Texty: KRÁLÍK, Jan: VI. národní přehlídka sokolského ochotnického divadla. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 46 - 48.

VI. národní přehlídka sokolského ochotnického divadla

Jan Králík

Nesoutěžní bienále divadel hrajících v rámci České obce sokolské představilo od roku 2000 již 35 souborů a 88 her. Letos přilákalo 16 účastníků, z nich pět nových: z Lesonic, Dalešic, Rokycan, České Skalice a Chrasti u Chrudimi. Přehlídka dává příležitost souborům z celé republiky bez ohledu na místo a délku působení, je přístupná začátečníkům i zralým kolektivům.
Moravská část pořádaná v Boskovicích nabídla úspěšné místní nastudování muzikálu Petra Markova a Jindřicha Brabce Zvonokosy, právem známé nejen pro početnost účinkujících, ale i z jiných přehlídek a hostování, soubor z Podivína přivezl v plné délce Čechovova Racka, Litovelští uvedli vlastní černou komedii Michala Schmalze Už tu byla?, z Lesonic dorazila vděčná, byť dlouhá Hrobka s vyhlídkou Normana Robbinse a soubor z Kyjovic se poměřil s nezkráceným Dobýváním princezny Turandot Wolfganga Hildesheimera. Pro děti se hrála svěží pohádka Zdeňka Kozáka O Bedřišce a Kajetánovi v podání dětského (i dobře zpívajícího) souboru z Dalešic.
Česká část představovala početní těžiště: plná desítka souborů se sešla o dvou víkendech v dubnu a květnu v Lázních Toušeni, kde byla polovina her určena dětem.
Divadlo J.K. Tyl z Rokycan přijelo s vlastní interaktivní verzí pohádky Začarovaný les. Režisérka a autorka Marika Monhartová ušila pět postav na míru hereckým typům mladého souboru, z nichž samozřejmostí herectví zaujal Robert Šmíd jako Matěj. Příběh zdánlivě vznikal v přímém zapojení publika, které ihned rozpoznalo dobro a zlo a nadšeně samo posouvalo děj k šťastnému konci. Scéna na závěsech, náznakové převleky, hra s loutkou i s hudbou a radost na jevišti překryly všechno, co by se dalo vylepšit na artikulaci, intonaci či jevištním pohybu. Spolupráce s dětskými diváky byla divadelně příkladná i upřímně citová, přestože mladí herci ještě nemohou vycházet z rodičovské zkušenosti.
Podobně mladý soubor Maska z České Skalice nastudoval oblíbeného Ženicha pro čertici Heleny Lisické a Josefa Miroslava Bourka, také jako kdyby mu byla pohádka psána na tělo. Režírovaly Pavla Knápková a Jana Matěnová. Výrazné představitelské typy obsáhly celou škálu hereckých poloh od zdrženlivé jistoty ševce přes láskyplnou ustaranost paní ševcové po karikovanou extravaganci krále. Bára Kadaníková představila titulní Čertici tak sympaticky, že by jí publikum přálo i lepšího ženicha. K ještě příznivějšímu dojmu by příště prospěl propracovanější plán pohybu po jevišti a výraznější spád finále.
Zkušený soubor z Předměřic nad Labem si upravil Poněkud ztracenou princeznu Radoslava Lošťáka z módní spleti pohádkových motivů do přijatelné zkratky s osvěživými písničkovými vstupy. Režisér Milan Němeček si pohrál se scénou i s kostýmy a s množstvím vtipných detailů i rekvizit, méně již s jevištní gestikou. Soubor má šťastné představitelské typy pro krále v režisérovi, pro milovníka v Lukáši Hruškovi a pro Vševěda v Jiřím Gabrielovi. Všichni navíc dobře zpívali. Z hereček vynikla Stanislava Hrušková v roli Vrchní nadsudičky.
Mladší herecký dorost vychovává soubor Hvězdička v Benátkách nad Jizerou. Ten vytvořil v autorské režii Jana Tichého vlastní pohádku nazvanou Někde jinde aneb Jak to bylo s Rusalkou a Norbertem. Příběh dětí osvojených novými rodiči (vodníky a loupežníky) dospěje přes překážky k pravdě a vlastní cestě, na níž nalezenci rádi vzpomenou na vše dobré, s čím se setkali. Děj s motivy ze současných citových strádání má v pohádkovém světě hojivou oporu. U dětských herců stojí v prvním plánu divadelnost projevu, nevadí proto ani věková inverze, je-li hra přirozená, jak ukázal mladičký Matěj Jakubčo v roli Norberta. Sympatickému dojmu napomohly nápadité masky a kostýmy, náznaková scéna a světelné efekty. Soubor by potřeboval podržet své herce déle, aby mohli zrát.
