelních ochotníků, pořadatelem Divadelní spolek bratří Mrštíků za podpory Jihomoravského kraje a městyse Boleradice, letos ji zaštítil hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich. A jak znělo pravidelně v rámci úvodů před představeními, kterých se ujímají na střídačku členové hostitelského souboru – „přehlídka má také řadu podporovatelů zejména mezi místními včelaři a vinaři“.
teaTrum a Mořská hráz aneb Vinný či nevinný
Přehlídku zahájil divadelní spolek teaTrum z Velkých Opatovic, respektive přemýšlivý a charismatický herec Martin Moučka, oceňovaný např. jako Velitel četníků v Baladě pro banditu. Ten se inspiroval na loňském volyňském Pikniku a vypůjčil si od divadla Navenek monodrama Simona Stephense Seawall. Kadaňský Jiří Nebeský ho uváděl pod názvem Vlnolam, ve Velkých Opatovicích ponechali původní název překladatelky Veroniky Žvákové Mořská hráz.
teaTrum z Velkých Opatovic: Mořská hráz. Foto Jaroslav Kahoun.
Dvojlomný padesátiminutový monolog třicátníka Alexe o lásce k rodině a (ne)víře v boha, v němž je podstatnější než vyřčené to, co zůstane nevysloveno, vnímá interpret jako výpověď o nutnosti vyrovnání se se smrtí, po níž teprve může následovat odpuštění – těm druhým i sobě samému. Zejména před účinkujícím (s výsledným tvarem mu pomohl kmenový režisér DS teaTrum Pavel Petrželka) je nutno se sklonit ze tří důvodů. Před jeho odvahou, s níž se pustil do divadla jednoho herce, tedy do zcela nové disciplíny. Před vůlí zvolit si tak těžké téma, které hra Simona Stephense nabízí. A před schopností oprostit se od viděného a vydat se vlastní cestou. Možná by výslednému tvaru slušela menší míra exprese, protagonista by měl více dbát na domyšlení konkrétních použitých prostředků a artikulaci – ale emocionální působivost nelze velkoopatovické Mořské hrázi upřít.
Ty můj kvítku medový… aneb Která je která? v Blaženě Blažovice
Blažena, divadelní spolek organizovaný pod Jednotou Orel Blažovice, si k realizaci vybral činoherní verzi původně hudební komedie plzeňského rodáka, dirigenta a autora operet Rudolfa Trinnera Moje žena není anděl z roku 1957, jejíž název byl změněn na Která je která? Manželka Helena od profesora Hrubeše odchází na popud tetiček Julie a Emilky; za manželku má při oslavě zaskočit významná herečka, shodou okolností také Helena; tuto herečku následně sehraje, jak jinak, sama manželka, profesor ji nepozná, protože mu tetičky schovají brýle, zamiluje se a zamýšlí požádat o rozvod… Prostinká zápletka vykazuje jisté rysy filmových komedií Mé drahé tety a já či Kristián – z původní jedné tetičky se v Blažovicích staly dvě, domácí puťka se přerodí v ženu-vampa, znuděný arogantní profesor v rozkochaného elegána… Trinnerova komedie nenabízí ani potřebnou míru nadsázky, ani důvody k fyzickému jednání. Vzhledem k tomu si s ní členové Blaženy Blažovice, kromě jmenovaných také Vladimír Procházka v roli Hrubeše, poradili vcelku slušně. V poslední fázi zkoušení jim s výsledným tvarem pomohla zkušená herečka a režisérka Klára Havránková.
Blažena Blažovice: Která je která? Foto Jaroslav Kahoun.
Hraje se ve scéně s paravánovým horizontem, na kterém jsou připevněny fototapety zobrazující knihovny a hořící krb, stůl se židlemi vlevo je spíše procovský, divan a karetní stolek vpravo připomínají sektorový nábytek doby nedávno minulé. Vlastně se díváme na zhmotnění základního problému inscenace – nevíme, kdy se odehrává: naivistická zápletka i způsob herectví odkazuje na první republiku, záměr tvůrců, zveřejněný při debatě, a zejména předělová hudba (osmdesátkové šlágry Hany Zagorové, Jiřího Korna, Petra Jandy a dalších) na normalizaci. Tyto dva principy jako by se spolu praly i ve všech ostatních složkách. Soubor textu uvěřil a hraje ho s plným nasazením.
