Texty: AS 2004, č. 2, s. 42 - 43, Dora Štérová.

STODŮLECKÝ PÍSEČEK 2004

Ve dnech 5.-7. března 2004 proběhl v pražském klubu Mlejn již 8. ročník přehlídky netradičního divadla (s výběrem na Šrámkův Písek). Zároveň letošní ročník poprvé uvítal i soubory studentské ucházející se o účast na Náchodské prima sezóně. Celkem bylo k vidění 18 inscenací – od těch komornějších až po ty s velkým obsazením. I žánrové rozpětí bylo značně široké. Například kabarety se na Písečku sešly tři.
Herci DS Š.O.K. (neboli pražští študenti od Keplera) sehráli vybraná mikrodramata P.H. Camiho v pásmu nazvaném Camisutra aneb Polohy absurdidy. Smysl pro míru stylizace, fyzické herectví, osobitý humor, jednoduchá, přitom vtipná výprava (půvabné užití froté ručníků) jim přinesla nominaci na Náchodskou prima sezónu.
I další kabaret zaujal natolik, že získal 1. doporučení na Šrámkův Písek. Kterak rychle pojídati různé druhy ovoce a zeleniny PRVOBYTNĚ POSPOLNÉ SPOLEČNOSTI z Prahy - zcela autorský tvar – od textů, přes hudbu k nenahraditelným osobnostem souboru. Nevídaná živelnost, totální neherectví, inteligentní humor, zcela přirozeně vybudovaný kontakt s hledištěm a monumentální muzikál o dobytí Zimního paláce – to vše nás zcela okouzlilo.
Pan Farmer říká pražské DIVADÍLNY KRVIK TOTR sice nepostoupil, ale i v tomto případě se jedná o kvalitní zábavu, koláž autorských scének a písní postavených na parafrázích zaběhnutých situací a klišé. U tohoto souboru si zvláště cením hry s češtinou. Zdařilé jsou i „forbíny“ dvou mladíků. Nepodléhají snaze prosadit se, drží styl, komunikují s diváky – vkusně! – což začíná být vzácné. Trochu problematická je kolísající úroveň jednotlivých skečů, zredukování počtu scének by možná bylo „Farmerovi“ ku prospěchu.
Pohádku Jana Wericha Král měl tři syny zahrál a zazpíval DS GYMNÁZIA NAD KAVALÍRKOU z Prahy. Příjemných dvacet minut, sympatičtí herci, na papíře namalovaná silnice a autíčka, sborem zpívané písničky… No, prostě pohádka.
Poměrně bohatě byly zastoupeny inscenace autorských textů. Inscenace hry M. Jandy Zimovrat DIVADLA NA CESTĚ P. M. Praha bohužel nedodržela nádech sarkasmu a černého humoru kvalitního výchozího textu. Když se žije, tak je dobře DIVADLA KOCÁBKA Chocerady mělo problém opačný – nepopiratelná herecká kvalita souboru nepřekryla mezery a nedostatky textu, ani režijně nebyla inscenace přesvědčivá. 48 lepáků DIVADLA KÁMEN Praha – herecky i režijně zvládnutá hříčka o „korektním obchodním jednání ve staré bytě“ evokující Ionescovy texty. DIVADLO MARINGO Praha a jeho H.I.C.- příběh o obtížnosti napsat příběh - vznikl na základě improvizací na téma staré afrokaribské legendy. Mladí herci vycházeli ze svých vlastních zkušeností, vytvořili osobité představení se specifickou poetikou, za které získali 1. doporučení na Prima sezónu. Tlustá – DS 3+1 Praha: generační výpověď o dívce nemocné anorexií. Pevná režijní koncepce, skvělý výběr hudby, expresivita a herecká jistota přinesly tomuto souboru 2. doporučení na Šrámkův Písek.
Praxí prověřených textů se sešlo také několik. Goldoniho Poprask předvedli OLDSTARS - absolventi DRDS Praha za hudebního doprovodu skupiny Ve tři v noci. Přesto, že se v inscenaci vyskytlo několik „hluchých“ míst, temperament a snaha najít vlastní výklad textu zapůsobily a soubor si odnesl 2. doporučení na Prima sezónu. Zato Jak je důležité míti Filipa – DS GYMNÁZIA JAROSLAVA SEIFERTA Praha – se příliš nezdařilo. Konverzační komedie byla pro studenty příliš velkým soustem, až na výjimku se jim nedařilo držet charaktery postav. Režijní záměr nebyl čitelný, pracoval s nesourodými prostředky, aniž by k tomu bylo podáno „vysvětlení“. Durangovi Nevyléčitelní DIVADLA PROMIŇTE Praha byli inscenačně ucelenější. Bohužel přílišná snaha o komičnost potřela i další, jemnější, vrstvu textu a inscenaci chybí plastičnost, je jaksi plochá, a „promiňte“, trochu dlouhá. Radúzovi a Mahuleně DS KLUBU KLAMOVKA Praha přenos z exteriéru parku Klamovka neprospěl, navíc i herecká nejistota tuto jistě dobře míněnou snahu o zhmotnění Zeyerova textu zradila. O mnoho zdařilejší byly Salemské čarodějnice ZUŠ NA POPELCE Praha. Velmi dobrá úprava textu, herecky vyrovnaná inscenace. Možná trochu upozaděné vlastní téma Millerovy hry ve prospěch „hereckého cvičení“. Snaha souboru ZUBATÁ SLEPICE Praha hrát Gogolova Vije jako pouliční divadlo (dvě stojky a paraván + „Poslyšte příběh Chomy Bruta“) je zajímavý nápad, ale v představení chyběla mystika a tajemno. (A kdo viděl Fedotovovu Panočku…) Ani dramatizace není zrovna nejzdařilejší. HROBESO DDS TY-JÁ-TR si oblékalo Oblek značka Bradbury. Zajímavé jevištní nápady (svícení, užití hudby, figuríny – živé slečny, zpomalená scéna rvačky), ale inscenaci chyběla přesvědčivost. Mladíci působili trochu jako Rychlé šípy, a ne jako muži toužící po úspěchu u žen.
Nechyběl ani muzikál. Zvonokosy pražského DIVADLA BEZ ZÁBRAN byly opravdu bez zábran – taková travestyshow (většinu ženských rolí sehráli místy značně odvážní muži). Soubor je herecky i pěvecky disponovaný, jen sborové zpěvy by měly mít jistější nástupy. Tato inscenace by spíš než na Písek měla aspirovat na Třebíč, neboť „alternativního“ pojetí jsme se nedočkali.
TEATRO TEMPESTA a jeho Lidská řeka byla jediným reprezentantem ryze alternativního a pohybového divadla. Představení mezinárodní skupiny herců/tanečníků pracuje s vlastními, osobními výpověďmi, reflektuje vývoj člověka od dětství až k dospělosti. Absolutní soustředění, odevzdanost, vzájemná důvěra herců vyvolává v divácích silné emoce. Je to představení, které si své místo v divadelním světě zaslouží. Proto také získalo nominaci na Šrámkův Písek.
Myslím, že Stodůlecký Píseček lze považovat za zdařilý – a to i organizačně, neboť k žádným zásadním kolapsům nedocházelo (s výjimkou tradičních časových posunů, ovšem). Diváků přišlo opět víc než v minulých letech, což je příjemné, účinkující se dívali na představení svých kolegů, po celý víkend byl dostatek sponzorských buchet a nikdo se nepopral ani nepohádal (pokud nebereme v potaz půtky ryze umělecké). Tedy DIVADLU ZDAR!
Dora Štérová