Texty: PROCHÁZKA, Vlastimil – BARTOŠ, Antonín: Dějiny hraní divadelních her ve Vamberku. Městský zpravodaj Vamberk 2002. 1.část

PROCHÁZKA, Vlastimil – BARTOŠ, Antonín: Dějiny hraní divadelních her ve Vamberku. Městský zpravodaj Vamberk 2002.


Milí přátelé ochotnického divadla
Naše generace ochotníků, žijících v našem městě, které je rodištěm řady osobností, kde se narodil národní mecenáš Alois Kareš, český sochař František Melnický, president zemského soudu Jan Procházka, ředitelka státního muzea Albína Astermanová, hudební skladatel Arnošt Praus, který zde byl varhaníkem, hudební skladatel Alois L. Vymetal, na starém hřbitově na jižní straně je pochován Dr. František Lützow, český vlastenec a propagandista státoprávních snah českého národa v Anglii, rodina Vilímkova z Prahy, kapelník Národního divadla Augustin Vyskočil, profesor historik Dr. Josef Kalousek, hudební skladatel Jan Hugo Voříšek, akad. malíř Oldřich Hlavsa, Oldřich Sedloň, manželka Kašpara z Grambů, Magdalena Grambová, která v roce 1627 zavedla v našem městě ruční paličkování krajek po způsobu flanderském a krajka se stala známá téměř po celém světě.
Vamberk byl městem s bohatou národní a kulturní tradicí. Mezi tuto kulturní tradici patřili i ochotníci, kteří již roku 1803 zde hrávali divadelní hry.
V roce 1867 tedy před před 135 lety působila v našem městě Měšťanská beseda, kde se soustřeďoval celý kulturní život města a okolí.
Již v roce 1903 oslavoval spolek „Zdobničan“ stoleté trvání ochotnických her. K tomuto výročí uvedl hru L. Stroupežnického NAŠI FURIANTI, která byla sehrána na jevišti dnes už bývalého hotelu „Hrad“.
Je jen málo ochotnických souborů v naší zemi, které se mohou pochlubit takovou dlouholetou hadicí.
K výročí 100 let byl ochotníky vydán sborník pod názvem PAMÁTNÍK OCHOTNICKÉHO DIVADLA, který na základě původních pramenů uspořádal Josef F. Král.
V příštím roce 2003 uplyne již 200 let, kdy v kronikách je zmínka o ochotnické činnosti ve Vamberku. Stejně tak jako před 100 lety, kdy si ochotníci připomínali své výročí, tak i dnes se otvírají kroniky našich ochotníků, abychom naši veřejnosti přiblížili bohatou dobrovolnou činnost našich spoluobčanů, kteří po celá léta rozvíjeli a i dnes uskutečňují tuto záslužnou ochotnickou činnost
Jsou to desítky a stovky obětavých lidí, kteří se dali do služeb THALIE. Dělali a hrají své divadlo bez nároků na honoráře, obětovali všechen volný čas, odříkali se osobního pohodlí jen a jen proto, aby pobavili svého diváka. Je naší snahou přiblížit Vám na pokračování ochotnické divadlo včetně dřevěných herců bývalého loutkového divadla.
Chceme ale také zároveň poděkovat všem bývalým i nynějším členům divadla za jejich obětavou práci pro naše diváky.
Pro městský zpravodaj připravuje kolektiv:
Vlastimil Procházka
Jaroslav Kotlář
Leoš Stančík
Karel Štěpánek
Oldřich Doležal
Jana Kostková
Jaroslava Kubíčková
Marie Tupcová
Antonín Bartoš a Tomáš Kubíček, textová a fotografická úprava.
Vamberk - květen 2002


Dnes otvíráme kroniku z let 1803 – 1903 (ze vzpomínek Jos. F. Krále)
Foto divadlo1 (bez textu)