Nechte si ty vaše medy! aneb AMADIS úhlavně přátelský
Zakladatel Josef Širhal označuje AMADIS nikoli za seskupení konkrétních lidí, ale za značku kvalitní zábavy. Průběžné motivy: pravidelně spolupracuje režisér Tomáš Hradil, Josef Širhal se vždy objevuje v obsazení, repertoár tvoří nejčastěji zástupci veseloherního žánru (někdy super-, jindy rádoby-zábavní, jak to zrovna vyjde), obvykle na téma milenecké či manželské vztahy.
Amadis: Úhlavní přátelé. Foto Jaroslav Kahoun.
Ve francouzské crazy komedii Carole Greep Úhlavní přátelé sledujeme oproti oblíbené (a nepoměrně kvalitnější) divadelní a filmové předloze Naprostí cizinci, jejíž zápletka také stojí na „mobilních faux pas“, jedinou situaci. Poté, co Charles a Carole vyslechnou kvůli nezamknutému telefonu své přátele Pierra a Marii, kteří je nehorázně pomlouvají, rozhodnou se nikoli si to vyříkat, ale tvářit se, jako by se nic nestalo, a vrátit jim to, vychutnat si je. Komedie má ambici vyslat zprávu o různých podobách pokrytectví a jeho následcích. Děj se odehrává převážně v interiéru venkovského domu v moderním designu a uměleckém bordelu. Ondřej Buchta pro účely úvodní cesty Pierra a Marie zkonstruoval imponující luxusní vůz červené barvy, zvaný Fakerrari, jenž sehraje zásadní roli v závěru inscenace. Režisér Tomáš Hradil vsadil na jistotu a obsadil Evu Židlíkovou (Marie), Janu Lautrbachovou (Carole), Juraje Hádera (Pierre) a Josefa Širhala (Charles), jejichž souhra je příkladná. Z hlediska řemeslného zpracování inscenaci zdánlivě není co vytknout. Přesto není zdaleka tak zábavná jako třeba Plný kapsy šutrů nebo Pozor zlý pes! Možná proto, že předloha nenabízí tolik možností. Nebo proto, že řešení některých situací by mohlo být ze strany tvůrců rafinovanější… Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky získali doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.
Jak si Kuba medí v pekle – a v Morkůvkách
Pohádka Kuba a tři čerti autora Jiřího Miškovského a spolku Moruša z Morkůvek byla dopoledním soutěžním příspěvkem. K inscenování ji vybrala vedoucí souboru Dana Baturná, pro režii si soubor vypůjčil z Brna Evu Pavlíčkovou. Se členy souboru jsme se poprvé setkali před rokem, kdy ještě nebyli organizováni a jako Divadelníci Morkůvky přivezli Strašidlo Jana Makaria. To tenkrát trpělo všemi možnými neduhy začátečnických produkcí.
Dlužno přiznat, že letos se zadařilo o poznání lépe. Činoherní iluzivní pohádka je dobře typově obsazena, většina účinkujících vládne i velmi slušným řemeslem – Martin Hýbner s podmanivým hlasem jako Kuba, Tereza Tomancová jako krásně zpívající Anička, Jiří Pilát coby rázný i zbabělý Francek nebo Jana Petrášová v roli kněžny pekel Luciany, která nejen pevnou rukou peklu vládne, ale také hojně komunikuje s dětskými diváky. Peklo z Morkůvek je ala S čerty nejsou žerty – tedy milé a popletené – a všichni čerti byli obsazeni ženami (Eliška Fikrlová, Dáša Zezulová a Dana Pučálková si svoje figurky vysloveně užívají). Pohádku doplňují zpěvy a capella na lidové motivy a originální hra Čerte nezlob se.
