Texty: 16. světový kongres AITA/ IATA Drama in Education. AS 2007, č. 6

Kouzelná kulička dramatické výchovy
16. kongres Drama in Education

Jakub Stárek

Ve dnech 30. 3.–4. 4. 2007 se konal šestnáctý světový kongres AITA/IATA Drama in Education v rakouském městečku Stadtschlaining, které se nachází v jihovýchodní oblasti rakouské spolkové země Burgenland. Kongres se koná již tradičně v prostorách starého hradu Burg Schlaining, jenž je nejen fungujícím kongresovým centrem, ale také historickou, kulturní i turistickou dominantou malebného Stadtschlainingu. Vnitřní prostory hradu jsou zařízeny na pravidelné pořádání kongresů všeho druhu. Jen přes hradní příkop a silnici se proto nachází hotel, kde byli účastníci konference ubytováni. Celkově prostředí, poloha a genius loci tohoto místa dodávaly kongresu ojedinělou atmosféru.
Letošní rok se na hradě Schlainingu setkalo na 90 účastníků, tedy odborníků různých úrovní z více než dvaceti zemí světa, mezi nimi i lektorské osobnosti z Velké Británie, Ugandy, Kanady i České republiky.
Ústřední náplní kongresu, který byl letos nazván The Magic Bullet (Kouzelná kulička), byly čtyři jednodenní dílny vedené Allanem Owensem a Patrice Baldwinovou z Velké Británie, Larry Swartzem z Kanady a Petrou Rycheckou z České republiky. Mezi lektory patřil i Frank Katoola z Ugandy, který vedl ranní rozcvičky. Nicméně kongres má za úkol také zprostředkovat lidem stejného zaměření z celého světa setkání na odborné úrovni, možnost navázat kontakty a vnímat rozdílná kulturní zázemí a sdílet vzájemně své zkušenosti, vést dialog na mezinárodní úrovni.
Hned první večer po slavnostním zahájení si účastníci zvolili jednu ze čtyř skupin po cca 20–25 lidech. Každý následující den je čekala práce s jiným lektorem, nicméně rozdělení do skupin zůstávalo stále stejné. Tímto způsobem se tyto čtyři skupiny vystřídaly u čtyř lektorů za čtyři dny. Každá dílna měla dvě části, dopolední a odpolední, tedy s pauzou na oběd. Tímto způsobem bylo tedy možné „ochutnat“ nejen místní výbornou kuchyni, ale především ojedinělý způsob, jakým každý z lektorů pracuje. Na druhou stranu pouze jeden den, byť intenzivní práce, není pro vytvoření širokých úvah mnoho.
Za rozproudění krve v žilách tu byl každé ráno zodpovědný usměvavý Frank Katoola z Ugandy. Jeho půlhodinové ranní rozcvičky, plné afrických rytmů a tanců, nenechaly chladným nikoho přítomného. Všichni s úsměvy na tváři dupali, zpívali, mručeli, tancovali, tleskali a protahovali se. Po ránu až nečekaně pozitivní příliv prosluněné energie nenechal nikoho dlouho v rozespalém stavu. Tyto rozehřívací aktivity byly určeny vždy všem účastníkům najednou, a tak vzhledem k velkému počtu zájemců a omezenému prostoru nebylo mnohdy těžké ono anglické spojení „warm-up“ naplnit opravdu doslova.
Po zrychlení tepové frekvence následovala práce v dílně příslušného lektora pro daný den.
Petra Rychecká připravila dílnu na téma Prostor kolem nás a prostor v nás. Velmi intenzivně tak dala účastníkům zakusit prožitek z vnímání prostoru, a to i jinými než konvenčními způsoby. Práce v této dílně se hodně soustředila na pohyb, vedení však bylo velmi dynamické. Petra se dotkla tématu překážek na naší cestě životem a nekonečných možností jejich řešení – a tato mentální aktivita byla následně převedena do pohybové roviny. V odpoledních hodinách se dílna přesunula z malé učebny na členité nádvoří hradu, kde účastníci vytvářeli podle zadaných kritérií živé obrazy a krátké etudy korespondující s prostorem, v němž se odehrávaly.
Celá dílna byla zaměřena především na tělo, méně se tedy mluvilo a více se hýbalo. Snadno aplikovatelná série technik v podání Petry Rychecké byla inspirující svou jednoduchostí, a přesto s velkým vnitřním obsahem.
Alice Baldwinová se ve své dílně zaměřila na téma „Longing and Belonging“ (Touha a sounáležitost). Její práce začínala interpretací obrazů a jejím podrobným prozkoumáním z hlediska všech získatelných informací. Následně se rozvinula hra s těžkou sociální tematikou, která dávala zakusit na vlastní kůži sílu opouštění milovaných osob a vydávání se za prací do neznámých končin, do nové nepoznané země. Konceptuálně byl scénář dramatu dotvářen spolu s účastníky za běhu, takže vývoj byl jen rámcově ohraničován a v příběhu mohlo dojít k zvratům. Výborná práce vedoucí s audiovizuálními prostředky, ale i pokorný přístup účastníků vytvořily atmosféru, která sice nebyla příliš veselá, avšak velmi intenzivní a s velkým emocionálním obsahem.
