Texty: Předchůdci nových časů v interpretaci amatérů, pořad Společnosti bří Čapků 1996

28.4.1996
PŔEDCHŮDCI NOVÝCH ČASŮ
Paní a pánové, vážení přátelé,
dovolte, abych vám především představil trojici, která dnešní pořad připravila: je to
rozhlasový režisér Mgr. Jiří Hraše, ředitel Východočeského divadla Mgr. Miloslav Kučera, já jsem Milan Kyška, člen Společnosti bratří Čapků, který jako funkcionář Svazu českých divadelních ochotníků dlouho intenzivně spolupracoval se zesnulým předsedou Společnosti panem Vlastimilem Fišarem - měl jsem tu čest a to štěstí, že jsme byli dobrými přáteli.
A ještě v úvodu poznámku k textu pozvánky, kterou jste dostali: Předchůdci nových časů v interpretaci amatérů: těmi předchůdci jsou pro nás právě bratři Čapkové a pojmu amatér - nikoli ochotník - jsme použili vědomě a záměrně. Už v době vzniku Svazu českých divadelních ochotníků v roce 1968 se o tomto označení diskutovalo. Tehdy jsme se rozhodli pro termín „ochotník“ zejména proto, že bylo žádoucí vyjádřit vztah k původní organizaci, která byla v padesátých letech zrušena - byla to Ústřední matice divadelních ochotníků českých. Od té doby se však užívá obou pojmů a mezi mladými nabývá převahy spíše amatér. Není pochyby o tom, že oboje jasně vyjadřuje podstatu vztahu k divadlu - ochotu a lásku. My ochotníci mezi oběma slovy neděláme rozdíl. - Tolik na vysvětlenou.

Po dohodě s programovou radou Společnosti jsme připravili pořad, kterým chceme doložit vztah českých ochotníků k dílu bratří Čapků. Domníváme se, že účast čapkovských titulů na vrcholných akcích podá dostatečně reprezentativní doklad toho, že oba bratři byli pro amatéry téměř kmenovými autory.

Zpráva, kterou předkládáme, je informací o těchto přehlídkách celonárodního významu: Jiráskově Hronově, Národní přehlídce venkovských souborů, FEMADU (to je přeloženo do češtiny Festival mladého amatérského divadla) - několik vět na vysvětlenou: Jiráskův Hronov je divadelní přehlídka s dlouholetou tradicí, koná se již od roku 1930, je snad nejstarším festivalem tohoto druhu na světě. Národní přehlídka venkovských divadelních souborů (v posledních letech Krakonošův divadelní podzim) měla loni již 26. Ročník. Koná se ve Vysokém nad Jizerou, v místě působení nejstaršího ochotnického souboru u nás - ten má už za sebou více než 200 let činnosti. Zatímco Jiráskův Hronov byl v době vzniku přehlídky venkovských souborů akcí tradiční a byl minulým režimem uváděn jako doklad péče státu o kulturu, vznikla vysocká přehlídka díky velikému úsilí ochotníků (především Svazu českých divadelních ochotníků a jeho souboru KRAKONOŚ z Vysokého) jako příležitost pro soubory,
které pracovaly za obtížných podmínek v malých místech. Na obou těchto přehlídkách se uvádějí divadelní hry, kterým se zpravidla říká „celovečerní“. Na obou byla uvedena MATKA.
Monologem z této hry v podání Ludmily Cápkové z kroměřížského souboru zahájíme ukázky,
k nimž se na dnešní pořad Společnosti sjeli ochotníci především z Moravy.

Ludmila Cápková - MATKA

Tvorba bratří Čapků se na jevištích našich amatérů uplatňuje i jinak. O dvou akcích, které dávají příležitost k uvádění monologů a dialogů, a na nichž se Čapkové jako autoři objevují velmi často, je také třeba podat krátké vysvětlení. První akcí je několikastupňová soutěž monologů a dialogů O POHAREK SĆDO, jejíž vrcholné kolo a přehlídka vítězů se koná

- 2 -

každoročně v dubnu v Přerově, druhou byl Cyranův kord, který již bohužel zanikl. Obě tyto akce měly obdobné zaměření: dát příležitost ochotníkům, kteří si chtějí vyzkoušet svoje síly na textech, jež se z nejrůznějších důvodů neobjeví na repertoáru jejich mateřských souborů. Propozice POH´ARKU vymezují časový limit monologu na 10 minut, dialog může být nejvýše dvanáctiminutový. Jen zřídka se najde v dramatickém textu úsek, který je možno bez problémů převzít pro samostatné uvedení. Obvykle si příprava vystoupení vyžádá někdy dosti složité zásahy do předlohy - soutěž tedy předpokládá i činnost dramaturgickou. Zde se ovšem objevují nejen dramata, ale - a to velmi často - také texty literární, zejména APOKRYFY a Povídky.
Přítel Miroslav Rada z pražského souboru Máj jako apokryfní PEKAŔ bude druhým vystupujícím.