S herci od nejmenších po starší žáky připravil pohádku také debutující soubor z Chrasti. Hlavní úlohu ve vlastní adaptaci Ladovy pohádky O statečné Máně hrála radost, nápaditost a uvolněnost i ve veselých detailech scény, kostýmů, rekvizit a v chování doplňkových postav. Přehledná režie Anny Šárové by snesla větší dějové sevření a zkrácení monotonních hudebních meziher. Nadějný výkon v titulní roli podala Barbora Svobodová, slibně jí asistoval Jaroslav Zamazal. Ačkoli zde hrají i nejmenší děti, soubor je už za hranicí začátečníků, sám se rád baví a brzy dokáže víc.
Nesnadný oříšek původního muzikálu pro čerstvě -náctileté rozlouskli pro svá divadelní Tyršata v Lánech dramatik Karel Pleiner a skladatel Mirek Píša s pozoruhodným zdarem pod názvem S úsměvem jde všechno líp. Zřetelný, čistě vedený příběh z výhradně současných zápletek ze školních lavic, z rozpadlých i pevných rodin a s didakticky šťastným koncem nalezl dobré herce, styl hudby v rytmu disco a po volnější expozici (v níž lze krátit) brzy nabral dramatický dech a tah. Režíroval Roman Havelka. V době premiéry bylo protagonistům dvanáct, ale i dnešní projev čtrnáctiletých Karolíny Matějkové, Vládi Vojtěcha a Vojtěcha Dvořáka zůstával věrohodný a měl své kouzlo.
Zbývající čtyři hry určené dospělému publiku obsáhly kvalitativní škálu ještě markantněji.
Detektivka Jiřího Janků a Petra Svojtky Prokletí rodu Baskervillů souboru Jirásek z Chocně slibovala lehkou inteligentní zábavu a měla k ní dobře nakročeno díky hereckým schopnostem nejen Jana Meissnera v roli Sherlocka Holmese. Také další herci se dobře bavili při nadsázkách a tanečních vstupech, ve slovních hříčkách a za vstupů člověkopsiska, ale přes rampu z toho šlo málo zejména v nekonečném konci, kde se vytratil přehled, spád i děj. Velké zaujetí herců pro divadlo nešťastně klopýtlo o režii-nerežii Miloše Bezdíčka.
Zralý soubor z Pyšel si přešil na tělo Goldoniho Náměstíčko do hudebně vděčného muzikálu z benátského karnevalu tak, že dílo v režii Bohumila Gondíka promluvilo nově a se záměrně jiným zacílením zábavnosti než původní veršovaná hříčka kolem svateb. Texty písní dodala Iva Niklesová, hudbu Jaroslav Pařízek. Ženské role byly vyrovnány na velmi dobré úrovni hašteřivosti i zpěvu, a přesto nad všemi čněli charismatický Tomáš Bartáček v roli kavalíra a Petr Pilát jako moudrý Fabrizio. Představení pobavilo i scénou a barevnými kostýmy a naznačilo, že jak režisér, tak soubor pro sebe právem hledají vyšší laťku.
Hostitelský soubor z Lázní Toušeně sáhl pro Gozziho Králi jelenem a v čistém stylu commedie dell´arte ilustroval děj pohybovými intermezzy – svou nejsilnější stránkou. Režisérka Anna Müllerová dotvořila každou postavu až k hranici nově uchopeného hereckého typu – od klasických figur po citově ušlechtilého Derama v podání Luboše Jakuba. Herecky ovšem excelovali všichni, komickými kadencemi zvláště Tartaglia Dušana Müllera, Smeraldina Veroniky Müllerové a Truffaldino Vojtěcha Zíty. Zážitek umocnily rychlé střihy na vtipně řešené aréně ve stylově výpravných kostýmech Josefa Jelínka a s decentní hudební kulisou Míti Denčeva. K ještě vyšší úrovni je stále co brousit na slovním projevu. V režijní kompozici a scénickém obraze však šlo o vrchol přehlídky.
Zdánlivě snadnou ale tím zrádnou Commedii finitu Viktorie Hradské vyslal na přehlídku soubor Pohoda ze Slatiňan. Ačkoli má v Janě Trojanové zralou a všestrannou herečku, inscenaci soubor nepodcenil. Režisérka Renata Klečková doplnila čtyři pomlouvačné monology o ukázky zpěvu, sekvence z filmové Božské Emy a scénické řešení (nejen převleky). Tím dotvořila vše, co v textu schází. Výsledek měl velmi emotivní účin nejen díky přesvědčivě odlišeným proměnám hlavní představitelky. Domyšlení detailů umocněné výkonem rozptýlilo všechny otázky, zda na přehlídku sokolských ochotnických divadel patří i divadlo jedné herečky.
Přehlídku provázely rozborové semináře s lektory, jimž předsedal dramaturg Lubomír Šterc. Finanční záštitu ministerstva kultury ČR a Středočeského kraje doplnili v obou místech osobní záštitou starosta a starostka. V rámci doprovodných programů byly slavnostně předány Zlaté odznaky J. K. Tyla za reprezentaci sokolského divadla v zahraničí Mgr. Anně Müllerové a Ing. Dušanu Müllerovi. V Lázních Toušeni se navíc diváci všech generací setkali v besedě s operní pěvkyní a herečkou Soňou Červenou.