V rámci diskuse s lektorským sborem padly návrhy na zkrácení (přece jen je druhá polovina trochu nastavovaná kaše). Bylo by dobré pouvažovat, jak pracovat ve scénografii s perspektivou. A mluvilo se o situačních reakcích a jak věrohodně inscenovat některá kouzla. Pohádka Kuba a tři čerti morkůvecké Moruši získala cenu diváka.
Dva na kanapi nejsou žádný med – a co teprve čtyři? V Křenovicích
Bulvární komedii Dva na kanapi Marka Camolettiho přivezl DS Antonína Vorla Křenovice. Začínající soubor navázal na dlouhou tradici ochotnického divadla v jihomoravských Křenovicích (pozor, neplést si s těmi v Olomouckém kraji! Tohle není Smotaná hadice!), trvající už od roku 1888. A jak bylo několikrát zdůrazněno, v názvu má jméno nikoli masového vraha, ale brněnského scénografa… Inscenace Dva na kanapi je čtvrtým kusem a prvním, s nímž křenovičtí vyjeli na soutěžní přehlídku. Zápletka kopíruje mnoho dalších bulvárních komedií, Vraždu sexem a další (rozhádaní manželé si rozdělí byt na poloviny; pozváni jsou noví partneři; setkávání čtyř zcela rozdílných, nikoliv ideálními vztahy propojených jedinců je základem pro plejádu komických situací; a všemu vládne „sluha dvou pánů a paní“ Victor). Hraje se překlad Jaromíra Janečka, v němž je více než dost nelogičností a jazykových neobratností. Scéna Josefa Fuksy je přehledná a logicky uspořádaná, dobře by se v ní rozehrávala základní premisa, tedy dodržování či porušování striktního rozdělení bytu a reagování na ně, na což bohužel tvůrci zcela rezignovali. Herci se soustředí zejména na typové charakteristiky a prezentují je víceméně standupovým způsobem. Chybí lehkost, kterou u francouzské konverzačky očekáváme, a fyzického jednání není mnoho. Leccos samozřejmě padá na vrub zdvojení funkce režiséra a herce – což si Tomáš Balát, režisér a představitel Bernarda, uvědomuje a jak několikrát zdůraznil, „už to nikdy neudělá“. Toto víno zprvu trpké zdálo se – ale soubor je sympatický a má energii, lze mít naději, že příště bude lépe.
Vinný či nevinná sní svůj sen ve Stodole
Režisér Jan Říha si vybírá pozoruhodné tituly a svou precizností při výkladu a přípravě a tvrdohlavostí při inscenování, o talentu a múzičnosti nemluvě, pozvedá Stodolu Sivice na novou úroveň. Vzpomeňme Daňkovu Krvavou Henriettu aneb Jedno jaro v Paříži z roku 2020. Muzikál pro činoherce, „příběh lásky a vraždy z dob, kdy Evropa tančila valčík“ nakonec prošel jak KDP, tak Jiráskovým Hronovem. Další volbou režiséra Jana Říhy se stal tragikomický příběh na hraně absurdna Sen z pera pozoruhodného autora Přemysla Ruta – a jeho imaginativní, mnohoznačná inscenace se stala jednoznačným vrcholem boleradického Mrštíkova divadelního jara 2025 (viz titulní foto_pozn.red.)
Titul byl uveden poprvé v roce 1992 v brněnském HaDivadle v režii Břetislava Rychlíka, podruhé v režii samotného autora v roce 2007 v pražském Komorním divadle. Jeho inspirací byl mimo jiné Der Traum Václava Klimenta Klicpery z roku 1827 – a pravděpodobně i některá další díla, pohrávající si s existencí různých pater reality a snu, pravdy a iluze. Stodola hraje ve scéně Ondřeje Buchty, domácnost a muzeum básníka Jarmila Putny v jednom, plovárnu u vlakové trati, nádražní hospodu nebo pokoj stavějí sami herci z kostek z roštů prosvícených led světly, které doplňují papundeklový záchranný kruh či hodiny (čas – za pět minut dvanáct, jak jinak). Pozoruhodná je práce s rekvizitou: králíka k obědu představuje plyšák, obří papuče evokují potápěčské ploutve, výslechová lampa se mění v signalizační světla atd. Vynikající je hudba, kterou složil režisér. A samozřejmě herci, tentokrát v sestavě Klára Lengálová (Růžena), Nikola Háderová (Jiřina), Dagmar Bradáčová (Matka), Juraj Háder (Blažej), Viktor Nguyen (Návštěvník) – a přírodní úkaz Ondřej Buchta, který jediný není v roli vraha Hynka alternován. Ve Snu nebylo malého hereckého výkonu. Jen bych se přimlouvala za zdokonalení jevištní mluvy, které si krásný básnivý jazyk hry zaslouží.