Miroslav Rada - PEKAŔ

Pro doplnění obrazu o Cyranovu kordu:od roku 1982 do roku 1990 byly v soutěži tyto ženské monology: Goneril, Mimi, matka, robotka Helena, Emilia Marty (2x), Dášeňka, O pěti
chlebích (pekařka):
mužské monology: Galén (2x), profesor z Loupežníka, Alquist z RUR (2x), Kalina z Příběhu dirigenta Kaliny, Adam stvořitel (6x), jednou Prolog a dvakrát Dottore ze hry Lásky hra osudná, jednou Tulák (Ze života hmyzu).

Co se týče Pohárku, byly za dobu trvání v soutěži tituly a postavy: Loupežník, Matka (3x), RUR, Věc Makropulos, Adam stvořitel (3x), Ze života hmyzu (2x), Apokryfy, Lásky hra osudná, Bílá nemoc.

Vedle Hronova a Vysokého, Pohárku a Cyranova kordu jsou ještě další divadelní akce, na nichž se tvorba - především Karlova, uplatnila a uplatňuje. Je to poděbradský FEMAD, o kterém již tu byla zmínka a pak výlučně čapkovská přehlídka ŚTRAMBERK 89, kterou uspořádal Svaz českých divadelních ochotníků spolu se Společností bratří Čapků jako připomínku stého výročí narození Karla Čapka.

Naše zpráva obsáhne tedy repertoár několika uvedených divadelních akcí vrcholného významu - připomínám znova, že to bude pouze informace dílčí. Není totiž pochyby o tom, že se hry bratří ‘Capků hrály i v letech, kdy tyto tituly neprošly ve výběrových kolech pro Hronov nebo Vysoké. A naopak skutečnost, že se Čapkové na vrcholných přehlídkách objevovali často, je výmluvným svědectvím o dobré úrovni ochotnických inscenací čapkovských titulů. Budou zde také citovány některé hodnotí komentáře a obecnější úvahy o divadle pro dokreslení situace ochotnického divadla vůbec a o vztahu k tvorbě bratří Čapků zejména.
Když se podíváme blíže, které čapkovské hry se nejčastěji hrály v Hronově (touto přehlídkou se nyní budeme zabývat), zjistíme, že prvenství drží zcela jednoznačně společná hra obou bratří, Ze života hmyzu. Ta se zde hrála čtyřikrát, a to v letech 1947, 1958, 1962, 1965.Po třech nastudováních byly v repertoáru Jiráskova Hronova hry Karla Čapka MATKA -v letech 1938, 1946 a 1975 - pozornému posluchači patrně neušlo, že v roce 1946 byly na JH dvě inscenace her Karla Čapka - Matka a RUR. Také Loupežník se hrál třikrát - v roce 1940, 1956 a zatím naposledy v roce 1993. Posledním titulem, který se v hronovském programu objevil třikrát, je Věc Makropulos, uvedená v letech 1947, 1976 a 1985. V roce 1947 byla v Hronově opět dvě čapkovská představení - vedle Věci Makropulos také Ze života hmyzu.

-3 -


Jednou se zde hrála Bílá nemoc (1963), jednou Adam stvořitel (1983), v roce 1995 bylo uvedeno Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. Celkem tedy byli Čapkové na Jiráskově Hronově devatenáctkrát.

VSTUP - Hraše, Kučera

AMATÉŔI A DOBA

I kdybychom nevěděli naprosto přesně z dlouholetého soustavného sledování ochotnického dění, že divadelní amatéři svou činností podávají jasný obraz o době, ve které žijí a pracují, bylo by možno odvodit toto zjištění už z čapkovské tvorby, kterou uvádějí na svá jeviště. Když se na příkladu Jiráskova Hronova, kde je možno tento průkaz podat nejúplněji, podíváme na tři období, jež se víceméně přesně odlišují - mám na mysli období před druhou světovou válkou, pak léta válečná a konečně dobu po skončení války - zjišťujeme, že v době ohrožení Československé republiky byl pro české ochotníky Karel Čapek autorem, který přesně vyjadřoval úzkost a obavy všech českých lidí. Po vynuceném útlumu činnosti během války, kdy nebylo možno otevřeně se hlásit k humanitním ideálům Masarykovým a Čapkovým, se v letech 1946 a 1947 najednou na Hronově objevují pokaždé dvě čapkovské inscenace - připomeňme si, že v roce šestačtyřicátém to je RUR a Matka, v následujícím roce pak Ze života hmyzu a Věc Makropulos. Je to doklad toho, že se čapkovská tvorba na ochotnických jevištích vyskytovala ve značné šíři. Ale pak nastává devítiletá pauza“ až v roce 1956 je na repertoáru JH opět Karel Čapek s Loupežníkem. Myslím, že se tato dlouhá přestávka dá zcela jednoznačně přičíst na vrub důsledkům únorového zvratu, který oba bratry dal v pravém slova smyslu do klatby. Rok 1956 naštěstí předznamenal období, kdy už se dílo bratří Čapků přestalo označovat za protistátní a socialismu škodlivé. Ochotníci tohoto uvolnění velmi čile využívali a tak se čapkovská dramatika začala znova pravidelně objevovat na hronovských přehlídkách. Je to jistě doklad toho, že i po mnoha letech od vzniku jsou dramata obou bratrů stále aktuální, stále vybízejí amatérské režiséry a herce, aby se dali inspirovat a strhnout hloubkou myšlenek i divadelně vděčnými ději a postavami.

