NÁRODNÍ PŘEHLÍDKA JEDNOAKTOVÝCH HER V HOLICÍCH
proběhla již tradičně jako bienále a nelze říci, že by se neurodilo. Vavříny si tentokrát zaslouženě odvezli mladíci z Frýdku – Místku, kteří provětrali holický kulturní dům průvanem nakažlivého naturščického autorství a jejich vpravdě rustikální kousek vzdor drsnému tvarosloví přechází ve smutnou zprávu o tom, jak havířina mizí v nenávratnu na márách privatizací a tržních kapitalismů. Odvázáná show končí prostě nostalgickým „rautem“, při němž divákovi hořkne na jazyku lignitový prach. A jak že se nazývá onen pozoruhodný opus? IMPERIUM VRACI UHLO /vše po ostravsky kratce/.
Mezi „aktovkáři“ z Ústí nad Labem, Velké Bystřice, Polné, Benešova, Neratovic a Aše se o nějakou tu cenu ucházeli též tři soubory východočeské, leč ty letos na žádné vavříny nedosáhly.
Pardubický /a/ Maťák se představil oblíbenými Císlerovými BREJLEMI, v režii Ivany Novákové. Jitka Janebová jako Vilma a Petr Kouba jako René byli tentokrát přesvědčivější ve svých sólových partech. Následná partneřina poté v lecčems přesáhla obvyklé mantinely uvěřitelnosti hereckého jednání, navíc byl v těchto pasážích Císlerův text neústrojně „obohacen“ o žhavé aktualizace.
Českotřebovský Triarius přivezl tvar, jejž označil za hororově – absurdní koláž - SRDCE ABRAMA DĚMJONOVIČE. Českotřebovským nelze upřít dramaturgickou odvahu, která zatím jde o krok před hereckými možnostmi některých členů tohoto sympatického souboru, jehož hlavní devízou je nepochybně hledačství.
Poctivý pokus domácího souboru z Holic tentokráte ztroskotal právě na oné přílišné
poctivosti, resp. důvěře v kvality textu Františka Nepila, jehož literárnost se prostě dramatizátorovi nepodařilo zdolat a převést ji na divadelní prkna jinak než mnohomluvně.
Pavel Hladík však želet nemusí, neboť jedna velká cena mu přesto nesporně náleží (a Luďkovi Kaplanovi). Přehlídka v Holicích byla zorganizována s přehledem, moderována s nadhledem a vtipem!
Josef Tejkl