Žerotín LŠU / ZUŠ, LDO - část LD

V 2. polovině 60. let. začala pracovat v LŠU Mil. Mašatová (předtím viz Horka nad Moravou).
PROVAZNÍK, Jaroslav: Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla, Praha, vyd. AMU 2008, s.

1972 vzniklo pod jejím ved. loutkářské oddělení LŠU Žerotín.

Milada Mašatová usilovala o dětské divadlo, které by bylo syntézou výtvarné a dramatické výchovy. Vynikající byla její citlivá a vytříbená práce s textem a vedle toho, že adaptovala texty jiných autorů, byla sama úspěšnou autorkou. Její inscenace se vyznačovaly všestrannou kultivovaností a relativně pevným režijním tvarem, v němž byly vždy respektovány možnosti dětských představitelů.
Celá řada jejích inscenací patřila za příkladné v oboru za příkladné, například
1973 Milada Mašatová: Čtyři pohádky o jednom drakovi.
1973 - Vystoupení dětského souboru LŠU Žerotín,
seminář: „Úkoly současného amatérského loutkového divadla" - vede Jan Dvořák. Ůčast na ObP Čechova Olomouc.
1975 - Olomouc, loutkářský kroužek Berušky, ZDŠ Hejčín a Olomouc, žáci literárně dramatického oboru LŠU Žerotín, LOUTKY, RADOST, HRA (pásmo hříček a her). Ůčast na ObP Čechova Olomouc.
1975 Sněhurka a Šípková Růženka (Lubomír Feldek), režie a scéna Milada Mašatová, LCH 1976, nebo
1978 LS LŠU Žerotín, Alois Mikulka: Dvanáct usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku, r. Milada Mašatová, LCH.
1978 Věra Provazníková: Za lesem na louce, v maličké chaloupce, r. Milada Mašatová, účast LCH, Mašatová cena za dramaturgický výběr a zpracování textů pro LŠU Olomouc.

1979 - D. Černá: Jak šlo kotě na ryby, vedoucí Milada Mašatová. 4. Čechova Olomouc.
1979 - Ĺ. Feldek: O motýlu Otýlii, vedoucí Milada Mašatová. 4. Čechova Olomouc.
1979 - podle Giny Ruck-Pauquetové Milada Mašatová: Malý přednosta stanice, vedoucí Milada Mašatová, Mezikrajová přehlídka ve Velké nad Veličkou, 4. Čechova Olomouc.

1981 - P. Polák: BYLA JEDNA POHÁDKA; M. Mašatová: POHÁDKA NA MODRÉ NITI. Ůčast na ObP Čechova Olomouc - obě představení.
1981 Milada Mašatová: Pohádky na modré niti. Vybráno jako inspirativní představení na LCH 1981.

? Pavel Polák: Červená Karkulka, vedoucí Milada Mašatová.

1983 Jenovéfa, r. Milada Mašatová, Čechova Olomouc.
1984 Jenovéfa, r. Milada Mašatová, KP v Opavě, diplom za inscenaci.

1985 Soutěž individuálních výstupů s loutkou v Přerově, Jitka Crhová a Alena Spáčilová předvedly "umělecký přednes s rekvizitou - předmětem" - protože tato kategorie nebyla vyhlášena, nebyly do soutěže zařazeny.

1986 Stojí hruška v širém poli, vedoucí Milada Mašatová, hudba František Rejšek, Ústřední kolo národní soutěže LDO LŠU v Mostě, absolutní vítěz přehlídky, postup na NP KDL.

1987 DLS (ved. Milada Mašatová) a Malý orchestr LŠU (ved. František Hilšer), Milada Mašatová: Stojí hruška, r. Milada Mašatová, výprava Jitka Tláskalová, hudba František Hilšer, Cena Československého loutkáře za rok 1986.

1987 - Milada Mašatová: Bystrozraký, Bystronosý a Bystrouchý, vedoucí Milada Mašatová. Účast na ObP Čechova Olomouc.

1988 Anonym: Nedaleko Zborovice, r. Milada Mašatová, scénografie Jitka Tláskalová, hrlály Jarmila Hadamová, Lenka Rozehnalová a Sandra Pogodová. Finále V. přehlídky individuálních výstupů s loutkou, LCH.

Všestranně múzická byla
1987 inscenace Stojí hruška, inspirovaná folklorem a jeho obřadností, z jejich her pro dětské publikum se velkého ohlasu dočkaly Čtyři pohádky o jednom drakovi.

Její inscenace vynikaly vyvážeností pedagogické i umělecké stránky, pevnou i originální stylizací, výtvarnou metaforičností, specifickou epičností a rytmičností a vynikaly vzácnou syntézou jemného humoru, naivity, moudrosti i poezie. Hrály se ve Valašském Meziříčí, na Kaplickém divadelním létě, v Loutkářské Chrudimi i v zahraničí. Ze skupiny jejích někdejších žáků zaujal v osmdesátých letech netradiční olomoucký soubor Fkufru.

Začala vytvářet na LŠU Žerotín ročníkové skupiny, které působily jako LS, celkem asi 25-30 dětí, hrály s různými typy loutek. Mašatová režírovala, často byla autorkou textů, ale i komponistkou, scénografkou.
Ročně vznikly 2-3 výraznější inscenace a několik drobnějších, které až 6 paralelních skupin hrálo 20-44 x za sezonu. Častá účast a úspěchy na přehlídkách.
Též Milada Mašatová r.: S drakem není legrace, scénografie Václav Brtna.
1988 Dětský loutkový soubor Lidové školy umění Olomouc, 10 členů, vedoucí Milada Mašatová.