Alena Zemančíková, okouzlená touto inscenací podobně jako já, o ní psala v sumarizačním článku Třešťské divadelní jaro 2025 – Amatérská scéna. Dodávám: amen. Stodolo a Honzo Řího, velký dík za zážitek. Nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou jste získali právem.
Doplňkový program tvořila dvě představení – za ochořelé ořechovské zaskočilo Prkno Veverská Bítýška se Třemi banánovými krabicemi a o závěrečném slavnostním večeru jsme zhlédli Maryšu DS Slavkov a režisérky Ireny Rozsypalové. Konala se také herecká dílna Obecné nebo konkrétní jednání aneb Herec v situaci pro šestnáct zájemců pod vedením Jaroslava Kodeše. Společenský sál zdobila výstava obrazů a fotografií Jany Kravčíkové a Lucie Oprchalové, nazvaná VZÁJEMNOST. A hned v úvodním dnu přehlídky byla odměněna jubilující Alena Chalupová Zlatým Harlekýnem SČDO za dlouholeté vynikající zásluhy o rozvoj a organizaci ochotnického divadla.
Prkno Veverská Bítýška: Tři banánové krabice. Foto Jaroslav Kahoun.
Recenze uváděných představení vycházely průběžně na www.mrstikovodivadelnijaro.cz. Možnost vyjádřit názor na představení mělo prostřednictvím hlasování publikum, cenu diváka získal soubor Moruša Morkůvky s pohádkou Kuba a tři čerti. Lektorský sbor pracoval ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová a Ladislav Valeš, nominoval do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou 2025 Sen Divadla Stodola Sivice a doporučil Úhlavní přátele DS AMADIS Popůvky.
Mrštíkovo divadelní jaro Boleradice 2025 – výsledky
Čestná uznání
Martinu Moučkovi za roli Alexe v inscenaci Mořská hráz DS teaTrum Velké Opatovice
DS Blažena Blažovice za kostýmy v inscenaci Která jste která?
Marii Šinkyříkové za roli Heleny v inscenaci Která jste která? DS Blažena Blažovice
Tomáši Hradilovi za režii inscenace Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Malgorzatě Pietkiewicz za malované kulisy v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Martinu Hýbnerovi za roli Kuby v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Jiřímu Pilátovi za roli Francka v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Markétě Šmídkové za roli Bubble v inscenaci Dva na kanapi DS Antonína Vorla Křenovice
Dagmar Bradáčové za roli Matky v inscenaci Sen Divadla Stodola
Ceny
Tomáši Hradilovi, Josefu Širhalovi a Ondřeji Buchtovi za scénografii inscenace Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Evě Židlíkové, Janě Lautrbachové, Juraji Háderovi a Josefu Širhalovi za souhru v inscenaci Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Janu Říhovi za režii a hudbu k inscenaci Sen Divadla Stodola
Ondřeji Buchtovi za scénu a světelný plán inscenace Sen Divadla Stodola
Kláře Lengálové za roli Růženy v inscenaci Sen Divadla Stodola
Nikole Háderové za roli Jiřiny v inscenaci Sen Divadla Stodola
Juraji Háderovi za roli Blažeje v inscenaci Sen Divadla Stodola
Ondřeji Buchtovi za roli Hynka v inscenaci Sen Divadla Stodola
Cena diváka – Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Doporučení do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Nominace do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Sen Divadla Stodola
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích 2025 aneb Přehlídka medem a vínem zalitá. Online. Amatérská scéna 13. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/mrstikovo-divadelni-jaro-v-boleradicich-2025-aneb-prehlidka-medem-a-vinem-zalita/
teaTrum a Mořská hráz aneb Vinný či nevinný
Přehlídku zahájil divadelní spolek teaTrum z Velkých Opatovic, respektive přemýšlivý a charismatický herec Martin Moučka, oceňovaný např. jako Velitel četníků v Baladě pro banditu. Ten se inspiroval na loňském volyňském Pikniku a vypůjčil si od divadla Navenek monodrama Simona Stephense Seawall. Kadaňský Jiří Nebeský ho uváděl pod názvem Vlnolam, ve Velkých Opatovicích ponechali původní název překladatelky Veroniky Žvákové Mořská hráz.