VSTUP - Hraše - Kučera

ĆAPKOVÉ A DÉTI V OBLASTI DIVADLA

Velmi významnou oblastí tvorby bratří Čapků jsou jejich díla určená dětem. Proto si zaslouží bližší pohled.
Pro dílo bratří Čapků je charakteristická životní zkušenost, nezkreslená apriorními soudy, stejně jako trvalá pozornost k drobným projevům individuality, ke zvláštnostem obyčejného fungujícího v lidském životě. V tomto životě se také uplatňuje mravní řád, k němuž se člověk dopracovává úsilím, sebevýchovou.
Z těchto principů vychází jeden ze základních znaků díla obou bratrů, totiž věcnost a konkrétnost, přesné pojmenování věcí, lidí a vztahů a nedůvěra ke všemu, co je jen mlhavě naznačeno. Přitom tato lapidárnost, reálnost není cílem, nýbrž prostředkem, stavebním materiálem pro fantastické obrazy, modely lidské společnosti.


- 4 -

Bedlivé a chápající pozorování života jako skutečnosti a pozornost věnované i drobným jeho projevům poskytují dostatek podnětů nejen k vážným analýzám stavu lidské společnosti, ale také ke hře. Hravost oživuje veškerou činnost obou bratrů - u Karla jeho novinařinu, u Josefa jeho tvorbu malířskou. A tato hravost je také hlavní silou, která motivuje dětský svět bratří Čapků. Je to svět svérázný, opravdu dětský - ze své podstaty. Čapkové si vůbec nedělali násilí, když se orientovali na děti! Jejich přístup k životní skutečnosti se v mnohém kryje s přístupem dětí: bezprostřední a citlivé vnímání faktů bez různých předsudků, cit pro konkrétnost, zvědavost na to, jak co funguje, „jak je to doopravdy“. Proto se také zdá, jakoby všechno, co kdy Karel nebo Josef pro děti vytvořili , vyprávěly děti jim, nikoli oni dětem. Jde o děti zdravé, bystré, veselé, seznamující se se světem jejich doby. Autor nic nevymýšlí, jenom kombinuje. Fantastický obraz staví na konkrétních prvcích, které děti už ze života znají a umí pojmenovat. Stejně jako dítě užívá hojně nadsázky. Pokud se do hry začleňuje nadpřirozeno, je ve všem natolik polidštěno, že se jeví jako naprosto přirozené. Všechno je čistá hra.
Přenesení této tvorby na scénu má ovšem svá úskalí. Zpravidla to nejsou texty (pohádky) dramaticky nosné, konfliktní. Nejsou také metaforické, proto se jimi nedá vytvořit pohádkové podobenství. Přesto jsou přitažlivé a lákají k jevištnímu uvedení, protože jsou svěží, bezstarostné, barvité. A navíc jsou neseny řečí nadmíru živou, prostou, ale zároveň vytříbenou -řečí, s jakou se dnes jen málokdy setkáváme.
Zde je třeba připomenout, že oba Čapkové měli k divadlu velmi blízko nejen jako autoři, ale Karel také jako režisér (a krátce i jako dramaturg) Divadla na Vinohradech, Josef pak jako scénograf.

Do dnešního pořadu je zařazena krátká ukázka z Josefovy hry pro děti Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové, kterou hudba Jaroslava Křičky proměnila v operu nebo možná spíše v revue. Hra měla premiéru v roce 1932 v Národním divadle ve Frejkově režii. Kritik A.M. Píša tehdy o ní napsal:“Vlastní pohádkové motivy se mísí s parodií staré loupežnické a novodobé detektivní romantiky, vzpomínky na dětská říkadla a loutkové hry s ohlasy Osvobozeného divadla a názvuky commedie dell´ arte. Je to pestré pele-mele, s naivním humorem a rozmarnou hravostí...“ Čapkův text zřetelně a nepochybně názvuky commedie delľ arte obsahuje. Charakter postav je předem dán pojmenováním a zjevem. Tady se Josef projevuje výrazně jako výtvarník - dokazuje to např. jeho popis pradědečka““..takového druhého na farnosti nebylo, tak tlustého a červeného, tak plecitého a kolébavého, s takovými vráskami kolem očí a s takovým podbradkem.“ Ovšem řeč hry, která vypadá tak přirozeně, je ve skutečnosti pečlivě broušena a s muzikantskou přesností rytmizována. - Křičkova hudba je pro dnešní amatérské soubory značně náročná. O to příjemnější je, že si tuto hru vybral mladý soubor z Němčic nad Hanou a nastudoval ji na takové úrovni, že se s ní zúčastnil i vrcholné přehlídky.
Prosím přátele z Němčic, aby nám Tlustého pradědečka přiblížili svým vystoupením -budou to Jarek Kyselák jako pradědeček, u klavíru Pavla Kouřilová

