Texty: ČERNÍK, Roman: Přehlídka dětské recitace Aš, 4. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 13, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE AŠ, 5. 4. 2019
Aš se nachystalaPřehlídka dětské recitace v Aši podruhé a opět v novém
Regionální přehlídka dětské recitace pro Karlovarský kraj se podruhé uskutečnila v nejzápadnějším místě České republiky, v Aši. Ve čtvrtek 4. dubna byla hlavním hostitelem Základní umělecká škola Roberta Schumanna v Aši, ale také spolupracovníci z Centra volného času Sova z Chebu, kteří se postarali o administrativu náležitostí i částečné financování přehlídky. Poděkování za finanční podporu patří i městu Aši, které spolufinancovalo přehlídku prostřednictvím městské grantové podpory. Ašští pořadatelé uchystali všem účastníkům stejně jako loni architektonické překvapení. Přehlídku i letos hostily další nové prostory. K centru LaRitma se přidala velmi účelně rekonstruovaná druhá část bývalého průmyslového areálu proměněná na novou budovu samotné Základní umělecké školy Roberta Schumanna. O tom, že mají mladí ašští umělci být na co pyšní, se mohli přesvědčit účastníci přehlídky na několika kolech komentované prohlídky v podání ředitelky ZUŠ Anny Pokorné. Zájem města demonstroval i starosta Aše Dalibor Blažek, který přehlídku uvedl. Ale pojďme nahlédnout, co se v Aši odehrálo.
Soutěžících do Aše přijelo šedesát z celého Karlovarského kraje. Recitátoři se představili ve čtyřech kategoriích a přehlídka probíhala paralelně ve dvou sympatických a přednesu vstřícných sálech. Každý sál, dvojici kategorií, sledovala jedna tříčlenná porota. Sympatické bylo také připravené recitátorské rozcvičení, o které se postarali starší žáci ašské ZUŠky, spolu se svou pedagožkou Jolanou Zacharovou.
Nejmladší recitátoři z první a druhé kategorie přednášeli v divadelním sále LaRitmy a jejich přednesu naslouchala lektorská trojice: pedagožka ze ZUŠ v Plané a ve Stříbře Terezie Pecharová, herec chebského divadla Jindřich Skopec a spolu s nimi učitel plzeňského gymnázia Františka Křižíka a divadelník František Kaska.
Lektorský sbor nakonec ocenil v první kategoriiAmálii Pokornou s textem Shela Silversteina Monika, co chtěla poníka, Annu Oslovičovou s prózou Jiřího Havla Jak šla písnička na výlet a vtipný výstup Jana Novotného O Sněhurce od Michala Černíka. Nejmladší kategorie v Aši letos nebyla silná ani počtem recitátorů, ani výjimečnými výkony – recitovalo pouze deset dětí, a to převážně básně. Objevily se texty vtipné, hravé i poetické, většinou známých autorů – například Miloše Kratochvíla, Jiřího Havla, Františka Hrubína či Hany Doskočilové. Volba byla, vzhledem k věku recitátorů, vhodná, nároky nepřevyšovaly možnosti interpretů. Menší zkušenost ale byla znát, objevovaly se i základní nedostatky při práci s tempem, důrazem, rytmem, a především s pravidelným veršem.
V druhé kategorii to již bylo jinak. Mix „dětských“ a „pubertálních“ přístupů k přednesu účastníků této kategorie přinesl to, co v první trochu chybělo: šestnáct vystoupení již zkušenějších recitátorů, rozmanitější dramaturgický výběr, sympatické, i když ne třeba dotažené pokusy o sdělení silných témat či práci s komplikovanější formou. Kromě „léty prověřených“ autorů a recitátory několika generací „ještě prověřenějších“ textů (opět Hana Doskočilová či Shel Silverstein, Ilja Hurník, Miloš Macourek, František Nepil) jsme zaznamenali i dramaturgické objevy (Pete Johnson, Petr Petříček). Ocenění lektorského sboru si odnesl Matyáš Nusharta za přirozený civilní přednes úryvku Stanu se Batmanem(právě od P. Johnsona). Do celostátního kola pak postoupil, nejen díky velmi osobitému projevu a bavičskému talentu, Kryštof Daněks textem Já, Baryk a má vlaštovka, a také Lucie Hertlová s povídkou Než začne ptáček hnízdit (autorem obou textů je František Nepil). U Lucie lektoři ocenili komplexně zvládnutou interpretaci, barevnost a přiměřenost využitých prostředků i samotnou mluvní techniku.
Třetí a čtvrtou kategorii pečlivě sledovali v novém koncertním sále Základní umělecké školy ředitelka ZUŠ z Chrástu a hlasová pedagožka Pavla Sovová, dramaturgyně Západočeského divadla v Chebu Martina Pokorná a pedagog Roman Černík ze Západočeské univerzity v Plzni. Ve třetí kategorii se představilo dvanáct recitátorů a recitátorek. V této kategorii je tradičně zajímavé pnutí mezi rozverným přednesem ještě dětských textů (zazněly texty Žáčkovy, Macourkovy) a hledáním výrazu pro nastávající dospívání, které se projevilo například velmi kultivovaným zvládnutím hokusaiovské Skácelovy uspávanky (Dominika Boková) nebo klukovsky přidrzlý, ale umně vyvedený přístup ke Šrutově americké pohádce v podání Jana Žibrického. V diskusi lektorů bylo podstatným tématem velmi široké spektrum zdrojů od učebnicového klasika J. V. Sládka (Ledová královna) přes A. Lindgrenovou, E. Fryntu až například po youtubera Kovyho. Zajímavé bylo sledovat jistý souboj mezi hledáním osobní výpovědi, přes představení „zájmových textů“ (sci-fi, fantasy) až po důraz na samotné vystoupení, prezentaci jdoucí někdy až k líbivému bavení publika. Čtvrtá kategorie v Aši nabídla od čtrnácti vystupujících některé hodně povedené, zralé, technicky vytříbené a srozuměné výstupy. Takovým příkladem může být šťastné potkání s textem Ivana Wernische Doupě latinářů (Matěj Pokorný) nebo dobře vybraná a s jistotou a porozuměním nabídnutá pasáž zDeníku Anny Frankové (Barbora Netrhová) či výborné uchopení další ze Skácelových uspávanek, Uspávanky s bývalými anděly a modrým ptáčkem (Diana Čermáková).
Vypadá to, že do Aše je tak daleko, až tam někde za obzorem, že tam pro samé lišky s dobrou nocí nebude čas na krásnou literaturu a poezii zvlášť. Ale není to tak! V Aši se i podruhé všichni účastníci setkali se vřelým přijetím, s pečlivě připravenou a vstřícnou přehlídkou, příjemným prostředím i zájmem představitelů města.
Když sestupoval autor těchto řádku k soše Johana Wolfganga Goetha po skončení přehlídky, přišla mu na mysl tato drobná úvaha: Dva roky jsou zatím jen startem k tradici, zahřívacím kolem, ale městu by taková literární přehlídka slušela. Goethe se usmál nejen na krystal egeranu, který už více než sto padesát let drží ve své dlani.
S úctou a radostí a pomocí kolegů a kolegyň zapsal
Roman Černík