teaTrum z Velkých Opatovic: Mořská hráz. Foto Jaroslav Kahoun.
Dvojlomný padesátiminutový monolog třicátníka Alexe o lásce k rodině a (ne)víře v boha, v němž je podstatnější než vyřčené to, co zůstane nevysloveno, vnímá interpret jako výpověď o nutnosti vyrovnání se se smrtí, po níž teprve může následovat odpuštění – těm druhým i sobě samému. Zejména před účinkujícím (s výsledným tvarem mu pomohl kmenový režisér DS teaTrum Pavel Petrželka) je nutno se sklonit ze tří důvodů. Před jeho odvahou, s níž se pustil do divadla jednoho herce, tedy do zcela nové disciplíny. Před vůlí zvolit si tak těžké téma, které hra Simona Stephense nabízí. A před schopností oprostit se od viděného a vydat se vlastní cestou. Možná by výslednému tvaru slušela menší míra exprese, protagonista by měl více dbát na domyšlení konkrétních použitých prostředků a artikulaci – ale emocionální působivost nelze velkoopatovické Mořské hrázi upřít.
Ty můj kvítku medový… aneb Která je která? v Blaženě Blažovice
Blažena, divadelní spolek organizovaný pod Jednotou Orel Blažovice, si k realizaci vybral činoherní verzi původně hudební komedie plzeňského rodáka, dirigenta a autora operet Rudolfa Trinnera Moje žena není anděl z roku 1957, jejíž název byl změněn na Která je která? Manželka Helena od profesora Hrubeše odchází na popud tetiček Julie a Emilky; za manželku má při oslavě zaskočit významná herečka, shodou okolností také Helena; tuto herečku následně sehraje, jak jinak, sama manželka, profesor ji nepozná, protože mu tetičky schovají brýle, zamiluje se a zamýšlí požádat o rozvod… Prostinká zápletka vykazuje jisté rysy filmových komedií Mé drahé tety a já či Kristián – z původní jedné tetičky se v Blažovicích staly dvě, domácí puťka se přerodí v ženu-vampa, znuděný arogantní profesor v rozkochaného elegána… Trinnerova komedie nenabízí ani potřebnou míru nadsázky, ani důvody k fyzickému jednání. Vzhledem k tomu si s ní členové Blaženy Blažovice, kromě jmenovaných také Vladimír Procházka v roli Hrubeše, poradili vcelku slušně. V poslední fázi zkoušení jim s výsledným tvarem pomohla zkušená herečka a režisérka Klára Havránková.
Blažena Blažovice: Která je která? Foto Jaroslav Kahoun.
Hraje se ve scéně s paravánovým horizontem, na kterém jsou připevněny fototapety zobrazující knihovny a hořící krb, stůl se židlemi vlevo je spíše procovský, divan a karetní stolek vpravo připomínají sektorový nábytek doby nedávno minulé. Vlastně se díváme na zhmotnění základního problému inscenace – nevíme, kdy se odehrává: naivistická zápletka i způsob herectví odkazuje na první republiku, záměr tvůrců, zveřejněný při debatě, a zejména předělová hudba (osmdesátkové šlágry Hany Zagorové, Jiřího Korna, Petra Jandy a dalších) na normalizaci. Tyto dva principy jako by se spolu praly i ve všech ostatních složkách. Soubor textu uvěřil a hraje ho s plným nasazením.
