KRÁLÍK, Jan: Divadlo pod křídly Sokola. AS 2008, č. 6, s. 16
Divadlo pod křídly Sokola
Jan Králík
Ze stovek amatérských divadel hraje dobrých šest desítek pod ochrannými křídly Sokola. Působí v rámci samosprávných sokolských jednot, nad nimiž jsou historické župy a ústředí České obce sokolské. Každý soubor má přitom možnost přímého kontaktu s pražskou kulturní komisí sokolského vzdělavatelského sboru. Tím je zaručen přístup na přehlídky sokolských divadel a také na školicí semináře, které jsou pro další růst zásadní. Sokolské divadlo tak vytváří a zároveň tříbí vlastní svět.
Antický ideál krásy a ctnosti, dokonalosti těla i ducha – καλοκαγαθία – vtiskl do programu České obce sokolské jako ambiciózní směr estetik Miroslav Tyrš. Cvičení těla vyrostla od zakladatelského roku 1862 do rozměrů budících světový respekt. Výrazný podíl na sokolském vzdělávání ducha měly osobní příklady, obětavost a statečnost, poznávací přednášky, výstavy, zájezdy, recitační akademie, zpěv, tanec – a divadlo. Divadlo, také loutkové, vrostlo do sokolských jednot tak početně a úspěšně, že téměř všechny prvorepublikové sokolovny se už stavěly s divadelním jevištěm. Charakterové charisma sokolů, o něž se opíral vznik republiky, bylo postrachem hnědé i rudé totality. Zákaz Sokola v čase okupace a rozmělnění jeho osvobozených jednot do ČSTV nezlomily myšlenku, ale postihly vše. Kulturní činnost nejvíc. Po obnovení České obce sokolské trvalo deset let, než nové sokolské divadelní soubory ožily tak, aby se mohly vzájemně zkontaktovat.
Zárodek národní přehlídky sokolských ochotnických divadel se datuje od jubilejního roku 2000. Zásluhu na tom mají PhDr. Otto Smrček a Mgr. Jan Čumpelík. Od té doby pořádá Česká obec sokolská pro své soubory nesoutěžní přehlídky v každém lichém roce. Dosud nabídly sedm desítek vystoupení třiceti souborů, řadu vzájemných hostování i reprezentativních představení.
Ze šedesáti sokolských jednot v divadelním adresáři se některé, pravda, rozehrají jen jednou do roka o Vánocích, ale jinde, jako například v Litovli, hraje hned několik souborů současně po celou sezonu. Vysokou kvalitu přinášejí soubory v Lánech a v Pyšelích. Objevuje se i vlastní dramatická tvorba a hledání nových žánrů. Pohybové divadlo z Lázní Toušeně bylo jako první sokolský soubor poctěno pozváním na Jiráskův Hronov (2008). Nejvyšším oceněním jednotlivců, zlatým odznakem J.K. Tyla, byli ze sokolských divadel poctěni herci a režiséři Bohumil Gondík (Pyšely), Pavlína Holubcová (Poniklá), Vratislav Ouhrabka (Bozkov), Václav Shrbený (Lázně Toušeň) a Mirko Spurník (Litovel), loutkoherci Emil Havlík (Praha) a Petra Šikýřová (Hostivař), dramaturg a skladatel Lubomír Šterc (Praha) a dramatik a textař Karel Pleiner (Lány).
Přehlídky se ustálily do dvou míst: pro Čechy v Lázních Toušeni a pro Moravu v Boskovicích.
Rostoucí potřeba tříbit kvalitu rychleji než přirozeným zráním vede od roku 2005 k pořádání pravidelných školicích seminářů, pro něž byla získána záštita NIPOS-ARTAMA. Témata krouží od dramaturgie a režie přes jevištní řeč a pohyb po techniku a hudební divadlo. Ohlas je nadšený a plody úsilí jsou znát v rychle rostoucí kvalitě. Mizí ryze textové hry, přibývá akce, mísí se žánry, scénografové i režiséři uvolňují fantazii. Navíc, soubory, které se scházejí na sokolských přehlídkách, vytvářejí na poli českého amatérského divadla zvláštní síť s pozoruhodně pevnými vzájemnými vztahy. Vzdálenost nehraje roli. Kolegialita a obětavost jsou pro vnějšího pozorovatele překvapivé. Možná méně dravé než mezi jinými, a tím možná více zdravé.
