Texty: Roman Nejedlý, text Miluše Obešlové

ROMAN NEJEDLÝ (1844 – 1920)

PhDr. Miluše Obešlová, Ph. D.
Univerzita Hradec Králové

Souhrn
Příspěvek se zabývá osobností Romana Nejedlého, východočeského rodáka, který se, jako významný hudební pedagog a hudební skladatel, podílel na formování českého hudebního školství a české hudební pedagogiky v 2. polovině 19. století. Jeho hlavní přínos spočívá v sepsání škol hry na různé hudební nástroje a hlavně v sepsání školy zpěvu.

Klíčová slova
Roman Nejedlý, hudební pedagog, hudební skladatel

1 Situace v českém školství v 2. polovině 19. století
V 60. letech 19. století nastávají hospodářské i politicky změny v Čechách i na Moravě. To se projevuje nejen v rozvoji spolkového hnutí, ale také v reorganizaci dosavadního školského systému. Roku 1869 byl vydán Nový říšský školní zákon jako výrazný mezník ve vývoji našeho školství, kterým byla stanovena povinná osmiletá školní docházka pro chlapce i děvčata do 14 let na obecných (5 let) a měšťanských (3 třídy) školách. Pro vzdělání učitelů již nestačily dvouleté učitelské preparandy, byly zavedeny čtyřleté učitelské ústavy. Rozmach spolkového života znamenal i podstatný odklon českých učitelů od jejich dosavadních církevních povinností. Začali se mnohem více angažovat ve zpěváckých spolcích, kde působili jako sbormistři a autoři mnohých úprav lidových písní. Byli to většinou absolventi varhanické školy a učitelských ústavů, kteří současně přebírali vyučování nepovinného zpěvu na gymnáziích a reálkách. Aktivita zpěváckých spolků a nová společenská situace vedly české učitele zpěvu k postupné změně své práce ve škole – ke změně repertoáru i celé hudební didaktiky. Rokem 1869 byl zaveden zpěv jako povinný předmět do škol obecných, měšťanských i nižších reálných po jedné vyučovací hodině týdně. V souvislosti se zavedením zpěvu jako povinného předmětu se objevovaly v českém hudebním školství snahy v pedagogickém promýšlení vlastních metodických postupů. Učitelé nepublikovali jen návody na vyučování zpěvu (J. L. Zvonař, F. Pivoda, J. V. Neudörfl, J. N. Škroup atd.), ale poskytovali žákům rady ohledně výuky hry na nástroje, vytvářeli praktické školy pro housle, klavír a další nástroje, vymýšleli různé vyučovací pomůcky. Mezi takové hudební pedagogy patřil ze starší generace i Roman Nejedlý, východočeský rodák, jehož 165. výroční narození jsme si letos v dubnu připomínali.

2 Život a dílo Romana Nejedlého
2.1 Studentská léta
Poprvé se dočítáme o rodu Nejedlých v urbáři Rohozeckého panství z roku 1687, kde se hovoří o osobě Václava Nejedla, chalupníkovi z vesnice Záhoří pod Kozákovem. Z této oblasti se rod přemístil do Dětenic (1830 – Karel Nejedlý a jeho žena Anna) a jičínského kraje. Z deseti dětí Karla a Anny Nejedlých byl znám nejvíce Vít Nejedlý, pekař a drobný zemědělec (otec Romana Nejedlého). Vít Nejedlý a jeho žena Josefa měli v Dětenicích devět dětí, mezi nimi i Romana, který se narodil 9. 4. 1844. Pro jeho vývoj mělo určující vliv i setkání s hudebním a zároveň i kantorský rodem Foerstrů, který působil na venkovských školách. V dobách mládí R. Nejedlého působil v Dětenicích – Osenicích učitel Josef Foerster , jehož žákem se Roman Nejedlý stal již v 5 letech. J. Foerster pracoval v Osenicích jako učitel 50 let a dle poznámek R. Nejedlého jezdili učitelé z dalekých koutů studovat k Foerstrovi jeho pedagogické metody pro výuku mluvnice a počtů. Výuka hudby a zpěvu spočívala u Foerstra na praktickém zpívání. R. Nejedlý byl přidělen do sboru chlapeckých zpěváků, kteří chodili zpívat do kostela při různých příležitostech.
V roce 1856 nastoupil R. Nejedlý na reálnou školu v Jičíně a třetí ročník vyšší reálné školy navštěvoval v Praze, kde ho velice zaujal učitel a básník Adolf Heyduk. V patnácti letech, po ukončení reálné školy se R. Nejedlý vrátil domů a byl přijat na Okresní úřad v Libáni jako praktikant, neplacený písař. Po dvou letech se odhodlal ke studiu na pražském učitelském ústavu. Zde se seznámil s celou řadou významných pedagogů i s tehdy pokrokovými názory K. S. Amerlinga a jeho metodami názorného vyučování a metodou obrazů. Asi nejvýrazněji na R. Nejedlého zapůsobil pedagog Jan Karel Škoda, vlastenecký kněz. Při studiu na učitelském ústavu navštěvoval R. Nejedlý hudební školu Františka Blažka, učitele harmonie a hry na varhany. R. Nejedlý v této době působil i jako praktický hudebník, a to jako flétnista orchestru Švestkova divadélka pod taktovkou pozdějšího dirigenta Národního divadla Adolfa Čecha. Učitelský ústav R. Nejedlý absolvoval v roce 1863 a stal se hned učitelským pomocníkem v Mnichově Hradišti. Současně působil jako tenorista v místním pěveckém spolku a spolupracoval i s místními divadelními ochotníky. Po třech letech odešel do Bělé pod Bezdězem, kde se seznámil s botanikem a cestovatelem Emanuelem Purkyněm, synem vědce J. E. Purkyně. Brzy musel však R. Nejedlý nastoupit na vojenskou službu a po jeho návratu se stala škola v Bělé soukromým učilištěm. V roce 1871 byl vypsán konkurz na 5 učitelských míst do Litomyšle, kterého se Nejedlý zúčastnil.