NÉMĆICE - TLUSTÝ PRADÉDEĆEK

tlustém pradědečkovi jsem mluvil obšírněji také proto, že jsme měli možnost vidět a slyšet samého pradědečka. Ale divadlo pro děti má k dispozici i dramatizované texty Karlových pohádek, především Doktorské a Pošťácké. Tyto pohádky jsou postaveny na slově, na řeči, která okouzluje „obyčejností“, bezprostředností, jemným rozlišováním výraziva,

- 5 -

rytmizováním textu přemírou synonym, která až marnotratně prokazují bohatost češtiny. Tuto skutečnost musí respektovat každá dramatizace, aby vynikly všechny krásy Čapkova jazyka.
Závěrem je možno říci, že tvorba bratří Čapků pro děti - máme stále na mysli jevištní realizaci - dává bohatě příležitost seznamovat dětského diváka s krásami češtiny a obohacovat jeho fantazii hrou s představami.

Máme připraveno ještě jedno dětské téma. Jaroslava Mikešová, opět z pražského MÁJE, nám přednese úryvek z DÁŚEŃKY , s nímž úspěšně soutěžila.

Jaroslava Mikešová - DÁŚEŃKA

A dostáváme se k akci, o které jsem se krátce zmínil v úvodu, k akci, kterou Svaz českých divadelních ochotníků připravil ke stému výročí narození Karla Čapka ve spolupráci se Společností bratří Čapků. Myslím, že bude správné pohovořit o této přehlídce poněkud obšírněji, protože se tu na třídenním setkání ochotníků z Čech a Moravy podařilo nejen ukázat zájem o tvorbu Karla Čapka , ale také značnou šíři díla, jež ochotníci uvádějí na svá jeviště
V repertoáru se totiž vedle klasického dramatu Loupežník (nastudoval pražský soubor z Braníka) objevilo i jevištní ztvárnění Jak se dělá divadlo v interpretaci karlovarského Divadelního studia D3. Děčínský soubor KAREL ĆAPEK uvedl pořad Povídky z kapes, odezněly také monology v podání vítězů soutěže monologů a dialogů.
Zde se musím zmínit o poznatku, který nás při přípravě přehlídky poněkud překvapil. Když jsme se obrátili na soubory s výzvou, aby pro přehlídku nastudovaly čapkovský titul, setkali jsme se někdy s rozpačitou odezvou. Ve všech případech tyto rozpaky působila obava, zda je v silách souboru hru Karla Čapka na žádoucí úrovni zvládnout. Přitom se to týkalo i kolektivů, které mnohokrát prokázaly dobrou úroveň. Protože víme, že není dobré „tlačit na .
pilu“, nevyvíjeli jsme žádný nátlak. Přiznám se, že nám spadl kámen ze srdce, když přehlídka zdárně proběhla a úspěšně skončila. Vždyť neúspěchem by utrpěla prestiž jak Svazu českých divadelních ochotníků, tak Společnosti bratří Čapků. Přítel Fišar, který se měl přehlídky účastnit, se tenkrát musel bohužel omluvit, ale poslal po panu Protivovi, který se za Společnost celé přehlídky zúčastnil, na pásce krásný příspěvek pro seminární diskusi. - byl to přímo parádní vstup do semináře, který přehlídku uzavíral. Přítel Protiva pak vystoupil v diskusi obsáhlým a fundovaným příspěvkem.

VSTUP - KUĆERA

Zbývá ještě informovat o účasti bratří Čapků na FEMADU, o kterém jsem se již zmiňoval - přehlídka se koná od roku 1972 v Poděbradech.
V roce 1981 zde byla uvedena adaptace Karla Čapka Ejhle lidé,, v roce 1983 to byl Adam stvořitel, o rok později Pejsek a kočička, jak motivy Josefa Čapka zpracovali pánové Kaska a Mlád z plzeňského Divadýlka KUBA. A loni to byl opět Josef Čapek a jeho Povídání o pejskovi a kočičce, kvalitní vystoupení DS DUHA z Polné.

Tímto sdělením končíme zprávu o tom, jak ochotnické soubory zařazují dílo bratří Čapků do svých dramaturgických plánů, jak se stále znova a znova k jejich tvorbě vracejí. Jistě to svědčí o opravdovém, niterném vztahu našich amatérů jak k dramatice, tak i k dalším oblastem

- 6 -

tvorby obou bratří. A tady je třeba uvést, že v roce 1987 byla v Hronově instalována výstava scénické tvorby Josefa Čapka JOSEF ĆAPEK A DIVADLO - i tato, pro divadlo velmi významná, je v popředí zájmu českých (a samozřejmě i moravských ) „herců z libosti“, jak se kdysi ochotníkům říkalo.