Jan Králík
Ze stovek amatérských divadel hraje dobrých šest desítek pod ochrannými křídly Sokola. Působí v rámci samosprávných sokolských jednot, nad nimiž jsou historické župy a ústředí České obce sokolské. Každý soubor má přitom možnost přímého kontaktu s pražskou kulturní komisí sokolského vzdělavatelského sboru. Tím je zaručen přístup na přehlídky sokolských divadel a také na školicí semináře, které jsou pro další růst zásadní. Sokolské divadlo tak vytváří a zároveň tříbí vlastní svět.
Antický ideál krásy a ctnosti, dokonalosti těla i ducha – καλοκαγαθία – vtiskl do programu České obce sokolské jako ambiciózní směr estetik Miroslav Tyrš. Cvičení těla vyrostla od zakladatelského roku 1862 do rozměrů budících světový respekt. Výrazný podíl na sokolském vzdělávání ducha měly osobní příklady, obětavost a statečnost, poznávací přednášky, výstavy, zájezdy, recitační akademie, zpěv, tanec – a divadlo. Divadlo, také loutkové, vrostlo do sokolských jednot tak početně a úspěšně, že téměř všechny prvorepublikové sokolovny se už stavěly s divadelním jevištěm. Charakterové charisma sokolů, o něž se opíral vznik republiky, bylo postrachem hnědé i rudé totality. Zákaz Sokola v čase okupace a rozmělnění jeho osvobozených jednot do ČSTV nezlomily myšlenku, ale postihly vše. Kulturní činnost nejvíc. Po obnovení České obce sokolské trvalo deset let, než nové sokolské divadelní soubory ožily tak, aby se mohly vzájemně zkontaktovat.
Zárodek národní přehlídky sokolských ochotnických divadel se datuje od jubilejního roku 2000. Zásluhu na tom mají PhDr. Otto Smrček a Mgr. Jan Čumpelík. Od té doby pořádá Česká obec sokolská pro své soubory nesoutěžní přehlídky v každém lichém roce. Dosud nabídly sedm desítek vystoupení třiceti souborů, řadu vzájemných hostování i reprezentativních představení.
Ze šedesáti sokolských jednot v divadelním adresáři se některé, pravda, rozehrají jen jednou do roka o Vánocích, ale jinde, jako například v Litovli, hraje hned několik souborů současně po celou sezonu. Vysokou kvalitu přinášejí soubory v Lánech a v Pyšelích. Objevuje se i vlastní dramatická tvorba a hledání nových žánrů. Pohybové divadlo z Lázní Toušeně bylo jako první sokolský soubor poctěno pozváním na Jiráskův Hronov (2008). Nejvyšším oceněním jednotlivců, zlatým odznakem J.K. Tyla, byli ze sokolských divadel poctěni herci a režiséři Bohumil Gondík (Pyšely), Pavlína Holubcová (Poniklá), Vratislav Ouhrabka (Bozkov), Václav Shrbený (Lázně Toušeň) a Mirko Spurník (Litovel), loutkoherci Emil Havlík (Praha) a Petra Šikýřová (Hostivař), dramaturg a skladatel Lubomír Šterc (Praha) a dramatik a textař Karel Pleiner (Lány).
Přehlídky se ustálily do dvou míst: pro Čechy v Lázních Toušeni a pro Moravu v Boskovicích.
Rostoucí potřeba tříbit kvalitu rychleji než přirozeným zráním vede od roku 2005 k pořádání pravidelných školicích seminářů, pro něž byla získána záštita NIPOS-ARTAMA. Témata krouží od dramaturgie a režie přes jevištní řeč a pohyb po techniku a hudební divadlo. Ohlas je nadšený a plody úsilí jsou znát v rychle rostoucí kvalitě. Mizí ryze textové hry, přibývá akce, mísí se žánry, scénografové i režiséři uvolňují fantazii. Navíc, soubory, které se scházejí na sokolských přehlídkách, vytvářejí na poli českého amatérského divadla zvláštní síť s pozoruhodně pevnými vzájemnými vztahy. Vzdálenost nehraje roli. Kolegialita a obětavost jsou pro vnějšího pozorovatele překvapivé. Možná méně dravé než mezi jinými, a tím možná více zdravé.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.