Allan Owens se také rozhodně nevěnoval jednoduchým tématům. Jeho dílna měla dvě části. V té první se účastníci prostřednictvím strukturované hry, umožňující vhledy z různých úhlů pohledu, stali součástí příběhu mladého Maxima a jeho bratří při jejich plavbě po moři na lodi The Seven Seals – Sedm pečetí. Šlo o adaptovaný biblický příběh Josefa a jeho bratrů. Zde se pak především řešilo téma, na kolik jsou v životě důležité sny, a na straně druhé – zda a do jaké míry je třeba pracovat a podílet se na vytváření hodnot společnosti. Což znovu otevíralo pradávný dialog mezi „snílky“ a „workoholiky“. Nebo téma kolektivní viny, kterou bratři zakusili. Allan Owens často staví účastníky mimo role do rozhodovací pozice, a nutí je tak jednat a volit za sebe. Je otázkou, nakolik je tento systém „nebezpečný“ při práci např. s dětmi, a nakolik naopak může být přínosem.
Druhý blok dílny zasvětil Allan politickému tématu. Nebál se vrhnout do opravdu náročné problematiky Izraele a pásma Gazy, a to na příběhu chlapce a jeho papouška, kterého chová doma v kleci.
Allan Owens improvizuje ve vedení lekce podle odezvy účastníků, klade důraz na názornost, svým osobitým způsobem, při zachování vší profesionality, proplouvá náročnými lektorskými situacemi s úsměvem a humorem.
Larry Swartz svou dílnu zaměřil na problematiku dětské šikany a předsudků. Lekci odstartovala aktivita s 2D papírovou postavou. Účastníci nejprve sami šikanovali papírového panáka jménem Chris, na kterém však bylo každé pošramocení názorně a nesmazatelně vidět, a to i přesto, že se zmuchlaného panáka hned poté snažila celá skupina „narovnat“ a již velmi něžným způsobem napravit své hrubosti. Chris se postupně začal cítit lépe, ale pozůstatky šikany na něm byly stále patrné. Skupina se poté vrhla na improvizace s rolemi rodinných příslušníků šikanujících i šikanovaných.
Larry Swartz pracuje velmi efektivním způsobem se skupinou, často mění fyzické rozpoložení účastníků pomocí nejrůznějších cvičení pozornosti či jednoduchých fyzických, energeticky náročných či naopak uvolňujících aktivit. Larry Swartz připravil ucelenou kombinaci technik – včetně jeho oblíbených rozehřívacích cvičení –, která dokázala osvětlit dané téma a mohla se stát návodem pro konkrétní práci s dětmi.
Larry Swartz sám intenzivně píše poezii pro děti a svých děl také hojně využívá ve své práci a propaguje práci s poezií a vůbec literaturou obecně.
Některé večery byly v hlavním kongresovém sále k poslechu přednášková pásma mnohých pedagogů i lektorů samotných. Každý z nich se snažil přiblížit ostatním svou práci, projekty či myšlenky. Slova se ujali i lektoři jednotlivých dílen. Zatímco Patrice Baldwinová mluvila o svém projektu „Drama for Learning and Creativity“ (http://d4lc.org.uk), Larry Swartz poskytl rychlokurz cesty k tématu dramatickovýchovné lekce. Allan Owens si závěrem trochu zapolemizoval: Vyšel od svého přirovnání dramatické výchovy ke kaleidoskopu, v němž pouhá jednoduchá změna vytvoří zcela nové obrazce. Byl to také on, kdo pronesl, že název letošního kongresu – The Magic Bullet – je vlastně jakýsi kuchyňský robot, který vyrábí koktejly nejrozmanitějších chutí a že i toto má symbolickou paralelu k dramatickovýchovné činnosti, protože takový mixér může semlít a rozmixovat i ingredience, které ve výsledném koktejlu nechceme, ačkoliv výsledek bude vždy vypadat navenek krásně, než se ovšem napijeme. Ironický nádech tohoto přirovnání může působit všelijak, a tak se posléze vrátil k původnímu přirovnání ke kaleidoskopu. Zde se mu líbí, že jen nepatrná změna vzniklá pootočením nástroje uspořádá vnitřní barevné částky vždy jinak a vede ke zcela novým obrazcům, které jsou jedinečné a neopakovatelné i přesto, že de facto stále pozorujeme stále stejné barevné částečky.
Již takto nabitý program kongresu „ozdobila“ i celková klidná atmosféra a v neposlední řadě také populární ochutnávka lokálních vín, kterými je tato oblast Rakouska proslulá. V nedalekém kulturním centru Kuga, vesničce obývané po mnoho generací komunitou Chorvatů, se konal degustační program s názvem Jazz and Wine. K ochutnání nebylo pouze víno a hudba, ale i dětské muzikálové představení, které odehrály místní chorvatské děti. Umělecká úroveň tohoto kusu se později stala častým námětem rozhovorů mezi účastníky kongresu; nutno říci, že byla opravdu přinejmenším velmi diskutabilní.
K tomu všemu nutno doplnit, že práce organizačního týmu během celého kongresu neměla sebemenšího nedostatku a vše bylo hladce zvládnuté.
Závěrem nezbývá než konstatovat, že jak bylo vidět na letošním světovém kongresu ve Schlainingu, dramatická výchova má stále nové a nové příznivce v celosvětovém měřítku a stále více škol se zapojuje do programů podporujících dramatickou výchovu jako jednu z nutných součástí vzdělávacího procesu.