Texty: Lidečko, BEZOUŠKOVÁ, Simona: Krajské přehlídky činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2008 - Slavičín – Valašské křoví. AS 2008, č. 4, s. 47.

Slavičín – Valašské křoví
Porota: M. Schejbal, M. Vokoun, M. Ondra
Bez návrhu
O postup na Národní přehlídku divadla pro děti POPELKA Rakovník usilovaly na Valašském křoví dvě inscenace. Rozpačité přijetí Společenského klubu Lidečko a jejich Pohádky z Honzovy Lhoty (Milada a Jaroslav Bařinovi) způsobila kromě malé zkušenosti dětských herců i dospělých inscenátorů především nekvalitní textová předloha. Příběh se jevil jako slepenec útržků ze všech možných českých pohádek. Neskýtal v podstatě žádný dramatický děj, o všem se jen mluvilo a děj samotný jako by probíhal někde za jevištěm. Ani zarámování pohádky do jarmareční kramářské písně inscenaci nepomohlo, a bylo spíš na obtíž.
V druhém případě můžeme naopak mluvit o velmi silném literárním základu. Malá scéna Zlín oživila na jevišti důvěrně známé postavičky Josefa Čapka. Inscenace Pejsek a kočička trochu jinak ovšem nevyužila potencionálu ani samotné předlohy, ani zvolené cesty divadla na divadle. Hravost a nápaditost, která by se dala očekávat, se omezila na poloiluzivní používání několika málo rekvizit a hlavní (v podstatě jediný) scénografický prvek – dvojpatrová dětská postel – také nebyla využita nikterak zajímavě či neokoukaně. Největším zklamáním bylo charakterové uchopení hlavních postav Pejska a Kočičky. Těžko říci, jestli je na vině režijní záměr či herci sami unešeni jevištní akcí postupně posunuli postavičky někam jinam, ale obě zvířátka vyznívají ve zlínské inscenaci vyloženě nesympaticky. Zlá, do sebe zahleděná, až narcistická Kočička využívá hloupého (chce se mi použít blbého), ale dobrosrdečného Pejska, aniž by si toho všiml. Nikdo nechce souboru upírat právo na interpretaci, ale u souboru takových hereckých kvalit je tohle snad trošku škoda.