Texty: Škola scénografie 1979, z rozhovoru Zdeňka Pošívala s Eliškou Peroutkovou.

Ex:Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti
13. 07. 2009 http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009070041

Zdeněk Pošíval: Hádám, že jsme se poznali ve škole scénografie. Mne tehdy pozvali, abych přednášel o spolupráci scénografie s režisérem. Tvým hlavním školitelem byl ovšem Martin Zbořil, (nyní profesor na univerzitě v Kalifornii).

Poznali jsme se ve scénografické škole, kam jsi přišel ty a Martin Zbořil. Pro mě jste byli něco jako Cyril s Metodějem: obrátili jste můj život zcela v tom nejpozitivnějším smyslu. Setkání s Martinem Zbořilem bych nazvala přímo štěstím. Školu pořádal Svaz divadelních ochotníků.
Trochu se usmívám, protože škola má své výročí. Je tomu právě třicet let, co končila uzavřením závěrečných prací. V červnu roku 1979 byla v Městské knihovně v Praze otevřená výstava scénografické školy a amatérské scénografie při právě probíhající světové výstavě Quadrianale. Výstava byla velká svým rozsahem a svým významem i mezníkem daným významu scénografie pro ochotnické hnutí v celých Čechách. Je totiž nedílnou součástí představení, je jejím vizuálně dramatickým podtržením, je neodmyslitelnou součástí inscenace.
Mám dojem, že do té doby se nikdo nezajímal o tvar ochotnických výprav, až Miloš Honsa přišel s touto myšlenkou. Škola byla velmi dobře metodicky vedená formou vysokoškolského studia, vždyť sám jsi na ní přednášel. Přednášelo na ní mnoho významných osob z divadelního prostředí. Myslím, že objem práce byl dosti velký a musím říci, že přednášející ve svých hodnoceních k nám nebyli zrovna shovívaví v tom smyslu, aby rozdělovali, amatér méně schopný nežli student třeba scénografie na DAMU.
Tedy před třiceti lety výstava a závěrečné zkoušky a závěrečná práce na Jiráskově Hronově. Pracovala jsem na Jiráskově Emigrantovi, obrovskou maketu táhl manžel vlakem do Hronova a pak zase zpět do Prahy. A víš, kde nakonec ta maketa skončila? V nejspodnějších útrobách Národního divadla, kde můj manžel pracoval jako elektrikář, později byl členem činoherního komparzu. Pokud ji nezkonzumovali stálí obyvatelé nejspodnějších prostor, je tam patrně dodnes, ale nikdo ji už nenajde.