DUŚAN ZAKOPAL - DOKTOR GALÉN

Doktor Galén v podání ostravského ochotníka Dušana Zakopala svou výzvou k novinářům
náš pořad uzavřel.a











28.4.1996

PŔEDCHUDCI NOVYCH ĆASU

Paní a pánové, vážení přátelé,

dovolte, abych vám především představil trojici, která dnešní pořad připravila: je to
rozhlasový režisér Mgr. Jiří Hraše, ředitel Východočeského divadla Mgr. Miloslav Kučera, já jsem Milan Kyška, člen Společnosti bratří Čapků, který jako funkcionář Svazu českých divadelních ochotníků dlouho intenzivně spolupracoval se zesnulým předsedou Společnosti panem Vlastimilem Fišarem - měl jsem tu čest a to štěstí, že jsme byli dobrými přáteli.
A ještě v úvodu poznámku k textu pozvánky, kterou jste dostali: Předchůdci nových časů v interpretaci amatérů: těmi předchůdci jsou pro nás právě bratři Čapkové a pojmu amatér - nikoli ochotník - jsme použili vědomě a záměrně. Už v době vzniku Svazu českých divadelních ochotníků v roce 1968 se o tomto označení diskutovalo. Tehdy jsme se rozhodli pro termín „ochotník“ zejména proto, že bylo žádoucí vyjádřit vztah k původní organizaci, která byla v padesátých letech zrušena - byla to Ústřední matice divadelních ochotníků českých. Od té doby se však užívá obou pojmů a mezi mladými nabývá převahy spíše amatér. Není pochyby o tom, že oboje jasně vyjadřuje podstatu vztahu k divadlu - ochotu a lásku. My ochotníci mezi oběma slovy neděláme rozdíl. - Tolik na vysvětlenou.

Po dohodě s programovou radou Společnosti jsme připravili pořad, kterým chceme doložit vztah českých ochotníků k dílu bratří Čapků. Domníváme se, že účast čapkovských titulů na vrcholných akcích podá dostatečně reprezentativní doklad toho, že oba bratři byli pro amatéry téměř kmenovými autory.

Zpráva, kterou předkládáme, je informací o těchto přehlídkách celonárodního významu: Jiráskově Hronově, Národní přehlídce venkovských souborů, FEMADU (to je přeloženo do češtiny Festival mladého amatérského divadla) - několik vět na vysvětlenou: Jiráskův Hronov je divadelní přehlídka s dlouholetou tradicí, koná se již od roku 1930, je snad nejstarším festivalem tohoto druhu na světě. Národní přehlídka venkovských divadelních souborů (v posledních letech Krakonošův divadelní podzim) měla loni již 26. Ročník. Koná se ve Vysokém nad Jizerou, v místě působení nejstaršího ochotnického souboru u nás - ten má už za sebou více než 200 let činnosti. Zatímco Jiráskův Hronov byl v době vzniku přehlídky venkovských souborů akcí tradiční a byl minulým režimem uváděn jako doklad péče státu o kulturu, vznikla vysocká přehlídka díky velikému úsilí ochotníků (především Svazu českých divadelních ochotníků a jeho souboru KRAKONOŚ z Vysokého) jako příležitost pro soubory,
které pracovaly za obtížných podmínek v malých místech. Na obou těchto přehlídkách se uvádějí divadelní hry, kterým se zpravidla říká „celovečerní“. Na obou byla uvedena MATKA.
Monologem z této hry v podání Ludmily Cápkové z kroměřížského souboru zahájíme ukázky,
k nimž se na dnešní pořad Společnosti sjeli ochotníci především z Moravy.

Ludmila Cápková - MATKA

Tvorba bratří Čapků se na jevištích našich amatérů uplatňuje i jinak. O dvou akcích, které dávají příležitost k uvádění monologů a dialogů, a na nichž se Čapkové jako autoři objevují velmi často, je také třeba podat krátké vysvětlení. První akcí je několikastupňová soutěž monologů a dialogů O POHAREK SĆDO, jejíž vrcholné kolo a přehlídka vítězů se koná

- 2 -

každoročně v dubnu v Přerově, druhou byl Cyranův kord, který již bohužel zanikl. Obě tyto akce měly obdobné zaměření: dát příležitost ochotníkům, kteří si chtějí vyzkoušet svoje síly na textech, jež se z nejrůznějších důvodů neobjeví na repertoáru jejich mateřských souborů. Propozice POH´ARKU vymezují časový limit monologu na 10 minut, dialog může být nejvýše dvanáctiminutový. Jen zřídka se najde v dramatickém textu úsek, který je možno bez problémů převzít pro samostatné uvedení. Obvykle si příprava vystoupení vyžádá někdy dosti složité zásahy do předlohy - soutěž tedy předpokládá i činnost dramaturgickou. Zde se ovšem objevují nejen dramata, ale - a to velmi často - také texty literární, zejména APOKRYFY a Povídky.
Přítel Miroslav Rada z pražského souboru Máj jako apokryfní PEKAŔ bude druhým vystupujícím.

