Texty: Horní / Dolní Stakory: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 176-177

HORNÍ / DOLNÍ STAKORY, okres Mladá Boleslav

Neznámý autor si volně pohrál s motivy Liebscherova obrazu Průvod Čechie pod Řípem, dvacátá léta 20. století.

Opona vytvořená neškoleným malířem s entuziasmem a oddaností národnímu mýtu představuje průvod charakteristických postav a osobností českého národa, vedený symbolickou postavou Čechie. Najdeme na ní krojované ženské postavy i dudáka odkazujícího k Tylově divadelní hře. Naivní, či naivistické malířské zpracování opony přispívá k věrohodnosti nadšení jejího tvůrce a komunity, která mu malbu svěřila.
Tomáš Vlček

• Původně opona DS Beseda v Horních Stakorách asi z dvacátých let 20. stol.
• Oponu v padesátých letech přenesli do Dolních Stakor, kde naivistická malba zdobí divadelní sál zbudovaný z bývalé školy.
> Místopis českého amatérského divadla A – M. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 185
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010

Jak se hrálo divadlo
Co já pamatuju od třicátých let, tak v Dolních Stakorách (ale i v širokém okolí) býval iniciátorem divadelních představení, jejich „dramaturgem“ a „režisérem“ kantor místní jednotřídky. Patřívalo to za časů masarykovské osvěty k nepsaným povinnostem učitele. Ten stakorský byl mým otcem. Pan učitel míval na vsi autoritu, bývalým žákům se obsazení do role těžko odmítalo a navíc – už od dětských let byli zvyklí poslouchat.
Těžko vzpomínat na průběh zkoušek, vybavují se mi spíše okolnosti těch představení, jejich technická příprava. Třeba stavba jeviště. Sál místního hostince sloužil střídavě tanečním zábavám, plesům a divadlu. Jeviště se na každé představení muselo postavit. Přinést ze skladiště v hasičské zbrojnici šest koz, prkna dlouhá i postranní, sloupky, sufity, prospekty, kulisy, nápovědní boudu, osvětlovací rampy a všelijaké výkryty – a vše to sestavit a sešroubovat.
Ono se to řekne, ale postavte takovou stavbu na nerovné podlaze! Těch klínků co bylo potřeba a hřebíků a svorek! Jen aby se podlaha nehoupala a prkna při představení nevrzala. Instalace osvětlení dlouho netrvala. Dvě stovky nahoře a zapojení ramp. To bylo slávy a skvělých světelných efektů, když jsme koupili boďák a k němu jeden reostat.
A co dál patřilo k přípravě představení? Příprava hlediště. Pár hospodských lavic ze sálu nestačilo, tak jsme si židle půjčovali z okolních stavení. No, a potom už nastalo líčení ve třídě sousedící školy, kostýmování (nejčastěji z domácích zdrojů) a pár minut před začátkem putování herců vsí do zahrádky před hospodou k oknu vedoucímu do zákulisí. Co říkám zákulisí – do uzoučkého prostoru za zadním prospektem a do metrového prostoru na každé straně jeviště, do kterého se musely vejít i kulisy pro případnou přestavbu a rekvizity. Pak už mohlo zaznít třetí zvonění a bylo třeba uhlídat, aby se nezadrhla opona.
V Dolních Stakorách hospoda vyhořela, jednotřídka byla zrušena a Komenský shlíží na náves z průčelí budovy bývalé školy, na níž je hrdý nápis Naše hospoda.
Ovšem ke třídě bývalé jednotřídky Stakoráci přistavěli v šedesátých letech jeviště a nestalo se, aby na Velikonoce nepřipravili každý rok (divadelní spolek Tyl tam byl založen v roce 1888) představení. Nemusí už stavět rozkládací jeviště a půjčovat židle po sousedech, i bez pana učitele se obešli, založili svoji pověst na inscenování těch nejprostších hříček dávných dob k potěše účinkujících i vděčného publika z širokého okolí.
Jiří Valenta