2. 2 Příchod do Litomyšle
Brzy po založení pražského Hlaholu byl v Litomyšli r. 1862 založen pěvecký spolek Vlastimil, byla založena pro divadelníky Jednota divadelních ochotníků, pro studenty Akademický spolek a pro sportovce Sokol. Roman Nejedlý přišel do Litomyšle již s malým synem Romanem, narozeným 28. 7. 1870. Prvním litomyšlským bytem R. Nejedlého byl dům č. 102 na náměstí, kde se narodil dne 11. 3. 1872 syn Bohuslav. Druhým bytem Nejedlých byl dům na náměstí č. 46, zde se narodila 26. 8. 1873 dcera Milada (litomyšlská zpěvačka). V roce 1877 se rodina přestěhovala do tzv. Čudova domu pod kostelem, kde se 10. 2. 1878 narodil syn Zdeněk. Ve stejném domě se narodila i dcera Božena 23. 7. 1879. V roce 1880 si R. Nejedlý koupil dům na Panských valech, kde se 5. 6. 1884 narodil syn Viktor, herec a upravovatel divadelních her. Kolem roku 1893 tento dům R. Nejedlý opustil, přestěhoval se do kostelní ulice č. 198. Teprve ve svém stáří se přestěhoval do Prahy na Královské Vinohrady.
2. 3 Roman Nejedlý - učitel
Hlavními doklady Nejedlého pedagogické činnosti jsou jeho publikace, učební pomůcky a různé návody. Jeho vyučovací pomůcky byly oceněny v rámci Jubilejní výstavy v Praze (1891) a Národopisné výstavy Českoslovanské, která se konala v roce 1895. „Nejedlého praktické učební pomůcky, které putovaly z výstavy na výstavu, měly v mnohém pružnější a metodicky pokrokovější pojetí výuky než pomůcky tehdy nejvíce používané.“ Nejedlý usiloval o nahrazení pouhých ilustrací účelnou kombinací obrazu a textu a o plnější využití asociace. Chtěl, aby dítě mohlo samostatněji pracovat s učebnicí a našlo v ní i zábavu. R. Nejedlý se aktivně zapojoval i do zlepšování organizace našeho školství. Zabýval se např. problémem přípravy žáků obecných škol a jejich přestupováním na školy střední.
Nejedlý se stal svými hudebně-pedagogickými pracemi pokračovatelem slavných učitelů zpěvu J. L. Zvonaře a J. N. Škroupa. Svou Školu zpěvu napsal ještě před příchodem do Litomyšle. „V předmluvě, psané v Bělé pod Bezdězem, kladl důraz na zpěv jako samostatný základ vší hudby a hudebního vzdělání vůbec. Nejedlého výklad o správném dýchání, o tvoření tónů, výslovnosti i o intonaci znamenal v nejednom ohledu pokrok oproti dosavadním návodům.“ Nejedlého Škola zpěvu byla ve své době označena za „první větší práci, v které vedle dobrého vysvětlení části methodické shledáváme hned hojnost příkladů a cvičení“. Tato učebnice vyšla ještě před vydáním učebních osnov r. 1874 a byla hojně používána nejen na národních, ale také na středních školách. Autor v ní dává pokyny ke správnému tvoření tónu, k výslovnosti a hygieně hlasu. Dle V. Horáka a V. Kouly „je zde patrný vliv novoněmecké hlasově pedagogické školy, zvláště Julia Heye“. Ke cvičení intonace využívá stupnici a tónický trojzvuk. Hlavním hudebním materiálem jsou lidové písně a vlastní hudební materiál autora. Odmítá solmizaci a ze cvičných vokálů preferuje vokál „a“. V roce 1876 vydal R. Nejedlý ještě Návod k vyučování dvouhlasému zpěvu.
Velkého ohlasu dosáhla také Nejedlého Praktická škola na housle, kterou Nejedlý vydal r. 1872 a potom doplňoval a opravoval ve 25 vydáních. Brzy na to Nejedlý napsal školu pro varhany s názvem Příprava na varhany (Nejedlý působil jako zámecký varhaník), dále Školu pro flétnu a sešit cvičení s názvem Milada a Zdeněk – malí pianisté. V roce 1883 vydal sbírku Národní písně pro útlou školní mládež, pro sólové housle v roce 1901 vydal Zvonky, národní písně slovanské, dále 44 Národních písní pro klavír na dvě ruce, r. 1905 vyšly Tři zpěvy vánoční. Pro školské využití sestavil Sbírku lidových písní jednohlasých a dvojhlasých a také píseň pro tři dětské (ženské) hlasy Hvězdička (1907).