Miroslav Rada - PEKAŔ

Pro doplnění obrazu o Cyranovu kordu:od roku 1982 do roku 1990 byly v soutěži tyto ženské monology: Goneril, Mimi, matka, robotka Helena, Emilia Marty (2x), Dášeňka, O pěti
chlebích (pekařka):
mužské monology: Galén (2x), profesor z Loupežníka, Alquist z RUR (2x), Kalina z Příběhu dirigenta Kaliny, Adam stvořitel (6x), jednou Prolog a dvakrát Dottore ze hry Lásky hra osudná, jednou Tulák (Ze života hmyzu).

Co se týče Pohárku, byly za dobu trvání v soutěži tituly a postavy: Loupežník, Matka (3x), RUR, Věc Makropulos, Adam stvořitel (3x), Ze života hmyzu (2x), Apokryfy, Lásky hra osudná, Bílá nemoc.

Vedle Hronova a Vysokého, Pohárku a Cyranova kordu jsou ještě další divadelní akce, na nichž se tvorba - především Karlova, uplatnila a uplatňuje. Je to poděbradský FEMAD, o kterém již tu byla zmínka a pak výlučně čapkovská přehlídka ŚTRAMBERK 89, kterou uspořádal Svaz českých divadelních ochotníků spolu se Společností bratří Čapků jako připomínku stého výročí narození Karla Čapka.

Naše zpráva obsáhne tedy repertoár několika uvedených divadelních akcí vrcholného významu - připomínám znova, že to bude pouze informace dílčí. Není totiž pochyby o tom, že se hry bratří ‘Capků hrály i v letech, kdy tyto tituly neprošly ve výběrových kolech pro Hronov nebo Vysoké. A naopak skutečnost, že se Čapkové na vrcholných přehlídkách objevovali často, je výmluvným svědectvím o dobré úrovni ochotnických inscenací čapkovských titulů. Budou zde také citovány některé hodnotí komentáře a obecnější úvahy o divadle pro dokreslení situace ochotnického divadla vůbec a o vztahu k tvorbě bratří Čapků zejména.
Když se podíváme blíže, které čapkovské hry se nejčastěji hrály v Hronově (touto přehlídkou se nyní budeme zabývat), zjistíme, že prvenství drží zcela jednoznačně společná hra obou bratří, Ze života hmyzu. Ta se zde hrála čtyřikrát, a to v letech 1947, 1958, 1962, 1965.Po třech nastudováních byly v repertoáru Jiráskova Hronova hry Karla Čapka MATKA -v letech 1938, 1946 a 1975 - pozornému posluchači patrně neušlo, že v roce 1946 byly na JH dvě inscenace her Karla Čapka - Matka a RUR. Také Loupežník se hrál třikrát - v roce 1940, 1956 a zatím naposledy v roce 1993. Posledním titulem, který se v hronovském programu objevil třikrát, je Věc Makropulos, uvedená v letech 1947, 1976 a 1985. V roce 1947 byla v Hronově opět dvě čapkovská představení - vedle Věci Makropulos také Ze života hmyzu.

-3 -


Jednou se zde hrála Bílá nemoc (1963), jednou Adam stvořitel (1983), v roce 1995 bylo uvedeno Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. Celkem tedy byli Čapkové na Jiráskově Hronově devatenáctkrát.

VSTUP - Hraše, Kučera

AMATÉŔI A DOBA

I kdybychom nevěděli naprosto přesně z dlouholetého soustavného sledování ochotnického dění, že divadelní amatéři svou činností podávají jasný obraz o době, ve které žijí a pracují, bylo by možno odvodit toto zjištění už z čapkovské tvorby, kterou uvádějí na svá jeviště. Když se na příkladu Jiráskova Hronova, kde je možno tento průkaz podat nejúplněji, podíváme na tři období, jež se víceméně přesně odlišují - mám na mysli období před druhou světovou válkou, pak léta válečná a konečně dobu po skončení války - zjišťujeme, že v době ohrožení Československé republiky byl pro české ochotníky Karel Čapek autorem, který přesně vyjadřoval úzkost a obavy všech českých lidí. Po vynuceném útlumu činnosti během války, kdy nebylo možno otevřeně se hlásit k humanitním ideálům Masarykovým a Čapkovým, se v letech 1946 a 1947 najednou na Hronově objevují pokaždé dvě čapkovské inscenace - připomeňme si, že v roce šestačtyřicátém to je RUR a Matka, v následujícím roce pak Ze života hmyzu a Věc Makropulos. Je to doklad toho, že se čapkovská tvorba na ochotnických jevištích vyskytovala ve značné šíři. Ale pak nastává devítiletá pauza“ až v roce 1956 je na repertoáru JH opět Karel Čapek s Loupežníkem. Myslím, že se tato dlouhá přestávka dá zcela jednoznačně přičíst na vrub důsledkům únorového zvratu, který oba bratry dal v pravém slova smyslu do klatby. Rok 1956 naštěstí předznamenal období, kdy už se dílo bratří Čapků přestalo označovat za protistátní a socialismu škodlivé. Ochotníci tohoto uvolnění velmi čile využívali a tak se čapkovská dramatika začala znova pravidelně objevovat na hronovských přehlídkách. Je to jistě doklad toho, že i po mnoha letech od vzniku jsou dramata obou bratrů stále aktuální, stále vybízejí amatérské režiséry a herce, aby se dali inspirovat a strhnout hloubkou myšlenek i divadelně vděčnými ději a postavami.

