AS 2004, č. 4, s. 22 - 23, Vítězslava Šrámková.
SuperStar recitátorského nebe
Wolkrův Prostějov vstoupil do sjednocené Evropy rozmarně a lehkým mladistvým krokem, ač je již sedmačtyřicátníkem. Kdo tomu nevěří, ať se podívá do vynalézavého Zprávydaje. Na cestu do Evropy se v něm vydal i Jiřík Wolker-Chodec.
S humorem se na soutěžní pódium nejednou vydali i recitátoři. Asi má pravdu nedávný sociologický výzkum mládeže, který tvrdí, že dnešní mladí se chtějí především bavit. Zvláště v nejmladší první kategorii téměř polovina z 22 soutěžících zvolila pro vystoupení „efektní“ drobné prózy či prozaické úryvky s humorným podtextem, recesistické hříčky a hry se slovy. Občas se zdálo, že mnozí prostě vsadili na přehledný text, často s drobným příběhem, který na první pohled vypadal myšlenkově srozumitelný, takže snadný. Snad podlehli představě, že nepotřebuje hlubší analýzu a již předem slibuje příznivou diváckou odezvu. Pak také z jejich „přibližných“ výkonů nemohlo být tak zcela patrné, co chtějí sdělit a komu svůj výkon adresují. Takže celkově porota kategorii hodnotila jako slušný průměr, v němž nezazněly výkony, které by nebyly „hodny“ účasti na vrcholné přehlídce, ale výjimkou byly přednesy, které se nad tento průměr vyšvihly. Laureát byl proto v této kategorii jediný: Jonáš Konývka z Ostrova nad Ohří. Čestná uznání pak získali recitátoři, kteří přesvědčili pouze jedním ze dvou soutěžních textů (Barbora Kubátová z Liberce, Tereza Báčová ze Svitav, Jiří Konvalinka z Prahy, Hana Marie Maroušková z Českých Budějovic, Lucie Páchová z Mladé Boleslavi).
Přiznejme hned, že poroty druhé i třetí kategorie, ač se předem nedomluvily, hodnotily úroveň přednesů obdobně, ale přece jen zaznamenaly v mnoha směrech objevnou dramaturgii. Ta se ovšem, zvláště u předloh interpretačně náročných, často minula účinkem - ať už pro malý osobnostní vklad recitátora, nebo pro nepřesný či nedůsledný výklad. Ve třetí kategorii, v níž soutěží přednašeči starší dvaceti let, tedy nejzkušenější, nebyla nouze o nepochopení stylu autora – např. básně vycházející z hlubinné existenciální úzkosti a plné depresivních obrazů přednašečka interpretovala téměř jako žánrové realistické obrázky ze života. Několik recitátorů si vybralo výrazně stylizované či dobově podmíněné předlohy (Gorkij, Nezval, Alexandrov…). Pokud šlo o texty výrazně poplatné dobové komunistické ideologii, bylo třeba se rozhodnout, jak s jejich stylizací naložit. Zda jejich nechtěnou komičnost využít pro divácky vděčné povrchní estrádní číslo, nebo si dát víc práce, zůstat na bázi přednesu a za pomoci humorného nadhledu odhalit jejich znechucující politickou devótnost, před níž není imunní ani demokratická společnost.
Titul laureáta WP v druhé kategorii získaly Jihočešky Julie Goetzová z Hrdějovic a Jaroslava Kubešová z Hluboké nad Vltavou (čestná uznání Klára Kopecká z Třebechovic pod Orebem, Barbora Chybová ze Svitav, Marie Vančurová ze Světlé nad Sázavou, Jana Trojanová z Chrudimi, Jan Urban z Prahy a Jana Novotná z Prostějova).
Ve třetí kategorii Anna Šafránková z Teplic a Radim Šíp z Brna (čestná uznání Pavla Šedivá z Františkova, František Kaska z Plzně a Kateřina Šteidlová ze Žďáru nad Sázavou).
Již zmíněný závěrečný večer vítězů WP, v němž jsou předávána ocenění a vystoupí nejlepší recitátoři, už dávno není nudným ceremoniálem s oficiálními projevy. Režisérka Hana Kofránková se i letos rozhodla pro odvážné a vtipné řešení: rámec pro vystoupení laureátů tvořila parodie na finále soutěže Česko hledá SuperStar. Na scéně se k výkonům vyjadřovala „porota“, večer uváděla dvojice mladistvě vyhlížejících „moderátorů“. Charakteristické grify byly nejspíš přesné, parodie se povedla, publikum vzalo hru za svou, bavilo se a recitátorům bouřlivě fandilo. Bavili jsme se dokonce i my, kteří jsme neviděli ani jediný díl. Povedl se i malý zázrak: nejen, že na pódiu zazářily humorné texty, např. Konývka s Harrisonovým Cyrdou, který uměl létat, Konvalinka s montáží z Jandla Pěken šat, Kubátová s Hrdým Budžesem či Kubešová s Vyskočilovým Malým Alenášem, ale změnou nasvícení se publikum rychle soustředilo a s velkým porozuměním a vcítěním přijalo i Goetzové Ortenovu Zimní procházku křížem krážem či Šafránkové Dárek k narozeninám Sylvie Plathové. Závěr patřil vysoce osobnostnímu projevu Radima Šípa v montáži z eskymáckých Písní vrbovýho proutku. Byl to velký zážitek.