Dějiny hraní divadelních her od počátku až do roku 1903
V pamětní knize divadelních ochotníků vamberských čteme, že již po válkách francouzských asi okolo r. 1813-15 hráno ve Vamberku divadlo. Byly to výjevy z písma sv., které se tu nejdříve na prostičkém jevišti předváděly , a to hlavně Umučení Páně; později objevují se i jiné, jako O sv. Dorotě a Josefovská. Jiná vědomost o počátcích her divadelních zakládá se na pouhé tradici. Staří občané vamberští, poštmistr Jan Zeman, paprskář Jos. Zeman a klempíř Václav Suchánek pamatovali jednak sami i jiné hry náboženské, jednak z vypravování svých otců věděli o některých (názvů jich více neznajíce), které prý se již dávno před francouzskými válkami ve Vamberku provozovaly.
A vypravování toto potvrzeno, když v letech osmdesátých uplynulého století daroval vamberský měšťan Václav Víšek knihovně divadelních ochotníků některé rukopisy starých her divadelních z pozůstalosti otce svého Dom. Víška, horlivého to svého času čtenáře. Jsou to rukopisy tyto:1. Komedie o Josefovi Egyptském ze starého zákona, 2. Komedie o umučení Krista Pána, 3. Komedie o sv. panně mučednici Barboře, 4. Komedie o sv. Janu Nepomuckém, 5. Komedie o narození Pána Ježíše Krista, totiž o přijetí sv. tří králů a o smrti kráIe Herodesa, kromě toho fraška o jednom jednání Roztržití a konečně Komedie o Iesních Iotřích. Všechny ty hry vlastnoručně Dom. Víšek opisoval, vyjma poslední, na kteréž poznamenáno, že psána r .1817 "für mich Jos. Fr .Korejzl, Schulgehilfe". Hry o sv. panně mučednici Barboře a o sv. Janu Nep. jsou v jediné knížce, na níž uvedeno, že psány r .1805 u Dom. Víška. U ostatních sice Ietopočet schází, ale všude poznamenáno: "Psáno u Dom. Víška ve Vamberku."
Dle toho, co pořadateli tohoto památníku p. V. Víšek vypravoval, opisoval otec jeho mnoho, a to nejen hry divadelní, ale i modlitby: ba i nábožné písně prý skládal. Se starým písmákem kovářem Ant. Zemanem a několika pokročilými sousedy odebíral mnohé časopisy v Praze vycházející a knihy, v nichž pak v domácích besedách horlivě čítáno.
V těch letech nebylo ovšem ani potuchy o nějakých knihovnách v malých městech českých, ale soused Ant. Zeman měl již na tehdejší dobu pěknou sbírku knih, mezi nimi i několik starých, vzácných tisků z doby Veleslavínovy.
Po celou dobu znovuzrození naší literatury nacházelo se zde poměrně dosti odběratelů českých časopisů a knih. Před r. 1848 zdárně v tom směru působil na Vamberk chvalně známý spisovatel český Fr. Hajniš, zdejší rodák, jehož přičiněním i jakýs druh čtenářského spolku povstal.
Z uvedeného bezpečně uzavírati můžeme, že počátky divadelních her ve Vamberku možno klásti na rozhraní 18. a 19. věku. Rukopisy nadzmíněných her darovány r .1896 museu království. Českého.
Ale ochotníci naši nespokojili se hrami obsahu náboženského, a sehráli i zpěvohru Lidožroutskou, která se nad jiné líbila, tak že se sedmkrát opakovala. Kolem r. 1840 úplně zanikla. 0 něco dříve zanikly i hry náboženské (0urnučení Páně a Josefovská). Z Lidožroutské zachoval se v archivu divadelním pouze part Belly. Jaké bylo proto překvapení, když r. 1902 objevil ředitel ochot. div .zdejšího, p. Ant. Bednář, v pozůstalosti tchána svého, p. AI. Vyskočila, partituru této opery.
Jako všude jinde (zvláště ale na venkově), tak i zde byly počátky chrámu Thalie prostičké ; musilať prý se ubohá uchýlit do skrovných místností (později koňské stáje), příslušných k hostinci Na Milence, kde jí první, bídně z prken zbitý stánek, bez všelijakých dlouhých příprav, bez pohodlí jak pro herce, tak obecenstvo, byl vystaven. Z chudičkého toho útulku odstěhovalo se divadlo do tak zvaných panských stodol, kde mu přístřeší poskytl soused Šafránek as okolo r .1825. Bylo to č.p. 95, které s č. p. 96, 97, řadou starých stodol, farním chrámem sv. Prokopa, kaplí Krista Pána v žaláři -padlo za oběť dravému živlu při zhoubném požáru v noci 14. května 1898. Dle sdělení posledního majitele (p. Holoubka, kostelníka) říkali tam domácí stále "na tyátru". Jeviště stávalo na patře shořelé stodoly. Do posledního času nacházela se tam různá pomalovaná prkna, zbytky to původních dekorací. A nebyl to rozhodně dojem nepříznivý, jaký utkvěl v mysli návštěvníka i po letech, když již jen trosky divadla mohl viděti. Něco tajemného, bizarního vanulo z pomalovaných těch prken a neuměle vyřezávaných sloupů podivného toho zákoutí. A mimoděk zalétal zrak na blízké svaté pole, kde již klidný dřímají sen všichni ti starosvětští sousedé, kteří tak velice lnuli k chudičkému svému divadélku.
Jak podivná to hra osudu! Zde za dávných dob panské ovčíny , později místo Musám posvěcené; (tam první snad útulek Mus) -později zase stáje koňské.
Ale již po desíti letech vypudilo odtud divadlo nebezpečí, aby se při nejlepší snad hře místnost nesesula, a ještě to málo, co na něm bylo, nezničila. A tu se musila zase soukromá osoba divadlu o útulek postarati, jelikož té chvíle ve veřejných domech nic vhodného po ruce nebylo. Tak se dostalo divadlo do domu p. F. Kareše č. p. 2, vedle radnice. Již od let dvacátých provozovány mimo hry z písma sv .též některé novověké; zvláště prý velikému úspěchu těšila se hra RinaIdo. Později převládaly hry tak zvané rytířské a historické. Byly to z prvních Loupežníci na Chlumu, MečisIav a Blanka, Abelino, Jan Dolinský , Fridolin, Hrad Kunětice atd., z druhých pak byla největší až do té doby oblíbená hra Korytané v Čechách. A však i moderní hry byly za oné doby na zdejším divadle zastoupeny , z nichž zvláště oblibě se těšily Čech a Něrnec nebo KiIian z Hloupětína.
Uvážíme-Ii, že shánělo divadlo jen několik málo nadšenců, kdežto jiní chladně, ba odmítavě se k němu chovali, doznati musíme, že hrálo se na ten čas a poměry velmi často. O velikém výtěžku z her nedá se arci mluviti, ač divadlo všeliké nynější poplatky netížily a režie mnoho peněz nestála. Materielní stav města byl poměrně horší nynějšího, ale obyvatelstvo bylo bodřejší, veselejší. Mezi herci a diváky udržoval se poměr v pravdě familierní, a osobní žertík, časem "do obecenstva hozený", byl dovolen. Zdejší „malý svět“ nestaral se příliš o budoucnost, a přítomnost pak hleděl si zpříjemniti.
A tak v letech, kdy národ český z těžkého se spánku probouzel, kdy v městech českých znenáhla se uplatňoval duch vlastenecký, bylo ochotnictvo české buditelem a křisitelem národní hrdosti a uvědomění, šiřitelem zlaté naší mluvy a získalo si proto o zachování naší národnosti a našeho jazyka zásluh neskonalých.* Tenkráte stál Vamberk v popředí měst okolních í počtem obyvatelstva děj převyšujících.
V privátním útulku zůstalo divadlo od r. 1841 do 1843. Odtud dostalo se divadlo již do domu obecního, do hostince Panského domu. A aby dovršena byla míra "utrpení" jeho, odstěhovalo se tu na půdu rozsáhlé kůlny pro formanské vozy.
R. 1847-8 hrálo se v městské radnici, ale později po urovnání nějakých nesrovnalostí mezi ochotníky opět v Panském domě.
Z r .1847 zachoval se nám první částečný seznam zdejších ochotníků. Toho roku 6. února žádali totiž někteří sousedé s nájemcem hostince v radnici krajský úřad v Hradci Králové o koncessi, ku provozování 25-30 divadelních představení v domě č. p. 1. (v radnici). Výnos z těchto div .her českých, jichž tendence mravní jest, slibují věnovati na ošacení chudé školní mládeže. Ihned prý hráti přestanou, jakmile společnost divadelní do města zavítá (eine besteuerte consessionirte Truppe).
Zároveň podotýkají, že již dé1e 30 1et chva1ný zde panuje zvyk, v blížícím se postním čase některé náboženské a poučné divadelní kusy provozovati, k čemuž v místě "zv1áštní zařízení jest". Hry prováděny jsou jen usedlými a zámožnými měšťany, jimž snad o žádný výdělek se při tom nejedná, neboť výnos dílem potřebnému žactvu, dílem chudině vůbec věnován bývá.
Jak čile si tehdy vedli naši vlastenci, poznáváme z dopisu v "Pražských novinách" red. K. Havlíčkem ze dne 30. března 1848, který tuto doslovně otiskujeme (psal jej nepochybně Hajniš) :
Z Vamberka v Králohradecku. V celé naší milé vlasti nový život panuje, i naše městečko nezůstává pozadu a šlechetným přičiněním několika vlastimilů zcela nový život u nás procitnul. S radostí pozorujeme, jak se každý horlivě k tomu hlásí, co nám již dávno zapotřebí bylo, a jak při tom duch náš okřívá.
Besední zábavy i u nás veliké obliby nalézají, důkazem toho byla první beseda, kterou několik zdejších vlastenců dne 6. března v radním domě uspořádalo, a která celé obyvatelstvo radostí naplnila. Na začátku této besedy zpívala se píseň : Bože, zachovej nám kráIe ! Pak se několik deklamovánek přednášelo, jako : Já jsem Čech, SedIák rychtář, Obrana ženských, Staré časy, to se nesluší, BIbý Vaněk. Mezi těmito deklamovánkami se zpívaly písně a sbory a každé číslo těchto přednášení ,,Veliké obliby došlo tak, že tleskot ani nepřestával.
Mezi přednášejícÍmi obzvláště se vyznamenali pí. Procházková a Štérová, pak švarní sousedé pp. Štér, Novotný , Kubias a Suchánek, jakož i pan Vyskočil vzděláním (!) jedné písně se obecenstvu zavděčil. Při tom se též tančilo a ve všech obličejích se zářila taková radost nad touto novou zábavou, že si každý jistotně přál, aby byla déle trvala, ačkoliv nás jitro ještě pohromadě nalezlo.
Celé obyvatelstvo na této besedě srdečného podílu bralo a každý , kdo se samovolně vyloučil, může toho jen Iitovati. Nám nezbývá nic jiného než vřelé přání, aby naši vlastimilové co nejdříve nám takové zábavy poskytli. Při tom též sdělit musím, že mimo tyto zábavy čtením českých knih a časopisů se zanášíme, národnost pěstujeme a na odpůrce našeho počínání jen s politováním hledíme.
Zdobnický .
Veřejný politický život v Čechách, jmenovitě v Praze, zanášel se v pohnutém tom čase vedle záležitostí Vídně a říšského sněmu také záležitostmi domácími. V Praze jedním činitelem byla Slovanská Lípa, kterýžto slovansko-demokratický spolek, založený 30. dubna 1848, vyvíjel podivuhodnou činnost na všecky strany. Účelem spolku bylo hájení konstituční zásady a její nejširší rozvoj v hranicích říše, přísný dozor nad uskutečněním úplné rovnoprávnosti českého jazyka s německým ve všech oborech veřejné správy a vyučování, obrana samostatnosti české proti Německému spolku a frankfurtskému parlamentu, zákonné upevnění slovanské vzájemnosti a sbratření všech slovanských kmenů. Do prvního výboru zvoleni : hrabě Jos. Matyáš Thun předsedou, rytíř Jan Neuberg mistopředsedou. Nový spolek ihned započal rozvíjeti horlivou činnost, vstoupil s jinými spolky ve spojení a zakládal v českých městech filiálky . Ani Vamberk nezůstal pozadu, a již dne 12. Iedna 1849 ustavila se tu filiálka Slovanské Lípy.
Foto divadlo2: Bývalá hospoda Na Milence
V letech 1857-8 soustřeďova1 se společenský ruch Na Milence, proto i stánek Thalie sem přesídlil', ovšem že v místa slušnější než v prvopočátku. Zde as za půldruhého roku provedeny hry Kytka, Strejček Hurlivurli, Uhlířka, Tři hodiny před svatbou, Pražští sládci, Dům u silnice, Pošta na Sebranicích atd.
Ale již r. 1859 přestěhovalo se divadlo opět do Panského domu. V tom čase hrávalo se přičiněním studentstva hlavně o prázdninách, ač i mimo ně se divadlo nezanedbávalo. Tak v r .1860 uspořádali studující 6 div představení. Část výnosu, t. 30 zl. r .č., odevzdali ve prospěch Národního divadla, ostatek zůstal pro zdejší divadlo a knihovnu.
Ale tu rázem ocitá se divadlo na prahu doby nové, utěšenější. R. 1862 postavil p. Ant. Kosek ze dvou starých stavení (bývalého to panského špejcharu) nový dům hostinec Na Hradě. Aby i divadlu dostalo se tu útulku, rozdělen sál ve dvě skorem stejné části, z nichžto zadní jeviště, o 3 schody zvýšeno. Nová místnost vyžadovala ovšem též zcela nové úpravy divadla. Obětavý majitel nešetřil nákladu a svědomitě se postaral o vnitřní výzdobu i zařízení jeviště.
Poměry divadelní se znenáhla změnily. Pečlivým výběrem her lákali nyní ochotníci obecenstvo do divadla. A bylo toho věru potřebí ! Bývaloť obecenstvo leckdy lhostejné i nevšímavé, a tu prý jen okolí divadlo v pružnosti udržovalo. První představení v nových místnostech pořádáno za velikého účastenství obecenstva dne 13. března 1863. Sehrána KlicpeIiova činohra Loupež, jíž předcházel proslov. Hra se 15. a 26. března opakovala.
Následující 2 roky hrálo se často, neboť úpravné jeviště pobádalo ochotníky k neúnavné čilosti.. V r .1865, kdy podnikavému budovateli a majiteli hostince Na Hradě zlé náhody zkřižovaly dráhu života, používali ochotníci méně jeviště. a (v březnu 1866) nebylo možno více zde hráti. K tomu pak neméně přispěl i válečný rok 1866 se svými strastmi a hrůzami. Opuštěný chrám Thalie oněměl, neboť starosti do budoucnosti opanovaly mysl jednohokaždého.
Teprv po roce, o prázdninách 1867 , vyhledána stará místnost v Panském domě a sehrány hry Musí na venek, Jen zdvořile a j. Mezitím odstraněn novým majitelem hostince Na Hradě všude nepořádek a místnost divadelní opět náležitě upravena. Dne 6. ledna 1868 zahájeny tu zase hry veselohrou Inserát od K. Sabiny. Potom následovaly Chce mít švandu, Chudý písničkář, Zlatodvorský sedlák, Záhuba rodu Smiřického, Veselohra.
A již zase vznášela se bouře nad divadlem. Následkem neustáleného poměru mezi majitelem hostince a ochotníky nechtěl hostinský divadlo ku hře, na počátek září určené, propůjčiti. I uzavřeli ochotníci s majitelem písemnou úmluvu, ve které práva i povinnosti obou stran náležitě byly vytknuty. Smlouva platila prozatím na rok, a to od 1. října r .1868.
Mezitím ku konci prázdnin konány přípravy ku hist. dram. J .J . Kolára Žižkova smrt. Dne. 28. září provedena hra s tak pronikavým úspěchem, že se druhého dne opakovati musila.
V r. 1869 byl ředitelem divadla p. Jos. Kubias horní akademik, jeden z oněch nadšených studentů z Iet 1860-70, kteří od útlého mládí svého lnuli k divadlu rodného města.* Po jeho resignaci ku konci r .1869 sešli se ochotníci v div .místnosti Na Hradě, aby nový výbor zvolili.
Vedení divadla ujal se nyní energický režisér z Iet dřívějších, horIivý ochotník p. V .Víšek. Vymíniv si ale, aby z nynějších ochotníků žádný činnosti se nevzdával, a aby městská rada sama budoucně obstarávala politické povolení k div. představením, jelikož výnos her vždy jest určen místním dobročinným účelům
Naděje, že za nové správy bude kráčeti divadlo dalšímu rozkvětu vstříc, a provedení her že na té udrží se výši jako před tím za řízení neúnavného studenta medicíny p. Adolfa Urbana, ztroskotaly hned na počátku r. 1870. Jediné jen představení sehráno a již dne 26. ledna 1870 strávil zhoubný požár hostinec Na Hradě (v noci při plesu) a zničil ochotnické divadlo s celým zařízením.
Nyní ukázala se Iáska domácího obyvatelstva k divadlu v nejkrásnějším světle. Ustavilť se hned z občanstva pomocný výbor , který si předsevzal v krátké době znovuzříditi ochotnické divadlo. Energickým řízením předsedy p. Jana Stohra spěly věci rychle ku předu. V závěrečné schůzi, odbývané 26. 1edna 1871 mohl s blahým uspokojením prohlásiti, že divadlo již úplně zřízeno jest, účty spořádány, a tudíž práce pomocného výboru šfastně skončena.
Nyní měl Vamberk útulné divadélko, jemuž v okolí nebylo rovného. S nepatrnými přestávkami hráno od té doby nepřetržitě, a za ten čas mělo zdejší divadlo velmi mnoho přátel, kteříž vytrvalostí svou nemálo si získali zásluh o jeho rozvoj. Takovým nadšencem byl v letech 1868-1870 medik Adolf Urban, nyní cís. rada, vrchní okres. Iékař v Hradci Králové. Ten byl o hlavních prázdninách nejen ředitelem a režisérem (17.10. 1870 vzdal se V .Víšek ředitelství), ale dělal vše, nač se sil nedostávalo ; řídil zkoušky , ' pečoval o obleky , ano i úlohy rozepisoval. Za to poslouchali ho všichni na slovo, vůli jeho zřídka bylo odporováno. Kázeň byla předni ctností ochotníků našich ; všichni poslouchali v přesvědčení, že nikdo lépe o zdar divadla by pečovati nedovedl. Zlatými Iiterami sluší poznamenati léta ta v dějinách našich ochotníků.
Prvním představením v nově zřízeném divadle byla 4.9.1870 VIast, drama v 5 dějstvích od V. Sardoua, v překladu E. Vávry. Drama to sehráno s takovou péčí a skvostnou výpravou, že ve 4 reprisách celé okolí se vystřídalo.
Jak z dochovalého přehledu r. 1879 zjevno, že hrálo se v posledních letech slaběji (jednoaktovky silvestrovské neznamenány), a musíme upřímně doznati, že ochotnický život, který zejména v letech 1860-1875 tak bujně kvetl, nyní valně poklesl, tak že jen živořil.
Čím dále tím více se pociťovalo, že bez řádného se organisování div .ochotníků nebude konec učiněn různým rozmíškám a nesrovnalostem ; proto svolal purkmistr p. Jan Stohr v měs. Iistopadu vřele psaným oběžníkem všechny dámy a pány toho času při divadle účinkující ku poradě na den 21. Iistopadu 1880 do obecní úřadovny. Schůze se účastnilo 21 dam a pánů.
Po srdečném proslovu starosty a úvaze sestoupiti se v budoucnu ve spolek zvolen pětičlený výbor (pp. Boh. Kosek, MUDr. Jos. Kalous, Jan Stohr ml., Frant. Zeman, Jos. Kubias, m. taj.), z výboru pak ředitel (MUDr. Jos. Kalous) a režisér (Frant. Zeman).
Zastavujeme se u nové, důležité kapitoly v dějinách našich ochotníků. Stavba nové radnice byla dokončena a divadlo se stěhovalo z dosavadních útulných místností Na Hradě, kde tolik utěšených chvil zažilo, do obecní budovy, ve které konečně snad navždy stálého se mu mělo dostati útulku. Stěhování provedeno nákladem obecním za dozoru p. Adolfa Vyskočila, a již ve čtrnácti dnech upraveno bylo nové jeviště v sále radnice.
Prací těch zúčastnili se mnozí ochotníci s p. Oldřichem Novotným v čele, práci zednickou vykonali pp. Kuneš st. a Coufal, práci tesařskolu Krsek, práci truhlářskou Fr. Suchánek s dělníkem Kočím, práci klempířskou fr. Hajniš a práci zámečnickou Koukol. Část výloh za práci klempířskou, truhlářskou a posluhu hradilo divadlo samo, ostatní výlohy platila obec z fondu stavebního.
Uvádíme ku srovnání rozměry divadla Na Hradě a divadla v radnici. 1: Na Hradě :
a) jeviště : hloubka 7 .30 m, šířka 8.50 m, stoupání 0.17 m, přední výška 0.60 m, výška otvoru pro hlavní oponu 3.10 m, šířka otvoru pro hlavní oponu 5..30 m ;
b) hlediště : délka 9.50 m, šířka 9.10 m. II.
V radnici : a) jeviště : hloubka 6 m, šířka 8 m, stoupání 0.20 m, přední výška
.70 m, výška otvoru pro hlavní oponu 3.03 m, šířka otvoru pro hlavní oponu 5.28 m ;
b) hlediště : délka 8 m, šířka 8 m.
Jeviště Na Hradě mělo rozměry větší, stoupání podia o něco menší. Hlediště Na Hradě bylo sice větší, však v radnici byl ještě jeden menší sál (původně mělo býti mezi oběma sály skleněné pažení), který upraven pro místa k stání, a galerie (pro sedadla) pnoucí se mezi oběma sály . Výhoda nového divadla spočívala v tom, že mělo pro ochotníky 2 odděIené šatny ; ale za jevištěm postrádalo nové divadlo onoho pohodlí, kterým vynikalo staré Na Hradě
Dne 20. Iistopadu radnice slavnostním způsobem vysvěcena a večer za veliké účasti obecenstva místního i vůkolního proveden jako slavnostní představení E g rn o n t,* tragédie v 5 jedn. od W .Goethe, překladem Jos. Jiřího Kolára. Před tím přednesl p. Jos. Kubias č. 62. proslov
V Iednu 1884 resignoval dosavadní ředitel p. MUDr. Jos. Kalous, povolán byv v čelo ochotníků zdejších valnou schůzí již dne 21. listop. 1880. Po tu dobu zastával svůj úřad se svědomitostí jemu obvyklou, s pilností a obezřetností nevšední. Sám přerovnal a inventárně sepsal div. knihovnu, doplnil spolkový inventář .rozepsal četné kusy divadelní, zapisoval paměti divadelní, staraje se vůbec všemožně o rozkvět zdejšího divadla.
Knihovna svěřena po té Jos. Královi ; týž vedl pak i pamětní knihu až do září 1889.
Krátce po odstoupení p. MUDr. Jos. Kalousa svolal obecní starosta p. Frant. Suchánek divadelní ochotníky ke schůzi, ve které znovu usneseno sestoupiti se ve spolek (popvé stalo se tak r .1880 !). Ku vypracování stanov zvoleni pp. Frant. Stöhr Jos. Suchánek, Jos. Kubias m. taj., Jan Kosek a Adolf Vyskočil, spolek dostane jméno "Zdobničan", dosavadní výbor setrvá až do schválení stanov nového spolku.
Přípravné práce ale uvázly konečně jen v rukou pp. Jana Stöhra rnl. a Jos. Krále. Dne 27. srpna došly z Prahy schválené stanovy nového spolku div. ochotníků "Zdobničan" a tak octnuli se ochotníci na prahu nového slibného období své činnosti.
První valná hromada svolána na 18. říjen 1885. Prvními činovníky spolku zvoleni pp. : Jan Stöhr ředitelem, Jos. Kubias. taj. vrchním pořadatelem, Jos. Král jednatelem a knihovníkem. Do výboru povoláni : slč. : Marie Stöhrová, Anna Dvořáková, pp. : Jos. Suchánek, pokladník, Ant. Bednář rnl., správce domu, AJ. L. Vymetal, Frant. Kříž. Mimo výbor zvoleni pp.: Fr. Vyskočil správcem šatny, Fr. Hajniš dekoratérem, Lad. Bednář scénařem. Sluhou zvolen Frant. Ptáček.
Pátý rok činnosti spolkové zahájen valnou hromadou, kteráž se v neděli 7. ří,jna 1888 odbývala. Ředitelem opět zvolen p. Adolf Vyskočil. Tento rok v ničem si nezadal za předešlými Iety blahoplodné práce směřující ku povznesení umění dramatického v naší obci; Sehráno 7 kusů divadelních, vesměs to práce původní.
Dne 28.října 1889 oslavil "Zdobničan" se všemi místními spolky jubileum 40letého panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I.