Nechte si ty vaše medy! aneb AMADIS úhlavně přátelský
Zakladatel Josef Širhal označuje AMADIS nikoli za seskupení konkrétních lidí, ale za značku kvalitní zábavy. Průběžné motivy: pravidelně spolupracuje režisér Tomáš Hradil, Josef Širhal se vždy objevuje v obsazení, repertoár tvoří nejčastěji zástupci veseloherního žánru (někdy super-, jindy rádoby-zábavní, jak to zrovna vyjde), obvykle na téma milenecké či manželské vztahy.
Amadis: Úhlavní přátelé. Foto Jaroslav Kahoun.
Ve francouzské crazy komedii Carole Greep Úhlavní přátelé sledujeme oproti oblíbené (a nepoměrně kvalitnější) divadelní a filmové předloze Naprostí cizinci, jejíž zápletka také stojí na „mobilních faux pas“, jedinou situaci. Poté, co Charles a Carole vyslechnou kvůli nezamknutému telefonu své přátele Pierra a Marii, kteří je nehorázně pomlouvají, rozhodnou se nikoli si to vyříkat, ale tvářit se, jako by se nic nestalo, a vrátit jim to, vychutnat si je. Komedie má ambici vyslat zprávu o různých podobách pokrytectví a jeho následcích. Děj se odehrává převážně v interiéru venkovského domu v moderním designu a uměleckém bordelu. Ondřej Buchta pro účely úvodní cesty Pierra a Marie zkonstruoval imponující luxusní vůz červené barvy, zvaný Fakerrari, jenž sehraje zásadní roli v závěru inscenace. Režisér Tomáš Hradil vsadil na jistotu a obsadil Evu Židlíkovou (Marie), Janu Lautrbachovou (Carole), Juraje Hádera (Pierre) a Josefa Širhala (Charles), jejichž souhra je příkladná. Z hlediska řemeslného zpracování inscenaci zdánlivě není co vytknout. Přesto není zdaleka tak zábavná jako třeba Plný kapsy šutrů nebo Pozor zlý pes! Možná proto, že předloha nenabízí tolik možností. Nebo proto, že řešení některých situací by mohlo být ze strany tvůrců rafinovanější… Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky získali doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.
Jak si Kuba medí v pekle – a v Morkůvkách
Pohádka Kuba a tři čerti autora Jiřího Miškovského a spolku Moruša z Morkůvek byla dopoledním soutěžním příspěvkem. K inscenování ji vybrala vedoucí souboru Dana Baturná, pro režii si soubor vypůjčil z Brna Evu Pavlíčkovou. Se členy souboru jsme se poprvé setkali před rokem, kdy ještě nebyli organizováni a jako Divadelníci Morkůvky přivezli Strašidlo Jana Makaria. To tenkrát trpělo všemi možnými neduhy začátečnických produkcí.
Dlužno přiznat, že letos se zadařilo o poznání lépe. Činoherní iluzivní pohádka je dobře typově obsazena, většina účinkujících vládne i velmi slušným řemeslem – Martin Hýbner s podmanivým hlasem jako Kuba, Tereza Tomancová jako krásně zpívající Anička, Jiří Pilát coby rázný i zbabělý Francek nebo Jana Petrášová v roli kněžny pekel Luciany, která nejen pevnou rukou peklu vládne, ale také hojně komunikuje s dětskými diváky. Peklo z Morkůvek je ala S čerty nejsou žerty – tedy milé a popletené – a všichni čerti byli obsazeni ženami (Eliška Fikrlová, Dáša Zezulová a Dana Pučálková si svoje figurky vysloveně užívají). Pohádku doplňují zpěvy a capella na lidové motivy a originální hra Čerte nezlob se.
V rámci diskuse s lektorským sborem padly návrhy na zkrácení (přece jen je druhá polovina trochu nastavovaná kaše). Bylo by dobré pouvažovat, jak pracovat ve scénografii s perspektivou. A mluvilo se o situačních reakcích a jak věrohodně inscenovat některá kouzla. Pohádka Kuba a tři čerti morkůvecké Moruši získala cenu diváka.