2. 4 R. Nejedlý – sbormistr Vlastimila
R. Nejedlý stál v čele mužského pěveckého sboru Vlastimil 10 let. Podle záznamu z roku 1880 měl sbor 11 tenorů a 17 basů. Nejedlý sborový repertoár obohatil o skladby domácích (místních) autorů, o operetu, nevázaný humor při vystoupeních a o lidové písně. Sbormistrem Vlastimila se stal v roce 1872 a setrval v něm až do roku 1883. Zavedl nové metody nácviku. Nejedlý cvičil každého uchazeče, než ho přijal do sborových zkoušek, osobně při harmoniu. „Ten, kdo neovládal svůj part samostatně, nebyl přijat ani do zkoušek sborových. A také sborové zkoušky byly vedeny postupně po jednotlivých hlasech.“ Nejedlý obstarával i rozepisoval noty s ohledem na úroveň a schopnosti členů spolku. Např. rozpis sborových a sólových pěveckých hlasů Smetanovy Hubičky měl 136 stran. V roce 1876 provedl Vlastimil operu Prodaná nevěsta. Jen Jeníka a Mařenku zpívali pražští zpěváci, všechny ostatní role byly obsazeny místními. R. 1880 se v Litomyšli konaly oslavy 50letého výročí prvního veřejného vystoupení B. Smetany. R. Nejedlý se zde stal opět hlavním organizátorem a prostředníkem mezi Litomyšlí a B. Smetanou. Roku 1883 byl nucen R. Nejedlý pěvecký sbor ze zdravotních důvodů opustit.

2. 5 R. Nejedlý skladatel a vydavatel
R. Nejedlý vydával mimo již výše zmíněných prací pro pedagogické účely i sbírky mužských čtverozpěvů s názvem Vlastimil.

Během sedmdesátých až devadesátých let obsáhla sbírka celkem 37 sešitů a od roku 1881 začal Nejedlý vydávat sbírku Libuše – smíšené čtverozpěvy, kterých vyšlo 10 sešitů. Záhy přistoupil Nejedlý k vlastní vydavatelské činnosti. Jeho spolupracovníkem se stal učitel F. Vogner. R. Nejedlý psal skladby na slova Vítězslava Hálka, Svatopluka Čecha a na motivy národní a lidové. Příkladem může být sólová píseň pro střední hlas s doprovodem piana Od Šumavy k Tatrám. Píseň je na text Čechových „Jitřních písní“ a Nejedlý ji věnoval pěveckému spolku Svatopluk Čech ve Vídni.