Foto Divadlo3 vývalý hostinec Hrad

V zimě r. 1897-8 odkázána činnost spolků dosud v radnici usazených (ochotníků, Měšť. besedy, Sokola) do dolních restauračních místností Na Hradě, které částečnou přestavbou a novou úpravou rozšířeny jsouce velice získaly .A tak i silvestrovská zábava za znamenité nálady v útulných těch místnostech odbývána. Z jara, po vyklizení skladiště, opravován celý hořejšek, sál a jeviště vymalovány a opět tak zřízeny , že již v létě mohla se tu odbývati akademie k oslavě stoleté památky narozenin velikého Čecha, Františka Palackého.
Na podzim r .1898 mohlo se tedy již pomýšleti na stěhování kostry jeviště a nejnutnějších dekorací ze skladiště v radnici, což provádělo se za dozoru řed. Jos. Krále a vždy ochotného p. Frant. Krska sluhou spolkovým p. Jos. Drašnerem, jemuž ku pomoci přiděleno laskavostí p. Ant. Bednáře několik továrních dělníků. Nebyla to práce pěkná, ale přece šla rychle vpřed.
A tak se vraceli ochotníci po šestnácti letech zase do starého divadla Na Hradě, ku kterému poutaly je vzpomínky nejkrásnější ! Prvním představením Na Hradě 1.11.1898 bylo Jiráskovo drama Otec, jemuž následovaly další Jiráskova drama.
Dík obětavosti a horlivosti ředitele tov. P. Ant. Bednáře nastala divadlu doba utěšená, hrálo se s pilně a s chutí.
V roce 1903 oslavil spolek stoleté trvání her ochotnických ve Vamberku sehráním Stroupežnického hry Naši furianti a vydáním :památníku ochot. Divadla ve Vamberku“

Pokračování příště.

20.5.2002 objevena zpráva ze Záměle, že zde společně zámělští a vamberčtí hráli v červnu v roce 1934 v Záměli v Sedláčkově dole Fidlovačku
21.5.2002 objevena zpráva, že v roce 1927 byl zřízen okrsek, který sdružoval divadelníky Rovně, Dlouhé Vsi, Pekla a Jahodova.



U příležitosti l00 výročí ochotnického spolku Zdobničan v roce 1903 dostali ochotníci mnoho blahopřejných dopisů a telegramů:
od Jaroslava Stáhla, c. k. asistenta telefonní správy v Praze, od Ladislava Vymetala, hudebního skladatele, od vambereckého rodáka a zakladatele Humoristických listů Josefa R. Vilímka, kde J. R. Vilímek st. píše: “Vamberečtí ochotníci sehráli tak dobře ne kus, nýbrž celé století a proto opakovat, opakovat tu staletou hru, aby se volalo sláva nejen minulým a nynějším, nýbrž i všem budoucím až do roku 2003“. Další blahopřání přišlo od JUDr. Langra, předsedy ochotníků v Rychnově n. Kněž. a purkmistra rychnovského, od Dobrovského spolku v Solnici, spisovatele Svatopluka Čecha, spisovatele Jaroslava Vrchlického, od bývalého ředitele Národního divadla v Praze, spisovatele F. A. Šubrta,od paní M. Uhlířové ze Stavovského divadla.
Oslavy byly velkolepé a zúčastnilo se jich mnoho ochotníků i z okolí.
V dalším roce 1904 Zdobničan ani o masopustě nezahálel. V úterý 16. února uspořádali divadelníci Staročeské ostatky za velké účasti vambereckých občanů i obyvatel okolí.
13. března uvádějí známou hru Paní Marjánka matka pluku v režii MUDr. Františka Němce.
Velikonoční pondělí 4. dubna bylo doslova pochoutkou pro obecenstvo. Zdobničan uvedl hru Václava Hladíka "Závrať".
V kronice psané pečlivou rukou J. F. Krále je zaznamenáno: Přiblížil se měsíc květen, kdy národní dělnictvo české oslavuje l. máj ušlechtilými zábavami a vzdělávacími přednáškami. K žádosti sdružení zdejšího národního dělnictva v besedě "Havlíčku" vypravena Zdobničanem působivá hra F. A. Šubrta "Drama čtyř chudých stěn". Hře předcházel životopisný nástin J. A. Komenského, zakladatele vzdělání lidového.
Sotva uplynuly sváteční dny, blížilo se slavnostní odhalení pomníku mistru Janu Husovi. Provedení sochy bylo svěřeno sochaři Koukolovi z Ústí n. Orl. Pomník byl slavnostně odhalen 3. července 1904. K tomuto datu připravil Zdobničan dramatickou báseň J. K. Tyla "Jan Hus". Pro hru byly zapůjčeny obleky ze známé půjčovny Frýda z Prahy. Hra byla opakována 4. a 5. července. Nebylo snad jediné obce na Rychnovsku a Kostelecku, aby nevypravili své zástupce. Přijely též vzdálenější okresy Žamberecko, Lanškrounsko, Vysokomýtsko a Litomyšlsko. Titulní role byla svěřena Boh. Hajnišovi. Při čtvrtém představení odevzdali MUDr. F. Němcovi vavřínový věnec se stuhami v národních barvách za dlouholetou obětavou činnost pro Zdobničan. 31. července uskutečnil ochotnický spolek vycházku do Slatiny, kde byl pořádán přátelský večírek za přítomnosti paní Marie Hübnerové, členky Národního divadla a přítelkyně našeho divadelního spolku.
Do konce roku 1904 uvedl Zdobničan ještě následující hry: "Servis", "Písmákova dcera", "Honza v zakletém zámku" a Silvestrovskou zábavu.
Začátkem roku 1905 se v Pekle n. Zdob. schází první ochotníci v historii. Pánové Augustin Kapucián, Karel Krsek, Čeněk Pavlišta, Jindřich Frejvald, Josef Zeman, Jan Ešpandr, Františka Vyskočilová, Anna Jakubcová, Josef Pivec, František Jakubec. V hostinci u pana Pavlišty zvolili prvního režiséra Josefa Pallu. 17. prosince 1905 se poprvé v dějinách otvírá opona, aby přítomné obecenstvo shlédlo divadelní představení "Mistr Bedrník". K tomuto představení rovenští zapůjčili oponu a ochotníci z Merklovic divadelní kulisy. Na představení, které bylo předem vyprodáno, přichází i ochotníci z Rovně, Dlouhé Vsi a Vamberka.
Pořadatel Josef Palla o divadle do pekelské kroniky napsal: "Skončilo první divadlo v Pekle s tím nejlepším výsledkem mravním, jakéhož se ani nečekalo a zanechalo jak v ochotnících tak v občanstvu velmi milé vzpomínky. Kéž tento šťastný počátek má ještě šťastnější pokračování.
Začátkem roku 1905 13. března pořádá Zdobničan sousedskou zábavu. 9. dubna se uskutečnilo první představení v tomto roce s názvem "Chudý písničkář". Ke dni 28. září u příležitosti otevření nové školní budovy, hraje soubor veselohru "Achillova pata". Do konce roku jsou pak sehrána ještě tři představení "Mlynář a jeho dítě", "Osudný manévr" a "Pustina". Činnost Zdobničana byla bohatá i v r. 1906. Ochotníci uvedli šest premiér a všechna představení byla vyprodána vždy již několik dnů předem.
Divadelní spolek měl v tomto období velmi dobrou pověst a jeho představení navštěvovali jeho příznivci i z okolí.
V roce 1907 připravili hry "Vojtěch Žák, výtečník", "Arthurova lest", "Slavomam", "Dobrodinci lidstva", "Zlatý pavouk" a "Terno".
Blížilo se sté výročí narození J. K. Tyla. Zdobničan uspořádal 28. března 1908 přednášku o J. K. Tylovi a připravil divadelní hru "Paličova dcera". 26. dubna režíruje MUDr. Němec hru "Páni" a n l. listopadu je připravena premiéra "Hodiny", která je opakována 2. listopadu 1908 v režii Ant. Suchánka. S rokem 1908 se naši ochotníci rozloučili hrou se zpěvy "Kněžna Pepička" a na druhý svátek vánoční 26. prosince připravili hru Aloise Jiráska "Kolébka".
Nastal rok 1909. l5. května předává Josef F. Král kroniku svým nástupcům. V kronice na rozloučenou zaznamenává: "Zanechávaje pro neodkladné jiné práce zapisování dějin Zdobničana do této knihy nemám vřelejšího přání, než aby spolek náš, který tolik plodné vykonal práce na poli kulturním ve Vamberku, rostl a mohutněl v budoucích letech ku zdaru a slávě města Vamberka."
Na měsíc září připravuje soubor divadelní hru "Z českých mlýnů", kdy představení mělo takový úspěch, že muselo být ještě 2x opakováno, vždy při vyprodaném hledišti.
Ochotníci přemýšleli. jak oslavit 5O. letou činnost pana Kubiase z čp. 62. Po projednání celé záležitosti bylo dohodnuto, že bude sehrána divadelní hra "Vojnarka". Pan Kubias projevil přání, aby si v této inscenaci mohl zahrát. Bude to pro něho samotného ta nejlepší odměna. Pro zajímavost uvádíme, jak byla nacvičována další hra "Tažní ptáci" od spisovatele Želenského. V kronice je zapsáno: "Zkoušek odbýváno celkem 5, avšak ani na jedné nebyli všichni účinkující přítomni. Vzdor tomu sehrána byla dobře až na třetí jednání, v kterém byla souhra nejobtížnější. Všichni účinkující dobře ovládali své úlohy. Velmi pěkně nenuceně sehrála úlohu Emy slečna Kropáčková, která v této úloze poprvé ve Vamberku vystoupila.
Spolková činnost pokračuje uvedením hry "Směry života", která byla sehrána ve prospěch Ústřední školské matice a výtěžek 12O,02 K byl matici předán s podmínkou, že bude spolku zaslán diplom skutečného členství ÚMŠ. 27. listopadu 1910 se opět naplnil sál obecenstvem z města a okolí při oslavě 5O. leté činnosti pana Josefa Kubiase z čp. 62. Sál již nebyl schopen pojmout všechno obecenstvo, které slavnostnímu představení chtělo být přítomno. Jubilant, kterému bylo již 7O let, překvapil přítomné, když účinkoval v roli starého Vojnara. Byl nadšeným potleskem uvítán při prvním vstupu na jeviště a po celou dobu hru odměňován bouřlivým potleskem. Jubilantovi byla pak při ukončení hry předán jeho vlastní podobizna v životní velikosti, kterou provedl fotograf pan Pavel. Paní Nebudová předala herci velkou kytici se stuhami v upomínku na tuto hru. Představení se zúčastnili ochotníci z Rychnova n. Kn., Rybné n. Zdob. a Kostelce n. O.
Rok 1911
Zdobničan uvádí na scéně hru Otty Taska "Zelené mládí". V posudku o hře je v kronice uvedeno" "Hra sehrána byla celkem vzato dosti slušně vzdor tomu, že provedení její naráželo na samé obtíže a neshody zvláště ochořením pí Peldové. Bez nadsazování a veškerého lichocení budiž konstatováno, že pojaté úlohy brilantně zvládnuty byly."
Opona se znovu otvírá 11. dubna 1911. Zdobničan hraje drama bří Mrštíků "Maryša". Slavnostní představení bylo sehráno na počest pana Antonína Suchánka, který se s ochotnickým souborem loučí. Kritiku na představení uveřejnil časopis "Posel z Podhoří" a nešetří samou chválou. 4. 11. 1911 přihlašuje pan Boh. Obst novou členku paní Antonii Sedláčkovou.
V protokolu z 23. ledna 1912 je uvedeno finanční jmění spolku. Za uplynulý rok 1911 činí 4.272,31 K. Na valné hromadě konané dne 23. ledna 1912 zvolili ochotníci nový výbor:
předseda Antonín Bednář
místopředseda dr. František Němec
jednatel František Hájek
pokladník p. Pelda
režisér K. Markvart
přehližitelé účtů p. Barták, Kubíček, Kosek
Na této schůzi jsou přijati za členy spolku: pan Augustin Plocek, pan Lad. Jánek, úředníci firmy Bednář a synové. Za zakládajícího člena pro stavbu divadla se přihlašuje p. Josef Suchánek, továrník, pan komisní rada Bednář přihlašuje svoji choť.
V roce 1912 jsou sehrány tyto divadelní hry" "Žně", "Majdalena našeho věku" a "Ach ta láska, aneb hloupý kousek". Ochotníci z Rychnova n. Kněž. sehráli ve prospěch postavení našeho vlastního divadla hru "Čepobití" a výtěžek věnovali našim ochotníkům na výstavbu divadla. 11. 5. 1912 se přihlašují za zakládající členy spolku dvorní rada dr. Kalousek, pan M. Šlapl z Kolína a paní Vostrá z Písku, p. Vyskočil z České Třebové a pí Osiková z Nymburka. V kronice je dále uvedeno: "Pan ředitel Ant. Bednář uvádí, že by se mělo poslati provolání na firmy, od nichž obchodníci kupují, aby na stavbu našeho divadla přispěli.
Zdobničan se na své schůzi dále rozhodl, že ve prospěch raněných Jihoslovanů bude sehrána hra "Žertova na Balkáně" a výtěžek bude zaslán jejich rodinám. Na jevišti Zdobničana hostuje v měsíci září Trnkova divadelní společnost, která měla 5O účinkujících a uvedla tyto hry: "Hofmanovy povídky", "Cikánského barona" a "Carmen", vždy s velkým ohlasem a při vyprodaném hledišti. Spolek Zdobničan měl v této době i své členy v zahraničí, kteří posílali pravidelně spolku příspěvky. Ve prospěch stavby české školy v Rokytnici v Orl. h. sehráli ochotníci 8. října 1913 divadelní představení "Ach ta láska" a čistý výnos 42,18 K byl věnován odboru Matice školské. 31. prosince pak byla uspořádána společně s tělovýchovnou jednotou Sokol silvestrovská zábava a výtěžek 32,56 K byl rozdělen na oba spolky.
Zdobničan na své schůzi 27. ledna 1914 volí zástupce: režiséra pana Markvarta, správce domů a dekorací pana Obsta, správce šatny pana Pátka, scénáře pana Kubečka a Hajniše a divadelního sluhu pana Dohnálka.
Za léta 1914 - 1924 bylo sehráno nespočetné množství divadelních her, které by se daly jmenovat. Na těchto stránkách uvádíme jen zajímavou a historicky doloženou činnost spolku.
Na schůzi 1. prosince 1916 si ředitel spolku p. Antonín Bednář ztěžuje, že ustává činnost spolku, vytýká zástupci jednatele, že je malý zájem na pořádání divadelních představení a nechuť k účinkování. A tak v lednu 1917 propůjčuje Zdobničan spolkové jeviště svépomocné družině pí Kadetové, aby uskutečnila dvě představení "Ostříž" a "Návrat zajatců". Výtěžek z divadelních představení divadelní společnosti a jednoho ochotnického představení ze hry "To byla noc" v částce 331,70 K byla polovinou odvedena zdejšímu fondu vdov a sirotků po padlých vojácích a zbytek byl použit na předplatné Ottova naučného slovníku. V roce 1918 se vzhledem k osvětlovacím a otopovým problémům konaly výborové schůze na radnici a v hotelu Hrad. 9. dubna 1918 se koná schůzka k slavnostní hře na počest 50. výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu. K tomuto výročí nastudoval Zdobničan divadelní hru "Josef Kajetán Tyl". Na své schůzi 7. června 1918 odsouhlasili členové výboru Zdobničana, aby byla odeslána částka 50 K ve prospěch Národního divadla v Brně.
V roce 1919 je v seznamu uvedeno, kolik členů má Zdobničan k 31. prosinci 1919. Spolek čítá 5 čestných členů, 56 činných, 23 zakládajících, 53 přispívajících a celkový finanční příjem činí 4987,20 K. Ve výboru Zdobničana v r. 1919 jsou zastoupeni tito členové:
předseda Antonín Bednář
jednatel Augustin Plocek
pokladník Bohumil Obst
členové výboru M. Holoubková, pí Nebudová, sl. Trejtnarová, dr. František Němec
Stavba nové budovy je ale v nedohlednu.
10. ledna 1923 se konala v hotelu Kubias ustavující schůze dramatického odboru církve československé. Ještě ale před rokem 1923 se uskutečnilo několik představení v sále hotelu Hrad. Na valné hromadě konané v hotelu Helgoland dne 25. srpna 1925 byl zvolen první divadelní výbor církve ve složení:
předseda Karel Bačina
místopředseda Václav Svoboda
pokladník Václav Tvrdík
jednatel Oldřich Vašátko
členové výboru Václav Bartoš, pan Klouček, Stejskal, Frydrych, pí Kosková,
náhradníci pí Suchánková a Janečková
Divadelní představení a silvestry se pořádaly v sále hotelu Helgoland. Spolek pořádal tzv. zahradní slavnosti před hostincem U kapličky a některé slavnosti byly konány v Lupenici, vždy za doprovodu dechové hudby Jana Malého.
8. srpna 1924 oslavila tělocvičná jednota Sokol odhalení vlastního praporu. Na tuto slavnost byli pozváni zástupci místních spolků. Za Zdobničana se do knihy účastníků podepsali předseda Antonín Bednář a jednatel Augustin Plocek. Spolek zaslal též jednotě Sokola blahopřejný dopis.
15. srpna 1924 je pořádán večírek na rozloučenou s panem řídícím Josefem F. Králem, který odchází do Prahy. Dostavili se všichni členové Zdobničana, aby projevili svoji úctu člověku, který se o činnost Zdobničana zasloužil značnou měrou. Vlastní pořad otevřela Občanská beseda, kde byl řídící učitel dlouholetým předsedou, jednatelem a knihovníkem. Pořad zahájil pěvecký sbor Občanské besedy a Zdobničan na počest Josefa Krále se- hrál jednoaktovku "Zlaté pero" autora K. Tůmy. Předseda spolku předal jmenovanému upomínkovou plaketu, děkuje též paní Haně Králové za působení ve Zdobničanu. Večer byl zakončen vystoupením členů Občanské besedy.
V r. 1924 je stavba nové divadelní budovy opět nemožná. Divadelní spolek Zdobničan si vzal ale za cíl mít svůj vlastní stánek. Touto snahou se zabýval již v r. 1895, kdy na stavbu nového divadla bylo do záložny vloženo 24 zl. a 64 krejcarů. Veškerý výtěžek z divadelních her byl ukládán na stavební fond a dosáhl v r. 1925 částky 64.738,37 K. Byla rovněž uspořádána sbírka v našem městě, která činila 10.008 K. Antonín a Božena Bednářovi přispěli částkou 30.000 K, Josef Kubias - výroba razítek v Praze částku 1000 K, firma Kubias Vamberk 10.000 K a dary rodáků a příznivců divadla mimo Vamberk 6.516 K. Firma Zdeňka Zemana přislíbila darovat plyšovou oponu, pan František Hájek přislíbil, že dodá potřebné dříví na zařízení jeviště a obchodník p. Mir. Hajniš daruje ochotníkům koberce a záclony. První dekorace zadal Zdobničan firmě František Petránek z Prahy. Byla ale doba těžkých stavebních poměrů, nebyla naděje, že by se ochotníci dočkali samostatného divadla. Zdobničan ale hraje dál. Pan Rudolf Dvořáček 2l. 6. 1925 oznamuje výboru, že mají připravenu hru pouze o třech účinkujících. Hra má název "Světlonoš". Uvedou ji v obsazení: sl. Müllerová, Rud. Dvořáček a p. Frant. Řehák. Hra měla velký úspěch a obecenstvo nechtělo uvěřit, že tři herci zahrají tak výborné divadlo.
28. června 1925 na jevišti Zdobničana hostuje ruská umělecká společnost, která předvedla inscenaci "Car Ivan Hrozný". Hlavní roli vytvořil v té době známý filmový herec Vladimirov.
V r. 1925 se pan Václav Kubias rozhodl, že přistaví při hotelu na náměstí sál.