Dva na kanapi nejsou žádný med – a co teprve čtyři? V Křenovicích
Bulvární komedii Dva na kanapi Marka Camolettiho přivezl DS Antonína Vorla Křenovice. Začínající soubor navázal na dlouhou tradici ochotnického divadla v jihomoravských Křenovicích (pozor, neplést si s těmi v Olomouckém kraji! Tohle není Smotaná hadice!), trvající už od roku 1888. A jak bylo několikrát zdůrazněno, v názvu má jméno nikoli masového vraha, ale brněnského scénografa… Inscenace Dva na kanapi je čtvrtým kusem a prvním, s nímž křenovičtí vyjeli na soutěžní přehlídku. Zápletka kopíruje mnoho dalších bulvárních komedií, Vraždu sexem a další (rozhádaní manželé si rozdělí byt na poloviny; pozváni jsou noví partneři; setkávání čtyř zcela rozdílných, nikoliv ideálními vztahy propojených jedinců je základem pro plejádu komických situací; a všemu vládne „sluha dvou pánů a paní“ Victor). Hraje se překlad Jaromíra Janečka, v němž je více než dost nelogičností a jazykových neobratností. Scéna Josefa Fuksy je přehledná a logicky uspořádaná, dobře by se v ní rozehrávala základní premisa, tedy dodržování či porušování striktního rozdělení bytu a reagování na ně, na což bohužel tvůrci zcela rezignovali. Herci se soustředí zejména na typové charakteristiky a prezentují je víceméně standupovým způsobem. Chybí lehkost, kterou u francouzské konverzačky očekáváme, a fyzického jednání není mnoho. Leccos samozřejmě padá na vrub zdvojení funkce režiséra a herce – což si Tomáš Balát, režisér a představitel Bernarda, uvědomuje a jak několikrát zdůraznil, „už to nikdy neudělá“. Toto víno zprvu trpké zdálo se – ale soubor je sympatický a má energii, lze mít naději, že příště bude lépe.
Vinný či nevinná sní svůj sen ve Stodole
Režisér Jan Říha si vybírá pozoruhodné tituly a svou precizností při výkladu a přípravě a tvrdohlavostí při inscenování, o talentu a múzičnosti nemluvě, pozvedá Stodolu Sivice na novou úroveň. Vzpomeňme Daňkovu Krvavou Henriettu aneb Jedno jaro v Paříži z roku 2020. Muzikál pro činoherce, „příběh lásky a vraždy z dob, kdy Evropa tančila valčík“ nakonec prošel jak KDP, tak Jiráskovým Hronovem. Další volbou režiséra Jana Říhy se stal tragikomický příběh na hraně absurdna Sen z pera pozoruhodného autora Přemysla Ruta – a jeho imaginativní, mnohoznačná inscenace se stala jednoznačným vrcholem boleradického Mrštíkova divadelního jara 2025 (viz titulní foto_pozn.red.)
Titul byl uveden poprvé v roce 1992 v brněnském HaDivadle v režii Břetislava Rychlíka, podruhé v režii samotného autora v roce 2007 v pražském Komorním divadle. Jeho inspirací byl mimo jiné Der Traum Václava Klimenta Klicpery z roku 1827 – a pravděpodobně i některá další díla, pohrávající si s existencí různých pater reality a snu, pravdy a iluze. Stodola hraje ve scéně Ondřeje Buchty, domácnost a muzeum básníka Jarmila Putny v jednom, plovárnu u vlakové trati, nádražní hospodu nebo pokoj stavějí sami herci z kostek z roštů prosvícených led světly, které doplňují papundeklový záchranný kruh či hodiny (čas – za pět minut dvanáct, jak jinak). Pozoruhodná je práce s rekvizitou: králíka k obědu představuje plyšák, obří papuče evokují potápěčské ploutve, výslechová lampa se mění v signalizační světla atd. Vynikající je hudba, kterou složil režisér. A samozřejmě herci, tentokrát v sestavě Klára Lengálová (Růžena), Nikola Háderová (Jiřina), Dagmar Bradáčová (Matka), Juraj Háder (Blažej), Viktor Nguyen (Návštěvník) – a přírodní úkaz Ondřej Buchta, který jediný není v roli vraha Hynka alternován. Ve Snu nebylo malého hereckého výkonu. Jen bych se přimlouvala za zdokonalení jevištní mluvy, které si krásný básnivý jazyk hry zaslouží.