Další Nejedlého píseň Náš zpěv na text V. Hálka, skladba Zvonky s použitím motivů slovanských národních písní. Z dalších jeho drobných příležitostných skladeb je to např. valčík Rybářka, polka Emilie, valčík Lásky bol nebo i Chudobná panenka – dvojzpěv pro soprán a tenor, polka Hedvika, píseň Za večera nebo Plavcův pozdrav atd. K různým příležitostem psal i kuplety a kabaretní popěvky, jako např. komický zpěv Staré panny, veselé písně Nedělní klid, Staří mládenci, Vše se vrátí zas, Ať neslyší apod. Ze sborových skladeb, které věnoval našim významným sborům je to např. Vytrvej, Upřímná láska (věnováno pražskému Hlaholu), dále Jarní pochod, Májová.
R. Nejedlý skládal i veselé zpěvohry a frašky, které byly součástí tehdejších zábav. Na počátku 90. let uvedl R. Nejedlý v Litomyšli poprvé svou zpěvohru Edip král, a to jako „komedii podle Sofoklovy tragédie“. Za nejlepší a nejslavnější Nejedlého frašku je považována fraška Sezení městské rady – komická zpěvohra pro mužské hlasy o 1 dějství (později přejmenováno na Sezení městské rady v Mrkvanticích). Tato opereta sklízela úspěchy po celých Čechách, pronikla i na Slovensko a byla zpívána i slovinsky. Ještě v letech 1928 a 1929 byla vysílána rozhlasem.

Z pozdějších děl R. Nejedlého se proslavila scéna Starý rok před porotou, čili Odsouzení starého roku a přivítání nového roku (uvedeno v Litomyšli r. 1896). Z dalších to byla veselohra se zpěvy Zápas o nevěstu aneb chudobná panenka či Zábava v lázních. R. Nejedlý se také pokusil o vlastní operu s názvem Andulka, děvče venkova. Tato zpěvohra měla tři dějství a byla napsána pro 3 mužské hlasy: tenor, baryton a bas, pro jeden hlas ženský (soprán) a smíšený sbor. Opera byla dokončena r. 1892 a premiéra se konala v Litomyšli. Pronikla však i na Smíchov, do Brna, Plzně, Hradce Králové, Tábora, mezi české ochotníky ve Slezsku i mezi české emigranty v Clevelandu, Chicagu a St. Louis.

„Činnost sbormistra Nejedlého jako skladatele veselých písní, hudebních frašek byla neodmyslitelná od jeho spolupráce s proslulými litomyšlskými humoristy, kteří si říkali kosové.“ I v tomto spolku působil R. Nejedlý jako hudebník, zpěvák, sbormistr, dirigent, skladatel a textař a organizátor. Proslul i jako režisér zpěvoher.
Po odchodu z Litomyšle r. 1901 působil R. Nejedlý v Praze do r. 1918, kdy se se svou ženou odstěhoval do svého původního působiště – Mnichova Hradiště. R. Nejedlý zemřel dne 25. 2. 1920 a jeho žena 25. 3. 1923. Ke 110. výročí narození v roce 1954 byl v Litomyšli uspořádán slavnostní večer.

3 Závěr
Roman Nejedlý byl jedním z řady hudebních pedagogů konce 19. století, který se výraznou mírou podílel na formování českého školství a české hudební pedagogiky. Jako učitel na obecné škole sepsal různé publikace, učební návody a vytvářel učební pomůcky pro různé vyučovací předměty, které byly velmi ceněny. Věnoval se také hudební výuce. Sepsal školy hry na housle, varhany a flétnu a shromáždil pro jednotlivé nástroje i vhodný hudební materiál. Působil také jako sbormistr, hudební skladatel a organizátor kulturního života. Jeho velký přínos spatřuji v sepsání tehdy velmi oblíbené Školy zpěvu. Touto prací se R. Nejedlý stal pokračovatelem našich prvních významných učitelů zpěvu.

Literatura

ČERVINKA, F. Roman Nejedlý a Litomyšl. Pardubice: Krajský dům osvěty, 1958, 89 s.

HORÁK, V. – KOULA, V. Hudba pro děti a mládež. Praha: SPN, 1976, 116 s.

GREGOR, V. – SEDLICKÝ, T. Dějiny hudební výchovy v českých zemích a na Slovensku. Praha: Supraphon, 1990, 288 s., ISBN 80–7058–131-X.

SMOLKA, J. a kol. Dějiny hudby. Praha: TOGGA, 2001, 657 s., ISBN 80-902912-0-1.

Kontaktní adresa:
j.obeslo@tiscali.cz