FOTO hotel Kubias

V kronice ochotnického divadla z roku 1924 - 29 zaznamenává pan Aug. Plocek, jednatel spolku zprávu z mimořádné valné hromady, která se konala 25. srpna 1925 v 19 hod. v zasedací síni obecního zastupitelstva ve Vamberku. V zápise je uvedeno: Letošního roku 1925 proskočila v našem městě zpráva, že páni Kubiasové zanášejí se myšlenkou vystavěti nový moderní sál pro biograf. Poněvadž spolek náš pracoval po dlouhá léta již v tak stísněných prostorách na Hradě a na zřízení samostatné vlastní budovy nemohl pro nedostatek finančních prostředků pomysleti, rozhodl se p. předseda Bednář obrátit se na p. Jindřicha Kubiase, soukromou žádostí, aby při event. výstavbě sálu bylo pamatováno i na divadlo. Poněvadž záležitost s výstavbou rychle spěla kupředu, navštívil p. J. Kubiase a bylo mu slíbeno, že bude pamatováno s jevištěm pro náš spolek a že velmi rádi by pánové Kubiasové viděli, kdyby u nich Zdobničan zakotvil.
Tolik ze zápisu p. Aug. Plocka. Na výborové schůzi dne 5. září 1925 oznamuje předseda p. Ant. Bednář výboru radostnou zprávu, že přístavba jeviště bude uskutečněna. Na této schůzi byla zvolena komise pro výstavbu jeviště ve složení: Fr. Hájek, B. Sedláček, L. Jánek, Fr. Katzer a p. Frant. Beránek, tajemník, kteří budou zváni k poradám při výstavbě jeviště. V kronice Zdobničana je dále uvedeno: Žádá se, aby bylo působeno na vambereckou veřejnost k získávání darů.
Divadelní spolek odesílá dne 24. 9. 1925 p. V. Kubiasovi ve Vamberku v čp. 78 návrh smlouvy a v odst. 8 potvrzuje povinnosti Zdobničana a bere na vědomí platební povinnosti a svá práva i v případě změny majitele. Zároveň odesílá p. V. Kubiasovi částku 30.000 K (první splátku) na výstavbu jeviště. Smlouvu podepsali Ant. Bednář, předseda, Aug. Plocek, jednatel, Lad. Jánek, pokladník, Boh. Obst, Fr. Hájek, Bedř. Sedláček, Frant. Vácha, Old. Pelda, Frant. Holoubek, Máňa Trejtnarová, Jiř. Koblicová. V této smlouvě je uvedena povinnost pojištění divadelního zařízení proti živelním pohromám. Smlouva byla podepsána na dobu 15 let a po uplynutí dle poměrů bude automaticky prodloužena.
Soubor se dále schází v restauraci Na hradě, kde hraje pro své diváky. Pan Frant. Podolský režíruje hru "Jedenácté přikázání", která měla premiéru 7. října 1925. Na druhý svátek vánoční uvádí Zdobničan premiéru "Paní Marjánka, matka pluku" v režii sl. Jiroutkové a Frant. Řeháka. Rok 1925 ukončili ochotníci veselým silvestrem v sále Na hradě.
Na své schůzi 15. ledna 1926 zvolil Zdobničan nový výbor ve složení:
předseda Antonín Bednář
l. místopředs. dr. František Němec
2. místopředs. František Hájek, majitel pily
l. režisér Boh. Obst
2. režisér Ant. Řehák
pokladník Lad. Jánek
jednatel Aug. Plocek
členové výboru Vlasta Jiroutková, Máňa Trejtnarová, Frant. Katzer a Bedř. Sedláček
Svoji činnost zahájili ochotníci maškarní merendou. Následovala hra "Devátá louka." Po dlouhé době vystoupil v této hře stavitel p. Bačina. 14. března je připravena premiéra veselohry "Pepi, mluv pravdu" v režii B. Obsta a A.. Řeháka a 17. března zajíždějí ochotníci na pozvání přátel do Chocně na slavnostní představení Jiráskovy Lucerny. Sl. Jiřina Koblicová v roli režiséra uvádí se souborem 25. dubna 1926 veselohru "COP" od spisovatelky Kunětické, kde hlavní představitelka pí Peldová byla mnohokrát odměňována potleskem na otevřené scéně za vynikající herecký výkon.
Přichází 26. září 1926, spolek pořádá k poctě J. K. Tyla a na rozloučenou s dosavadním jevištěm na Hradě divadelní představení "Pražský flamendr". Téměř po 60 činnosti na Hradě odchází Zdobničan za lepším. Odchází kus divadelní minulosti, která zůstane pro ochotníky trvalou vzpomínkou. K této události je pořádán večírek na rozloučenou s Hradem, za režie p. Lad. Jánka. V programu tohoto večera se střídaly hudební čísla, mluvené slovo, zpěvní čísla za klavírního doprovodu ředitele Vícha. Po programu byla uspořádána volná zábava, která trvala až přes půlnoc. Na večeru byl též přítomný čestný člen p. Ant. Suchánek s chotí.
Nadešel čas slavnostního otevření nové scény.

