PRAHA, Loutkové divadlo Umělecké výchovy
Loutkové divadlo Umělecké výchovy formovalo vývojové trendy našeho moderního loutkářství.
Na spolupráci s ním se z počátku podíleli převážně profesionální umělci – výtvarníci, herci, hudebníci a literáti. Veřejnosti se představili
pečlivě připravovanou inscenací Škroupova Dráteníka (1914). Po této přelomové inscenaci se dočkaly premiéry ještě dvě další, pak ale
divadlo umlčela první světová válka.
Zahajovací představení Dráteníka se konalo v Národním domě na Vinohradech. Výtvarné stránce byla věnována
mimořádná pozornost, proscénium zdobené pozdně secesními ornamenty bylo vsazeno do temně rudých sametových
závěsů a zlatých drapérií. Podle dobového svědectví Marie Gebauerové mělo divadélko nádherně vyšívanou oponu
podle návrhu Ladislava Šalouna, na níž „pohádkový pták hrál duhou peří, sedě na roubení mramoru, s něhož stékají
stříbrné proudy“.
Ke slovu se Umělecká výchova přihlásila opět až v roce 1921 v Raisově škole na Královských Vinohradech.
Šalounova opona provázela soubor i do nového působiště, kde byla zasazena do neutrálního proscénia připomínajícího
obrazový rám. Jak dlouho byla tato opona používána, už patrně nelze doložit.
Divadelní tvorba vynikala dramaturgickou objevností, režijní propracovaností. Výtvarná stránka nebyla dílem jednoho
výtvarníka, ani jednotného stylu, v počátcích se uplatňovala secesní stylizace (L. Šaloun) a realistické pojetí
poznamenané impresionismem (O. Bubeníček, V. Skála), později přišla ke slovu výtvarná stylizace a často až
groteskní nadsázka (F. Vojáček). Loutkové divadlo zaniklo v padesátých letech.
Jan Novák
LADISLAV ŠALOUN (1870 Praha – 1946
Praha) patří k nejvýznamnějším českým
sochařům, byl ovlivněn secesní dekorativností.
Studoval na pražské Reynierově
kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše
Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl členem
SVU Mánes. Z jeho sochařských prací je
nejznámější pomník Mistra Jana Husa na
Staroměstském náměstí v Praze. Patřil
k zakladatelům Loutkového divadla
Umělecké výchovy a byl jeho prvním
vedoucím. Navrhoval pro ně loutky,
kostýmy a dekorace, vytvořil jeho první
proscénium a vyšívanou oponu.
Pro divadelní sál Umělecké výchovy
v Raisově škole na Vinohradech navrhl
figurální výzdobu, pohádkové postavy
uměřené secesní stylizace (1924).
Jeho aktivní spolupráce s Uměleckou
výchovou skončila v polovině dvacátých
let.