Alena Zemančíková, okouzlená touto inscenací podobně jako já, o ní psala v sumarizačním článku Třešťské divadelní jaro 2025 – Amatérská scéna. Dodávám: amen. Stodolo a Honzo Řího, velký dík za zážitek. Nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou jste získali právem.
Doplňkový program tvořila dvě představení – za ochořelé ořechovské zaskočilo Prkno Veverská Bítýška se Třemi banánovými krabicemi a o závěrečném slavnostním večeru jsme zhlédli Maryšu DS Slavkov a režisérky Ireny Rozsypalové. Konala se také herecká dílna Obecné nebo konkrétní jednání aneb Herec v situaci pro šestnáct zájemců pod vedením Jaroslava Kodeše. Společenský sál zdobila výstava obrazů a fotografií Jany Kravčíkové a Lucie Oprchalové, nazvaná VZÁJEMNOST. A hned v úvodním dnu přehlídky byla odměněna jubilující Alena Chalupová Zlatým Harlekýnem SČDO za dlouholeté vynikající zásluhy o rozvoj a organizaci ochotnického divadla.
Prkno Veverská Bítýška: Tři banánové krabice. Foto Jaroslav Kahoun.
Recenze uváděných představení vycházely průběžně na www.mrstikovodivadelnijaro.cz. Možnost vyjádřit názor na představení mělo prostřednictvím hlasování publikum, cenu diváka získal soubor Moruša Morkůvky s pohádkou Kuba a tři čerti. Lektorský sbor pracoval ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová a Ladislav Valeš, nominoval do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou 2025 Sen Divadla Stodola Sivice a doporučil Úhlavní přátele DS AMADIS Popůvky.
Mrštíkovo divadelní jaro Boleradice 2025 – výsledky
Čestná uznání
Martinu Moučkovi za roli Alexe v inscenaci Mořská hráz DS teaTrum Velké Opatovice
DS Blažena Blažovice za kostýmy v inscenaci Která jste která?
Marii Šinkyříkové za roli Heleny v inscenaci Která jste která? DS Blažena Blažovice
Tomáši Hradilovi za režii inscenace Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Malgorzatě Pietkiewicz za malované kulisy v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Martinu Hýbnerovi za roli Kuby v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Jiřímu Pilátovi za roli Francka v inscenaci Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Markétě Šmídkové za roli Bubble v inscenaci Dva na kanapi DS Antonína Vorla Křenovice
Dagmar Bradáčové za roli Matky v inscenaci Sen Divadla Stodola
Ceny
Tomáši Hradilovi, Josefu Širhalovi a Ondřeji Buchtovi za scénografii inscenace Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Evě Židlíkové, Janě Lautrbachové, Juraji Háderovi a Josefu Širhalovi za souhru v inscenaci Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Janu Říhovi za režii a hudbu k inscenaci Sen Divadla Stodola
Ondřeji Buchtovi za scénu a světelný plán inscenace Sen Divadla Stodola
Kláře Lengálové za roli Růženy v inscenaci Sen Divadla Stodola
Nikole Háderové za roli Jiřiny v inscenaci Sen Divadla Stodola
Juraji Háderovi za roli Blažeje v inscenaci Sen Divadla Stodola
Ondřeji Buchtovi za roli Hynka v inscenaci Sen Divadla Stodola
Cena diváka – Kuba a tři čerti DS Moruša Morkůvky
Doporučení do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Úhlavní přátelé DS AMADIS Popůvky
Nominace do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Sen Divadla Stodola
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích 2025 aneb Přehlídka medem a vínem zalitá. Online. Amatérská scéna 13. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/mrstikovo-divadelni-jaro-v-boleradicich-2025-aneb-prehlidka-medem-a-vinem-zalita/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.