28. října 1926 zahajují ochotníci svá představení hrou L. Stroupežnického "Naši furianti" na novém jevišti ve dvoraně hotelu Kubias. Kronikář při této příležitosti zaznamenává:
Vznosný sál je zakončen širokým moderně vypraveným jevištěm s dekoracemi od firmy Fr. Petránek v Praze a osvětlovacím zařízením od šéfa Stavovského divadla p. Štědrého. Obojí zařízení je majetkem Zdobničana.
Slavnostní představení bylo zahájeno státní hymnou. l. listopadu byla hra za stejně vyprodaného sálu opakována jako pocta p. Josefu Kubiasovi. JUC. Zdeněk Němec do kroniky napsal:
"Čím více je vzdáleno naše občanstvo přímých zdrojů kultury, tím větší jest význam divadla, které může vhodnými kusy přispěti nejširší měrou k mravní obrodě našeho národa."
Pro zajímavost uvádíme rozměry nového divadla:
velikost sálu s ochozy šíře l7,5 m
délka 19,5 m
výška 8,7 m
taneční plocha délka 11,5 m
šířka 18,8 m
velikost jeviště
průměrná hloubka 8,2 m
šířka 11,5 m
výška provaziště 10 m
počet sedadel k sezení v přízemí 420
na balkoně 80
míst k stání 300
V době, kdy naši ochotníci dostali svoje nové jeviště, stáli v čele Zdobničana:
předseda Ant. Bednář
l. místopředseda MUDr. Fr. Němec
2. místopředseda Frant. Hájek
l. režisér Boh. Obst
2. režisér Ant. Řehák
pokladník Lad. Jánek
jednatel Aug. Plocek
a 11 členů výboru
Píše se rok 1927. Zdobničan uvádí tyto premiéry: "Jaro v podzámčí" za režie B. Sedláčka a hudební spolupráce ředitele s. Vícha. Na velikonoční pondělí byla sehrána hra "Šofér se cvičí" v režii p. Truhláře, kde podal vynikající výkon v roli inženýra Jaryho přítel Dvořáček.
Divadelní spolek Zdobničan měl ale také velmi dobré vztahy s mistrem Aloisem Jiráskem. Do kroniky je vlepené též poděkování za projev upřimné soustrasti Zdobničana při úmrtí jeho manželky A. Jiráskové, doloženého osobním podpisem mistra z 16. dubna 1927.
Na 16. dubna 1927 byla připravena premiéra operety "Tulák", kterou Zdobničan opakoval pro velký úspěch 17. dubna. Režisér B. Sedláček připravuje hru "Náš pan farář". Zdobničan se rozhodl v této hře pozvat k hostování pana Vojtu, v pozdějším období člena Národního divadla v Praze. Po potvrzení a dohodě s mistrem byla tato nabídka přijata s tím, že divadelní spolek zaplatí p. Vojtovi 900 K, tj. včetně stravy a jízdného za jednu hru. Představení se uskutečnilo dvakrát, v den 1. května odpoledne a večer. V této operetě vystupoval s umělcem Vojtou jednatel spolku pan A. Plocek, který svým zdařilým vystoupením a sympatickým zpěvem byl rovnocenným partnerem Vojty. Představení navštívilo 1048 diváků a byla zveřejněna též výborná kritika v tehdejším deníku Národ, Posel z Podhoří , Orlických proudech a Orličanu.
22. května se znovu otvírá opona a režisér B. Sedláček představuje další hru "Lesní žínka", za účasti 527 platících diváků. Příjem z této hry činil 1070,60 K. Toto představení bylo odehráno jen jednou z důvodu onemocnění p. J. Štefka, který krátce po premiéře onemocněl a podlehl zákeřné chorobě.
Na podzimní sezónu připravil spolek na 25. a 28. září divadelní představení "Jiříkovo vidění" v režii p. Fr. Řeháka. Ochotníci se s rokem 1927 rozloučili opět veselým silvestrem.
Valnou hromadou konanou 11. ledna 1928 zahájil spolek svoji činnost v tomto roce. Jsou přijímáni noví členové spolku: Augustin Drašner a p, Horký. Na programu je též ohodnocení divadelního inventáře v hodnotě 100000 K, který spolek nechává pojistit. Ve zprávě jednatele Aug. Plocka se dále uvádí, že za rok 1927 se konalo 12 výborových schůzí. Spolek se navždy rozloučil se zasloužilými členy p. Pinkasem, Fr. Štefkem, Jos. Stejskalem a Janem Dohnálkem. K 31. prosinci 1927 měl Zdobničan 9 čestných členů, 18 zakládajících, 36 činných dam a 45 pánů a 64 přispívajících. Stav spolkového jmění činí 62.454,2O K. Složení výboru Zdobničana zůstalo nezměněno a bylo stejné jako v letech 1926 - 27. Na valné hromadě byl zvolen nový správce inventáře p. Oldřich Pelda.
V r. 1928 zavádí Zdobničan první předplatné pro 10 představení. Činnost začíná opět masopustní merendou pod názvem Mezi herci a komedianty. Příjezd komediantů je stanoven na 17 hodinu na náměstí, kde se uskutečnila velká produkce ochotníků. Tohoto setkání se zúčastnili i ochotníci z Merklovic. Povoz a koně zapůjčil p. Hájek, majitel pily.
Na velikonoční pondělí uvádí divadlo hru "Čekanky" v režii sl. Jiroutkové a v dalším období jsou sehrány hry "U bílého koníčka" a "Stařeček paní markýzy". V létě tohoto roku se rozhodli merklovští ochotníci sehrát divadlo v přírodě. Vybrali divadelní hru "Cikáni". Toto představení bylo obsazeno jak ochotníky z Merklovic, tak herci ze Zdobničana a uskutečnilo se 8. července 1928 v Merklovicích. Na podzim jsou sehrány zbývající čtyři hry za režie sl. Koblicové, Aug. Plocka, St. Votřese a pana Katzera.
V podzimní sezóně nabídli svoji spolupráci ochotníci ze ˇŽamberka. Spolek Zdobničan tuto spolupráci uvítal a ještě v tomto roce byly vyměněny následující divadelní hry. Představení Zdobničana "Náš pan farář" a žamberečtí předvedli na našem jevišti "Princeznu Pampelišku".
U příležitosti oslav 30 leté činnosti ve Zdobničanu čestného předsedy Antonína Bednáře byl 27. července 1928 na počest jeho 65. narozenin uspořádán slavnostní večer. Oslavenci bylo při této příležitosti předáno čestné uznání Ústřední matice divadelního ochotnictva československého, účinkovalo pěvecké sdružení řízení p. ředitelem Klapkou. V proslovech se vystřídali funkcionáři vambereckých spolků, turistické kvarteto, řízené p. učitelem Boh. Pavlem. Přítomni byli i ochotníci z Rychnova n. Kněž., kteří na počest oslavence oznámili, že uvedou ve Vamberku veselohru "Moderní Abrahám". Představení se konalo 8. srpna 1928 za plně vyprodaného sálu, za přítomnosti 80 ochotníků z Rychnova včetně hudby, vedené p. Jelínkem, která po představení hrála celý večer při volné zábavě. Ant. Bednářovi byla věnována báseň J. Hajniše a Zdobnického "Dlouho buď zdráv".
Na podzim téhož roku sehráli ochotníci ještě další hry: "Přišla do rozumu", "Slečna z ministerstva", "Kde domov můj" a "Dědečkovy housle".
3. ledna 1929 se schází členové výboru Zdobničana na svoji první schůzi. Na programu je zpráva za uplynulý rok, zajištění masopustní merendy a volné návrhy členů. Měšťanská beseda svoluje ve svém dopisu z 26. 12. 1928, aby kroužek besedy účinkoval při divadelních představeních Zdobničana. Za třicetiletou činnost a členství ve výboru Zdobničana byli jmenováni čestnými členy p. František Hájek a František Holoubek, kteří účinkovali více jak v 90 rolích. Pan Ladislav Prachař, holič z Vamberka nabízí Zdobničanu provádět líčení herců. Této žádosti spolek vyhověl, ale zatím jen na zkušební dobu půl roku.
10. února 1929 pořádá opět Zdobničan tradiční ostatkovou zábavu ve dvoraně hotelu Kubias. Hudbu řídil kapelník p. J. Kubec.

Součástí divadelního života v našem městě bylo i loutkové divadlo. První zmínka se datuje roku 1929, kdy 28. října ve 20 hodin večer se schází v hotelu Hrad pánové: Bedřich Sedláček, obchodník s látkami, Jaroslav Novák, akad. sochař, Antonín Drašner, krejčí, Josef Krsek, městský poslíček a zručný lidový řezbář, Jaroslav Hrabánek, truhlář, Vilém Dyntar, knihař, Josef Hynek, malíř a natěrač a Bohumil Pavel, učitel. V krátkém přehledu vás zavedeme do historie vzniku loutkového divadla v našem městě. Začínáme vzpomínkami Boh. Pavla, učitele na škole v Merklovicích, později ve Vamberku, který napsal do kroniky loutkové scény mladých v r. 196l.
V zápise se uvádí: "Ve čtvrtek 28. března 1929 se na podkladě odeslaného oběžníku schází v dolní místnosti hotelu Hrad výše jmenovaní pánové. Po zahájení a náležitě zdůvodněném proslovu byla dosažena jednomyslná shoda o slibu a podpoře vybudování loutkové scény." Tak došlo k ustavení loutkářského kroužku, jehož předsedou byl zvolen Bedřich Sedláček, jednatelem Boh. Pavel a pokladníkem Vilém Dyntar, knihař ve Vamberku. Pan předseda pověřil pana Dyntara objednávkou velkých dekorací od ak. malíře Skály a zakoupením 5O cm loutky, podle které pak budou zhotoveny další. Vše bylo zakoupeno v Praze. Pan Sedláček se ukázal velmi štědrým mecenášem. Všechny první náklady hradil ze svého. Pozval ak. malíře Holoubka z Trenčína a pověřil jej namalováním celého projektu.
Kroužek vyslal B. Pavla na loutkářskou výstavu do Prahy, která byla pořádána v květnu 1929, s tím, aby si prohlédl scény divadélek. Po příjezdu domů se pan předseda zajímal hlavně o jejich výbavu. Do kroužku přibyli další členové: p. Jaroslav Zavadil, elektrikář, Jan Šlezinger, klempíř, Karel Klapka, ředitel kůru a zároveň dirigent orchestru loutkového divadla, získali jsme i recitátory Stanislava Votřese, učitele, pekaře Vojtu Kotyzu, učitele Karla Podolského a Stanislava Truhláře, z žen pak Ant. Klapkovou. Pan Bedřich Sedláček štědře otvíral svůj kapsář a plánoval rozkladnou konstrukci jeviště a proscénia. Pan Novák spolu s p. Krskem vytvořili jednotlivé loutky, které maloval Boh. Pavel a Josef Hynek. Na divadelní konstrukci a proscéniu pilně pracoval pan Hrabánek. Knihař Vilém Dyntar podlepoval a vysekával velké Skálovy dekorace. Přítel Zavadil zřídil osvětlení scény a obec Vamberk kroužku přislíbila poloviční slevu na spotřebě elektr. energie.
Po celé řadě provedených zkoušek se přiblížilo zahájení činnosti. Ve výboru jsme se dohodli, že divadlo ponese název Loutkářský kroužek Kopecký. Název byl vybrán na počest Matěje Kopeckého, loutkáře. A tak přišla na svět první hra Oldřich a Božena, aneb Posvícení v Hudlicích. Představení bylo sehráno v sále hotelu Hrad. Hráli jsme 2x při naplněném hledišti 240 diváků. Velmi pěkně upravené jeviště, osvětlení a loutky bylo oceněno i přítomným komisařem okresního úřadu p. Lacinou. Všechny zpěvní texty s ochotou zhudebnil divadelní kapelník Klapka. Následovala pak další řada her a pokladna divadélka se pomalu plnila.
Činnost loutkářského kroužku se rozvíjela až do roku 1938. V posledním období byl předsedou ředitel měšť. škol Josef Izák. Činnost ale po vystřídání kormidelníka značně ochabla. Ve výboru nastala shoda o předání divadélka tělocvičné jednotě "SOKOL", která o ně usiluje a hodlá je přemístit do malého sálku nově budované sokolovny.
K likvidaci došlo v lednu 1938, kdy "Sokol" přebírá divadlo do své správy. Odhadní cena celého zařízení činila 28.8OO Kč. Podmínky pro předání byly stanoveny tak, že jednota "Sokol" složí v Občanské záložně ve Vamberku 8000 Kč na Sedláčkův fond a proplacení celé částky má být provedeno nejpozději do roku 1952. Úrok z tohoto obnosu bude každoročně, počínaje 20. prosincem 1938 předán místní škole a rovným dílem ve prospěch chudé mládeže. Ujednání bylo splněno jednou a po té ze strany Sokola nebylo dodrženo. Omluvou byly mimořádné události po roce 1938 a přerušení činnosti Sokola.
Po převzetí loutkové scény TJ "Sokol", kdy si kroužek ponechal tradiční název "Kopecký", se rozšířily řady o další spolupracovníky. Mezi ně patřili" manželé Vlasta a Emil Fouskovi, Fr. Jedlička, M. Pátek, Stan. Truhlář, manželé Urbanovi, Jindřich Šlezinger, Josef Hynek, Dr. Josef Verhun, Jan Kubový, Fr. Pazourek, Ant. Samek, Jar. Hrabánek, Fr. Hlaváček a Josef Krsek. Principálem byl zvolen lékárník Zdeněk Němec, režisérem Jar. Jedlička.
V roce 194O byla dokončena stavba sokolovny a vybudována stálá loutková scéna. Principálem se stal učitel Bohumil Popelka. Po odehrání několika her došlo k rozpuštění "Sokola" a násilnému uzavření sokolovny německými okupanty. Stalo se tak na velikonoční pondělí roku 1944, kdy měla být hrána pohádka "Dědeček s babičkou v pekle".
Koncem války sloužila sokolovna německé armádě a v loutkovém divadle byli ubytováni němečtí vojáci. Ztratilo se mnoho rekvizit a byla značně poškozena el. instalace. Po osvobození v roce 1945 trvalo ještě dlouho než byla sokolovna uvedena do provozu.
Loutkový kroužek nevyvíjel činnost jednak z důvodů převratných událostí a také proto, že mnozí členové odešli z Vamberka. Teprve 12. dubna 1947 byla poprvé uvedena hra "Kašpárkův první krok do života".
Soubor získal nové členy" Jar. Jedličku ml., Ant. Ješinu, Lad. Frejvalda, Josefa Suchánka, Fr. Pazourka, Mirku a Soňu Suchánkovy, A. Prausovou, Stáňu Plockovou, Jar. Brklovou, M. Sychrovou, Vlastu Mojžíšovou, Lídu Jedličkovou, Vlaďku Tomášovou, p. Čižinskou, Jiřku Kalousovou, Mir. Choděru, R. Borůvku, Fr. Pazourka st., Aug. Plocka, M. Urbanovou, K. Ořešanského a další. V té době měl soubor 3O členů.
V roce 1952 přechází kroužek pod Osvětovou besedu při MNV. Principálství převzal Emil Fousek. Počet členů se ztenčil na l2 osob. V tomto období je v kronice dále uvedeno: "Divadélku vypomáhali členové divadelního souboru "Zdobničan" Josef Divíšek, Otakar Vejsada, Marie Divíšková, Fr. Šimeček, Vlast. Procházka a další".
Přichází rok 1953, kdy nastávají nové potíže. Sál na Helgolandě se uzavírá a oddíl stolního tenisu se přemístil do malého sálku sokolovny, kde se konají pravidelné tréninky od 18 h.
Loutkáři museli vždy po představení celé hlediště uklidit, zkoušet museli střídavě. V tomto období byly sehrány jen dvě hry "Vodníkova Hanička" a "Pivoňka má smůlu".
V roce 1955 v říjnu se loutkáři loučí navždy s obětavým a dlouholetým loutkářem panem Emilem Fouskem, který i se svojí ženou pro divadlo obětavě pracoval mnoho let. Po jeho odchodu se stává v roce 1956 principálem p. Lad. Jánek starší. Z důvodů nedostatku recitátorů ale začíná klesat úroveň představení. Také je již nevyhovující elektrická instalace a tak jsou sehrány jen 3 hry: "Šípková Růženka" na scéně Míly Jiskrové, dále pak "Čertův hrad" a "Královny zimy". V souboru se objevili noví členové Pepa Stárek a Jirka Novotný.
Na podzim 1959 se soubor loučí s dlouholetým recitátorem a "Škrholou" Zdeňkem Němcem, který zemřel v 37 letech.
Nastávají další potíže, elektr. instalace již vůbec nevyhovuje a tak v r. 196O činnost kroužku ustává.
Nezbývá než provést rekapitulaci.
Od osvobození bylo sehráno 116 představení a členy divadélka bylo odpracováno 25. tisíc brigádnických hodin
Na principálském stolci usedli: Bedřich Sedláček, Zdeněk Němec, Josef Izák, Boh. Popelka, Jaroslav Jedlička, Emil Fousek a Lad. Jánek.
____________ . __________

