Jak už jsem uvedl v úvodu, setkali jsme se na přehlídce také s dvěma představeními, jejichž úroveň byla problematická po stránce dramaturgické, tak z hlediska metodiky práce s dětmi.
Vlasta Kubalová, která před lety učila ve středních Čechách v Čechticích a dnes coby důchodkyně vypomáhá na Vysočině s vedením souboru Strakatý ponožky ZŠ a MŠ Košetice, konzultovala - podle svého vyjádření - inscenaci Pohádky trochu jinak, kterou si děti připravily údajně samy. Červená karkulka (pochybný text nejasného původu - jde patrně o text z internetu) i Mrazík (prý text jednoho z členů souboru) mají tak nízkou úroveň, že je sporné se jimi zabývat, protože už svým charakterem svádějí k pitvoření, nekultivovanému přehrávání a ordinérním exhibicím. Až třetí text, Popelka (autora tohoto textu vedoucí nezná, nejspíš jde také o jakýsi internetový zdroj), je zajímavější, a zejména jeho zpracování - strojové odříkávání textu - už obsahuje alespoň jednoduchý inscenační nápad. Potíž je v tom, že se tento princip brzo opotřebuje. Vedoucí uvedla na debatě s lektorským sborem, že na textu kdysi pracovala s dětmi na dětském táboře a teď ho oprášila pro potřeby košetického souboru; v každém případě Vlasta Kubalová inscenovala text Popelka trochu jinak se středočeským souborem v roce 2004 a byla s ním navržena do širšího výběru na Dětskou scénu. Košetická inscenace Popelky je ale zajímavá pouze tím základním, prvním nápadem, ale to je tak všechno.