OBRAZY DOMOVA Milan Uhde
Téma domova prožívali čeští obrozenci velmi silně. Po celé devatenácté století a z větší části i ve století dvacátém
chápali totiž svůj domov jako ohrožený a zároveň jako pevnou záštitu před světem, který se choval cize, nebo dokonce
nepřátelsky. Na rozdíl například od Poláků byl pro českou obrozeneckou společnost příznačný pocit nechuti k emigrantům
a k emigraci. Ve srovnání s polskou hymnou, která se ve své druhé sloce hlásí k polskému zahraničnímu veliteli a vyzývá
ho, aby vyrazil z Itálie do rodné země a obnovil její svobodu, opěvá česká hymna coby výsostnou hodnotu domov, jaký je,
totiž zemský ráj. Opustit vlast, zejména z důvodů osobních a sobeckých, rovnalo se zradě.
Není tudíž divu, že se motiv domova tak často ocital na malířsky provedených oponách pro česká divadla. Zatímco
však národní hymna v Tylově textu ze hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka oslavovala domácí krajinu obecně,
autoři opon byli zcela konkrétní. Domov byl znázorněn spolu s nejbližším okolím a poznal jej na první pohled nejen jeho
obyvatel, ale každý host. Opona pateticky připomínala divákovi: V této obci jsi doma a divadelní hru, kterou ti předkládáme,
ať ji napsal dramatik český nebo cizí, naše provedení zdomácňuje a napovídá, že se hraje pro nás, ale také trochu o nás a o tobě.
Opony jako manifestace silného vztahu k domovu dojemně dokumentují podstatnou složku českého národního obrození.
Milan Uhde