VSTUP - Hraše - Kučera

ĆAPKOVÉ A DÉTI V OBLASTI DIVADLA

Velmi významnou oblastí tvorby bratří Čapků jsou jejich díla určená dětem. Proto si zaslouží bližší pohled.
Pro dílo bratří Čapků je charakteristická životní zkušenost, nezkreslená apriorními soudy, stejně jako trvalá pozornost k drobným projevům individuality, ke zvláštnostem obyčejného fungujícího v lidském životě. V tomto životě se také uplatňuje mravní řád, k němuž se člověk dopracovává úsilím, sebevýchovou.
Z těchto principů vychází jeden ze základních znaků díla obou bratrů, totiž věcnost a konkrétnost, přesné pojmenování věcí, lidí a vztahů a nedůvěra ke všemu, co je jen mlhavě naznačeno. Přitom tato lapidárnost, reálnost není cílem, nýbrž prostředkem, stavebním materiálem pro fantastické obrazy, modely lidské společnosti.


- 4 -

Bedlivé a chápající pozorování života jako skutečnosti a pozornost věnované i drobným jeho projevům poskytují dostatek podnětů nejen k vážným analýzám stavu lidské společnosti, ale také ke hře. Hravost oživuje veškerou činnost obou bratrů - u Karla jeho novinařinu, u Josefa jeho tvorbu malířskou. A tato hravost je také hlavní silou, která motivuje dětský svět bratří Čapků. Je to svět svérázný, opravdu dětský - ze své podstaty. Čapkové si vůbec nedělali násilí, když se orientovali na děti! Jejich přístup k životní skutečnosti se v mnohém kryje s přístupem dětí: bezprostřední a citlivé vnímání faktů bez různých předsudků, cit pro konkrétnost, zvědavost na to, jak co funguje, „jak je to doopravdy“. Proto se také zdá, jakoby všechno, co kdy Karel nebo Josef pro děti vytvořili , vyprávěly děti jim, nikoli oni dětem. Jde o děti zdravé, bystré, veselé, seznamující se se světem jejich doby. Autor nic nevymýšlí, jenom kombinuje. Fantastický obraz staví na konkrétních prvcích, které děti už ze života znají a umí pojmenovat. Stejně jako dítě užívá hojně nadsázky. Pokud se do hry začleňuje nadpřirozeno, je ve všem natolik polidštěno, že se jeví jako naprosto přirozené. Všechno je čistá hra.
Přenesení této tvorby na scénu má ovšem svá úskalí. Zpravidla to nejsou texty (pohádky) dramaticky nosné, konfliktní. Nejsou také metaforické, proto se jimi nedá vytvořit pohádkové podobenství. Přesto jsou přitažlivé a lákají k jevištnímu uvedení, protože jsou svěží, bezstarostné, barvité. A navíc jsou neseny řečí nadmíru živou, prostou, ale zároveň vytříbenou -řečí, s jakou se dnes jen málokdy setkáváme.
Zde je třeba připomenout, že oba Čapkové měli k divadlu velmi blízko nejen jako autoři, ale Karel také jako režisér (a krátce i jako dramaturg) Divadla na Vinohradech, Josef pak jako scénograf.

Do dnešního pořadu je zařazena krátká ukázka z Josefovy hry pro děti Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové, kterou hudba Jaroslava Křičky proměnila v operu nebo možná spíše v revue. Hra měla premiéru v roce 1932 v Národním divadle ve Frejkově režii. Kritik A.M. Píša tehdy o ní napsal:“Vlastní pohádkové motivy se mísí s parodií staré loupežnické a novodobé detektivní romantiky, vzpomínky na dětská říkadla a loutkové hry s ohlasy Osvobozeného divadla a názvuky commedie dell´ arte. Je to pestré pele-mele, s naivním humorem a rozmarnou hravostí...“ Čapkův text zřetelně a nepochybně názvuky commedie delľ arte obsahuje. Charakter postav je předem dán pojmenováním a zjevem. Tady se Josef projevuje výrazně jako výtvarník - dokazuje to např. jeho popis pradědečka““..takového druhého na farnosti nebylo, tak tlustého a červeného, tak plecitého a kolébavého, s takovými vráskami kolem očí a s takovým podbradkem.“ Ovšem řeč hry, která vypadá tak přirozeně, je ve skutečnosti pečlivě broušena a s muzikantskou přesností rytmizována. - Křičkova hudba je pro dnešní amatérské soubory značně náročná. O to příjemnější je, že si tuto hru vybral mladý soubor z Němčic nad Hanou a nastudoval ji na takové úrovni, že se s ní zúčastnil i vrcholné přehlídky.
Prosím přátele z Němčic, aby nám Tlustého pradědečka přiblížili svým vystoupením -budou to Jarek Kyselák jako pradědeček, u klavíru Pavla Kouřilová

