Texty: Krupka, Radnice města Krupky, únor 2006, s.7, Divadelníci ve městě po roce 1945

V Krupce vytvořila základ divadelního souboru skupina ochotníků, které kolem sebe shromáždil v roce 1945 tehdejší ředitel školy Karel Číhal. Nastudoval s nimi divadelní hru Ladislava Stroupežnického Paní mincmistrová, kterou předvedli již v podzimním období v Lidovém domě Idnes restaurace U Žida/.
Ve Vrchoslavi přišel s myšlenkou založit divadelní soubor Miroslav Vopálenský. Také jemu se podařilo získat řadu nadšených ochotníků, Josefa Starého,Vlastu a Zdeňku Ingrišovy, Jana Matějku a Josefa Štulce. Pod vedením Václava Růžičky a Zdeňka Tučka sehráli několik zdařilých představení. Jejich útočištěm byl poměrně slušný sál Lidového domu. Získali nějaké kulisy, postupně si pořizovali svépomocí nové. Vydatnějim pomáhal Josef Kašík a pan Mikulů, občan německé národnosti, který uměl kulisy vytvářet a malovat. Vedle divadelních her se připravovala i estrádní vystoupení, která se stala zdrojem financí pro celý soubor. Pořádány byly i silvestrovské večery, ten první již v roce 1945.
Herci v souboru nemohli jen nacvičovat a hrát, museli se starat o všechno, co s divadlem souviselo. Vyrábět a připravovat kulisy, starat se o oblečení, upravovat kostýmy, postavit scénu, zatopit v sále, uklidit, připravit židle pro návštěvníky. Práce bylo dost, ale nadšení ochotníky neopouštělo a potlesk vděčných diváků byl nejlepší odměnou.
V padesátých letech se krupští a vrchoslavští ochotníci spojili pod vedením Karla Číhala. Velký úspěch měla v roce 1955 inscenace Čapkovy Matky v režii ředitele školy Na Hamrech, Josefa Chmelera. V titulní roli vystoupila Anna Růžičková z Nádražní ulice ve Vrchoslavi, která ještěnedávno byla tady mezi námi. Mezi nadšené divadelníky patřil také Jiří Zeman, Marie Černá, Josef Dovolil, František Tříska, Anežka Čížková, Karel a Stanislav Šmucrovi, Antonín Šorf, Josef Vícha a mnoho dalších. V Bohosudově se začalo hrát také ihned po osvobození. Ani tady to neměli herci jednoduché, ale jejich obětavá činnost dokázala položit dobré základy ochotnickému divadlu až do dnešní doby.
Prvním režisérem divadelního života byl Václav Brožek a jeho pravou rukou Rudolf Kejzlar. Jejich společným úsilím se podařilo předvést první představení, Jiráskovu hru Otec, již koncem roku 1945. Velkou zásluhu o divadelní scénu měl Josef Payma. Obohacení činnosti souboru znamenal příchod učitele Ladislava Dvořáka. Jeho divadelní zkušenosti, pracovní metody, moderní způsob inscenace přispěly k výraznému rozvoji bohosudovského ochotnického divadla. V roce 1952 v nově zřízeném sále závodního klubu předvedli hru Jana Drdy Hrátky s čertem. Ladislav Dvořák v ní vystoupil i jako herec.
Velmi .úspěšná byla inscenace hry Sever proti jihu uvedená na X. ročníku Májového festivalu v roce 1965. Soubor ji opakoval sedmnáctkrát. V hlavní roli se představili Miroslav Vladyka a Milan Jesenovský. Patnácti repriz se dočkala hra Ilji Prachaře Domov je v nás. Sám autor s manželkou se jednoho z představení v Olympii zúčastnili.
Vedle nácviku divadelních her vytvořili členové souboru také estrádní skupinu, která společněs dechovkou uspořádala řadu úspěšných vystoupení k různým příležitostem města, například otevření městského koupaliště, Domu kultury v Unčíně a podobně. Vedle dechovky Karla Freiberka vystupovala také jazzová skupina Bílé vrány Josefa Lupínka, kvintet řízený panem Michlem a původní smyčcový orchestr Václava Resla. Skoro pět let bylo pořádáno estrádní vystoupení s názvem Babiččina krabička. Obsahovalo písničky, satirické scénky a verše zpívané na nápěvy známých lidových písní.
Od roku 1946 byli členy souboru manželé Jitka a Miroslav Vladykovi, patřili sem i manželéPaškovi, Karousovi- jako herci i režiséři nebo maskéři, Milan Jesenovský, Rudolf Kejzlar, Emilie Šenfeldová, Vladimír Machka, Ondřej Netík, Karel Šmucr , Josef Payma, Libuše Vorlová, Ota Pobuda, Václav Maršík, Václav Bartoň, Jiří Jančárek, Eva Ryndová, sourozenci Hniličkovi, Václav Rajlich, Pavel Aron, Josef a Marie Jindřichovi, Václav Kozák, Antonín Mráček, Josef Vučka a další.
Soubor sehrál řadu divadelních inscenací. Do jeho programu patřily historické hry Stroupežnického, Jiráska, Tyla, Klicpery, klasická díla našich i světových autorů - Moliéra, Rollanda, Čapka, Šrárnka, hry satirické, komedie, veselohry, dramata s válečnými náměty i zpěvohry.
V roce 1947 bylo v Maršově vybudováno přírodní divadlo, kde místní divadelní kroužek pod vedením Josefa Houdka staršího předvedl operetu Pohádka starého Vyšehradu.
V padesátých letech se hrávalo v přírodním divadle vybudovaném na bohosudovské Kalvárii. Oblíbené tady byly pořady Karla Valdaufa. Uskutečnilo se i vystoupení účastníklů Pražského jara pro žáky místních škol. Bohužel zařízení neodolalo nenechavým občanům a bylo brzy zničeno.
Ještě i dnes bychom měli být všem těm průkopníkům divadla ve všech částech města vděčni, že se o kulturní dění občanů starali.