1989 Jak se hledají princezny, vedoucí Milada Mašatová, Ústřední kolo soutěže literárně dramatických oborů lidových škol umění v Mostě.
1989 - Božena Němcová a Milada Mašatová: O Smolíčkovi, r. Milada Mašatová, výprava Jitka Tláskalová, hrály Martina Machová a Lenka Rozehnalová, finále sólového loutkářského projevu VI.kategorie na ústředním kole celostátní soutěže LDO LŠU v Mostě, prvé místo, Čechova Olomouc.
1989 - H. Ch. Andersen a Milada Mašatová: Hloupý Honza, pod vedením Milady Mašatové hrály Martina Machová a Simona Sklářová, finále sólového loutkářského projevu VI.kategorie na ústředním kole celostátní soutěže LDO LŠU v Mostě, prvé místo.

1990 Božena Němcová, lidové texty: O Smolíčkovi – O malém štěňátku, které nemohlo usnout, r. a scéna Milada Mašatová, účast na Divadelní pouti LCH 1990.

Poslední loutkářskou inscenací Mašatové byl
1990/91 - na motivy starých loutkářských textů: Náš Faust. Účast na Litvínovském festivalu loutek, NP.
Výrazně ovlivnila podobu a směřování dětského LD, lektorka mnoha seminářů a dílen, vedle dramatických textů pro DLS byla autorkou odborných publikací zaměřených na práci s loutkou, pedagogiku, dramatickou výchovu (např. Dramatika s loutkou, Cesty k metafoře) a článků, zejména v ČsL.

Od poč. 90. let vedla dětské soubory v DDM v Olomouci a okolí.

Po M. Mašatové vedl LD LDO ZUŠ M. Lokaj (1990-1991) a od 1992 I. Němečková.

1993 - Lev Bonifác. Účast na ObP Čechova Olomouc.
1995 - James Thurber: Třináctery hodiny, režie Ivana Němečková, účast na LCH
1996 - Oscar Wilde:…Hrnec zlata pro toho, kdo tu hvězdu najde…, r. Ivana Němečková, účast na LCH
2001 - Tomáš Pěkný: Havrane z kamene, r. Ivana Němečková, účast LCH.
2003 - ZUŠ Žerotín, podle Sakiho Sredni Vaštar, účast na LCH.

DIVADLA svítící do tmy. (Malé scény 70. let 20. století.) Praha, NIPOS 2006, s. 163.

HOSKOVCOVÁ-HLADÍKOVÁ, J. 4. Čechova Olomouc. Čs. loutkář 1980, č. 2, s.42 - 43.

JOSKOVÁ, Zdena. Komentář dramaturga a zkrácený text Stojí hruška. Čs. loutkář 1986, č. 10, s. 238 - 239.

KÖNIGSMARK, Václav. Amatérská klubová inspirace. Čs. loutkář 1987, č. 7. s. 146 - 151.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 128-131.

MACHKOVÁ, EVA: Tendence dětského a školního divadla v letech 1945-1989. In: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, IPOS-ARTAMA 1992, s. 263-271.

MATOUŠEK, Mirko. Opava 1984. Čs. loutkář 1984, č. 7, s. 153 - 154.

MAŠATOVÁ, Milada. Po stopách Červené Karkulky, Čs. loutkář 1985, č. 1, s. 13.

NOVÁK, Jan. Zrání festivalu - Čechova Olomouc přítomnosti. Čs. loutkář 1984, č. 2, s. 26 - 29..

PROVAZNÍK, Jaroslav. Bilance veskrze truchlivá. Čs. loutkář 1979, č. 7, s. 155 - 156.


PROVAZNÍK, Jaroslav: Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla, Praha, vyd. AMU 2008, s. 75.

PROVAZNÍK, Jaroslav, Zlatý věk, stagnace, a co bude dál? (Několik poznámek o historii a současnosti dětského loutkového divadla.) Čs. loutkář 1989, č. 9, s. 193 - 197.

PROVAZNÍK, Jaroslav: Kladení otázek, hledání odpovědí. Čechova Olomouc 1989. Loutkář, roč. 40, č. 3, 8.3.1990, s. 50-53.

ROLEČKOVÁ, Eva. Loutka bez divadla je mrtvá loutka. Čs. loutkář 1988, č. 12, s. 272 - 273.

RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Loutkářští sólisté v Mostě. Čs. loutkář 1989, č. 9, s. 203.

SLUNEČKO, Petr. Individuelní výstupy v Přerově a ve Strakonicích. Čs. loutkář 1985, č. 6,, s. 130 - 131.

ŠTEMBERGOVÁ, Šárka. Aby nejmladší nebyl poslední. Čs. loutkář 1986, č.10, s. 234 – 235.

ZÁRUBOVÁ, Noemi: Loutkářský povzdech. Čs. loutkář 1986, č.10, s. 234 - 235.

VOSTÁREK, Karel: Dvaapadesát není pro chlapa i pro festival „žádný věk“. 52. LCH. Amatérská scéna 2003, č. 4, s. 11–17.

kART:
Evidenční karta ÚKVČ, 1988.