V roce 1961 připravuje Divadlo mladých na velkém jevišti v sokolovně divadelní hru "Ta naše písnička česká".
V té době musela být každá hra schválena Okresním národním výborem, odborem kultury. Jmenovaná hra měla mít premiéru 16. dubna 196l. Přípisem odboru kultury ONV v Rychnově n. Kn. nebyla hra 3 týdny před představením doporučena k uvedení. Po této zprávě se sešel kolektiv Divadla mladých a od hry ustoupil s tím, že zároveň zanechává ochotnické činnosti.
Podnět členky souboru Zdenky Brodinové, oživit činnost loutkového divadla, je všemi členy s nadšením přijat. Požádali závodní klub Železáren o povolení založit loutkový kroužek a tak 27. 12. 196l se členové zapojují do závodního klubu a hned na druhý den je svolána ustavující schůze.
Zakládajícími členy se stali: Zdenka Brodinová, Alena Švestková, Helena Prokšová, Jitka Procházková, Vlastimil Procházka, Luboš Wenzl, Jiří Kunc, Jan Vodička, Antonín Bušák, Zdeněk Hošek, Emil Jedlička.
Všichni přítomní souhlasili s návrhem Vl. Procházky přejmenovat divadélko na "Loutkovou scénu mladých".
Byl zvolen výbor kroužku ve složení:
předseda Vlastimil Procházka
jednatel Alena Švestková
dramaturg Jiří Kunc
hospodář Helena Prokšová
l. člen výboru Zdeněk Hošek
2. člen výboru Zdenka Brodinová
Tímto dnem byla založena kronika.
Kroužek neměl možnosti jak znovu upravit jeviště a celé jeho zařízení, aby bylo schopné pro- vozu. Ochotně se nabídl pan Zdeněk Přijal, pracovník propagace Železáren, který převzal patronát nad Loutkovou scénou mladých a přislíbil, že se vynasnaží kroužku pomoci jak v práci tak při rekonstrukci divadélka.
Při další schůzi byl stanoven postup prací při rekonstrukci. V první řadě bylo nutné provést generální opravu el. instalace, zámečnické i truhlářské práce a opravy vodiště. Generální opravu el. instalace provedli brigádně pracovníci el. údržby Železáren pod vedením R. Štěpánka.
Všichni členové i s p. Přijalem se obětavě podíleli na této rekonstrukci a tak se dne 10. března 1962 znovu otevřela opona a Kašpárek hrál svým divákům. Truhlář pan Melnický zhotovil v Železárnách nové praktikábly pro poschoďové hlediště. Při rekonstrukci divadla bylo za rok 1961 - 1962 odpracováno neuvěřitelných 3290 hodin a za rok 1962 odehráli loutkáři 11 představení, které shlédlo 1869 návštěvníků. Do souboru se přihlásili noví členové J. Melnický, Jaroslava Doležalová, Zdeněk Michl, Ladislav Želinský, Jana Suchánková a Zdeněk Zavadil.
První hrou v roce 1963 byla hra "Čert na cestách", další pak "Vodník Vodomil", "Lesní duch", "Broučci". Všechna představení režíroval Vl. Procházka.
11. dubna 1963 bylo souboru oznámeno, že pracovníci Československého rozhlasu Praha chtějí připravit pořad o činnosti loutkářů ve Vamberku. Byla zvolena část loutkové hry "Strašidlo s kozou" a rozhovor Kašpárka s dětmi. Pořad je odvysílán 30. dubna 1963 v 21 h na stanici Praha a opakován 11. května v 15 hodin na stanici Praha, Hradec Králové a v rozhlasu po drátě.

Foto z veřejné nahrávky 2 ks


Se souborem také velmi ochotně spolupracovali muzikanti závodního klubu Jan Malý, Béda Malý, Fr. Bárta, M. Urban, p. Suchomel. 29. května 1963 nahráli pro soutěžní představení "Vodníčku, vrať se" celou hudební část.
Na přehlídce loutkářských souborů v Opočně v červnu 1963 jsme získali 2. místo z pěti souborů kraje. Za tuto i další činnost získává soubor zásluhou J. Peřiny od Okresní odborové rady přenosnou scénu i s loutkami a závodní klub ze svého rozpočtu povoluje zakoupit dalších 5 loutek. Tím se doplnil inventář včetně rozkládací konstrukce.
Skládací divadlo si loutkáři mohli hned vyzkoušet. Na požádání JZD Lhoty u Potštejna a JZD Trnov zajíždí do jmenovaných obcí sehrát vždy dvě představení. Hrají připravené kusy "Vřesová víla" a "Strašidlo s kozou". Všechna čtyři představení v únoru 1964.
První představení na scéně ve Vamberku zahájili 9. února 1964 pohádkou "Strašidlo s kozou", které navštívilo 167 diváků. Zároveň začíná nacvičování soutěžního představení "Ostrov splněných přání".Činnost v souboru ukončují v této době Antonín Bušák a Helena Prokšová.
V I. pololetí 1964 sehrál soubor ještě 5 představení. Po ukončení jarní sezóny se předseda loutkářů Vl. Procházka rozhodl ukončit svoji činnost a navrhuje, aby vedení převzal zkušený člen Emil Jedlička. Soubor 18. června 1964 na své schůzi rezignaci Vl. Procházky přijal.
Za krátkou dobu však loutková scéna ukončuje činnost. Nenašel se nikdo, kdo by byl ochoten soubor vést a pokračovat v záslužné práci pro děti.

Foto vodiště

V roce 1968-71 je prováděna generální oprava sokolovny. V kronice Loutkové scény mladých se uvádí: Při rekonstrukci a přestavbě výstavního sálu na bývalém zadním balkonu budovy zůstává tato budova po celou dobu prací otevřena všem pracovníkům různých profesí. V té době se loutky začaly povalovat po malém sále sokolovny. Nikdo neměl zájem je převzít, někam je uložit a ani se nenašel nikdo, kdo by tomuto vandalství zabránil.
V dalším období 1978 je loutkové jeviště rozebráno, elektr. instalace demontována, dekorace spáleny. Místo divadélka je zřízena kuchyň pro potřebu plesů a jiných kulturních akcí." napsal do kroniky Bohumil Popelka, učitel a jeden z principálů.
A tak v roce 1964 - před 38 lety - hrál vamberecký Kašpárek pro své obecenstvo - děti, naposledy.

V příštím pokračování zavedeme naše čtenáře a příznivce do období let 1929 - 1953.
U příležitosti 200 let divadla připravil kolektiv: Vl. Procházka, Jar. Kubíčková, J. Kotlář, J. Kostková, K. Štěpánek, M. Tupcová, L. Stančík, T. Bartoš, T. Kubíček.