Vítězslava Šrámková
Wolkrův Prostějov vstoupil do sjednocené Evropy rozmarně a lehkým mladistvým krokem, ač je již sedmačtyřicátníkem. Kdo tomu nevěří, ať se podívá do vynalézavého Zprávydaje. Na cestu do Evropy se v něm vydal i Jiřík Wolker-Chodec.
S humorem se na soutěžní pódium nejednou vydali i recitátoři. Asi má pravdu nedávný sociologický výzkum mládeže, který tvrdí, že dnešní mladí se chtějí především bavit. Zvláště v nejmladší první kategorii téměř polovina z 22 soutěžících zvolila pro vystoupení „efektní“ drobné prózy či prozaické úryvky s humorným podtextem, recesistické hříčky a hry se slovy. Občas se zdálo, že mnozí prostě vsadili na přehledný text, často s drobným příběhem, který na první pohled vypadal myšlenkově srozumitelný, takže snadný. Snad podlehli představě, že nepotřebuje hlubší analýzu a již předem slibuje příznivou diváckou odezvu. Pak také z jejich „přibližných“ výkonů nemohlo být tak zcela patrné, co chtějí sdělit a komu svůj výkon adresují. Takže celkově porota kategorii hodnotila jako slušný průměr, v němž nezazněly výkony, které by nebyly „hodny“ účasti na vrcholné přehlídce, ale výjimkou byly přednesy, které se nad tento průměr vyšvihly. Laureát byl proto v této kategorii jediný: Jonáš Konývka z Ostrova nad Ohří. Čestná uznání pak získali recitátoři, kteří přesvědčili pouze jedním ze dvou soutěžních textů (Barbora Kubátová z Liberce, Tereza Báčová ze Svitav, Jiří Konvalinka z Prahy, Hana Marie Maroušková z Českých Budějovic, Lucie Páchová z Mladé Boleslavi).
Přiznejme hned, že poroty druhé i třetí kategorie, ač se předem nedomluvily, hodnotily úroveň přednesů obdobně, ale přece jen zaznamenaly v mnoha směrech objevnou dramaturgii. Ta se ovšem, zvláště u předloh interpretačně náročných, často minula účinkem - ať už pro malý osobnostní vklad recitátora, nebo pro nepřesný či nedůsledný výklad. Ve třetí kategorii, v níž soutěží přednašeči starší dvaceti let, tedy nejzkušenější, nebyla nouze o nepochopení stylu autora – např. básně vycházející z hlubinné existenciální úzkosti a plné depresivních obrazů přednašečka interpretovala téměř jako žánrové realistické obrázky ze života. Několik recitátorů si vybralo výrazně stylizované či dobově podmíněné předlohy (Gorkij, Nezval, Alexandrov…). Pokud šlo o texty výrazně poplatné dobové komunistické ideologii, bylo třeba se rozhodnout, jak s jejich stylizací naložit. Zda jejich nechtěnou komičnost využít pro divácky vděčné povrchní estrádní číslo, nebo si dát víc práce, zůstat na bázi přednesu a za pomoci humorného nadhledu odhalit jejich znechucující politickou devótnost, před níž není imunní ani demokratická společnost.
Titul laureáta WP v druhé kategorii získaly Jihočešky Julie Goetzová z Hrdějovic a Jaroslava Kubešová z Hluboké nad Vltavou (čestná uznání Klára Kopecká z Třebechovic pod Orebem, Barbora Chybová ze Svitav, Marie Vančurová ze Světlé nad Sázavou, Jana Trojanová z Chrudimi, Jan Urban z Prahy a Jana Novotná z Prostějova).
Ve třetí kategorii Anna Šafránková z Teplic a Radim Šíp z Brna (čestná uznání Pavla Šedivá z Františkova, František Kaska z Plzně a Kateřina Šteidlová ze Žďáru nad Sázavou).
Již zmíněný závěrečný večer vítězů WP, v němž jsou předávána ocenění a vystoupí nejlepší recitátoři, už dávno není nudným ceremoniálem s oficiálními projevy. Režisérka Hana Kofránková se i letos rozhodla pro odvážné a vtipné řešení: rámec pro vystoupení laureátů tvořila parodie na finále soutěže Česko hledá SuperStar. Na scéně se k výkonům vyjadřovala „porota“, večer uváděla dvojice mladistvě vyhlížejících „moderátorů“. Charakteristické grify byly nejspíš přesné, parodie se povedla, publikum vzalo hru za svou, bavilo se a recitátorům bouřlivě fandilo. Bavili jsme se dokonce i my, kteří jsme neviděli ani jediný díl. Povedl se i malý zázrak: nejen, že na pódiu zazářily humorné texty, např. Konývka s Harrisonovým Cyrdou, který uměl létat, Konvalinka s montáží z Jandla Pěken šat, Kubátová s Hrdým Budžesem či Kubešová s Vyskočilovým Malým Alenášem, ale změnou nasvícení se publikum rychle soustředilo a s velkým porozuměním a vcítěním přijalo i Goetzové Ortenovu Zimní procházku křížem krážem či Šafránkové Dárek k narozeninám Sylvie Plathové. Závěr patřil vysoce osobnostnímu projevu Radima Šípa v montáži z eskymáckých Písní vrbovýho proutku. Byl to velký zážitek.
Vítězslava Šrámková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.