NÉMĆICE - TLUSTÝ PRADÉDEĆEK

tlustém pradědečkovi jsem mluvil obšírněji také proto, že jsme měli možnost vidět a slyšet samého pradědečka. Ale divadlo pro děti má k dispozici i dramatizované texty Karlových pohádek, především Doktorské a Pošťácké. Tyto pohádky jsou postaveny na slově, na řeči, která okouzluje „obyčejností“, bezprostředností, jemným rozlišováním výraziva,

- 5 -

rytmizováním textu přemírou synonym, která až marnotratně prokazují bohatost češtiny. Tuto skutečnost musí respektovat každá dramatizace, aby vynikly všechny krásy Čapkova jazyka.
Závěrem je možno říci, že tvorba bratří Čapků pro děti - máme stále na mysli jevištní realizaci - dává bohatě příležitost seznamovat dětského diváka s krásami češtiny a obohacovat jeho fantazii hrou s představami.

Máme připraveno ještě jedno dětské téma. Jaroslava Mikešová, opět z pražského MÁJE, nám přednese úryvek z DÁŚEŃKY , s nímž úspěšně soutěžila.

Jaroslava Mikešová - DÁŚEŃKA

A dostáváme se k akci, o které jsem se krátce zmínil v úvodu, k akci, kterou Svaz českých divadelních ochotníků připravil ke stému výročí narození Karla Čapka ve spolupráci se Společností bratří Čapků. Myslím, že bude správné pohovořit o této přehlídce poněkud obšírněji, protože se tu na třídenním setkání ochotníků z Čech a Moravy podařilo nejen ukázat zájem o tvorbu Karla Čapka , ale také značnou šíři díla, jež ochotníci uvádějí na svá jeviště
V repertoáru se totiž vedle klasického dramatu Loupežník (nastudoval pražský soubor z Braníka) objevilo i jevištní ztvárnění Jak se dělá divadlo v interpretaci karlovarského Divadelního studia D3. Děčínský soubor KAREL ĆAPEK uvedl pořad Povídky z kapes, odezněly také monology v podání vítězů soutěže monologů a dialogů.
Zde se musím zmínit o poznatku, který nás při přípravě přehlídky poněkud překvapil. Když jsme se obrátili na soubory s výzvou, aby pro přehlídku nastudovaly čapkovský titul, setkali jsme se někdy s rozpačitou odezvou. Ve všech případech tyto rozpaky působila obava, zda je v silách souboru hru Karla Čapka na žádoucí úrovni zvládnout. Přitom se to týkalo i kolektivů, které mnohokrát prokázaly dobrou úroveň. Protože víme, že není dobré „tlačit na .
pilu“, nevyvíjeli jsme žádný nátlak. Přiznám se, že nám spadl kámen ze srdce, když přehlídka zdárně proběhla a úspěšně skončila. Vždyť neúspěchem by utrpěla prestiž jak Svazu českých divadelních ochotníků, tak Společnosti bratří Čapků. Přítel Fišar, který se měl přehlídky účastnit, se tenkrát musel bohužel omluvit, ale poslal po panu Protivovi, který se za Společnost celé přehlídky zúčastnil, na pásce krásný příspěvek pro seminární diskusi. - byl to přímo parádní vstup do semináře, který přehlídku uzavíral. Přítel Protiva pak vystoupil v diskusi obsáhlým a fundovaným příspěvkem.

VSTUP - KUĆERA

Zbývá ještě informovat o účasti bratří Čapků na FEMADU, o kterém jsem se již zmiňoval - přehlídka se koná od roku 1972 v Poděbradech.
V roce 1981 zde byla uvedena adaptace Karla Čapka Ejhle lidé,, v roce 1983 to byl Adam stvořitel, o rok později Pejsek a kočička, jak motivy Josefa Čapka zpracovali pánové Kaska a Mlád z plzeňského Divadýlka KUBA. A loni to byl opět Josef Čapek a jeho Povídání o pejskovi a kočičce, kvalitní vystoupení DS DUHA z Polné.

Tímto sdělením končíme zprávu o tom, jak ochotnické soubory zařazují dílo bratří Čapků do svých dramaturgických plánů, jak se stále znova a znova k jejich tvorbě vracejí. Jistě to svědčí o opravdovém, niterném vztahu našich amatérů jak k dramatice, tak i k dalším oblastem

- 6 -

tvorby obou bratří. A tady je třeba uvést, že v roce 1987 byla v Hronově instalována výstava scénické tvorby Josefa Čapka JOSEF ĆAPEK A DIVADLO - i tato, pro divadlo velmi významná, je v popředí zájmu českých (a samozřejmě i moravských ) „herců z libosti“, jak se kdysi ochotníkům říkalo.

DUŚAN ZAKOPAL - DOKTOR GALÉN

Doktor Galén v podání ostravského ochotníka Dušana Zakopala svou výzvou k novinářům
náš pořad uzavřel.a