Dějiny ochotnického divadla pokračují dál...
Seznámíme vás s nadšenci, kteří pro Thalii obětavě pracovali v letech 1926 -1954. V našem městě ochotníci připravovali divadelní představení také v budovách na Helgolandě a Lidovém domě u nádraží. V základním kameni uloženém ve zdivu LD jsou uloženy doklady se jmény zakladatelů, noviny a jiné upomínkové předměty z r. 1926. V krátkém přehledu uvádíme některé hry, které sehráli ochotníci v Lidovém domě. Půjdem spolu do Betléma, Čemí kyrysníci, Pohorská vesnice, Tři panenky z Lorety , Trojský zámeček, Děti Slovače, Čekanky, Muziky-muziky, Babička, Srdíčko z lásky, Vinobraní, U svatého Antoníčka, Divá Bára, Kříž u potoka, Bratránek z Batávie, Muži nestámou, Kolíne-Kolíne, Honzík Pára a Vilemínka a nechyběly ani tradiční silvestry. Hlavními představiteli různých rolí byli: Marie Divíšková, Josef Divíšek, Ela a Pavla Špulákovy, Boh. Sokolová, Miroslav Zecha, Karel Boukal, Josef Čemý a mnoho dalších. Hudební část připravoval a řídil ředitel p. Klapka. Nácvik tanců připravovala Marie Bartošová. Tito ochotníci vypomáhali také divadelnímu spolku Zdobničan při různých příležitostech. Divadelní život našich ochotníků se ale nezastavil, pokračují dál v dlouholeté tradici svých předchůdců. 10. března 1929 pořádá Zdobničan ve dvoraně hotelu Kubias divadelní představení Staré hříchy na počest jmenování čestných členů p. Františka Hájka z Merklovic a stavitele Františka Holoubka. Pan Augustin Plocek píše v časopise Posel z Podhoří divadelní vzpomínky, které byly otištěny 16. března 1929. Zároveň se omlouvá p. F. H., že tento divadelní zážitek zveřejnil. Pan František Hájek vystupoval v divadelním představení v úloze domácího pána jménem Kohout. První a druhé jednání bylo šťastně ukončeno a nastal třetí akt, kde úloha Kohouta omezuje se na částečně fingovaný rozhovor s několika partnery. Hra šla -jak se říká -jako když namaže. Já v té nápovědní boudě radostí málem poskakoval. Při tom rychlém tempu jsem však obhlídkou zjistil, že milý náš pan Kohout, ktery má již zakrátko mluvit, je do hovoru s těmi partnery tak zabrán, že sotva hovor s protihráčem naváže. Ukazovat hůlkou z boudy jsem nechtěl a ani by to nepomohlo. Tak jsem přiložil obě dlaně k ústům a zavolal poněkud hlasitěji do hloučku herců "Kohout". To pomohlo. Představitel sebou trhl, nečekal až partner domluví a obrácen do hlediště, zvolal mohutným hlasem "Kohout". Obecenstvo sé dávno tak ze srdce nezasmálo a já v boudě sbíral listy z knížky na klíně, nejsem schopen žádného slova. Opona šla dolů.
Pan Karel Podolský a Augustin Plocek uvádějí 2. 6. 1929 divadelní hru Noc na Pancíři, která je napsána z turistického prostředí. Na přání KČST bude sehrána u příležitosti slavnostního otevření přístavby chaty na Vyhlídce. Pro turisty připravil Zdobničan ještě jedno představení 14. 11. 1929 a opakuje veselohru o třech dějstvích pod názvem Na Bednářově chatě na Vyhlídce. Byla to repríza Noci na Pancíři. Zdobničan ale požádal autora Josefa Haise -Týneckého o povolení změny názvu. Výtěžek věnoval Zdobničan KČST. V této hře účinkovali Stanislav Votřes, sl. Jiroutková, J. Kubový, Vojta Kotyza a Aug. Plocek, Zdena Flekrová, Jiř. Koblicová, M. Čermák, Lad. Obst, A. Janečková, Karel Müller, host z Merklovic. V r. 1929 pořádá Zdobničan další hry. Chudá jako kostelní myš, Zajíc v pytli, Slečinka z bílého zámečku, Muži nestárnou a Dědečkovy housle. Činnost v r. 1930 zahajuje spolek výborovou schůzí dne 22. 1edna a zároveň pořádá valnou hromadu, na které je hlavním bodem zpráva jednatele za rok 1929. Pro rok 1930 je zvolen výbor Zdobničana ve složení: předseda Antonín Bednář, místopř. Frant. Hájek a MUDr. Frant. Němec, režiséři sl. Jiroutková, Karel Podolský, pokladník Ladislav Jánek, jednatel Aug. Plocek. Výborové schůze se konaly vždy v hotelu Kubias. Zdobničan uvedl následující hry: 6. 3. 1930 Monastyr nad tajgou, 23. 3. Srdce na uzdě, 6. 4. Zelené království a 20. dubna k uctění památky mistra Aloise Jiráska uvádí jeho divadelní hru Vojnarka. V roce 1930 připravuje dalších 7 her, mezi nimi i operetu, která byla hrána 12. a 14. října 1930 pod názvem Perly panny Serafinky.
Na počest 90. narozenin a 62 leté činnosti ve Zdobničanu pana Josefa Kubiase z čp. 62 pořádá spolek 2. 2. 1931 divadelní večer. Na pořadu je hudba, zpěv a dvouaktová veselohra Loupežníci na Chlumu. Na večeru byli přítomni zástupci spolku z Rychnova, Žamberka, starosta Sokola Bohuslav Obst, představitel Občanské záložny pan Hajniš a další. 4. března 1931 se ochotníci rozloučili s dlouholetým členem a režisérem p. Bedřichem Sedláčkem. V r. 1932 uvádí Zdobničan tyto divadelní hry: 27. 3. Kondelík a Vejvara, 17. 4. Konto X, 8. 5. Zavadilka vdává dceru, 11. 9. Kam nemůže čert, nastrčí babu, 1. 11. Václav Hrobčický z Hrobčic, 25. 12. Vjezdské kasárny.
Valnou hromadou konanou 14. ledna 1932 pokračuje spolek ve své činnosti. Jako každoročně je pořádána ostatková merenda. V tomto roce je konána 21. 2. 1932. Zdobničan pořádá 8 divadelních představení. Přijímá nové členy spolku: sl. Štěpánku Petrusovou, učitelku a pana Jaroslava Jansu ml., obchodníka ve Vamberku. Pokladní hotovost spolku činí k 31. 12. 1932 17.882,45 K. Celkové jmění spolku k 31. 12. vykazuje částku 92.177,25 K. Začátkem roku 1933 začal Zdobničan připravovat 70. narozeniny předsedy spolku p. Antonína Bednáře. K tomuto jubileu byla vybrána opereta z Tylova života Podzimní píseň lásky. Antonín Bednář do tohoto roku je již 35 let předsedou Zdobničana. Je čestným občanem města Vamberka, spoluzakladatelem a předsedou KČST, budovatelem turistické chaty na Vyhlídce, zakládajícím členem Sokola, místopředs. družstva pro stavbu Sokolovny. Pan Lad. Jánek dále oznamuje členům spolku, že u příležitosti svých 70 narozenin daroval pan Antonín Bednář částku 5000 K ve prospěch spolku. V r. 1933 odehráli ochotníci 10 divadelních představení a rok zakončili 25. prosince 1933 u příležitosti 50. výročí vybudování Národního divadla v Praze hrou Aloise Jiráska Emigrant.
V následujícím roce 1934 se uskutečnila 11. ledna další řádná valná hromada za účasti 22 členů. 25. února je pořádána opět merenda a 5. března uvádí divadelníci první hru v tomto roce s názvem Cácorka. Pro první pololetí 1934 jsou určeny termíny pro představení 18. března, 1. dubna, 22. dubna a 6. května. Zdobničan hraje hry Palackého třída 27, Arcikněz, Komu Bůh dá úřad, Slovácká princezka, Gorali. VE čtvrtek 1. listopadu u příležitosti 100. výročí naší národní hymny Kde domov můj, uvádějí ochotníci divadelní hru Josef Kajetán Tyl. Divadelníci Sboru dobrovolných hasičů ze Záměle spoluúčinkovali při zpěvohře J. K. Tyla Fidlovačka, kterou sehrál Zdobničan v Sedláčkově dole v červenci 1934 rovněž na počest naší národní hymny. 25. prosince 1934 zakončují ochotníci rok divadelní hrou Pražský flamendr.
Přichází rok 1935. První akcí v tomto roce je divadelní ples, který se konal 26. ledna ve dvoraně hotelu Kubias. Na tomto plese hrál oblíbený Jazzband Jana Kubce. 5. února 1934 přichází z Prahy smutná zpráva. Ve věku 74 let zemřel pan Josef F. Král, učitel v.v. Narodil se 20. 7. 1860 v Čáslavi a jako dvacetiletý přichází do Vamberka. Již v r. 1885 se hlásí za člena Zdobničana. V letech 1889 - 1892 byl členem výboru a v období 1898 - 1902 střídavě režisérem a členem výboru. Pečlivé zápisy divadla ukládal až do 15. května 1909. Pohřbu zesnulého 8. 2. 1934 se ve strašnickém krematoriu za spolek zúčastnil pan předseda Ant. Bednář, který také promluvil nad jeho rakví a rozloučil se za spolek Zdobničan.
Protože v tomto roce uplynulo 30 let od úmrtí vynikajícího herce Národního divadla v Praze mistra Ferdinanda Frant. Šamberka, nastudoval soubor jednu z jeho nejúspěšnějších veseloher Palackého třída 27. O velikonočních svátcích je uvedena hra E. F. Buriana Komu Bůh dal úřad. Hlavní roli kancelisty Rampáda zahrál excelentně učitel K. Podolský. Za neutuchajícího potlesku obecenstva a sympatickým zjevem mu přihrávala paní Blanka Klossová. Delikátním partnerem byl R. Dvořáček, výborný herec J. Němec a bratr pana Karla Podolského Josef Podolský. Zdobničan dále uvádí divadelní hry Nevěsta z Tater, Masér v dámské lázni, Její veličenstvo láska, Evino nedůstojné povolání. S tímto divadlem je spojena módní přehlídka od firmy Eisner-Stránský z Üstí n. Orl. 27. října je pořádán slavnostní večer k výročí 125 let divadelních her ve Vamberku. Na této oslavě účinkovala hudba Jana Malého. 8. ledna 1935 se koná schůzka zábavního výboru pro pořádání merendy. Výbor požádal pana Dvořáčka, aby projednal hudbu. Vzhledem k tomu, že nebyl na merendách vždy dostatečný počet masek, rozhodli se pořadatelé, že tato akce bude uskutečněna jako ples. Hudbu obstaral pan J. Kubec se svým jazz bendem. Vstupné činilo 5 Kčs. Na příští schůzi byla na programu volba dalších funkcionářů Zdobničana. Za správce domu je zvolen pan Bohuslav Obst, správce šatny p. Bartáková a M. Urbanová.
2. února 1935 přichází do Vamberka telegrafická zpráva, že ve věku 73 let zemřel na francouzské riviéře bratr Ant. Bednáře, našeho předsedy, pan Ladislav Bednář starší. Hrával v mnoha divadelních představeních a byl i několik období funkcionářem Zdobničana. Po převozu z Francie byly ostatky zesnulého 16. března 1935 uloženy do rodinné hrobky za účasti rodiny a nejbližších příbuzných. Na smuteční tryzně starosta města Antonín Koblic vyzdvihl jeho zásluhy o město a dr. Němec děkuje za lásku k Měšťanské besedě. Rozloučení se za Zdobničan zúčastnili p. Frant. Hájek, Lad. Jánek, Aug. Plocek a Václav Kubias. V červenci ÜMDOČ zve svým dopisem Zdobničan na účast při Jiráskově Hronovu, který se bude konat od 18. do 25. srpna t.r.
Zdobničan také odesílá blahopřejný dopis panu Vilibaldu Koskovi, obchodníku železem ve Vamberku a jeho manželce u příležitosti jejich diamantové svatby. V tomto roce uskutečnili ochotníci 8 divadelních představení za režie St. Truhláře, Boh. Obsta, Lad. Jánka, sl. Koblicové, p. Plocka. V měsíci srpnu zasílá Občanská záložna ve Vamberku Zdobničanu dopis, kde mu oznamuje, že na konto bylo připsáno 8.800 Kč. Předseda spolku pan Ant. Bednář žádá výbor, aby u této částky byla učiněna poznámka: Odkaz pana Ladislava Bednáře na stavební fond pro zřízení vlastního ochotnického divadla. 19. 7. 1935 Obecní úřad žádá svým dopisem spolky ve Vamberku, aby se zúčastnily uvítání vojska ze Žamberka dne 25. července 1935 v 11 hodin při pochodu Vamberkem, kdy velitelství pluku chce zároveň poděkovat městu za věnování stuhy na standartu, na které se též Zdobničan podílel finančně. Další dopis, který Zdobničan dostává, je od družstva pro postavení Tylova domu a prosí o poplatek 10 Kč ročně.
Dne 26. října 1935 v časopise Posel z Podhoří byl uveřejněn obšírný článek k padesátiletí vambereckého Zdobničana. V článku se uvádí:" Pokladů spolek divadelních ochotníků Zdobničan nenastřádal. To co přijal, zase nezištně vydal. To obětoval účelům vlasteneckým, národním, kulturním a humánním ve prospěch celku, ve prospěch všech a jemu zbylo posléze vědomí poctivě vykonané práce. To vědomí však těší a blaží a jest cennějším nad statky hmotné. Buď mu zdar:" V zápisech je dále uvedeno: Na schůzi spolku pan Ladislav Jánek 6. 11. žádá výbor Zdobničana, aby zapůjčil své jeviště na "Sokolský čaj" pořádaný ve prospěch ošacení žactva k Vánocům. Spolek Zdobničan byl mnohokráte v tomto roce uveřejňován v časopisech Orličan, Posel z Podhoří, Náchodské listy, Orlický kraj a Osvěta lidu. V časopise Orlické proudy z 31. 12. 1935 se píše: "Ochotnicko-divadelní spolek Zdobničan zvolil jako svoje poslední představení v r. 1935 bohatýrskou Langrovu hru Jízdní hlídka. Ačkoliv je dlouholetým zvykem vžitým o vánočních svátcích dávati veselohry, nemohl se Zdobničan skutečně lépe obecenstvu zavděčit. Zájem obecenstva, jež jsou informováni rozhlasem, denním tiskem a účinnou reklamou, byl velký. V sobotu 21. prosince na žádost ředitelství Měšťanských škol byla předvedena hra pro školní mládež a 25. prosince byl vyhražen dospělým. Po neobyčejném úspěchu je hra opakována 4. ledna 1936 pro všechny, kteří pro naplněný sál se nemohli zúčastnit představení. Představení bylo věnováno všem ctitelům našich legií.
V r. 1936 dobrovolná činnost Zdobničana začíná 9. ledna valnou hromadou. Na programu je zpráva jednatele, čtení zápisu poslední val. hromady, rozdělení vydání, zpráva pokladníka a volba nového výboru. Pro rok 1936 byli zvoleni následující funkcionáři: předseda Ant. Bednář, první místopředseda Frant. Hájek, druhý místopředs. dr. František Němec, režiséři Jiřina Koblicová, Stanislav Truhlář, Josef Štancl, pokladník Ladislav Jánek, jednatel Aug. Plocek. Z tohoto zápisu dále uvádíme: příjem za rok 1935 činil 24.361,l5 Kč, vydání 1791,95 Kč, pokladní hotovost celkem 24.361,15 Kč. Stav spolkového jmění k 31. 12. 1935 činil 135.419,45 Kč. V sobotu 3. října je uvedena vojenská opereta Odtroubeno. Zpívaly se známé písně "Zlaté mládí, Až bude vypráno, Já tě mám rád tak akorát, Abeceda lásky a další". 15. listopadu je uvedena hra Hej rup a 5. prosince Mikulášská zábava. Na rozloučenou s rokem 1936 hraje soubor 25. prosince hru Zdeňka Štěpánka Kamaráde, kde jsi.
Z dalších událostí ve Zdobničanu v roce 1937 uvádíme:
12. ledna jsou jmenování na valné hromadě čestnými členy Zdobničana: pan řed. Boh. Obst a jeho choť Julie Obstová. Ochotníci se zúčastnili oficielního otevření Městské knihovny. Na Hradě byla 10. února nacvičována "česká beseda" pro ochotnický ples. Ve středu 12. února byl pořádán slavnostní večer na počest 70. narozenin pana Františka Katzera za značné účasti členstva spolku a tělovýchovné jednoty Sokol. Oslavenec byl přivítán fanfárami, kyticí s pamětními stuhami a po pořadu pak následovala volná zábava. Na večeru též účinkovali členové Měšťanské besedy. Výbor v roce 1937 pracuje ve stejném složení jako v r. 1936. V tomto roce uvádí Zdobničan divadelní hry: Maturita, Věříme v nový svět, kde byl přednesen projev Stanisl. Truhláře k narození prezidenta T. G. Masaryka.
