Spolek divadelních ochotníků Kolár Strašín (Sušicko)
Tato opona byla namalována někdy v letech 1905-1910. Myslím, že sloužila do 50.let a pak byla sundána a uschována. Když byla znovu nalezena u Dušků na půdě, paní Jaroslava Sucháčová předala tuto oponu opět do vlastnictví strašínským ochotníkům. Stalo se tak 10.9.2005 při příležitosti 100. výročí založení spolku.Hrála se premiéra hry "Babička". Opona slouží v původním stavu dodnes. Je na ní vyobrazena můza Thálie dekorující věncem hlavu pana Josefa Jiřího Kolára, podle něhož nese Spolek divadelních ochotníků jméno "Kolár".
Ludvík Pouza 101221
Opona byla namalována v ateliéru pro malbu dekorací – Josef Suchý v Kolíně nad Labem.
V letech 1957-1960 probíhala rekonstrukce budovy čp. 16, kde bylo sídlo divadelního spolku. Budova byla částečně upravena na KD včetně divadelního sálu. Stará opona byla nahrazena těžkou draperií a malovaná opona kamsi zmizela.
Právě v roce 100. výročí založení spolku, objevila vnučka p. Sucháčové roz. Duškové (p. Tomáš Dušek byl jedním ze zakladatelů ochotnického spolku) tuto oponu svinutou na půdě pod trámem. Při premiéře hry Babička byla nepoškozená opona v původním stavu slavnostně spuštěna.
Ludvík Pouza 110108
---
Spolek divadelních ochotníků Kolár ve Strašíně na okr. Klatovy si nechal mezi lety 1905-1910 vymalovat v kolínském ateliéru Josefa Suchého pro malbu dekorací oponu o rozměrech 600 x 300 cm. Nechal na ní vyobrazit svého patrona, herce Josefa Jiřího Kolára, zesnulého v posledním desetiletí předcházejícího století, po němž bylo v Čechách pojmenováno větší množství ochotnických spolků. Pojetí námětu je mezi českými oponami netradiční a má vztah právě k tehdy relativně nedávnému úmrtí portrétovaného: múza Thálie věnčí jeho bustu vavřínovým věncem, čímž jej, v rámci konvencí vycházejících z antikizujícího humanismu, povyšuje mezi heroje ducha. Motiv se vyskytuje v 19. století, zejména v jeho počátcích, často ve funerální plastice, kde jsou takto oslavováni filosofové a básníci. Podobné oslavení osobnosti herce je neobvyklé a dokládá vážnost, jíž se Kolár v českém divadelním prostředí těšil. Rovněž převedení námětu původně funerálního do podoby výzdoby opony je mimořádné a nejsou mi známy přímé paralely.
Provedení prozrazuje ruku zkušeného a profesionálního malíře dekorací. Větší část kompozice tvoří mistrovsky provedená, v několika prostorových plánech vedená draperie iluzivní opony, která se vlastně jen pootvírá, aby odhalila výjev oslavy génia. Ten je představen jako obraz, nikoli jako iluze skutečnosti, jak naznačují stíny vržené na něj šňůrami a horním dílem draperie. Nejen věnčená busta na výrazném architektonickém soklu, ale i múza v polopostavě jsou provedeny v šerosvitu, s nímž kontrastuje bohatá barevnost záplavy květů, z níž celý výjev vyrůstá. Přes mistrovské provedení tak působí polopostava múzy poněkud useknutě, což je ne zcela šťastně maskováno dolním pásem draperie. Předlohou byl patrně grafický list z námětového okruhu výše naznačeného, tedy oslavy básníka či filosofa, ale ještě pravděpodobněji grafická reprodukce náhrobku obdobné kompozice, který byl malířem na přání objednavatelů opony aktualizován zpodobením J. J. Kolára. Oslava divadelnictví a divadelních osobností v tomto duchu byla častá již v divadelním prostředí osvícenského Výmaru, kde patrně můžeme hledat ideální předlohu.
Dílo tak navzdory době svého vzniku v prvním desetiletí 20. století upomíná spíše nostalgicky na dávno minulou dobu raného osvícenství, která zrovnoprávnila divadlo s ostatními projevy kulturnosti lidského ducha
(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)