27. března 1937 Zdobničan hraje leteckou operetu Ztracená varta, kde zazněla známá píseň "Dejte nám křídla". K 20. výročí bitvy u Zborova připravuje soubor na 28. říjen den národního svátku hru ZBOROV. O této hře je opět psáno pochvalně v denním tisku. Hra byla obsazena 36 herci, výhradně muži. Zdobničan odesílá čistý výnos ze hry 200 Kč velitelství Národní gardy. Smutný byl Štědrý den roku 1937. Ochotníci se rozcházeli od hrobu pana Šolína, s kterým se loučili naposledy za účasti mnoha ochotníků.
Divadelním plesem konaným 8. ledna 1938, na kterém účinkoval jazz-bend Jendy Malého otevřeli divadelníci další rok. Po valné hromadě dne 13. ledna 1938 schází se výbor 18. února ke své první schůzi. Na ní děkuje pan Josef Lejsek z drogerie za kondolenční projev při úmrtí jeho choti. Ve výboru je dále projednána otázka počtu divadelních her. Velkou událostí pro Vamberk bylo hostování mistra
Eduarda Kohouta ve hře Láska, která byla hrána při přeplněném hledišti. V kronice, kde je uveřejněna jeho fotografie s vlastnoručním podpisem je zaznamenáno: Po ukončení divadla setrvalo mnoho ochotníků v rozmluvě s tímto umělcem. Pan Aug. Plocek píše:" Bylo mi dopřáno té cti, abych s mistrem Kohoutem, členem Národního divadla, pohovořil. Byl jsem obdarován jeho podobenkou s podpisem, kterou Zdobničanu daruji a vlepuji do kroniky."
27. března 1938 sehrál u nás ochotnický spolek Vicena z Ústí n. Orl. divadelní představení Vlajka hoří. Náš soubor zajíždí v pondělí 18. dubna do Žamberka k pohostinskému vystoupení se hrou Parfumérie. Naši herci účinkovali v krásném Divišově divadle.
30. března se dožil 60. let místopředseda spolku, majitel pily p. Frant. Hájek, který 39 let působí ve Zdobničanu. J. Koblicová předala jako symbol panu Hájkovi 60 zlatých klasů ovázaných stuhou v národních barvách. Za zvuků fanfár byl zároveň uvítán. Na oslavě byli přítomni: starosta města Kostelce n. Orl. J. Krejčík, pan komorní rada Dostál, předseda div. spolku z Kostelce n. Orl. pan Jahoda, notář z Rychnova n. Kněž. dr. . Nosek, ing. O. Hanyš z Hradce Králové, početná skupina ochotnické besedy z Merklovic. Pan Frant. Hájek ztvárnil více než 90 rolí v divadelních hrách během činnosti ve Zdobničanu. 26. července t.r. oslavili ochotníci ještě výročí 75 let předsedy Zdobničana pana Antonína Bednáře, opět za účasti mnoha ochotníků okresu a Vamberka. Ve vyzdobeném saloně v závodě blahopřál jubilantovi František Pátek, který v upomínku na tento den předal oslavenci umělecké dílo ak. malíře Holoubka, na kterém byla zachycena Bednářova chata na Vyhlídce. Dále blahopřál Antonín Řehák a za dělnictvo promluvila předsedkyně závodního výboru C. Valachová. Další projev pak pronesl úřadující starosta města Antonín Koblic. Přátelský večer se konal za účasti Klubu českých turistů, Měšťanské besedy, tělovýchovné jednoty Sokol a Zdobničana.
Tělovýchovná jednota Sokol pozvala spolek Zdobničan k slavnostnímu poklepu na základní kámen stavby místní sokolovny. Za Zdobničan pronesl projev při poklepu p. František Hájek.
V kronice ochotníků se v r. 1938 dále zaznamenává: Pro rok 1938 slibovali jsme si všichni, že naše divadelní činnost podrží si svoji úroveň z předchozích let, možno-li že se tato ještě zvýší. Do naší činnosti zasáhla však pojednou vyhlášená všeobecná mobilizace československého státu, kterou byli z našich řad odvoláni četní členové za svoji vojenskou povinností. A události na jevišti evropských států řítily se jedna za druhou. Došlo k tomu, co se dalo očekávati. Z velmocí, jež nám smlouvami zaručovaly ochranu, opustily nás jedna po druhé, takže nezbylo nic jiného, nežli bezpodmínečná kapitulace. Nastalo odtržení sudetských území a naše zařazení do rámce Velkoněmecké říše. V důsledku těchto dějinných událostí nedošlo u nás vůbec k podzimnímu zahájení her ani k zájezdu žambereckých ochotníků, který byl sjednán. Není dnes možné říci, kdy se vrátíme k své divadelní činnosti. Vzápětí vyzývá ale ÜMDOČ všechny spolky k zahájení činnosti i v pohnutých dobách. Výbor divadelního spolku na své schůzi oznamuje, že v r. 1939 se nebude konat divadelní ples vzhledem k vzniklé situaci.
Dne 25. ledna 1939 se koná opět valná hromada za účasti 34 členů. Na této schůzi je schválen výbor ve stejném složení jako v minulém období. Ochotníci připravují na 19. 3. 1939 hru Svátek věřitelů. Toto představení se ale neuskutečnilo a na plakáty bylo perem připsáno "Představení stanovené na dne 19. 3. 1939 nemohlo se uskutečniti, ježto po obsazení Čech a Moravy německým vojskem byla stanovena uzavírací hodina na 8 hodin večer. " Došlo tudíž k uskutečnění představení až 9. dubna 1939, kdy byla povolena prodloužená uzavírací hodina do 24 hodin.
V sobotu 15. dubna se Zdobničan navždy loučí s MUDr. Františkem Němcem. Odpolední kremace v Pardubicích se zúčastnil Zdobničan dvěma autobusy a osobním autem plně obsazeným členy. Po obřadu za zvuků naší národní hymny zajíždí rakev v záplavě květin za clonu krematoria.
13. srpna je pro ochotníky den, kdy na Vyhlídce u Bednářovy chaty pořádají divadlo v přírodě. Hrají hru Na letním bytě.
Na 15. června 1939 je svolána mimořádná schůze Zdobničana. V kronice na str. 439 - 440 je zapsáno: Program mimořádné schůze je nesmírně důležitý. Předseda A. Bednář otvírá program slovy: " Staví se sokolovna a tu zdejší tělocvičná jednota Sokol přichází na nás zdobničany, kde většina členstva je v řadách Sokola se žádostí: V dnešní těžké době poskytnouti jí zápůjčku 100.000 Kč. Je to ohromný obnos a byl přes čtvrt století střádán s tou myšlenkou, že by snad mohlo dojíti k postavení vlastního divadla, což dnes všem jest již znemožněno. Myslím, že všichni uznáváte důležitost sokolovny a že přikloníte se k tomu, co divadelní výbor po zralé úraze vám navrhuje, totiž aby divadelní spolek Zdobničan ze svého divadelního fondu poskytl půjčku 100.000 Kč". Pak předseda p. Ant. Bednář dává hlasovat o návrhu. Proti se nikdo nepřihlásil. Tím bude usnadněno dokončení stavby sokolovny, k čemuž jménem Zdobničana přeje Sokolu pan Antonín Bednář.
Pro poskytnutí půjčky hlasovalo 33 členů. Ke slovu pak přistoupil p. Ladislav Jánek, starosta zdejšího Sokola. Děkuje za pochopení a pravil, že netřeba nás ujišťovati o tom, že Sokol jest si vědom toho, jak velkým obnosem účastnili jsme se na dokončení díla za tak mimořádných poměrů. Ujišťuje ochotníky jménem jednoty, že každý bude v novém stánku vždy upřímně uvítán, a Zdobničan bude moci své hry uvádět v sokolovně. Zápis o půjčce podepsali August. Plocek, František Hájek, Ladislav Jánek, Frant. Truhlář, Emil Fousek, Karel Podolský, Josef Petrlák, Antonín Bednář, Ant. Koblic, Miroslav Choděra, L. Hlaváčková, M. Urbanová, J. Koblicová, Terezie Kubiasová, Boh. Obst a Vojtěch Kotyza. Půjčka 100.000 Kč je po dobu 25 let nevypověditelná. Z půjčky se budou úroky 3,5 % připisovat Zdobničanu jen formálně. Stylizaci smlouvy provede notář dr. Nosek z Rychnova n. Kněž.
V příštích dnech soubor Zdobničan uvádí dál své divadelní představení. l. l0. 1939 hraje divadelní hru Podskalák, na 26. 11. je připraveno představení Noví lidé, které ale 18. 11. 1939 Okresní úřad v Rychnově n. Kn. zakazuje. A tak 25. prosince uvádí náhradní představení pod názvem Třetí zvonění.
V divadelní kronice je zaznamenáno pojednání o dlužním úpise týkajícího se zápůjčky 100.000 Kč těl. jednotě Sokol ze dne 11. 11. 1939 a je opsán celý text. V našem pojednání uvádíme jen přítomné, kteří tento protokol podepsali. Za tělovýchovnou jednotu Sokol František Hlaváček, jednatel, Ladislav Jánek, starosta, za ochotnicko-divadel. spolek Zdobničan August. Plocek, jednatel, Antonín Bednář, předseda, Frant. Hájek, místopředseda. Originál je založen u Okresního soudu v Rychnově n. Kněž., pod č. 1452139 a druhý výtisk vlepen do divadelní kroniky.
V knize plakátů je uvedena na 14. dubna 1940 hra, která se hraje ve dvoraně hotelu Kubias s názvem Kutilová žení syna. 12. 5. 1940 je uvedena premiéra s názvem Oči ze všech nejkrásnější. K tomuto představení si pozval Zdobničan k hostování mistra Ed. Kohouta, který se představil v úloze Napoleona. S Eduardem Kohoutem účinkovali R. Dvořáček, Jiř. Koblicová, Vl. Vodová, Karel Podolský.
22. září 1940 se ochotníci rozloučili s jevištěm ve dvoraně hotelu Kubias a 26. prosince 1940 uvádějí poprvé na jevišti v sokolovně hru J. K. Tyla Strakonický dudák. Na představení hostuje dudácký mistr ze Strakonic Iren.C. Ossendorf. 22. ledna 1940 svým dopisem ukončuje činnost pro zaneprázdnění a vzhledem ke zdravotnímu stavu p. Ant. Bednář, který 42 let obětavě pracoval pro Zdobničan. Divadelnímu spolku přeje hodně zdaru v další činnosti.
Do čela Zdobničanu je 22. ledna 1940 zvolen pan František Hájek, místopředsedou Karel Podolský, jednatelem Aug. Plocek, pokladníkem Ladislav Jánek. 17. května 1940 v sále sokolovny vystupuje s našimi ochotníky člen Národního divadla v Praze Zdeněk Štěpánek v titulní roli hry Nezbedný bakalář. S tímto mistrem hrají Vojta Kotyza, Boh. Obst, Boh. Popelka, St. Truhlář, Fr. Řehák, M. Zecha, A. Matějec, A. Kunc, A. Koblic, R. Dvořáček, p. Petrlák, Sejkora, Pazourek, Pátek, Čižinský, Truhlářová, Vodová, R. Flekrová, Vl. Flekrová st., Jar. Sedlák, Josef Řičař, Vl. Dyntar, M. Flekr, Zd. Rykr, L. Hlaváček a Vl. Stejskalová.
17. května odesílají ochotníci za spolek Zdobničan dopis na ÜMDOČ se žádostí, jakým způsobem mají postupovat v otázce vypověditelnosti smlouvy s panem Václavem Kubiasem, která se týká provozu divadla ve dvoraně hotelu Kubias. V odpovědi ze dne 25. 4. 1940 UMDOČ, zast. ing. Václavem Soumarem, jednatel ÜMDOČ je navrhováno smlouvu vypovědět, ale vždy ke čtvrtletí. Žádná smlouva podle právního řádu nemůže trvat do nekonečna. Odvolejte se na paragraf 116 Obč. zákoníku a platného Nájemního a stěhovacího řádu a budete-li chtít, uzavřete novou nájemní smlouvu.
25. září 1940 zasílá Zdobničan p. Václavu Kubiasovi dopis, kde ho žádá, aby vzal na vědomí, že dle výše uvedeného paragrafu vypovídá nájemní smlouvu. V dopise ochotníci dále oznamují, že jsou ochotni jednat o uzavření nové nájemní smlouvy.
Dne 25. července odesílají ochotníci blahopřejný dopis Ant. Bednářovi k jeho 77. narozeninám s přáním, aby pan Bednář věnoval Zdobničanu svoji fotografii. 5. srpna 1940 pan Bednář svým dopisem odpovídá: "Vyhovuji milerád projevenému přání jednatele spolku pana Plocka s věnováním mé podobizny divadelnímu spolku Zdobničan. Činím tak dnes a odevzdávám obraz můj ku vzpomínce na moji divadelní působnost. V upřímné úctě oddaný s přáním Vlasti zdar Antonín Bednář".
V příštích dnech odesílá Zdobničan další dopis panu V. Kubiasovi ohledně smlouvy na provozování divadla ve dvoraně hotelu Kubias a žádá jej, aby laskavě se vyjádřil o jeho stanovisku, zda je vůbec ochoten se spolkem jednati. Upozorňují pana Václava Kubiase, že nepošle-li odpověď do 10. srpna 1940, považují smlouvu za ukončenou.
Spolek připravuje další představení. 22. září uvádí komedii Člověk nemá jen sebe. V této hře se rozloučili ochotníci s paní Jiřinou Prchalovou-Koblicovou, která odchází za svým chotěm do Olomouce. 4. října svolává Zdobničan poradu do hotelu Kubias. Předseda spolku upozorňuje, že 28. září byl poslán pan Moravec na jeviště ve dvoraně hotelu Kubias s tím, aby odstranil veškeré dekorace. Pan Serbousek, nájemce restaurace ale sděluje, že byl panem Kubiasem dán zákaz přistoupit k dekoracím. Jednatel pan Plocek ale poslal pana Moravce znovu na jeviště, aby pokračoval v odstraňování dekorací. Do sálu se ale dostavil právní zástupce p. Kubiase se sdělením, že zakazuje odstranit kulisy. Odebral jmenovanému klíče od vchodových dveří. 4. října 1940 posílá Zdobničan opět dopis do rukou pana Kubiase a žádá jej o vydání klíčů. Ten vzápětí odpovídá, že klíč bude vydán, když bude použit ve smyslu znění smlouvy z 24. 9. 1940. To ale Zdobničan nemohl učinit vzhledem k vypovězené smlouvě. Požádali jsme pana Serbouska, že se podíváme, jak pokračuje odstraňování kulis. Nařídili jsme panu Moravcovi, aby sundal náš majetek i oponu. Po jejím odstranění do přilehlé místnosti dostavil se do sálu pan Serbousek se vzkazem pana Kubiase, aby nás vyhodil. Na to jsme všichni sál i jeviště opustili. Pan Kubias podal na ochotníky u okresního soudu žalobu pro rušení držby. Do budovy byla vyslána komise, která měla zjistit, jakou Zdobničan způsobil škodu dle názoru pana Kubiase. Byli vyslechnuti svědci pan Jánek, Podolský, Čermák a Ant. Koblic. V zájmu klidu nejen ve spolku ale i ve městě, kde se celá záležitost již rozvířila, navrhuje předseda spolku, aby se celá věc urovnala cestou smíru. Výbor s návrhem souhlasil. Následoval ale další dlouhý spor, který nebyl stále vyřešen. Nastala otázka, kde se bude hrát divadlo. Do celé záležitosti zapojil Zdobničan dr. Langra z Rychnova n. Kněž.. Jeho závěr zněl, že divadlo můžeme hrát kdekoliv. Spor s panem Václavem Kubiasem byl započat stáním u soudu dne 10. prosince 1940 a ústní jednání proběhlo 20. 12. 1940 u soudu v Rychnově n. Kněž. V kronice ochotnického spolku je založen rozsudek Okresního soudu v Rychnově n. Kn. ze dne 20. 12. 1940, kde je uvedeno, že nájemní smlouva mezi stranami zanikla 28. 6. 1940 a jsou uváděny veškeré podrobnosti o tomto sporu na str. 586-593, kde je uvedeno, že spolek Zdobničan se odvolává ke krajskému soudu. Spor s panem V. Kubiasem pokračuje dál.
A tak Zdobničan svoje další hry hraje na jevišti v sokolovně. V tomto roce se v pondělí 24. 2. 1941 rozloučili naši ochotníci s ředitelkou největšího loutkového divadla v republice Annou Kiliánovou-Kopeckou. Nad rakví na starém hřbitově ve Vamberku zhodnotil dojímavě život zesnulé průkopnice českého divadla p. Š. Koudelka, za Zdobničana Aug. Plocek a předseda loutkářského odboru Sokola pan B. Popelka. Za zvuku písně Čechy krásné, Čechy mé... rakev zvolna klesala do hrobu